Atmosférická složka FGS
Charakteristika atmosféry
– Plynný obal země
– Tvořena směsicí plynů nazývaných vzduch
– Nepostradatelná pro život na zemi
– Svým působením ovlivňuje ostatní složky krajinné sféry
– Kromě plynných látek atmosféra obsahuje taky tekuté a pevné částice
Podnebí (klima)= je to dlouhodobý režim počasí vytvářející se působením klimatografických činitelů. Klima je relativné stálé a k jeho změnám dochází v delších časových úsecích
Makroklimatičtí činitelé ovlivňující klima
– Zeměpisná šířka
– Ovlivňuje příděl slunečního záření, tepelné energie
– Intenzita slunečního záření klesá od rovníků směrem k pólům
– Rozdíly jsou způsobeny sklonem zemské osy
– Rovníkové a tropické oblasti získávají maximum tepla
– Polární oblasti naopak minimum
– Cirkulace atmosféry- Přenášení vzduchových hmot rozdílných fyzikálních vlastností
– Stupeň kontinentality= vzdálenost od oceánů a moří
– Oceánské či pevninské klima
– Povrch oceánů se otepluje pomaleji než pevnina
– Oceánské podnebí má malé denní a roční amplitudy teplot vzduchu
– Vysoká vlhkost, velká oblačnost, vyšší úhrny srážek
– Oceánské proudy
– Přináší teplou energii na velké vzdálenosti
– Teplé proudy přinášejí teplejší vodu do vyšších zeměpisných šířek
– Studení proudy ochlazují podnebí, přináší studenější vodu do mírných, subtropických a tropických oblastí
PODNEBNÉ PÁSY= oblasti zemského povrchu se stejným charakterem makroklimatu
– Důsledek nerovnoměrného prohřívání na zemi
– Rozhodující je úhel dopadu slunečních paprsků
– Nejvíce zářivé energie dopadá na plochu, která je kolmá ke svazku dopadajících slunečních paprsků
– 4 hlavní:
– celý rok pod vlivem 1 typu vzduchové hmoty
– rovníkový, tropický, mírný, arktický
– 3 přechodné:
– během roku se střídají 2 vzduchové
sousední hmoty
– subekvatoriální, subtropický, subarktický
ROVNÍKOVÝ (ekvatoriální)
– Rovníková vzduchová hmota
– Denní t= 24-28°C, noční t = 10 – 15°C
– Roční úhrn srážek 1 – 3 tis. mm
– denní amplituda nepřevyšuje 10 – 15°C
– nad pevninou prší odpoledne, nad oceánem v noci
– mohutné výstupné proudy – intenzivní srážky
– pás rovníkových tišin
SUBEKVATORIÁLNÍ
– Vzduchové hmoty se sezonně střídají
– Léto – letní monzun – vzduch od moře – srážky (vlhký vzduch od rovníku)
– Zima – sucho – suchý tropický vzduch + pevninský vzduch směrem do moře
TROPICKÝ
– Tropický prohřátý vzduch – tropická vzduchová hmota – nad pevninou suchý vzduch
– Denní t = 30-39°C – nejteplejší měsíc (25°C – nejchladnější), noční t = 10 – 25°C
– Roční úhrn srážek pod 250mm
– Azízija, Libye – nejvyšší teploty (58°C)
– Z pobřeží velmi suchá (méně než 100 mm/rok) – studené mořské proudy – vznik pouští (Iquique, Chile – naměřené nejsušší místo na Zemi, 14let zde nepršelo)
– východní pobřeží teplejší a vlhčí
SUBTROPICKÝ
– Suchý tropický vzduch v létě, v zimě vlhký polární
– horké suché léto a mírná vlhká zima
– typické pro Z pobřeží (Středozemí)
– V pobřeží: chladná suchá zima, teplé vlhké léto)
MÍRNÝ
– Polární vzduchové hmoty
– Teplé mírně vlhké léto a studená zima – nad pevninami v pouštní oblasti
– Na Z pobřeží – chladné vlhké léto a mírná deštivá zima, srážky rovnoměrně rozdělené po celý rok
– nad pevninami: teplé, poměrně vlhké léto; studená zima s trvalou sněhovou pokrývkou
– Na V pobřeží – chladná suchá zima a teplé deštivé léto
– velká proměnlivost počasí souvisí s cyklonální činností
– převládají Z větry, 4 roční období
SUBARKTICKÝ
– Arktický vzduch, v létě polární
– Chladná dlouhá zima a relativně teplé krátké léto
POLÁRNÍ
– Arktický vzduch
– Málo srážek
– teplota pod nulou
– Stanice Vostok, Antarktida (-82°C)
Charakteristika atmosféry
– Plynný obal země
– Tvořena směsicí plynů nazývaných vzduch
– Nepostradatelná pro život na zemi
– Svým působením ovlivňuje ostatní složky krajinné sféry
– Kromě plynných látek atmosféra obsahuje taky tekuté a pevné částice
Mikroklimatičtí činitelé ovlivňující klima
– Vlastnosti zemského povrhu
– Vliv nadmořské výšky (pokles teploty o 0,65°C na 100 m)
– Orientace reliéfu ke světovým stranám
– Barva zemského povrchu, vegetační kryt
– Antropogenní činnost
– Zvyšování teploty atmosféry (globální oteplování, skleníkový efekt)
– Úbytek ozonu v atmosféře
– Rostoucí množství síry a dusíku (vznik kyselých dešťů
Vzduchové hmoty
=spousty vzduchu, které podle místa svého původu získaly stykem se zemským povrchem určité fyzikální vlastnosti, kterými se liší (t, tlak, vlhkost)
– Arktická
– Polární- mírné zeměpisné šířky
– Tropická
– Rovníková- vlhký vzduch
– Oceánské a pevninské (podle místa vzniku)
-poloha vzduchových hmot se během roku mění – postupují směrem na S a na J
Atmosférické fronty
= úzká přechodná vrstva oddělující od sebe podnebné pásy, široké několik desítek km
Jsou dvojího typu (stálé a pohyblivé)
– stálé se pohybují ze severu na jih (tropická fronta, polární fronta, arktická fronta)
– pohyblivé se pohybují ze západu na východ. Pohyb, kdy se rozhraní vlní. Dochází k tomu, že teplý vzduch z jihu je vlněním uzavírán jako studený vzduch ze severu, jak se vlní, jednotlivé oblasti uzavírá- po uzavření dojde k snížení tlaku z jihu a ze severu bude vysoký. Vznikají cyklóny a anticyklóny
– V anticyklóně- vzduch klesá, stlačuje se spirálovitě a roztéká se od středu k okrajům- na S polokouli ve směru hodinových ručiček, na J proti směru, slunečné počasí, při inverzích vzniká mlha
– V cyklóně- vzduch vystupuje do výšky, tím se zmenšuje jeho tlak. Do cyklóny vzduch vtéká spirálovitě od okrajů do středu- na S polokouli proti středu hod. ručiček a na J po směru
3 typy, které jsou mezi pásy
1. Arktická fronta nebo antarktická- odděluje arktickou a polární vzduchovou hmotu
2. Polární fronta- odděluje polární a tropickou hmotu
3. Tropická fronta- odděluje tropickou a rovníkovou hmotu
Existují také podružné fronty
– Vznikají mezi teplotně rozdílnými částmi stejných vzduchových hmot
– Vytlačují teplý vzduch do výšky- vznik srážek
– Přechod fronty= změna počasí
– Studená fronta-
– studený vzduch proniká do teplého – ochlazení
– Teplejší vzduch je vyzvednut vzhůru (chladný se sune při zemi, protože je těžší, po přední straně vzduchu teplý vzduch stoupá vzhůru)- vzniká velmi intenzivní bouřková oblačnost
– rychlejší postup než teplá fronta
– prší po přechodu fronty (krátce, ale intenzivně)- většinou bouřky
– Po přechodu té studené fronty se vzduch ochladí- můžeme očekávat snížení teplot
– Vzduch se pohybuje asi 35 km/hod.
– v mapách značena modrými obloučky
– Teplá fronta
– teplý vzduch proniká do studeného – přináší oteplení
– Teplý vzduch je lehčí, stoupá vzhůru, ten studený sedí dole, teplý stoupá zvolna vzhůru, nastávají ne tak intenzivní srážky, ale jsou dlouhodobé
– mohutný systém oblačnosti sahá stovky km před frontální čáru – šířka pásma srážek bývá 300 – 400 km
– prší před přechodem fronty (dlouho, ale ne intenzivně)
– Oblačnost se začne rozpadat, přijde teplé počasí
– v mapách značena červenými obloučky
– Průměrná rychlost je 24 km/hod.
– Okluzní fronta
– vznik: spojením teplé a studené fronty
– srážky nejsou významné
– Teplý vzduch je rychlejší, doženou se s tím studeným
Počasí
= okamžitý stav atmosféry určitého místa
– Udává se souborem hodnot meteorologických prvků (sluneční záření, teplota, tlak a proudění vzduchu, atmosférické srážky
– Meteorologové měří, monitorují a zakreslují meteorologické prvky do synoptických map
– Sluneční záření= Hlavní zdroj energie pro fyzikální děje v atmosféře
– Ultrafialové záření- 7%, krátkovlnná složka
– Viditelné světlo- 48%
– Infračervené záření- 45% složka dlouhovlnná
– Solární konstanta= množství slunečního záření, které dopadá na horní hranici atmosféry
– Tepelná energie= Převážná část slunečního záření, která je při průchodu atmosférou přeměněna na tepelnou energii
– Teplota vzduchu- udává tepelný stav ovzduší
– Měří se 2m nad zemským povrchem
– Izolinie= čáry spojující na mapě místa se stejnou teplotou vzduchu
– Tlak vzduchu- síla vyvolávaná hmotností vzduchového sloupce
– Sahá od výšky měření až k horní hranici atmosféry
– Měří se tlakoměry, vyjadřuje se v hPa
– Mořská hladina, 15°C= 1 013,27 hPa
– Tlak na zemském povrchu je mezi 980 až 1040 hPa
– Během jarních prázdnin 2015- tlak se snížil na 973 hPa
– S rostoucí nadmořskou výškou tlak vzduchu klesá
– Čím chladnější vzduch, tím je pokles tlaku pomalejší
– Izobary- čáry, které na mapách spojují místa se stejným tlakem
– Cyklony= tlakové níže
– Anticyklony= tlakové výše
– Proudění vzduchu- souvisí s rozdíly tlaku vzduchu na zemském povrchu
– Pohybem vzduchu vzniká vítr
– Proudí vždy z míst vyššího tlaku do míst s nízkým tlakem
– Měří se směr a rychlost větru
– Vlivem Coriolisovy síly- vzduch z anticyklón do cyklón nepostupuje přímočaře, ale spirálovitě
– Atmosférické srážky- vznikají kondenzací vodních par v ovzduší
– Kapalný stav- déšť, mrholení
– Pevný stav- kroupy, sníh
– Úhrn srážek- udává se jako výška vodního sloupce v milimetrech na ploše 1 m2
– Izohyety= místa se stejnými srážkovými úhrny spojeny jednou liniemi