Literární dílo je složitý celek, který tvoří tyto složky:
tematika – soubor témat v díle
kompozice – způsob řazení a spojení témat
jazyk – spisovná čeština
– má estetickou a sdělnou funkci
Jazykové prostředky literárního díla dělíme na:
- Tropy
- básnická neboli obrazná pojmenování
- označují všechny básnické prostředky, které užívají slov v přeneseném významu
Druhy tropů:
a) epiteton – básnický přívlastek; zdůrazňuje stálou nebo mimořádnou vlastnost
např. podzimní šero mlhou prosáklé
b) přirovnání – vystižení a určení jevu na základě jeho vlastností shodných s vlastnostmi jevu jiného
např. spí jako dudek
c) metafora – označení jednoho jevu pojmenováním jevu jiného – srovnání nebo konfrontace obou těchto jevů na tomto základě
např. já nejsem cesta, já jsem hvězda bílá
d) personifikace – zosobnění; neživým věcem nebo abstraktním pojmům se připisují lidské vlastnosti a jednání
např. Noc houstla, letěla jim po boku, chytala jezdce za cípy plášťů, strhávala jim je s ramen a rozptylovala klamy.
e) oxymóron – spojení významově protikladných slov
např. já obrátil se po bezústém hlase
f) metonymie – přenesení pojmenování jednoho jevu na jev jiný na základě jejich věcné souvislosti
např. chopil se žezla; čtu Šabacha
g) synekdocha – druh metonymie; přenesení pojmenování z jednoho jevu na jiný na základě kvantitativních souvislostí, např. označení celku jeho částí (kam odejde tvůj vlas)
h) hyperbola – nadsázka
např. neviděl jsem tě celou věčnost
ch) eufemismus – zmírněné vyjádření nepříjemné představy, děje, jevu
např. Je plnoštíhlá
2. Figury
- prostředek spočívající v umělém seskupování slov nebo vět, při němž se nemění slovní význam
- základem je hromadění stejných hlásek, změna slovosledu nebo opakování a vypouštění slov
Druhy figur:
a) anafora – opakování stejného slova nebo skupiny slov na začátku veršů, půlveršů nebo strof
např. Kolik je na světě krbů. Kolik je na světě měn. Kolik je pomluv a drbů. Kolik je nevěrných žen..
b) epifora – opakování stejných slov na koncích veršů
např. Chuť měla podzimkovou a něhu měla podzimkovou
c) epanastrofa (palilogie) – opakování slov na konci jednoho a na začátku druhého verše
např. Vybíral jsem celé plástve celé plástve černého medu
d) epizeuxis – opakování stejných slov v jedné větě nebo verši těsně za sebou
např. A stoupá, stoupá, stoupá hladina..
e) aliterace (náslovný rým) – opakování shodných hlásek na začátcích slov
např. Už usnul Ungelt.
f) aposiopese (neukončená výpověď) – zpravidla označená třemi tečkami
např. „Co já jsem všechno … a proč?“
g) elipsa (výpustka) – vynechání slova, které si můžeme bez újmy na smyslu domyslit
např. Pane, vy kulháte na levou!
h) inverze (anastrofa) – obrácení obvyklého pořádku slov
např. Zabral jsem mírné končiny tvé..
ch) apostrofa – oslovení věcí, osob, smyšlených postav nebo abstraktních pojmů
např. Milenčin dopise
i) eufonie (libozvuk) – umělecky působivé uspořádání libozvučných hlásek nebo skupin hlásek na základě jejich opakování
např. Jdou loukou tmou
j) kakofonie (nelibozvuk) – opak eufonie, tj. umělecky působivé uspořádání nelibozvučných hlásek nebo skupin hlásek na základě jejich opakování
např. řetězů řinčí hřmot