Velká francouzská revoluce

Předrevoluční Francie:
  • absolutistická monarchie; „božský původ“ panovnické moci
  • nejmocnější evropská země
  • dlouhodobá krize – přepych královského dvora, vyčerpání z válek (např. pomoc Američanům)
  • finanční krize – prázdná státní pokladna, dluhy
  • hospodářství: nutný pronájem půdy za vysoké poplatky; bohatá je šlechta a církev; obchod brzděn vnitřními cly
  • společnost: evropská metropole, centrum kultury
  • lesk a bohatství dvora X bída země
  • 2 privilegované stavy: šlechta a duchovenstvo (přepych, ,bohatství, osvobození od daní) + 97% obyvatelstva = třetí stav – povinnost platit daně (ze soli, oken, komínů, podle oděvů …), nemají politická práva, povinnost roboty, odvádět desátek …
  • všichni (rolníci, řemeslníci, měšťané, podnikatelé, bankéři, právníci, chudina, tovaryši …) požadují reformy
    • Ludvík XVI. (vládne 1774 – 1792)
      • nerozhodný, velký vliv na něj měla žena Marie Antoinetta ( dcera Marie Terezie) – rozmařilá, neoblíbená, „pyšná Rakušanka“
      • proti změnám, věnoval se svým zálibám
      • přepychový život vyčerpával státní pokladnu
      • Francie ve špatném stavu; stojí před bankrotem
      • snahy generálního kontrolora financí Turgota a jeho nástupce Neckera o reformu (daně pro privilegované, zrušení cechů, daňová rovnost …)

 

  1. fáze revoluce
    • období generálních stavů (5. 5. 1789 – 17. 6. 1789) a ústavodárného shromáždění (17. 6. 1789 – 30. 9. 1791)
    • 1787 – 1788 katastrofální neúroda, šíří se nepokoje, Ludvík XVI. vypisuje vyšší daně
    • květen 1789 král svolal generální stavy do Versailles (naposledy se sešly před 175 lety)
    • stavy se sešly 5. 5. 1789 ve Versailles
    • snaha získat souhlas s návrhem nového daňového systému X odpor proti králi
    • rozpory: král chce řešit jen finanční krizi, poslanci ale požadují politické reformy

otázka způsobu hlasování (podle osob jednotlivě nebo podle stavů)

nespokojenost občanů, stížnosti – tzv. sešity stížností

spory o počet hlasů – třetí stav zasedání opusti

  • zástupci třetího stavu (advokáti, úředníci, podnikatelé, obchodníci) se 17. 6. sešli v míčovně ve Versailles a prohlásili se za Národní shromáždění (zástupci národa) – v čele Mirabeau a Sieyès; cílem bylo vypracovat ústavu, která měla obsahovat politický program třetího stavu – 9. 7. se prohlásili za Ústavodárné národní shromáždění
  • přidala se k nim většina duchovenstva a část šlechty
  • obava z odvety krále – odhlasovali si imunitu
  • ústup krále, ale pokus zasáhnout vojensky – chce přinutit třetí stav k poslušnosti, nespokojenost lidu, bouře
  • útok na Bastilu (královská pevnost, politická věznice; symbol královského absolutismu) – boj trval 5 hodin, 7. 1789 pád Bastily = vítězství pařížského lidu a začátek revoluce
  • revoluce se šíří i do dalších měst a na venkov
  • přijaty barvy revoluce: trikolóra = symbol jednoty krále a lidu (bílá – barva královského rodu; červená + modrá – barvy Paříže); heslo revoluce: Svoboda, rovnost, bratrství
  • zakládány Národní gardy (ozbrojené oddíly měšťanů) – v čele markýz La Fayette
  • vydány tzv. srpnové dekrety ÚNS:
  • – 11. 8. 1789 zrušen sociální systém starého režimu (absolutismus, stavovské zřízení); zrušeny daňové výsady pro 1.+2. stav a další výhody šlechty, zrušena robota, desátek, cechy a vnitřní cla v zemi
  • – 26. 8. 1789 Deklarace lidských a občanských práv (vychází z myšlenek osvícenců – Rousseau, Montesquieu + inspirace ústavou USA) – názorová a náboženská svoboda, osobní bezpečnost, rovnost před zákonem, svoboda podnikání, suverenita …
  • králem odmítnuto X je ale v defenzivním postavení, 5. a 6. 10. davem žen přinucen přesunout se z Versailles do Paříže
  • 1790 Občanská ústava duchovenstva – kněží na ní musí přísahat, aby mohli vykonávat svůj úřad
  • znárodnění církevního majetku
  • znovu vydány papírové peníze – návrh přednesl biskup Talleyrand
  • 1791 pokus krále o útěk ze země za emigrovanou šlechtou – s ní s pomocí Rakouska a Pruska skoncovat s revolucí zvenčí – zrada, na hranicích poznán podle portrétu na mincích; zatčen, donucen vrátit se do Paříže, ztráta veškeré prestiže
  • pod vlivem královy zrady sílila aktivita stoupenců republiky, Kordeliéři pořádali v červenci republikánskou manifestaci na Martově poli, Národní gardy proti nim použili zbraně – masakr na Martově poli
  • 9. 1791 přijata 1. francouzská ústavaFrancie konstituční monarchií, oddělena moc výkonná, zákonodárná a soudní

právo volit mají aktivní občané – muži 25 +, platící daně,alespoň rok mají trvalý pobyt

správní reforma: 83 departmentů, decentralizace

zrušeny staré daně, 3 nové: pozemková, z nemovitosti a         osobní (pro zámožné podle počtu oken, dveří, komínů …)

  • několik politických směrů:
    • feuillanti = stoupenci konstituční monarchie, pravice; nenávidění dvorem (chtěl absolutismus) i lidem (chtěl republiku) – J. La Fayette
    • jakobíni = radikální revolucionáři, levice – zpočátku Seyès, později Mirabeau, La Fayette; od r. 1790 Robespierre (silná skupina – umírnění girondisté X radikální montagnardi)
    • cordeliéři = stoupenci republiky a demokratické společnosti, nejradikálnější skupina – Marat, Danton
      • Ústavodárné shromáždění se přejmenovalo na Zákonodárné národní shromáždění
      • 1791 Pilnické prohlášení = dohoda Pruska (Fridrich Vilém II.) a Rakouska (Leopold II.), cílem násilné potlačení revoluce a restaurace absolutistické monarchie

 

Období zákonodárného shromáždění (1. 10. 1791 – 20. 9. 1792)

  • vznik první protifrancouzské koalice (Rakousko – František II. a Prusko – Fridrich Vilém II.)
  • duben 1792 revolucionáři vyhlásili válku Rakousku
  • zpočátku úspěchy intervenčních vojsk; později „lidová obrana revoluce“ – 11. 7. 1792 ZS vydalo dekret Vlast v nebezpečí – vedle národních gard vznikly dobrovolnické armády na obranu Paříže, zvláště dobrovolníci z Marseille (nová bojová píseň Marseillaisa – autor Rouget de Lisle)
  • v noci 9./10. 8. 1792 převrat, povstání lidu, v čele Danton – útok sansculotů na královský palác, král zatčen, sesazen a uvězněn; monarchie svržena
  • moc je v rukou revoluční komuny (rada ze zástupců lidu, hlavně sansculotů)
  • 9. 1792 další povstání lidu (nespokojenost: drahota, nedostatek potravin, neúspěch ve válce)
  • povstání přinesla obrat ve válce – vítězství nad intervenčními vojsky pruské armády – 20. 9. 1792 v bitvě u Valmy, ústup intervenční armády, Francouzi do protiútoku
  • zrušena ústava, ZS rozpuštěno, uvolnilo místo Konventu = konec 1. fáze

 

  1. fáze revoluce
  • vyvrcholení; heslo „vítězství, nebo smrt“
  • období Národního konventu (21. 9. 1792 – 2. 6. 1793)
  • centrem dění Konvent – zvolen na základě všeobecného volebního práva, rozhodl o zrušení monarchie
  • 2 politické kluby:
    • nejsilnější pozice – pravice: umírnění girondisté, prezentují zájmy bohatších
    • levice: radikální jakobíni (montagnardi a cordeliéři), byli pro pokračování revolučních změn, opora o lidové vrstvy, v čele Robespierre, Marat a Danton; cílem odstranit krále a vytvořit republiku
  • 9. 1792 vydán dekret o zrušení královské moci
  • 9. 1792 vyhlášena republika
  • leden 1793 král Ludvík XVI. popraven gilotinou; v říjnu poprava i královny Marie Antoinetty, 8letý syn Ludvík dán do výchovy ševci
  • poprava krále ohromila evropské vládce – sjednotila panovníky celé Evropy proti revoluci
  • silná nepřátelská koalice Rakousko, Prusko, Španělsko, německé a italské státy, Velká Británie, Nizozemí, později i Rusko
  • vnější nebezpečí + vnitřní nepřátelé (roajalistické povstání rolníků v kraji Vendée v Z Francii podporované Anglií – krvavě potlačeno) + rozpory girondisté X jakobíni
  • zhoršení hospodářské situace – růst cen potravin, pokles hodnoty peněz, nezaměstnanost, hlad
  • neúspěchy girondistů, pokládali revoluci za skončenou
  • povstání zběsilých – v čele J. Roux – požadavky maximálních cen
  • vnik výborů bdělosti: sledují nepřátele revoluce
  • odpor lidu se stupňoval + zhoršení zahraniční situace Francie – 2. 6. 1793 převrat v Národním konventu, povstání Pařížanů proti girondistům, obležen Konvent, předáci girondistů zatčeni, revoluce vyvrcholila
  • zaveden nový, revoluční kalendář (zrušen církevní)
    • letopočet datován od vyhlášení republiky 22. 9. 1729
    • týdny nahrazeny dekádami (každý měsíc měl 3 po 10 dnech)
    • nově pojmenovány měsíce – odpovídali ročním obdobím (měsíc pučení, žní, tepla …)
    • revoluci přetrvaly jen nové jednotky (délky – metr; váhy – kilogram) a nová měna = frank
      • období jakobínského Konventu (2. 6. 1793 – 27. 7. 1794)
      • hlavní politickou sílou jsou jakobíni, obhájci pokračovatelů revoluce – zvláště chladný a neúprosný právník Maxmilien Robespierre (1758-1794)
      • opora o střední vrstvy a sedláky – opatření v jejich prospěch (na venkově zrušeny feudální povinnosti bez náhrad, rozprodej půdy emigrantů mezi rolníky, přijat zákon o všeobecném maximu = nejvyšší přípustné ceny obilí a základních potravin ..)
      • příprava nové (tzv. jakobínské) ústavy, znamenala by nejdemokratičtější systém od athénských dob, 24. 6. 1793 schválena
      • základní občanské svobody, přirozená lidská práva – na práci, sociální podporu, bezplatné vzdělání, každoroční volby pro všechny muže, instituce referenda …
      • vzhledem k zhoršené politické situace nevešla v platnost
      • nelehká situace, Francie znovu ohrožena; povstání na venkově se šíří; Anglie obsadila přístav Toulán
      • obava z návratu předrevolučních poměrů – proto zavedena revoluční diktatura („velký teror“)
      • vznikl Výbor pro veřejné blaho (v čele Robespierre), neomezená pravomoc – řízení obrany země, zahraniční politika, válečný výroba a zásobování
      • Výbor veřejné bezpečnosti: pro boj s domácími odpůrci revoluce; výbory bdělosti: hledání skutečných i domnělých odpůrců revoluce, politika teroru
      • jedna ze záminek rozpoutání hrůzovlády – smrt Marata v červenci 1793 (zavražděn ve vaně fanatickou odpůrkyní revoluce Charlotte de Corday; oplakáván celou Paříží)
      • vydán „dekret o podezřelých“: hledání skrytých nepřátel, vzájemná udavačství, vězení, okamžité popravy; proti rozsudku nebylo odvolání
      • konfiskace majetku církve, vyhánění duchovních z farností; místo bohoslužeb lidové slavnosti svobody (v Pařížském chrámu Notre Dame zaveden nový kult – uctívána Nejvyšší bytost = Bůh v osvícenském, deistickém smyslu – náhrada za křesťanství)
      • země je v totální válce: zavedena všeobecná branná povinnost (muži 18-25 let), vyhlášena všeobecná mobilizace – posílení armády, nová strategie a taktika, upevnění kázně, sesazeni neschopní důstojníci, do čela mladí lidé oddaní revoluci
      • do konce r. 1793 zahraniční vpád odražen, dobyt Toulon (zásluha mladého nadaného velitele Napoleona Bonaparta)
      • červen 1794 vítězství nad Rakušany v bitvě u Fleurus, Belgie navždy vytržena z moci Habsburků; největší nebezpečí odstraněno
      • 2 krajní tábory: hébristé (radikální levice, zběsilí): prosazovali rozšíření revoluce, utužení teroru

dantonisté (umírnění): požadavek uzavření míru s nepřítelem (Anglií), zmírnění revolučních opatření

  • proti nim tzv. velký teror: hromadné popravy, Robespierre využil vojska k odstranění svých skutečných i domnělých odpůrců (popraven i nejpopulárnější revoluční politik Danton)
  • za 50 dní více poprav než za předchozí rok
  • všeobecná nedůvěra, vyřizování osobních účtů, nezákonné a nekontrolovatelné obohacování, ztráta široké lidové podpory
  • pokles životní úrovně, nebyla svoboda vyjadřování, zakázáno veřejné shromažďování, nebyly volby
  • vznik opozice, 26. 7. 1794 (9. thermidoru) Robespierre zatčen, bez soudu s dalšími popraven za davových výkřiků „Ať žije republika! Pryč s tyranem!“ = thermidorský převrat, konec revoluce

 

  1. fáze revoluce
  • období thermidoriánského Konventu (27. 7. 1794 – 25. 10. 1795)
  • politická moc v rukou majetných vrstev, zbohatlíků revoluce; odliv revoluční vlny, rozpuštěn jakobínský klub
  • reformy: zrušena všeobecné maximum a řízené hospodářství – svoboda podnikání a obchodu – drahota, hlad …
  • srpen 1795 nová ústava (thermidoriánská) – nové politické uspořádání – zachována republika, ale omezení občanských práv (zrušeno všeobecné volební právo, jen pro majetné); moc v rukou podnikatelů, obchodníků a statkářů
  • říjen 1795 Konvent ukončil svou činnost
  • období direktoria (26. 10. 1795 – 9. 11. 1799) = nová forma republikánské války
  • pětičlenný výkonný orgán: zástupci voleni Radou starších na základě návrhu Rady pěti set
  • dvoukomorový parlament (zákonodárný sbor): Rada pěti set = dolní sněmovna; Rada starších = horní sněmovna
  • nejvýznamnější člen direktoria – Paul Nadras
  • konec hrůzovlády a teroru; odmítnutí předrevolučních pořádků, ale i revolučního teroru; uvolnění ekonomiky, liberalizace cen, oživení obchodní a průmyslové výroby – hospodářská prosperita
  • 1796 spiknutí rovných, v čele Gracchus Babeuf – úsilí o zrušení soukromého vlastnictví a nerovnosti (tzv. naivní rovnostářský komunismus)
  • pokus roajalistů o státní převrat – neúspěch
  • nutnost režimu pevné ruky a konsolidace poměrů (složitá vnitropolitická situace – zadlužení státní pokladny, nutnost zastavit inflaci, růst cen a nezaměstnanosti …)
  • 11. 1799 (18. brumairu VIII) státní převrat provedený Napoleonem Bonapartem
  • podle ústavy z roku 1799 v čele země místo direktoria kolegium 3 konzulů (Napoleon Bonaparte, abbé Emmanuel Joseph Seyès, Ducos)
  • = definitivní konec Velké francouzské revoluce

 

význam a přínos revoluce:
  • politické a ekonomické sjednocení země
  • úplné vítězství nad stavovským uspořádáním i státním absolutismem
  • cesta k industrializaci země a k průmyslové revoluci
  • vznik prvního moderního občasného státu (politika pro občany, suverenita a svoboda lidu…)
  • vzor pro ostatní země v Evropě