Je neobvykle krásný podzimní den a já se procházím lesem. Připadám si jako v pohádce. Sluneční paprsky prosvítají skrze barevné listy a utváří tak nádherně barevnou podívanou. Obdivuji stromy, které se oblékly do pestrobarevných kabátků. Když zakloním hlavu uvidím dvě zrzavé veverky, které si spolu hrají. Jdu pomalu dál po lesní pěšině, která se schovává pod pokrývkou spadených listů. I když svítí slunce, vzduch je chladný. Je v něm cítit vůně lesa. Celá příroda se ukládá ke spánku.
Pomalu pokračuji dál a snažím se všemi smysly vnímat krásu krajiny. Les pomalu končí a přede mnou se rozprostírají lány polí. Pěšina vede okolo polí. Na levé straně vidím malý rybníček. Slunce už se schovalo za mraky a nad rybníčkem se povaluje mlha. Když se podívám pozorněji, spatřím dvě srnky. Když k nim přijdu blíž, srny se vylekají a utečou. Přijdu k rybníčku a koukám do kalné vody. Na hladině spatřím kapky, které zanikají na vodní hladině. Mrholí.
Pomalu se vydám na cestu domů. Dřív jsem žasla nad tím jak se dokáže podzimní počasí rychle proměnit, ale nyní mě to již nepřekvapuje. Celou oblohu pokryly těžké šedé mraky. Kapky se mi lepí na kůži a studí mě. Zrychlím tempo a těším se na teplo domova. I přesto, že jsem zmokla jsem ráda, že jsem šla ven. Podzim je svým způsobem magicky krásný a smutný zároveň.