BIOLOGIE ČLOVĚKA
Anatomie a fyziologie lidského těla

1) Opěrná a pohybová soustava
(soustava kosterní a svalová)

a) Opěrná soustava

• Osteologie = nauka o kostech

–         Kostra

• Mezodermálního původu
• Představuje PASIVNÍ pohybový aparát
• Svalstvo = AKTIVNÍ pohybový aparát

obě soustavy těsně spojeny

• Tvořena pojivovou tkání – má velký obsah mezibuněčné hmoty

–         Funkce kostry

• Opora měkčím tkáním
• Úpon svalů a vazů (pasivní pohybový aparát)
• Ochranná pouzdra orgánů (lebka, páteř, hrudník)
• Zásobárna vápníku
• Úloha při tvorbě krevních elementů (kostní dřeň – místo krvetvorby → obratle, lebeční kosti, pánevní kosti)

–         Složení kostí

• Kostní tkáň – nejtvrdší z pojiv
• Pouze u obratlovců
• Tvořena z kostních buněk osteocytů
• Mezibuněčná hmota je vytvářena tzv. osteoblasty
• Mezibuněčná hmota obsahuje:
  • Látky organické
    • Asi 1/3
    • Dodávají kosti pružnost
    • Bílkovina ossein, kolagen
  • Látky anorganické
    • Asi 2/3
    • Dodávají kosti pevnost a tvrdost
    • Ca₃(PO)₄ 85%, CaCO₃ 9%
  • Stářím se složení kosti mění, přibývá anorganické hmoty → kosti křehké tvrdší → snadná lámavost
  • Dětství – převládá kolagen → pružné

–         Tvar kostí

• Kost (Os, Ossa) – tvrdý, pružný útvar

• Kosti dlouhé: kosti končetin
• Kosti ploché: kosti klenby lebeční, lopatky
• Kosti krátké: kosti zápěstní
• Kosti pneumatické – obsahují dutiny vyplněné vzduchem: kost čelní, čichová
• Kosti nepravidelné: obratle

–         Stavba kosti směrem od povrchu ke středu

o   Periost (okostice)

• Silná, tuhá, vazivová blána
• Bohatě prokrvená a inervovaná → podráždění → bolest
• Nepokrývá pouze klouby, tam ji nahrazuje kloubní chrupavka

o   Kostní tkáň

§  Hutná (substantia compacta) = kompakta

• Střední část dlouhých kostí a povrchová část plochých a krátkých kostí
• Lamelosní = vrstevnatá
• Lamely jsou typicky uspořádány do válcovitých útvarů – osteonů (Haversových systémů)
• Osteom může tvořit až 20 lamel soustředně uspořádaných kolem centrálního kanálku
• Mezi lamelami se nachází osteocyty
• Lamely jsou trojího typu:
  • Haversovy lamely
  • Intersticiální lamely – vmezeřené
  • Lamely povrchové = plášťové

§  Houbovitá = trámčitá (substantia spongiosa)

• Hlavice dlouhých kostí, vnitřek plochých a krátkých
• Upravená do trámců, prostorová síť – vliv zatížení

o   Kostní dřeň = medulla ossium

• V dutinkách spongiózy, střední úseky dlouhých kostí
• Měkká tkáň = síť vazivových vláken, buněk a cév
• Dětství – červená, místo krvetvorby
• Dospělost – žlutá → morek (tuk), krvetvorba jen v krátkých a plochých kostech (pánev, lebka, žebra, obratle)
• Stáří = šedá, ztráta tuku
• Denní produkce krevních tělísek obrovská – erytrocyty 2×10¹¹
• Místo krvetvorby – obratle, lebeční kosti, pánevní kost
• Odebírá se z pánevní kosti a ze sterna (sternální punkce)

–         Části dlouhých kostí

• Diafýza = střední trubicovitá část
• Epifýza = kloubní konec
  • Distální = konec směrem dolů
  • Proximální = konec směrem nahoru

–         Vývoj a růst kostí

• Kosti se vytváří z chrupavčitého nebo vazivového základu kostnatěním (osifikací) během embryonálního vývoje
• Osifikace se šíří z tzv. osifikačních jader
• Růst kostí:
  • A) do šířky: pomocí okostice
  • B) do délky: uskutečňuje se na tzv. růstové chrupavce – na rozhraní E a D
  • Jejich činnost stimulována somatotropinem (hormon hypofýzy)
  • Stimulace do 18-23 let, pak osifikují

–         Osifikace = kostnatění

• Začíná během nitroděložního vývoje
• Jako první osifikuje kost klíční – během 2. měsíce
• Končí cca 23. rokem života
• Do té doby dostatečná výživa – Ca + vit. A, C, D

–         Spojení kostí

• Rozlišujeme:

a)   Pevné = nepohyblivé

• 1) Vazivem: švy na lebce, zuby do jamek ozubicí
• 2) Chrupavkou: meziobratlové ploténky, spona stydká
• 3) Srůstem kostí: pánevní kost, křížová kost

b)   Volné = pohyblivé = kloubní

• Pohyblivé spojení = kloub
• Hlavice jedné kosti zapadá do jamky druhé

§  Stavba kloubu

• Kloubní jamka + hlavice
• Styčné plochy – hyalinní chrupavka
• Kloubní výstelka + maz
• Kloubní vazivové pouzdro – produkuje maz

• Maz = synoviální tekutina – zmírňuje tření, zvyšuje přilnavost, vyživuje chrupavku
• Artritida = chronický zánět kloubů s následnou deformací – existuje cca 100 forem – DNA, osteoartritida, revmatická artritida

–         Stavba kloubu

–         Typy kloubních spojení

Válcový kloub kladkový

Válcový kloub čepový

Vejčitý kloub

Sedlový kloub

Kulovitý kloub

Plochý kloub

 

 

 

 

 

 

Kostra člověka = přehled kostí

1. OSOVÁ KOSTRA
   1. Páteř
   2. Hrudník
   3. Lebka
      1. Neurocranium
      2. Splanchnocranium
   4. KOSTRA KONČETIN
      1. Kostra horní končetiny
      2. Kostra dolní končetiny
         1. Pletenec HK, DK
         2. Volná HK, DK

• Kostra ruky, nohy

1. Osová kostra

a)  Páteř (columna vertebralis)

• 32 – 34 obratlů
• 7 krčních obratlů (C, vertebrae cervicales)
• 12 hrudních (Th, vertebrae thoracicae)
• 5 bederních (L, vertebrae lumbales)
• 5 křížových (S, vertebrae sacrales)
• 4-5 kostrčních (Co, vertebrae coccygeae)

–          Stavba obratle

• Tělo = corpus (směřuje dopředu) + výběžky = processus + oblouk = arcus (dozadu)
• Tělo + oblouk uzavírají otvor obratlový (foramen vertebrae) → z otvorů vzniká kanál obratlový → v něm je mícha
• Největší tělo mají obratle bederní
• Výběžky:
  • Příčné (p. transversus) – do stran
  • Kloubní – nahoru a dolů
  • Trnový (p. spinosus) – dozadu

–          Specifické obratle

o   C₁ = Atlas = Nosič

• Nemá tělo, jen přední a zadní oblouk + 2 kloubní plošky pro spojení s týlní kostí → větší rozsah pohybů doprava a doleva

o   C₂ = Axis = Čepovec

• Zakrnělé tělo, z něhož vybíhá zub čepovce (dens axis)

o   Křížové obratle

• Křížové obratle srůstají v kost křížovou = os sacrum

o   Kostrční obratle

• Kostrční obratle srůstají v kostrč = os coccygis

–          Páteř jako celek

• Nejvíce pohyblivá v oblasti krční a bederní
• Zakřivení páteře:
  • 1) Přirozená – pohledy ze strany – dvoje esovité prohnutí
    • A) Dopředu = lordóza – krční + bederní
    • B) Dozadu = kyfóza – hrudní + křížová
  • 2) Vadná – pohled zezadu – SKOLIOZA
    • Důvod: dává páteři pružnost a tlumí nárazy při chůzi

b)  Hrudník (thorax)

• 12 párů žeber:
  • Žebra pravá 7p: kloubně se upínají na hrudní obratle a chrupavkou na hrudní kost
  • Žebra nepravá 3p: připojují se chrupavkou s pravými
  • Žebra volná 2p: končí mezi svaly břišní stěny
  • Hrudní kost = sternum – plochá, zakončená mečovitým výběžkem (processus xiphoideus)
  • Hrudní obratle

c)   Lebka (cranium)

• Chrání mozek, smyslové orgány hlavy
• MOZKOVÁ ČÁST (neurocranium) 8 kostí
• OBLIČEJOVÁ ČÁST (splanchnocranium) 14 kostí
• Kosti spojeny švy
• Jen dolní čelisti připojena kloubně – žvýkání + mluvení
• Jazylka zavěšena na lební bázi vazy

–         Mozkovna

• Lební klenba + spodina lebky
• Přehled kostí mozkové části:
  • Kost temenní 2x = OS PARIETALE
  • Kost spánková 2x = OS TERPORALE
  • Kost čelní 1x = OS FRONTALE
  • Kost týlní 1x = OS OCCIPITALE
  • Kost klínová 1x = OS SPHENOIDALE
  • Kost čichová 1x = OS ETHMOIDALE
    • = celkem 8 kostí
  • Klenba lební (calva)
    • Skládá se z plochých kostí, které jsou spojeny švy
    • KOST ČELNÍ (nepárová) – vedlejší nosní dutina
    • KOSTI TEMENNÍ (párové) – ty jsou navzájem od sebe odděleny (šev šípový)
  • Lebeční báze = spodina lební (base)
    • Jiný tvar při pohledu svrchu z nitrolebeční strany a jiný tvar při pohledu zespodu z vnější strany
    • Je členitá
    • KOST TÝLNÍ (nepárová)
      • Týlní otvor navazuje na páteřní kanál + 2 týlní kloubní hrboly po stranách otvoru – spojení s atlasem + zevní hrbol týlní – úpon zádových svalů
    • KOST KLÍNOVÁ (nepárová)
      • Leží uprostřed spodiny
      • Má tělo, do stran vybíhají malá (alae minores) a velká křídla (alae maiores)
      • Turecké sedlo – v něm podvěsek mozkový (= hypofýza)
    • KOSTI SPÁNKOVÉ (párové)
      • Mezi kostí klínovou a týlní šupina spánkové kosti – nejslabší místo na lebce
      • Kost skalní
        • Její součást
        • Nejtvrdší kost (nemá spongiózu)
        • Je v ní uloženo vnitřní ucho (rovnovážné a sluchové ústrojí) s ní souvisí také nápadný PROCESSUS MASTOIDEUS – bradavkovitý výběžek vyčnívající kaudálně (směr za ocasem)
      • Jařmový oblouk = výběžek spánkový spolu s lícním výběžkem
    • KOST ČICHOVÁ (nepárová)
      • Má několik částí
      • K mozkovně patří:
        • Dírkovaná ploténka (lamina cribrosa) – uzavírá dutinu nosní
        • Otvůrky procházejí vlákna čichového nervu (n.olfactorus)

–         Obličejová část

• Přehled kostí obličejové části:
  • Kost lícní 2x (párová) = OS ZYGOMATICUM
  • Kost nosní 2x (párová) = OS NASALE
  • Horní čelist 2x (párová) = MAXILLA
  • Kost patrová 2x (párová) = OS PALATINUM
  • Kost slzní 2x (párová) = OS LAKRIMALE
  • Dolní skořepa nosní 2x (párová) = CONCHA NASALIS INFERIOR
  • Kost radličná 1x (nepárová) = VOMER
  • Dolní čelist 1x (nepárová) = MANDIBULA
  • Jazylka = OS HYOIDEUM – drobná kůstka pod dolní čelistí, k lebeční spodině připojeny vazy, je na ní zavěšen hrtan

–         Švy na lebce

• 1) Věncový = SUTURA CORONALIS – čelní a temenní
• 2) Šípový = SUTURA SAGITTALIS – 2 kosti temenní
• 3) Lambdový = SUTURA LAMBDOIDEA – temenní a týlní
• 4) Šupinový = SUTURA SAQUAMOZA – temenní a spánková

–         Lebka ženy a muže

–         Lebka novorozence

• Na některých místech jsou mezi kostmi širší vazivové blány nazývané lupínky = FONTANELLAE, FONTICULI

–          Fontanely

• Fontanella major (fonticulus anterior)
  • V průseku švu čelního, sagitálního a věncového, čtyřcípý tvar
  • Vymizí do konce 2. roku
• Fontanella minor (fonticulus posteriori)
  • Na styku švu sagitálního a lambdového
  • Trojcípý již u novorozence je často sotva znát
• major a f. minor jsou hmatné a umožňují porodníkovi, aby se podle nich orientoval o poloze

 

 

 

 

 

 

 

2. Kostra končetin

a)  Horní končetina

• K uchopování a k práci, klouby → pohyblivost všemi směry

–         Kostra horních končetin:

o   Pletenec lopatkový

• Připojuje volnou končetinu k trupu – kloub mezi sternem a claviculou
• Lopatka (=scapula)
  • Plochá trojúhelníková
  • Na dorzální straně hřeben lopatky (spina scapulae) – je hmatný, vnitřní strana přivrácená ke 2. – 7. žebru
• Kost klíční (= clavicula)
  • 12 – 16 cm dlouhá, esovitě prohnutá
  • Osifikuje první 2 měsíce nitroděložního vývoje

o   Volná horní končetina

• K pletenci připojena ramenním kloubem – skládá se z paže + předloktí

o   Kostra ruky

• Zápěstí, záprstí a články prstů
• Kosti zápěstní = CARPUS – 8 kůstek ve dvou řadách
• Kosti záprstní = METACARPUS – 5 kůstek
• Články prstů = PHALANGES – po 3, palec po 2 – celkem 14

o   Pažní kost (humerus)

• Hlavice
• Tělo
• Dolní (distální) konec

o   Kost vřetenní (radius)

• Na palcové straně
• Hlavice, tělo, dolní konec

o   Kost loketní (ulna)

• Na malíkové straně (při tom dlaň vzhůru = supinace)

b)  Dolní končetina

• Přizpůsobena k pohybu z místa na místo, nese hmotnost těla → silné kosti

–         Kostra dolních končetin:

o   Pletenec pánevní (os coxae)

• Připojuje volnou končetinu k trupu – kost pánevní
• Pevná a celistvá až v dospělosti, v dětství ji tvoří 3 kosti:
• Kost kyčelní = os ilium
• Kost stydká = os pubis
• Kost sedací = os ischii
• Stýkají se v jamce kyčelního kloubu, chrupavčité hranice se udržují do 15. – 16. roku věku

o   Pánev (pelvis)

• Pánev = 2 kosti pánevní + kost křížová + kostrč
• Má typický mísovitý tvar
• Mezi stydkými kostmi je spona stydká = symphysa
• Pohlavní rozdíly: muž – vyšší, užší, stydký oblouk < 90°; žena širší

o   Volná dolní končetina

• K pletenci připojena kloubem kyčelním – stehno, bérec
• Kost stehenní (femur)
  • Hlavice, krček = zúžené místo mezi hlavicí a tělem, tělo
• Čéška (patella)
  • Sezamská kost = kůstka vznikající kostnatěním šlachy, je vsunutá do šlachy 4hlavého stehenního svalu
• Menisky vnitřní a zevní
  • 2 chrupavčité destičky vyrovnávající nestejné zakřivení hlavice femuru (stehenní) a rovné kloubní plochy tibie (holenní)
• Vazy kolenního kloubu
  • Zkřížené vazy – přední a zadní
  • Postranní vazy – vnitřní a zevní
  • Vaz čéšky
• Kosti bérce = holenní + lýtková
  • Kost holenní – tibia – silnější, na palcové straně, vnitřní kotník
  • Kost lýtková – fibula – štíhlejší, na malíkové straně, zevní kotník

o   Kostra nohy

• 7 kostí zánártních = tarsus
  • Největší – hlezenní – kloubně spojena s bércem, patní
• 5 kostí nártních = metatarsus
• Články prstů = phalanges

 

–         Plochá noha (pes planus)

–         Vbočený palec (hallux valgus)

b) Svalová soustava

• Myologie = nauka o svalech

–         Svalovina

• Aktivní součást pohybového aparátu
• Mezodermálního původu
• Zaujímá 40% tělesné hmotnosti (70kg člověk/ 28kg svalstva)
• Zajišťuje pohyb částí těla a lokomoci
  • A) pohyb těla – kosterní = příčně pruhovaná svalovina
  • B) pohyb vnitřních orgánů – hladká svalovina
  • C) pohyb srdce a krve v cévách – srdeční svalovina
• 3 typy svalové tkáně – viz 2. ročník

Kosterní svalovina

–         Stavba kosterního svalu

o   Sval (musculus)

• Rozlišujeme masitou část = bříško + svalový úpon = šlachu
• Některé se upínají přímo do kůže – mimické svalstvo
• Tvoří mnohojaderná svalová vlákna = svalové buňky – válcovitý tvar, průřez vlákna 10-100 μm, délka 0,5 až 20-30 cm – proto vlákno
• Svalová vlákna jsou dráždivá, vodivá, kontraktilní
• Vlákna sdružena vazivem ve snopečky (10-100) → u větších svalů snopečky ve snopce → ty jsou obaleny fascií = povázkou = silný vazivový obal

–         Mikroskopická struktura svalu

o   Svalové vlákno

• Složeno z myofibril = nitkovité útvary v cytoplazmě buněk, několik set a tisíc, pouze v elektronovém mikroskopu
• Myofibrila se skládá ze dvou druhů bílkovinných vláken = filament
  • Tlustší MYOZINOVÁ
  • Tenčí AKTINOVÁ
• Základní úsek = sarkomera – 2 μm

o   Sarkomera

• Obsahují charakteristické linie a zóny:
• Z-disky – ohraničují sarkomeru, ukotvena tenká aktinová filamenta
• M-linie – jsou vedeny středem, ukotvují tlustá myozinová filamenta v jejich středu

o   Příčné pruhování

• Způsobeno střídáním aktinu (světlejší) a myozinu (tmavší)
• Ve všech myofibrilách jsou tyto úseky ve stejné výši

–         Chemické složení svalu

• 75% voda, 24% organických látek, 1% anorganické látky
• Organické látky: hlavně bílkoviny
• Myoglobin – má 20x větší schopnost vázat a uvolňovat kyslík než hemoglobin → vytváří ve svalech zásobu kyslíku, která je potřeba, když vázne přísun kyslíku krví (výdrže, plavání pod vodou)
• Aktin a myozin – důležité při kontrakci svalů
• Glykogen – zásobní polysacharid, kyselina mléčná, fosfáty, enzymy
• Anorganické látky: v podobě iontů a solí (Ca²⁺, K⁺, Mg²⁺, Fe³⁺, Na⁺)

–         Cévní zásobení svalu

• Cévy – procházejí vazivem, větví se síť vlásečnic, ta pokrývá vlákna – žilky odvádějící krev ze svalu mají chlopně – dovolují průtok krve pouze k srdci
• V klidu do činnosti zapojeno 5% vlásečnic
• Zbylých 95% rezerva po zapojení svalu do činnosti

–         Inervace svalu

• Svaly pro svou činnost potřebují přívod vzruchů
• Jsou inervovány mozkovými a míšními nervy
• Nervová vlákna přicházející ke svalu:
  • Motorická = hybná (z mozku, míchy k výkonným orgánům) – končí na vláknech v tzv. nervosvalových ploténkách = zvláštní typ chemické synapse, její funkcí je přenos vzruchu z neuronu na vlákno kosterního svalu
  • Senzitivní = citná (od receptorů do mozku, míchy) – ze svalových a šlachových vřetének
• Jeden neuron inervuje více svalových vláken (tzv. motorickou jednotku)
• Celý sval je inervován více nervovými buňkami, které tvoří nerv
• Nervové vlákno je na svalovém vlákně ukončeno tzv. motorickou ploténkou

–         Svalový stah

• Podstatou je zasouvání aktinu mezi myozin
• Energie pro tažné síly zasouvání do sebe se získává štěpením ATP
• Zvýšená koncentrace Ca²⁺ iontů v cytoplazmě zahájí akci stahu

1. Nervový vzruch způsobí v motorické ploténce vylití acetylcholinu
2. Acetylcholin způsobí uvolnění iontů Ca²⁺ z váčků endoplazmatického retikula, které obklopují myofibrily = signál pro zahájení kontrakce
3. Tyto ionty způsobují zasouvání aktinu mezi myozin = aktinomyozinový komplex (reverzibilní = vratná můstková vazba). Energii dodává ATP
4. Endoplazmatické retikulum s využitím ATP odčerpává zpět ionty Ca²⁺ a dochází ke svalovému uvolnění

o   Typy kontrakcí

§  Izotonická

• Svalové napětí zůstává stejné
• Sval mění svoji délku
• Sval vykonává práci

§  Izometrická

• Svalové napětí se zvyšuje
• Sval nemění svoji délku
• Svalová práce je nulová

izotonická

izotonická

izometrická

o   Mrtvolná ztuhlost = rigor mortis

• Ve svalech mrtvého organismu (3-6 hodin po zastavení dodávky kyslíku) se ATP již netvoří, Ca²⁺ nemůže být čerpáno zpět do retikula, není k dispozici ATP pro rozštěpení stabilního komplexu aktin-myozin, nastává rigor mortis = mrtvolná ztuhlost
• Trvá, dokud nejsou proteiny zničeny autoanalýzou (15-25 hodin), (rozkladné procesy vyvolané vlastními enzymy)

–         Svalové napětí = tonus

• Svaly jsou stále, i v klidu v mírné kontrakci, kterou označujeme jako svalové napětí (svalový tonus)
• U svalu přetnutého napříč → řezné plochy se od sebe oddálí, zlomenina dlouhých kostí → přesun úlomků kostí přes sebe
• Není energeticky náročný, nevyvolává únavu
• Mizí jen po ztrátě inervace nebo při úmrtí
• Během života není klidové napětí svalů stále stejné (snížení ve spánku, bezvědomí, v narkóze apod.)
• Zabezpečuje držení těla a jeho částí
• Propůjčuje svalu stav pohotovosti → díky němu může dojít k okamžité pohybové reakci
• Poruchy svalového napětí: hypotonie = snížení svalového napětí, hypertonie = zvýšení svalového napětí

–         Svalová síla, svalová práce

o   Svalová síla

• Vyjádřena hmotností závaží, které sval udrží proti gravitaci
• Roste do 25 let
• Vrchol svalové síly mezi 25. – 30. rokem
• Ženy asi o 30% až 50% menší svalová síla

o   Svalová únava

• Při namáhavé a dlouhotrvající práci → výkonnost svalů klesá → dostaví se únava
• Svalové kontrakce se zmenšují, až mizí
• Příčinou je vyčerpání energetických zdrojů ze svalu – ATP
• Nahromadění zplodin metabolismu – kyselina mléčná
• Odstraňuje ji odpočinek
• Má ochranný význam → nastupuje dřív, než se vyčerpají rezervy → chrání organismus před totálním vyčerpáním a poškozením

–         Typy příčně pruhovaných svalů

o   Bílé – rychle unavitelné

• Relativně malé množství myoglobinu
• Relativně chudé prokrvení
• Krátká, rychlá kontrakce
• Specializace na anaerobní metabolismus
• Rozsáhlé sarkoplazmatické retikulum, méně mitochondrií
• → spotřebuje velké množství energie, snadno se unaví
• Svaly horních končetin, které často zvedají těžké objekty na krátkou dobu

o   Červené – vytrvalé

• Velké množství hemoglobinu
• Bohaté prokrvení
• Dlouhá, pomalá kontrakce
• Specializace na aerobní metabolismus (energeticky výhodnější než anaerobní)
• → šetří energii
• Pracují pomalu, vytrvale
• Svaly zabezpečujících držení těla

o   Přechodná

• Využívají aerobní metabolismus, ale nejsou odolná proti únavě tolik jako červené svaly
• Svaly dolních končetin, které musí dlouhou dobu pohybovat tělem (např. při chůzi nebo běhu)
• Např. lýtkové svaly

–         Kyslíkový dluh

• Energetické nároky svalů při práci závislé na dostatečném zásobení O₂ – tedy na prokrvení svalů, na srdečním výkonu a dýchání
• Rezervu O₂ přímo ve svalech poskytuje barvivo myoglobin
• Ale i tak vzniká během namáhavé svalové práce díky anaerobní fázi tzv. kyslíkový dluh (= nadspotřeba O₂ po svalovém výkonu)
• Vyrovnání kyslíkového dluhu – zrychlené dýchání = umožňuje obnovení energetických rezerv a odbourání nahromaděné kyseliny mléčné
• Kyslíkový dluh zahrnuje:
  • Odbourání kyseliny mléčné
  • Doplnění zásob ATP, kreatinfosfátu, glykogenu, O₂, vázaného na myoglobin

–         Antagonistické svaly

• Soustava párových svalů, kdy aktivní stah jednoho vyvolává pasivní prodloužení druhého a naopak
• Jeden konec svalu upevněn na jedné kosti, druhý je připojen ke druhé kosti spojených kloubem
• → při smrštění svalu se kosti oddalují nebo přibližují (jeden vůči druhému)
• Dvojhlavý sval pažní – při stahu ohýbá kloub a dojde k přitažení lokte k paži → ohybač = flexor
• Trojhlavý sval pažní – při stahu natahuje kloub → natahovač = extenzor

–         Synergistické svaly

• Soustava svalů, které se současně stahují a spolupracují tak na určitém pohybu
• Například dvojhlavý sval pažní a sval vřetenní, nacházející se na vrchní části předloktí
• → pokud je předloktí v poloze palcem nahoru, třeba při zdvihání šálku kávy ze stolu

–         Dělení svalů

1. Podle funkce
   • Ohybače (flexory), natahovače (extenzory), odtahovače (abduktory), přitahovače (adduktory), svěrače (sfinktery)
2. Podle směru svalových snopců
   • Přímý, šikmý, příčný
3. Podle krajiny kde leží
   • Prsní, čelní
4. Podle stavby
   • Dvojhlavý, trojhlavý, čtyřhlavý
5. Podle obrysu
   • Kruhový sval ústní

–         Tvary svalů

• Vřetenovitý sval (a)
• Dvojhlavý sval (b)
• Trojhlavý sval
• Čtyřhlavý sval
• Plochý sval (d)
• Dvojbříškový sval (c)
• Kruhový sval

–         Dělení kosterních svalů

1. Svaly hlavy
2. Svaly krku
3. Svaly trupu
4. Svaly končetin
   • Je jich víc jak 250, uvedeme pouze svaly funkčně významné

1.  Svaly hlavy

• Lební klenba pokryta tužší vazivovou blánou = Galea aponeurotica – srůstá s kůží vlasové části hlavy, z jejího okraje se rozebíhá sval čelní (m. frontalis) svrašťuje čelo a vytahuje obočí
• Sval týlní (m. occipitalis)
• Pro obličejovou část jsou typické svaly mimické a žvýkací

a)   Mimické

• Začínají na kosti, úpon do kůže
• Zajišťují mrkání, řeč, smích, pláč, zpěv, kousání, žvýkání, obličejové grimasy

–          Čelní sval (m. frontalis)

–          Týlní sval (m. occipitalis)

–          Kruhový sval oční (m. orbicularis oculi) – zavírání očí

–          Kruhový sval ústní (m. orbicularis oris) – přitlačuje rty k zubům

–          Sval tvářový (m. buccinator) – nejmohutnější, od H a D stoliček ke koutku úst – tvaruje tváře a přitlačuje je k zubům (trubačský sval)

• Velký sval lícní ( zygomaticus major)
• Zdvihač nosního křídla a horního rtu
• Zdvihač horního rtu
• Stahovač dolního rtu
• Stahovač ústního koutku

b)   Žvýkací

• Pohybují dolní čelistí – zpracování potravy
• Sval spánkový ( temporalis) – vějířovitý, prochází pod jařmovým obloukem, přitahuje dolní čelist
• Zevní sval žvýkací ( masseter) – od jařmového oblouku na dolní čelist (s velkou silou přitahuje dolní čelist → rozmělnění potravy)
• Zevní a vnitřní sval křídový – posouvají dolní čelist dopředu a dozadu

 

2.  Svaly krku

• Mezi lebkou a hrudníkem – v několika vrstvách
• Podkožní sval krku ( platysma) – plochý sval od hrudníku přes bradu až k dolní čelisti – u člověka redukován, u savců (kopytníci) slouží k pohybu kůže na krku a trupu
• Zdvihač hlavy ( sternocleidomastoideus) – pravý a levý, od hrudní a klíční kosti ke spánkové kosti – táhne hlavu do záklonu, zvedá obličej, otáčí hlavu, mezi začátky je hrdelní jamka (tracheostomie)
• Svaly kloněné = hluboké svaly krční, v nejhlubších vrstvách při krční páteři (spojují krční obratle s 1. a 2. žebrem), pohyb hlavy, pomocné dýchací svaly
• Jazykové svaly – ovlivňují polohu jazyka a hrtanu

3.  Svaly trupu

a)   Svaly hrudníku

• V několika vrstvách
• Velký sval prsní ( pectoralis major) – přitažení paže k hrudníku
• Malý sval prsní ( pectoralis minor) – pod velkým prsním svalem, předpažení
• Sval podklíčkový ( subclavius) – pod velkým prsním svalem (mezi klíční kostí a 1. žebrem), táhne klíční kost dolů, štíhlý
• Pilovitý sval ( serratus anterior) – začíná 9 zuby na 9. žebrech, úpon na vnitřní okraj lopatky, oddalování lopatek od sebe, upažení, předpažení, vzpažení
• Zevní a vnitřní mezižeberní svaly (musculi intercostales externi et interni) – spojují mezi sebou žebra, zevní při nádechu zdvihají žebra, vnitřní při výdechu pokles žeber
• Bránice ( diaphragma) – plochý sval, vyklenutý do hrudníku, má šlašitý vzhled, dýchání, 3 otvory (jícen, aorta, dolní dutá žíla)

b)   Svaly břicha

• Přímý břišní sval ( rectus abdominis) – od sterna po kost stydkou, střední čára + příčné vazivové pásy → 2 sloupce obdélníků; předklon, sed-leh
• Šikmé svaly břišní – zevní a vnitřní, tvoří boční stěnu dutiny břišní, předklon, otáčení trupu
• Příčný břišní sval – v nejhlubší vrstvě boků – ochrana orgánů, dýchání vtahuje břicho
• Čtyřhranný sval bederní ( quadratus lumborum) – zadní stěna dutiny břišní, napřimuje trup, ohýbaní do stran
• Zdvihač řitní – plochý sval, uzavírá dutinu břišní a tvoří pánevní dno

c)    Svaly zad

• Ve více vrstvách
• Sval trapézový ( trapezius) – trojúhelníkovitý tvar – orion, fixuje a stabilizuje lopatku, zdvihá ramena nad jejich úroveň, táhne lopatku k páteři
• Široký sval zádový ( latissimus dorsi) – připažení, zapažení, sval zabírá při kopání, přitazích na hrazdě, horní okraj tvoří obrys podpažní jámy
• Hluboké svalstvo zádové (vzpřimovače páteře) – táhnou se po celé délce páteře, udržují vzpřímení páteře
• Meziobratlové svaly – krátké, táhnou k sobě jednotlivé obratle

4.  Svaly končetin

a)   Horní končetina

• Sval deltový ( deltoideus) – pokrývá rameno, upažení, předpažení, zapažení, držení hlavice humeru v kloubní jamce
• Dvojhlavý sval pažní ( biceps brachii) – přední strana paže, pohyb v lokti ohybač = flexor
• Trojhlavý sval pažní ( triceps brachii) – zadní strana paže, jedna hlava začíná na lopatce, dvě na pažní kosti – šlachou přechází přes loketní kloub → natahovač = extenzor
• Svaly předloktí (musculi antebrachii)
• Skupina ohybačů a natahovačů ruky a prstů
  • Sval vřetenní (musculus brachioradialis) – synergista dvojhlavého svalu pažního
  • Dlouhý sval dlaňový (musculus palmaris longus)
  • Ohybače zápěstí
• Svaly ruky (musculi manus) – přitahovač a odtahovač palce

b)   Dolní končetina

• Sval bedrokyčelní ( iliopsoas) – dutina pánve
• Sval hýžďový ( glutaeus) – ve třech vrstvách
  • Velký (maximus)
  • Střední (medius)
  • Malý (minimus)
  • Tvar a velikost typicky lidský znak
  • Skákání, stoupání, pohyb dolních končetin
• Dvojhlavý sval stehenní ( biceps femoris) – zadní strana stehna, upíná se od stydké a stehenní kosti ke kosti lýtkové → ohyb bérce
• Čtyřhlavý sval stehenní ( quadriceps femoris) – sbíhá se do šlachy přes koleno, která v sobě uzavírá čéšku; upíná se na holenní kost, natahuje bérec, přitahuje stehno k břichu, při vykročení, přední strana stehna
• Krejčovský sval stehenní ( sartorius) – nejdelší sval v těle
• Trojhlavý sval lýtkový ( triceps surae) – 2 povrchové hlavy (dvojhlavý sval lýtkový), 1 v hlubší vrstvě → upíná se Achillovou šlachou na patní kost, uplatňuje se při chůzi, vzpřímeném postoji a stojí na špičkách
• Natahovače a ohybače nohy
  • Přední strana – natahovače nohy
  • Zadní strana – ohybače nohy
• Svaly chodidla – zajišťují pohyby prstů a udržování klenby nohy