Jazyková složka literárního díla

Literární dílo je složitý celek, který tvoří tyto složky:

tematika – soubor témat v díle

kompozice – způsob řazení a spojení témat

jazyk – spisovná čeština

– má estetickou a sdělnou funkci

Jazykové prostředky literárního díla dělíme na:

  1. Tropy
  • básnická neboli obrazná pojmenování
  • označují všechny básnické prostředky,   které užívají slov v  přeneseném významu

Druhy tropů:

a) epiteton – básnický přívlastek; zdůrazňuje stálou nebo mimořádnou vlastnost

např. podzimní šero mlhou prosáklé

b) přirovnání – vystižení a určení jevu na základě jeho vlastností shodných s vlastnostmi jevu jiného

např. spí jako dudek

c) metafora – označení jednoho jevu pojmenováním jevu jiného – srovnání nebo konfrontace obou těchto jevů na tomto základě

např. já nejsem cesta, já jsem hvězda bílá

d) personifikace – zosobnění; neživým věcem nebo abstraktním pojmům se připisují lidské vlastnosti a jednání

např. Noc houstla, letěla jim po boku, chytala jezdce za cípy plášťů, strhávala jim je s ramen a rozptylovala klamy.

e) oxymóron – spojení významově protikladných slov

např. já obrátil se po bezústém hlase

f) metonymie – přenesení pojmenování jednoho jevu na jev jiný na základě jejich věcné souvislosti

např. chopil se žezla; čtu Šabacha

g) synekdocha druh metonymie; přenesení pojmenování z jednoho jevu na jiný na základě kvantitativních souvislostí, např. označení celku jeho částí (kam odejde tvůj vlas)

h) hyperbola – nadsázka

např. neviděl jsem tě celou věčnost

ch) eufemismus – zmírněné vyjádření nepříjemné představy, děje, jevu

např. Je plnoštíhlá

 

2. Figury

  • prostředek spočívající v umělém seskupování slov nebo vět, při němž se nemění slovní význam
  • základem je hromadění stejných hlásek, změna slovosledu nebo opakování a vypouštění slov

Druhy figur:

a) anafora – opakování stejného slova nebo skupiny slov na začátku veršů, půlveršů nebo strof

např. Kolik je na světě krbů. Kolik je na světě měn. Kolik je pomluv a drbů. Kolik je nevěrných žen..   

b) epifora opakování stejných slov na koncích veršů

např. Chuť měla podzimkovou a něhu měla podzimkovou            

c) epanastrofa (palilogie) – opakování slov na konci jednoho a na začátku druhého verše

např. Vybíral jsem celé plástve celé plástve černého medu

d) epizeuxis – opakování stejných slov v jedné větě nebo verši těsně za sebou

např. A stoupá, stoupá, stoupá hladina..

e) aliterace (náslovný rým) – opakování shodných hlásek na začátcích slov

např. Už usnul Ungelt.

f) aposiopese (neukončená výpověď) – zpravidla označená třemi tečkami

např. „Co já jsem všechno … a proč?“

g) elipsa (výpustka) – vynechání slova, které si můžeme bez újmy na smyslu domyslit

např. Pane, vy kulháte na levou!  

h) inverze (anastrofa) – obrácení obvyklého pořádku slov

např. Zabral jsem mírné končiny tvé..

ch) apostrofa – oslovení věcí, osob, smyšlených postav nebo abstraktních pojmů

např. Milenčin dopise

i) eufonie (libozvuk) – umělecky působivé uspořádání libozvučných hlásek nebo skupin hlásek na základě jejich opakování

např. Jdou loukou tmou

j) kakofonie (nelibozvuk)opak eufonie, tj. umělecky působivé uspořádání nelibozvučných hlásek nebo skupin hlásek na základě jejich opakování

např. řetězů řinčí hřmot