WILLIAM SHAKESPEARE – HAMLETWILLIAM SHAKESPEARE
23. 4. 1564, Stratford-upon-Avon – 23. 4. 1616, Stratford
Dramatik, básník (Anglie)
Datum narození není přesné
Vystudoval gymnázium
Manželka Anna Hathawayová – dcera Sussana, Judith a Hamnet – Judith a Hamnet byli dvojčata a Judith neuměla číst ani psát (x Hamnet v 11 zemřel- Shakespeara to poznamenalo = jeho tvorbu)
Připojil se ke kočovným divadelníkům a později odjel do Londýna
Stal se spolumajitelem divadla Globe x 1630 divadlo vyhořelo
Později se vrátil zpět do Stratfordu, kde zůstal do smrti
Období humanismu a renesance (alžbětinská doba)
Autorova tvorba:
Tragédie: Romeo a Julie
Meckbeth
Komedie: Zkrocení zlé ženy
Historické hry: Richard II.
Richard III.
Báchorky: Sen noci svatojánské
Popisuje intriky a špatné vlastnosti lidí v období renesance
Sonety (o lásce, věnované rytíři, věnované dámě)
Inspirace: Marlowe – navazoval na jeho tvorbu
Antika
Hamlet
Druh: drama
Žánr: tragédie
Blíže neurčená dobá, Dánsko, Hrad Elsinor
Hamlet byl poslán na výchovu do Anglie, když se vrací domů, zjišťuje, že jeho otec náhle zemřel a jeho strýc Claudius se stává králem (Hamletova matka Gertruda si vzala Claudia a je s ním šťastná). Hamletovi se zjeví duch otce a říká mu, že ho zavraždil Claudius (nalil mu ve spánku jed do ucha). Hamlet neví, co má dělat, rád by dokázal strýcovu vinu, ale má málo důkazů, a tak předstírá, že se zbláznil a snaží se zjistit víc. Na Hrad přijíždí kočovní herci. Hamlet se rozhodne, že s nimi secvičí hru, jejíž součástí bude pasáž rekonstruující otcovu vraždu. Claudius utíká a tím dosvědčuje svou vinu. Hamlet chce matce povědět, že se mu zjevuje otcův duch a že ví, co Claudius udělal. Když spolu mluví, slyší, že někdo poslouchá za závěsem. Hamlet si myslí, že je to Claudius a bodne tam dýku. Vzápětí zjistí, že to byl Polonius, otec jeho snoubenky Ofélie. Claudius posílá Hamleta do Anglie s Rosencrantzem a Guildensternem, bývalými Hamletovými spolužáky, aby předali králi dopis, ve kterém se píše, aby byl Hamlet zabit (popraven). Když to Hamlet zjistí, upraví dopis tak, aby byli popraveni ti, co ho přinesou (a skutečně jsou). Když se Hamlet vrátí do Dánska, je svědkem Oféliina pohřbu (spáchala sebevraždu kvůli otcově smrti). Oféliin bratr Laertes se chce Hamletovi pomstít a tak se spolčí s Claudiem, který mu poradí, aby vyzval Hamleta na souboj. Laertes má otrávený meč a kdyby se mu nepodařilo Hamleta zabít je připravený otrávený pohár. Hamlet zvítězí, ale je zraněn jedovatým mečem a matka na oslavu vypije otrávený pohár. Ještě než Hamlet zemře, zabíjí Claudia. Králem se nakonec stává čestný norský vojevůdce.
Tematická rovina díla
Námět: starodávný skandinávský příběh Ur-Hamleta, přesněji Amleta, příběh napsal dánský kronikář Saxo Grammaticus
Kritika intrik a špatné morálky v období renesance
Zrada, pomsta, otázka života
HAMLET
-Mladý, vzdělaný, odvážný, silný, trošku lstivý, dobrý syn
-Jeho slabina je v tom, že nerozumí tomu, co se stalo, chce pomstít otce, ale nechce ublížit matce tím, že Claudia usvědčí (je s ním šťastná). CLAUDIUS
-Hamletův strýc a nevlastní otec
-Zrádný, zákeřný, podlý, neschopný vlády, ctižádostivý GERTRUDA
-Hamletova matka
-Vnitřně rozpolcená po manželově smrti si bere Claudia a je s ním šťastná. OFELIE
-Hamletova snoubenka, spáchá sebevraždu
-Mírná, laskavá, trpělivá, milující, křehká
Interpretace díla
Kritika tehdejší společnosti prostřednictvím příběhu o zradě, pomstě a intrikách
Poselství tohoto díla (stejně jako je tomu u většiny Shakespearových děl) se dá aplikovat i na dnešní dobu, a proto je jeho tvorba stále tolik populární
Jazyk díla
BLANKVERS – nerýmovaný verš, psal jím Shakespeare
Spisovný jazyk
Claudius se vyjadřuje na rozdíl od Hamleta jednoduše – je vzdělanější
Dlouhé monology, mnoho řečnických otázek
Literárněhistorický kontext
Období renesance a humanismu- 2. pol. 16 stol.
Renesance – vznikla v Italii, kde si chtějí užívat život – změna v myšlení (humanismus), návrat k antice, v umění i nenáboženské motivy, zájem o vědění
Humanismus – hlavní zájem se odvrací od boha k člověku – harmonie duše a těla
Další autoři:
Dante Alighieri – božská komedie (Itálie)
Giovanni Boccacio – Decameron (Itálie)
Francesco Petrarca – Sonety Lauře (Itálie)
J. Chaucer (Canterburské povídky) (Anglie)