TS má entodermální původ, pouze okrajové části jsou původu ektodermálního
Dlouhá trubice tvořená vazivem, hladkou svalovinou a sliznicí – cca 8 m
Na různých místech do ní ústí vývody žláz (slinné, drobné ve střevě, játra, žlučník, slinivka) produkující hlen a trávicí šťávy
Přijímá a zpracovává potravu
Tráví a vstřebává rozložené živiny, trávení = rozštěpení potravy na malé molekuly (AMK, monosacharidy), uskutečňuje se enzymy, vstřebávání = resorpce = přechod malých molekul z buněk střeva do krve a lymfy
Vylučuje nestrávené zbytky
Průřez stěnou trávicí trubice
Od povrchu směrem dovnitř
A) vazivo + lesklá blána = ochrana částí přivrácených do dutiny tělní
B) svalovina hladká – okružní a podélná – umožňuje peristaltiku střevní, do 1/3 jícnu + konec konečníku – příčně pruhovaná
C) podslizniční vazivo s nervy a cévami – připevňuje sliznici ke svalům
A) Dutina ústní – rozmělnění a smíchání potravy se slinami
B) Hltan – polykání a posouvání potravy do žaludku
C) Jícen – polykání a posouvání potravy do žaludku
D) Žaludek – shromáždění potravy a její promíchání
E) Střevo tenké – trávení + vstřebávání
F) Střevo tlusté – vstřebávání vody
G) Konečník – odstraňování zbytků
Stavba jednotlivých částí
A) Dutina ústní = cavum oris
Ohraničena patrem, rty a tvářemi, spodinu tvoří jazyk
Funkce: příjem potravy, žvýkání, polykání, promísení se slinami, mechanické a chemické zpracování
1. Rty = labia oris
Ohraničují štěrbinu, spojení v koutcích, zevně kůže, uvnitř sliznice, přechodná zóna – červená barva – prosvítají cévy, krycí epitel bez pigmentu a málo rohovatí
2. Tváře = buccae
Kůže + plochý tvářový sval + sliznice
Na čelisti přechází jako dáseň (gingiva) – podkovovitý útvar, podkladem dásňové výběžky čelistí – s nimi srůstá sliznice ústní a vytváří sliznici dásňovou
Stahy tváří přidržují sousto při žvýkání a vtlačují je mezi stoličky
U dětí v podkožním vazivu tukový polštář
3. Tvrdé patro = palatum durum
Kostěný podklad + sliznice – srůstá s okosticí
4. Měkké patro = palatum molle
Plynně navazuje, základem je vazivová blána – do ní se upínají svaly, které jím pohybují, uzavírá nosohltan při polykání a dutinu ústní při dýchání
Zadní okraj volný, vybíhá po stranách ve dvě slizniční řasy + uprostřed čípek (uvula)
Patrové mandle mezi řasami (tonsilae palatinae) – oploštělé, rozbrázděné, jamky na povrchu = krypty – v nich leukocyty + bakterie, po pubertě se zmenšují
5. Jazyk = lingua
Svalnatý orgán – příčně pruhovaná svalovina, velká pohyblivost a změna tvaru
Zpracování a posouvání potravy, řeč, chuťové vjemy
Kryt sliznicí, na hřbetě vybíhá v bradavky = podle tvaru 4 typy:
Nitkovité – nejčetnější, přední část, sametový vzhled
Houbovité – větší, při okraji a hrotu
Listové – nejméně, na okrajích
Hrazené – největší cca 10, lemová řada mezi kořenem a tělem jazyk
Jsou uloženy v alveolech = zubních lůžcích v čelisti, nejtvrdší orgán, bílá barva, uložení zpevněno tuhým vazivem = ozubicí = periodontium, uspořádána do snopců citlivých na tah a tlak = bolest při trhání
Chrup = dentice – soubor zubů v dásních, rozlišujeme první a druhou dentici
První dentice = mléčný chrup – 20 zubů, 6 – 30 měsíců
Druhá dentice = trvalý chrup – 32 zubů, 6 – 30 let
Drobné – roztroušené všude po sliznici, sekrece slin nepřetržitá, sliny husté, mucinózní
Velké – párové, vyměšují větší množství slin na podněty zrakové, chuťové, čichové, sliny řídké
Příušní– nejobjemnější, před boltcem, při čelistním kloubu, vyúsťuje nad 2 horní stoličky, řídká vodnatelná slina
Podčelistní – pod dolní čelistí, vyústění v krajině podjazykové, na slinné bradavce při uzdičce jazyka
Podjazykové – nejmenší 3-4 cm, postranně, pod jazykem, má několik vývodů, vyúsťují v krajině podjazykové
o Sliny = saliva
Zřeďují a spojují sousto, pomo při polykání (obsahují mucin – bílkovina, dodává vazkost slině a kluzkost potravě)
Pomoc při trávení (enzym ptyalin)
Čištění a dezinfekce (lysozym)
Bezbarvá vazká tekutina, pH 7-8, slabě alkalická, denně se vyloučí 1-1,5 l
Složení: 99 % H2O, 0,7% organických látek, 0,3% anorganických látek
Organické: ptyalin – trávicí enzym – katalyzuje štěpení škrobu na dextriny a až na disacharid maltózu
§ Důkaz ptyalinového trávení škrobu
Do úst cca 2 cm3 chleba + 5 min důkladně rozžvýkat à sousto do zkumavky + několik kapek Lugolova roztoku
Pokud je ve zkumavce jen chléb + voda + Lugolův roztok = MODRÉ ZBARVENÍ, protože chléb obsahuje ŠKROB
Pokud je ve zkumavce sousto, mohou nastat dvě situace:
RŮŽOVÉ ZBARVENÍ = DEXTRIN = jeden z meziproduktů ptyalinového trávení škrobu
ŽÁDNÉ ZBARVENÍ = MALTÓZA = konečný produkt ptyalinového trávení škrobu – s Lugolovým roztokem nereaguje, díky maltóze sladká chuť
Sekrece slin řízena nervově (reflexně)
Centrum pro vylučování v prodloužené míše
Vylučování lze ovlivnit chemikáliemi:
Atropin + nikotin – sekreci tlumí
Acetylcholin – sekreci zvyšuje
V dutině ústní vzniká sousto, polknutím je dopraveno do hltanu
Polknutí – částečně volní a částečně nevolní záležitost
Reflexní fáze polykání řízena z prodloužené míchy
Během polykání se hrtan zvedne, epiglottis zabrání soustu do něj vniknout, zastaví se dýchání, sousto vstoupí do jícnu
B) Hltan = pharynx
Trubice nálevkovitého tvaru, 12-14 cm
Přední stěna otvory spojena s dutinou nosní, ústní a hrtanovou
Rozlišujeme 3 oddíly:
§ Nosohltan (nasopharynx)
§ Ústní část hltanu (oropharynx) – kříží se dýchací a polykací cesty
§ Hrtanová část (laryngopharynx) – neúplně uzavřená hrtanovou příklopkou, která se při polykání sklání a brání vniknutí sousta do dýchací soustavy
o Polykání
Pokud nepolykáme oesophageální svěrač uzavírá jícen, epiglottis je nahoře, glottis (= přední část larynxu = hrtanu) je otevřena a vzduch může proudit do plic
Polykací reflex je spuštěn ve chvíli, když bolus (sousto) vstupuje do jícnu, epiglottis se sklopí dolů naproti glottis a uzavřou průdušnici, oesophageální sfinkter = svěrač se uvolní
Vlny svalových kontrakcí (peristaltika) ženou sousto směrem dolů do žaludku
Polykání = řetěz reflexů, zahájení podrážděním kořene jazyka → nevybavuje se v bezvědomí, měkké patro uzavírá nosohltan, epiglottis uzavírá hrtan
C) Jícen = oesophagus
Trubice 25 – 28 cm dlouhá, průměr 1,5 cm, spojení hltanu se žaludkem
Horní část – příčně pruhované svalstvo, ovládáme vůlí
Dolní část – hladké – vykonává peristaltické pohyby
Pohyb potravy usnadňuje hlen vylučovaný sliznicí trávicí soustavy
Svalová vrstva při průchodu sousta vykonává peristaltické pohyby, nad soustem se smršťuje, pod soustem uvolňuje, vzniká peristaltická vlna – posunuje sousto do žaludku
Škytavka = singultus – křeč bránice
D) Žaludek = ventriculus = gaster = stomachus
Nejobjemnější část, zásobárna, svalový vak, přijme 1 – 2 l potravy, v levé brániční klenbě
Shromažďuje a zadržuje potravu a promíchává ji s žaludeční šťávou
Chemicky se změní na tráveninu = chymus = řídká, kašovitá hmota, dle povahy se zde zdržuje určitou dobu – sacharidy – 2 hodiny, bílkoviny – 4 hodiny, tuky – 6 hodin, po malých dávkách do tenkého střeva
Velikost i poloha je individuální, závisí na náplni žaludku a poloze těla
o Česlo (cardie) = vchod
Úzká část při přechodu jícnu do žaludku
Obvykle se otevírá jen při příjmu sousta z jícnu
Pokud se kyselý obsah žaludku dostane občas do jícnu, jev vnímáme jako pálení žáhy, většinou je tedy žaludek zavřený na obou koncích
o Tělo (corpus)
o Vrátník (pylorus) = východ
Zúžené místo při přechodu do dvanáctníku
Otevře se 2 – 6 hodin po příjmu potravy
o Žaludeční vřed
Bakterie Helicobacter pylori – ničí ochrannou hlenovou vrstvu → zánět žaludeční sliznice → žaludeční vřed → žaludeční šťávy tak následně mohou natrávit žaludeční stěnu, ve vážných případech dochází k proniknutí krve a žaludečního obsahu do dutiny břišní → infekce, smrt
o V žaludeční sliznici 3 typy buněk
§ Hlavní
Tvorba enzymu pepsinu, produkován v neúčinné formě jako pepsinogen, ten je aktivován HCl na pepsin – v kyselém prostředí štěpí bílkoviny na albumózy a peptony
§ Krycí
Produkují HCl, kromě aktivace pepsinogenu, okyseluje prostředí, má desinfekční účinky, ničí choroboplodné zárodky, brání kvašení, zasahuje do přeměny solí, usnadňuje trávení masa – to bobtná a rozpadá se na vlákna
§ Hlenové – vylučují hlen – obsahuje mucin
o Žaludeční šťáva
Na povrch žaludeční sliznice ústí žaludeční žlázky – produkují žaludeční šťávu, za 24 hod/ 2 – 3 l
Čirá, nažloutlá, silně kyselá tekutina (pH = 1-2), 99,4% H2O, 0,5% organických látek, 0,1 % anorganických látek
§ Organické látky
Hlen (mucin) – zásaditý, pokrývá v souvislé vrstvě sliznici, chrání před účinkem pepsinu + HCl
Chymozin – sráží mléko v drobné vločky
Žaludeční lipáza – štěpí tuky glycerol a mastné kyseliny
§ Anorganické látky
HCl 0,4 – 0,5 %
o Žaludeční sliznice
Obrany proti samonatrávení pokrytí vnitřku žaludku hlenem
I tak se ale mitózami musí tvořit tolik buněk, že za tři dny jsou všechny buňky žaludečního povrchu nahrazeny
Každých 20 vteřin se hladké svaly žaludku stáhnou, při pohybu na prázdno tyto stahy působí pocit hladu
Stahy žaludku 10-15 minut po jídle
o Sekrece šťávy řízena
Mechanicky – dopadem sousta do žaludku
Chemicky – aperitiv, kofein, vývar – zvyšují
Emočně – deprese + strach – snižují
Rozhořčení + agrese – zvyšují
o Zvracení = emesis
Vyprazdňování žaludku opačným směrem – dutinou ústní i nosní
Ochranná reakce proti škodlivinám (alkohol, jed) a přejídání
Reflexní děj s ústředím v prodloužené míše, předchází mu nevolnost (nauzea)
V bezvědomí může vést k zadušení
E) Tenké střevo = intestinum tenue
4-5 m dlouhé, 2 cm široké, zavěšeno na řase okruží (mezenterium) – v něm cévy a nervy
Funkce: konečná fáze trávení – úplné rozštěpení živin na jednoduché látky + jejich vstřebávání
Začíná vrátníkem a končí vyústěním do tlustého střeva v pravé jámě kyčelní
Stěna střeva obdařena sliznicí – tam jsou lymfatické uzliny, střevní žlázky a drobné výběžky – klky
Sliznice – 300 m2 (= plocha cca tenisového hřiště)
Ve výšce 2. bederního obratle přechází v lačník, zde se kyselý chymus z žaludku mísí s trávicími šťávami z pankreatu, jater, žlučí a s obsahem žláznatých buněk samotného duodena
o Pankreas (slinivka břišní)
Ústí do duodena – vylučuje řadu hydrolytických (= trávicích) enzymů a rovněž uhličitanové ionty
Tyto uhličitanové ionty působí jako pufr – neutralizují kyseliny ze žaludku
Většina procesu trávení je skončena již ve dvanáctníku, v dalších částech tenkého střeva, lačníku a kyčelníku probíhá absorpce živin a vody
Proteázy se z pankreatu dostávají do duodena v neaktivní formě v řetězové reakci, která poněkud připomíná aktivaci pepsinu, do aktivního stavu
2. Jejunum = lačník
U mrtvol prázdný
Místo nejintenzivnějšího trávení a vstřebávání
3/5 délky
3. Ileum = kyčelník
Kratší, užší, ústí do tlustého střeva
2/5 délky
o Klky (villi, villus)
Na povrchu ještě malé výběžky = mikroklky (mikrovilli)
Na 1 klku asi 3 000 mikroklků → zvýšení plochy střeva 500-600 x = asi na 300 m2
Okem viditelné záhyby na vnitřních stěnách, z povrchu sliznice vyčnívají do výšky asi 0,5 – 1,5 mm, na povrchu mají střevní resorpční epitel a uvnitř slizniční vazivo
Ve střevě bývá cca 10-40 klků / 1 mm2, nejhustěji jsou v duodenu
Klky jsou důkladně prokrveny
Do každého vede jedna či dvě tepénky, které se rozvětvují v kapilární síť a následně se slévají do centrálně uložené žíly
V klcích je také mízní cévka – do nich vstřebávány tukové kapénky, cholesterol a vitamíny rozpustné v tucích
Díky hladkému svalstvu se klky mohou různě stahovat a protahovat a tím urychlovat vstřebávání a odvod živin
Uvnitř každého mikroklku je tepénka, žilka a slepě zakončená lymfatická cévka
Jen dvě membrány dělí chymus od krve – membrána střevní buňky a membrána stěny krevní cévky
F) Tlusté střevo = intestinum crassum
Trubice 1,5 m, průměr 5 – 8 cm
Dokončení trávení a vstřebávání
Nemá klky, pouze výdutě
Netvoří trávicí šťávy, pouze hlen a bakterie
Pohyblivost malá
6 částí: slepé střevo (+ appendix), vzestupný, příčný a sestupný tračník (vstřebávání vody – zpět do těla dostane 90% vody, kterou jsme vypili nebo přijali s potravou), esovitá klička, konečník (shromažďování stolice)
Slepé střevo (caecum): 6 – 8 cm, šířka 6 – 7,5 cm
Vespodu – appendix vermiformis (červovitý výběžek) = slepý výběžek caeka, 5 – 10 cm, šířka 1 – 2 cm – lymfatický orgán, zánět je zván apendicitis
Tenké ústí nálevkovitě – zabránění zpětnému toku tráveniny
o Tračník – funkce:
Vstřebávání vody a některých solí, zahušťování obsahu a jiných látek
Procesy kvasné (celulóza – Escherichia coli – je fakultativně anaerobní) – během nich vznikají zapáchající látky – CO2, CH4, H2S, kadaverin, indol, skatol, amoniak, vitamíny B12, K – ty se vstřebávají
Současně se rozkládají žlučová barviva biliverdin, bilirubin, urobilin a sterkobilin,
Urobilin a sterkobilinogen jsou produkty odbourání bilirubinu – zbarvují stolici do hněda
o Konečník (rectum) – 15-20 cm, tenkostěnný, hladký
Shromáždění stolice = nestrávené a nestravitelné zbytky, celulóza, voda, rozložená žlučová barviva, hlen, bakterie, 150 – 300 g/den
Zácpa (obstipace) – delší interval než 1 – 2 dny, průjem (diarrhoea) – několikrát za den
Nervové ústředí defekace v bedrokřížovém oddílu míchy
Pocit defekace lze potlačit
o Anus (řiť) – dva kruhové svěrače
Vnitřní z hladkého svalstva
Vnější z příčně pruhovaného svalstva
Vstřebávání látek z tenkého střeva
Vstřebávané látky jsou odváděny krví a mízou
1. Pasivní transport
Prostou difúzí, nespotřebovává se E, př. voda, vitamíny rozpustné ve vodě atd.
2. Aktivní transport
Rychlejší než difúze
Látka přenášena přenašečem bez ohledu na koncentraci, děj aktivní – spotřebovává se E z ATP, např. cukry, aminokyseliny, tuky atd.
Většina látek je nejprve vrátnicovým oběhem odváděna do jater – tam jsou zpracovány, popřípadě uloženy do zásoby
Trávicí žlázy
– Slinivka břišní (pankreas)
Nezbytná
Podlouhlá žláza uložena v ohbí dvanáctníku, narůžovělá, lalůčkovitá struktura, 14-18 cm, 60-80g
Ústí do duodena, má tkáň endokrinní a exokrinní
o 1) Endokrinní žláza
Skládá se z lalůčků – vyúsťují trubičkami so hlavního vývodu, mezi trubičkami Langerhasovy ostrůvky, průměr 0,5mm, až milion
hormony jsou přímo do krve, produkovány Langerhansenovými ostrůvky (2-3% hmotnosti)
Vytváří inzulin – snižuje hladinu glukózy v krvi
Vytváří glukagon (opačné účinky než inzulín, zvyšuje hladinu glukózy v krvi) → glykémie
o 2) Exokrinní žláza – sekretem je pankreatická šťáva
pH 7-8, bezbarvá, 0,5 – 1 l/ den
Obsahuje hydrogenuhličitan sodný – slouží k neutralizaci HCl ze žaludku
Trypsinogen – neúčinná forma trypsinu – trypsin pokračuje v trávení bílkovin na peptidy
Amylázy – štěpí škroby na jednoduché cukry
Lipázy – rozkládají tuky
o Řízení sekrece pankreatické šťávy
Látkově (humorálně) – hormony
Tvoří se reflexně – hlavním podnětem je hormon sekretin – uvolněný ze stěny duodena při podráždění kyselým žaludečním obsahem – uvolní se do krve a působí na pankreas
Pankreozymin (tvoří se v tenkém střevě)
Oba hormony jsou krví zaneseny do pankreatu → vyloučení pankreatické šťávy
– Játra = hepar
Exokrinní žláza produkující žluč, bohaté krevní řečiště: 1,5 l krve/min
Největší žláza v těle – 1,5 kg, 2 laloky, hnědočervená barva, křehká, prokrvená
Tvořeny jaterními lalůčky – mají tvar protáhlých vícebokých hranolů
Základní stavební jednotkou jater je jaterní buňka – hepatocyt, na styku dvou jaterních buněk je vždy žlučový kanálek
o Dvojí krevní přítok
Vrátnicová žíla – přivádí krev z žaludku, střev a sleziny, 80%, odkysličená
Jaterní tepna – zásobuje játra O2 (vychází z aorty), 20%
Z jater vyhází jaterní žíla – ústí do dolní duté žíly
o Funkce jater
Centrum metabolických dějů
A) látková přeměna
Z trávicí soustavy přijdou monosacharidy a zde se přemění na polysacharid glykogen
Zásobárna E – glukóza se v nich ukládá ve formě glykogenu
Zde močovina deaminací AMK, a tím vyloučení amoniaku z organismu
Metabolizace mastných H+
B) Detoxikace
Do těla se dostávají i škodliviny – farmaka, alkohol, jedy, nějakou dobu kolují v krvi, pak jsou odstraněni
Dlouhodobé působení játra poškozuje – alkohol, tetrachlochmethan, chloroform
C) Děje související s funkcí krve
Je zde vychytáván hemoglobin z rozpadlých erytrocytů, je přeměněn na bilirubin a ten je uvolňován do žluče, která je v játrech tvoří
Jaterní buňky vytváří krevní bílkoviny – albuminy, globuliny, protrombin, fibrinogen
Zásobárna vitamínu B12 a vitamínů rozpustných v tucích (A, D, K)
Odbourávání hemoglobinu
Syntéza látek pro srážlivost krve
Tvorba velkého množství tepla
– Žlučník = vesica fellea
Postradatelný
Vak hruškovitý
8-12cm, 3cm široký
Uložený pod pravým jaterním lalokem
Žluč je plynule tvořena v játrech, v množství 0,25-1 l/den a prochází do žlučníku
Ve žlučníku je ze žluče vstřebávaná voda a NaCl a žluč se zahušťuje, resorpce někdy tak silná, že se cholesterol vysráží a s dalšími látkami se vytvoří žlučové kameny
Uvolňování žluče ze žlučníku startuje hormon cholecystokinin, který se uvolňuje z duodena při přítomnosti potravy v žaludku
o Žluč = fel = bilis = chole
Je žlutohnědá, slabě zásaditá, hořká
90% H2O + 3% žlučových solí, lipidů, cholesterolu, lecitinu, pigmenty – bilirubin, biliverdin, bílkoviny a minerální soli jako je např. sodík, mastné H+, tuky
Žlutohnědá barva žluči má svůj původ v žlučovém barvivu bilirubinu, vznikajícím hlavně rozpadem červených krvinek
Urychluje trávení a vstřebávání tuků, emulguje tuky ve střevě
Chybí – potkan, kůň
Metabolismus živin
Metabolismus sacharidů
Sacharidy (cukry) = okamžitý zdroj energie
Glukóza: zdroj energie pro všechny buňky
Stálá hladina glukózy v krvi: 4,4–6,7 mmol/l
Při zvýšení na 10 mmol/l se glukóza objevuje v moči
Za běžných podmínek se glukóza z potravy:
50 % štěpí na oxid uhličitý a vodu (spalování)
30–40 % se přestavuje na tuk
5 % syntetizuje na glykogen
Denní potřeba glukózy: min. 160 g, denně 300–500 g (mozek 120 g, svaly v klidu 30–100 g)
Metabolismus tuků
Tuky (lipidy) = zásobárna energie
Zásoba tuku v těle asi na jeden měsíc (cca 10 kg)
Obsah cholesterolu do 5,18 mmol/l, patologické hodnoty přes 6,18 mmol/l
Význam tuků
Umožňují vitamínům A, D, E, K (lipofilní, rozpustné v tucích) vstup do těla
Tvorba MK: hlavně z glukózy v játrech a tukové tkáni, nově vytvořené se spojují s glycerolem → esterifikace, vzniká tuk
Nasycené mastné kyseliny: k. palmitová (16 C), k. stearová (18 C)
tělo si je dokáže vyrobit samo (z cukrů a tuků živočišného původu)
místo tvorby – játra, tuková tkáň
Nenasycené mastné kyseliny: k. olejová (18 C), tělo si ji dovede vytvořit samo, jinak v olivovém oleji
Esenciální MK si tělo samo vytvořit nedokáže
Rostl. – k. linolová, k. linolenová, k. arachidonová
Ryby – k. likozapentaneová, k. dokozahexanová
Transport tuků krví: z lymfy do krevního oběhu
Nerozpustné ve vodě
Vážou se na albuminy krevní plazmy
Tuky jsou transportovány jako lipoproteiny (jsou „schovány“ uvnitř, na povrchu bílkoviny)
Fosfolipidy, cholesterol – slučují se s vodou – transport
VLDL (very low density lipids): lipoproteiny o velmi nízké hustotě: přenos neutrálního tuku z jater do tkání – „zlé“
LDL (low density lipids): lipoproteiny o nízké hustotě: přenášejí cholesterol z míst jeho vstřebávání a tvorby v játrech do tkání – „zlé“
HDL (high density lipids): lipoproteiny o vysoké hustotě: přenos cholesterolu z tkání do jater, kde je vylučován do žluči – „hodné“
Hustota částic je závislá na množství bílkoviny v ní obsažené
Cholesterol: součást buněčných membrán, nutný k tvorbě žlučových kyselin a některých hormonů, celkový obsah asi 100 g
Metabolismus bílkovin
Bílkoviny (proteiny) = stavební látky
Bílkoviny živé hmoty se neustále obnovují (denně cca 300–500 g)
Lidské tělo využívá 20 aminokyselin, některé vytváří samo
Část aminokyselin se rozpadá – uvolněný dusík vázán na močovinu
Odbourávání bílkovin: aminokyseliny ztratí aminovou skupinu (deaminace), vznikne amoniak a z něj poté močovina (asi 20–30 g/den)
Bílkoviny buněčného jádra: součást nukleových kyselin, puriny (z masa) se přeměňují na kyselinu močovou (0,25 g/den) – ta je ve vodě málo rozpustná → může propuknout choroba dna (= podagra)
Důsledky nedostatku bílkovin:
Chátrání těla (= marasmus): zpomalení až zastavení růstu, anémie, snížení odolnosti, narušení vývoje CNS
Kwashiorkor: u dětí („nafouklá bříška“), strava energeticky dostatečná, ale chudá na bílkoviny, zvětšení sleziny, jater, cirhóza
