Otčenášek Jan – Romeo, Julie a tma (2)

Jan Otčenášek se řadí k autorům, kteří tvořili po roce 1956

1956: Padl kult Stalina → UVOLNĚNÍ
PRVNÍ OBLEVA
Autoři se vracejí k tématu 2. světové války.

„2. vlna válečné prózy“ (1. vlna po válce – z pohledu vojáků, hrdinů)
NE z pohledu hrdinů → POHLED OBYČEJNÝCH LIDÍ (často židů)
Více psychologie: propracovanější psychologie postav
Téma HOLOCAUSTU – kladen důraz na fakta
DALŠÍ AUTOŘI poezie po roce 1956: Edvard Valenta, Josef Škvorecký

Téma války: Arnošt Lustig, Ladislav Fuks
Jan OTČENÁŠEK:

Český spisovatel – autor společenských realistických próz
Jeho díla mohla být publikována, protože nebyl režimem zakázaný → stoupenec režimu
Otec truhlář – autobiografický prvek
V knihách se vrací k tématu 2. světové války – sám pracoval v továrně
DALŠÍ DÍLA: Kulhavý Orfeus (skupina mladých lidí pracujících v továrně a jejich ilegální činnost)
Když v ráji pršelo, Občan Brych (otázka přijetí režimu)
ROMEO, JULIE A TMA:

Literární druh: epika

Literární žánr: novela

Útvar kratší než román, delší než povídka
Forma: próza

Z období Heidrichjády – transport židů do koncentračního tábora (1942)

Tma je metaforou pro temné období, ve kterém se děj odehrává

HLAVNÍ MYŠLENKA: láska mladých lidí za jakékoli situace (světlo ve tmě)

Naděje, kontrast, odvaha

OBSAH:

Hlavní postavou tohoto díla je maturant Pavel, který bydlí u rodičů ve svém pokojíku. Jeho otec byl známým krejčím a jeho matka byla těžce nemocná. Jednoho dne jde parkem a na lavičce vidí plakající dívku, která k sobě tiskne kufřík. Přisednul si k ní a po chvíli se dozví, že dívka je z židovské rodiny a jmenuje se Ester.
Dívka začne vyprávět o problému, který se týká jejích rodičů uvězněných v koncentračním táboře v Terezíně. Pavel jí chtěl pomoci za každou cenu poté, co se vžil do její situace. Protože věděl, že je na tom Ester psychicky hodně špatně, snažil se jí podat pomocnou ruku. Pavel jí v první chvíli chtěl vzít domů ke svým rodičům, ale po té co si uvědomil, že by to rodiče nemuseli dobře pochopit, rozhodl se ji vzít do otcovi dílny, kde byla volná místnost. Tuto místnost nikdo nepoužívá a nikdo do ní nechodí. V místnosti byla Ester schována mnoho týdnů a Pavel ji tam pravidelně nosil jídlo, které bral tajně doma.
Během této doby se však do sebe navzájem zamilovali a Pavel zůstával u Ester dlouho do noci. Ester se šla jednou tajně umýt do dílny, kde jí spatřil tovaryš Čepek. Měla velké štěstí. Člověk, kterého potkala v dílně, měl dobré srdce a byl hodně odvážný. Tovaryš Čepek s dobrým úmyslem vše sdělí Pavlovo otci. Otec po velkém strachu s Pavlem vymyslel kam ubohou Ester ukrýt. V dílně byl úkryt pro dívku příliš nebezpečný. Shodli se, že by jí mohly ukrýt u tety na venkově, kde by mohla být v bezpečí daleko od lidí. Ale v tom jim kolaborant Rejsek překazil plány, poté co spatřil Ester a začal vykřikovat po celém domě, že v domě spatřil židovku. Ona však věděla, že je Rejskem sledována a v tu chvíli měla ještě vetší strach.
Druhý den však v Resslově ulici bylo gestapo s úmyslem obklíčit kostel, ve kterém jsou parašutisti. Ester zpanikařila, začala se bát, že gestapo zabije celou Pavlovo rodinu a s ní i celý dům a rozhodla se utéct. Vyplašená vyběhla ven, ale v tu chvíli si ani nestihla uvědomit, co způsobila. Hned co se ukázala před domem její život byl sečten. Stihla zaběhnout za roh domu, proběhla průchodem, ale to už ji zpozorovali vojáci. Už viděla park, viděla rodný domek, zahrádku, tátu s mámou – padla do trávy. Když ji jeden z vojáků otočil, udiveně řekl, že to je židovka.

POSTAVY:

PAVEL: mladý student, je velice citlivý, má dobré srdce, pomoc chápe jako samozřejmost, je zamilovaný do Ester a ochotný pro ni udělat vše
ESTER: mladá nevinna židovská dívka, dcera lékaře, tichá, uzavřená, bojí se, je velice osamocená, protože její rodinu odvlekli do Terezína, je zamilovaná do Pavla a neváhá pro jeho záchranu obětovat svůj život
PAVLOVI RODIČE: „starouškové“, mají obavy o Pavla, starostliví, hodní, otec – krejčí,
REJSEK: záporná postava knihy, udavač
ČEPEK: pomáhá Pavlovi, tovaryš v krejčovské dílně
JAZYK: spisovný vypravěčský jazyk, postavy – prvky obecné češtiny

Vnitřní monology, úvahy
Vypravěčská forma: er-forma

Vševědoucí vypravěč (popis pocitů postav, vnitřních monologů)
Podobnost se Shakespearovým dílem Romeo a Julie

Zamilovaný pár, nemohou se milovat, každý z jiného „rodu“ (židovka + Čech)
Dílo bylo zfilmováno