Druhy vedlejších vět

Opakujeme si :

věta hlavní – věta, která v souvětí na jiné větě mluvnicky nezávisí

věta vedlejší – je věta závislá na hlavní větě nebo může záviset na jiné vedlejší větě ( ta je pak pro ni větou řídící )

věta řídící – věta, na které závisí věta závislá

věta závislá – věta, která v souvětí mluvnicky závisí na jiné větě

 

DRUHY VEDLEJŠÍCH VĚT

 

Vedlejší věta PODMĚTNÁ – vyjadřuje podmět věty hlavní, ptáme se na ni otázkou 1.pádu, uvozena  bývá nejčastěji vztažnými zájmeny KDO,CO nebo spojkami ŽE, ABY, KDYBY aj.

Např. Bylo nám oznámeno, kdo vyhrál konkurz.

Vedlejší věta PŘEDMĚTNÁ – vyjadřuje, zastupuje předmět, který v hlavní větě chybí, ptáme se na ni pádovými otázkami ( kromě 1.p. a 5.p. ), uvozena bývá spojkami ŽE, ABY, aj., vztažnými zájmeny KDO, CO aj., příslovci KDE, KAM, ODKUD aj.

Např. Řekl,že nám rád pomůže.

Vedlejší věta PŘÍSUDKOVÁ – jmenná část přísudku jmenného se sponou může být vyjádřena vedlejší větou, bývá uvozena vztažnými zájmeny KDO, JAKÝ, ukazovacím zájmenem TAKOVÝ  nebo spojkami ŽE, JAKO aj.

Např. Krajina kolem Lužnice je, jako by ji vymaloval.

Vedlejší věta PŘÍVLASTKOVÁ – vyjadřuje přívlastek podstatného jména v řídící větě, závisí vždy na podstatném jméně věty řídící, stojí zpravidla hned za podstatným jménem, jejž rozvíjí, a proto bývá často vložena do věty hlavní, ptáme se na ni stejně jako na přívlastek, bývá uvozena vztažnými zájmeny KTERÝ, JENŽ, vztažnými příslovci KDE, KDY, KAM a spojkami podřadícími ABY, ŽE.

Např. Viděli jsme krásný obraz, který byl namalován pastelovými barvami.

Vedlejší věta DOPLŇKOVÁ – vyjadřuje doplněk věty řídící, závisí na slovese a jméně věty řídící, následuje převážně po slovesech smyslového vnímání – vidět, slyšet, pozorovat, dívat, jevit se…, bývá připojena výrazy JAK, KTERAK k větě hlavní.

Např. Viděl auto, jak zvýšilo na rovném úseku silnice svou rychlost.

Vedlejší věta PŘÍSLOVEČNÁ MÍSTNÍ – vyjadřuje příslovečné určení místa věty řídící, ptáme se na ni stejně jako na příslovečné určení místa, k větě řídící bývá připojena vztažnými příslovci KDE, KAM, ODKUD, KUDY, ODTUD.

Např. Půjdeme tam, kde jsme ještě nebyli.

Vedlejší věta PŘÍSLOVEČNÁ ČASOVÁ – vyjadřuje příslovečné určení času věty řídící, ptáme se na ni stejně jako na příslovečné určení času, k větě řídící bývá připojena spojkami KDYŽ, AŽ, JAK, JAKMILE, ZATÍMCO, NEŽ, vztažným příslovcem KDY.

Např. Dokud bude pršet, zůstaneme doma.

Vedlejší věta PŘÍSLOVEČNÁ ZPŮSOBOVÁ – vyjadřuje příslovečné určení způsobu věty řídící, ptáme se na ni stejně jako na příslovečné určení způsobu, k větě řídící bývá připojena výrazy JAKO, JAK, JAK – TAK.

Např. Pracoval, jak nejlépe dovedl.

Vedlejší věta PŘÍSLOVEČNÁ MĚROVÁ – vyjadřuje příslovečné určení míry věty řídící, ptáme se na ni stejně jako na příslovečné určení míry, k větě řídící bývá připojena výrazy ČÍM – TÍM, TAKŽE, VÍCE NEŽ, ŽE.

Např. Kluci utíkali tak rychle, že sotva dechu popadali.

Vedlejší věta PŘÍSLOVEČNÁ PŘÍČINNÁ (DŮVODOVÁ ) – vyjadřuje příslovečné určení příčiny věty řídící, ptáme se na ni stejně jako na příslovečné určení příčiny, k větě řídící bývá připojena spojkami ŽE, JELIKOŽ, PONĚVADŽ, PROTO, JEŽTO.

Např. Nejel na kole, protože bylo horko.

Vedlejší věta PŘÍSLOVEČNÁ ÚČELOVÁ – vyjadřuje příslovečné určení účelu, okolnost, ke které směřuje naše jednání, ptáme se na ni stejně jako příslovečné určení účelu, k větě řídící bývá připojena spojkou ABY ( ABYCH, ABYS….).

Např. Přišel, aby nám pomohl.

Vedlejší věta PŘÍSLOVEČNÁ PODMÍNKOVÁ – vyjadřuje podmínku, bez níž by nenastal děj věty řídící, ptáme se na ni stejně jako na příslovečné určení podmínky, bývá připojena spojkami JESTLIŽE, KDYBY, -LI, KDYŽ, JESTLI.

Např. Koupíme-li včas vstupenky, stihneme večerní film.

Vedlejší věta PŘÍSLOVEČNÁ PŘÍPUSTKOVÁ – vyjadřuje okolnost, jež je v rozporu s obsahem řídící věty, ptáme se na ni stejně jako na příslovečné určení přípustky, bývá připojena spojkami AČ, AČKOLI, TŘEBAS, TŘEBAŽE, I KDYŽ, PŘESTOŽE, I KDYBY.

Např. Nezavolala, přestože nám to slíbila.