Dříve byl Štědrý den můj nejoblíbenější den v roce. To jsem, ale byla ještě malá a nevěděla jsem co to obnáší.
Na Štědrý den vstávám dříve než obvykle. Musíme ozdobit stromeček. Nejhorší je, že kmen stromečku je vždycky tlustší, než stojan do kterého se dává. Takže ho musí táta vždycky seříznout, přičemž nešetří nadávkami, a když se mu to konečně podaří tak zjistí, že nyní je kmen moc slabý a ve stojanu se viklá. Když už nám stromeček pasuje stojanu, tak ho musíme z balkónu odnést do obýváku. Většinou máme smrček, který nám při té dlouhé cestě z balkónu dost opadá. Maminka má aspoň radost, že má co luxovat.
Já a sestry zdobíme stromeček. Každá tam naplácáme plno ozdob, řetězů a světýlek takže stromeček vypadá opravdu nádherně. Naši rodiče s tím, ale nesouhlasí a když máme bramboračku k obědu tak polovinu ozdob sundají.
Štědrovečerní odpoledne věnujeme dědovi s babičkou. Od dědy a babičky se vracíme totálně přecpaní cukrovím takže na večeři nemáme ani pomyšlení. A navíc nás hřejí teplé pletené rukavice, šály a čepice, které jako obvykle koušou. Někdo by už měl babičce říct ať nechá pletení a věnuje se třeba vyšívání. Když přijdeme od prarodičů táta si sedne k televizi s omluvou, že se po tom výborném cukroví nemůže ani hnout. A taky nám nechce překážet. Kuchyně přece patří holkám. A tak s maminkou se sestrami připravujeme večeři a tatínka necháme odpočívat. Večeříme až okolo dvacáté hodiny. Večeře probíhá v tichosti a všichni jsou nesví, že jednou za rok jíme všichni pospolu.
Nejmladší sestra se pošklebuje. Je vidět, že jí ryby opravdu chutnají. Já si nestěžuji. Akorát mám strach, aby mi nezaskočila kost. Od stolu nikdo nesmí vstát. Jím vždycky pomalu a malé sestry jsou už natěšené na Ježíška a tak mě prosí a přemlouvají ať jím rychleji. Po večeři děláme plno vánočních zvyků. Sestry nebaví, ale maminka je celá natěšená. S radostí rozkrajuje pro všechny jablíčka, zpívá koledy a nejradši by i lila olovo, kdybychom nějaké měli.
Asi po půl hodině nám konečně řekne ať se jdeme schovat. Řekne nám ať v tichosti počkáme, než uslyšíme zvoneček. Moje mladší sestry nejsou nikdy moc tiché. Teď se snaží nevydat ani hlásku, ale nemají úspěch. Nakonec se ozve zvonek a my běžíme ke stromečku, kde je kupa dárku. Každý hned hledá dárek, který mu zanechal Ježíšek. Samozřejmě dostanu hromadu ponožek, triček, tílek, apod. Musím si oblečení pak hned zkusit. Mamka se na mě usmívá a ptá se jak se mi to líbí. A já jí úsměv oplatím a v duchu si říkám, že mám aspoň něco na spaní.
Štědrý večer je vždy velmi náročný a tak se všichni těšíme do postele.
