Hodiny tělocviku bezesporu patří mezi moje nejoblíbenější. Hned vysvětlím proč. Naše tělocvična je kousek od naši školy takže se musíme jít převléknout do šatny a jít potom školní zahradou. V zimě je to příjemná osvěžující procházka. Celí zmrzlí se jdeme převléknout do šatny. Vždy si říkám, že na další tělocvik se musím převléknout už doma, abych se v té šatně, kde se teplota pohybuje okolo 15 stupňů nemusela převléknout.
Vše začne tím, že nás paní učitelka zapíše. Plno holek se omlouvá na ztrátu tělocviku a nachlazení. Občas se k nim připojím, ale pořád to také nejde. Pokud si zapomeneme “ tělák“ víckrát než dvakrát za rok dostaneme automaticky pětku.
Pořád je nám zima a tak se nad námi paní učitelka slituje a pošle nás desetkrát oběhnout tělocvičnu, abychom se zahřáli.
Poté většinou následuje nějaká hra. Než ji,ale pochopíme tak většinou končíme a jdeme hrát míčové hry.
Je mi jasné, že ze mne nikdy nebude fotbalová nebo basketbalová hvězda. To, ale tělocvikářka nechápe a nudí mne, abych se také zapojila do hry. Snažím se běhat s ostatními a dělat, že něco dělám.
Když mám štěstí, tak místo míčových her různě cvičíme.
To je o něco lepší. Gymnastka sice také nejsem, ale přeskočit kozu nebo udělat kotrmelec mi problémy nedělá. Pro kluky je to samozřejmě potěšení koukat na holky, které cvičí třeba na kruzích. Proč? Když se věšíte hlavou dolů tak se vám pěkně shrne tričko.
Po dvou hodinách jsem šťastná, že už tohle mám za sebou. Sice máme ve škole sprchy,ale také máme mikrobiologii. Jednou jsme dělali v mikrobiologii pokus, kdy jsme setřeli vzorek ze školních sprch a od té doby se už nikdo z nás ve škole nesprchuje. Proto se jen provizorně navoním voňavkou a těším se domů na pořádnou sprchu.
