Interkulturní komunikace

  • Multidisciplinární fenomén, vědecká teorie a výzkum a na ni se vážící obor studia na vysokých školách
  • Je jí třeba vysvětlovat nejen teoreticky, ale zároveň také na základě jejího zakotvení v reálné praxi
  • Adolf Knigge – kniha O obcování s lidmi (1874) = 1. knižní publikace pojednávající systematicky o sociální komunikaci (obcování – komunikace) – styk s okolím, se společností, kdy se rozličné osoby stýkají mezi sebou, prostředkem obcování je mluva, Knigge pojednává o různých druzích sociální komunikace (O obcování s rodiči, s ženami, s přáteli a nepřáteli, s lidmi rozličných profesí, ale i o tom typu komunikace, kterou dnes nazýváme interkulturní – soubor rad a doporučení, jak vhodně komunikovat při návštěvě v cizině, aby byly respektovány zvyky jiných zemí, tabu témata atd.)
  • 3 významy (denotáty IK):

 

Potíže: tyto 3 rozdílné věci jsou označovány stejným termínem, a to nejen v čj, ale i v aj – Interkulturní komunikace = Intercultural Communication, znamená současně: proces komunikování, označuje vědeckou disciplínu, edukaci tohoto procesu

 

  1. IK jako proces verbálního a neverbálního sdělování probíhající v různých sociálních situacích

 

  • Proces každodenně probíhá v reálných situacích, vnímáme ho, pozorujeme a prožíváme, proces probíhá spontánně
  1. IK jako vědecká teorie a výzkum zabývající se reálnými procesy interkulturního komunikování

 

  • K vědeckému objasňování procesu slouží teorie a výzkum IK
  • Studium obsahu IK, subjektů začleněných do procesu, podmínek a překážek jeho průběhu, efektů vznikajících působením IK
  1. IK jako edukační a podpůrné aktivity zaměřené na praxi a vycházející ideálně z poznatků příslušné vědecké teorie a výzkumu
  • K podpoře procesů IK při jejich realizaci v praxi jsou vyvíjeny četné metody a podpůrné edukační aktivity – výuka, kurzy, tréninky, l aplikaci pro pracovníky určitých profesí

Proces IK

  • Od samých počátků civilizace docházelo ke střetům kultur a národů, etnik a příslušných jazyků
  • Etnikum = obecnější pojem než pojem národ, společenství chápané jako národ je zároveň homogenní společenství z hlediska etnické skladby populace (Irové, Norové jsou národy vytvářené pouze jedním etnikem)
  • Již staří Řekové pociťovali svou jazykovou a kulturní odlišnost od jiných etnik. Všichni cizinci, se kterými přicházeli do kontaktu, byli považováni za barbary, protože mluvili Řekům směšně znějícími a nesrozumitelnými jazyky – negativní postoje, předsudky ve styku s odlišným etnikem
  • Již ve starověku se užívali etnofaulismy – u příslušníků jedněch etnik či národů ve vztahu k příslušníkům jiných etnik a národů, neoficiální pojmenování pro konkrétní etnickou skupinu a její příslušníky, může mít legrační, vulgární, zesměšňující charakter, termín vytvořen 1944 rusko-židovským filosofem Abrahamem Aronem Robackem (v češtině například pojmenování skopčák, Němčour pro Němce, Rákosník, Rákos pro Vietnamce, Amík pro Američana, Rusák, Talián atd.)

Definice IK:

  • Intercultural communication – termín označující procesy interakce a sdělování probíhající v nejrůznějších typech situací, při nichž jsou komunikujícími partnery příslušníci jazykově odlišných etnik, národů, radových a náboženských společenství – tato komunikace je determinována specifičnostmi jazyků, kultur, mentalit a hodnotových systémů komunikujících partnerů
  • Např.: komunikace mezi Čechy a Vietnamci, Čechy a Slováky, Čechy a Romy – mezi etniky žijícími dnes v ČR
  • Komunikace mezi Čechy a Vietnamci je silně determinována jak odlišnostmi jazykovými, tak kulturními – mentalita, hodnoty, mezi Čechy a Romy je především odlišnost kultur, ne jazyků. Romové většinou umí česky. Mezi Čechy a Slováky je kulturní odlišnost slabá, významnější může být jazyková odlišnost
  • Synonymum IK – komunikace mezi kulturami, mezikulturní komunikace
  • MK: je reflexí komunikačního procesu mezi individuálními a neindividuálními subjekty náležícím k rozdílným kulturním systémům. Subjekty MK vstupují do komunikačního procesu s odlišnými, kulturou determinovanými a emocionálními strukturami, s odlišnými způsoby vnímání a hodnocení skutečnosti.
  • Termín IK ustálený pro označování příslušného procesu – mezinárodní obchod, podnikání, zdravotní péče, termín v souladu s dalšími pojmy – interkulturní psychologie, interkulturní výzkum, interkulturní kompetence

IK jako oblast vědy

  • Vědecké zkoumání reálného procesu komunikace
  • V teorii sociální komunikace se ještě před 4 desetiletími vůbec neuvažovalo – v pracích sociálního psychologa Janouška – Sociální komunikace a sociologa Lamsera – Komunikace a společnost z roku 1969 nejsou interkulturní aspekty zmiňovány
  • V psychologii komunikace je to okrajové téma, ani v psychologickém slovníku – Hartl, Hartlová – není interkulturní psychologie vůbec zmíněna
  • Česká věda je pozadu za světovým bádáním v této oblasti
  • Problematiku IK uvedl do českého prostředí psycholog L. Kolman – díky učebnímu textu Komunikace mezi kulturami – 2001 a Průcha v monografii Interkulturní psychologie – 2004
  • Problematikou IK se v ČR zabývají i odborníci v jiných oblastech – interkulturní management a interkulturní marketing
  • V zahraniční vědě byl vývoj mnohem intenzivnější, koncepčně i terminologicky obsáhlejší- vyvoláno praktickými potřebami: Po 2. Světové válce, mohutná expanze USA do různých zemí, docházelo k četným kontaktům mezi Američany a příslušníky jiných kultur, hlavně Japonci, Němci a dalšími Asiaty a Evropany. Vznikla potřeba instruovat diplomaty, obchodníky, učitele jazyků o specifičnosti různých kultur. K rozvoji teorie IK přispěla i válka vedená USA ve Vietnamu (1964 – 1973) – potřeba vycvičit specialisty, tlumočníky pro komunikaci Američanů s Vietnamci
  • Poprvé se objevil pojem „intercultural communication“ v roce 1954 v knize amerických autorů E.Halla a D. Tragera „Culture as Communication“

Psycholingvistika a sociolingvistika

  • Procesy řečové komunikace jsou výrazně ovlivňovány faktory etnických/ národních kultur – to se začalo rozpoznávat kolem roku 1960
  • Začaly být analyzovány a srovnávány formy oslovování (address rules) v různých jazycích a ukázalo se, že normy jsou v jednotlivých etnických kulturách odlišné (běloši a Afroameričani v USA, anglofonní a frankofonní v Kanadě, komunikace afrických a asijských imigrantů v Británii)

Etnografie komunikace

  • Výzkumné odvětví vytvořené ze styku lingvistiky, etnografie a etnologie (kulturní antropologie). Pojem etnologie Průcha užívá pro označení disciplíny, alternativně se užívá i termín kulturní antropologie (dle amerického úzu), ač jde o stejnou disciplínu
  • Interdisciplinární oblast, kterou založil Dell Hymes v 60.-80. Letech minulého století
  • Byla prováděna pozorování toho, jaké komunikační zvyklosti, rituály a tradice jsou charakteristické pro příslušníky různých etnik
  • Salzmann – český badatel působící před rokem 1989 v USA popsal etnografii komunikace takto: EK představuje důležitý aktuální přínos, cílem je podat úplný obraz užívání řeči v různých společnostech a vytvořit historické a srovnávací studie o tomto předmětu. Využití rostoucího objemu info z oblasti etnografie komunikace může přispět k řešení některých sociálních problémů společností, v nichž žije mnoho národů vedle sebe, ale přitom vždy nesdílejí stejné způsoby komunikace
  • Účel: objasnit, jak se komunikačně projevují příslušníci různých kultur světa při vzájemném styku, proto je hlavní metodou EK přímé pozorování konkrétních komunikačních událostí – to je také typické pro výzkumy IK

Etnopsycholingvistika

  • Přinášela další poznatky pro zkoumání IK
  • Interdisciplinární oblast vědy byla v 2. Polovině minulého století rozvíjena ruskými vědci v bývalém SSSR (Sorokin) – tento stát byl multietnickým a multikulturním společenstvím, v němž IK probíhala každodenně
  • Častá aplikace metody produkování verbálních asociací, u dětí, u dospělých

Verbální asociace

  • Metoda VA byla používaná v experimentální psychologii koncem 19. Století
  • Pokusná osoba vyjadřuje myšlenky, představy a slova k určitým podnětům, které jsou předkládány
  • Asociační normy = mentální slovníky mluvčích určitých jazyků (I. Maršálová vypracovala roku 1982 asociační normu pro slovenštinu)
  • Verbální asociace získané od subjektů určitých etnik odrážejí nejen variabilitu jazyků, ale zároveň také odlišnost jednotlivých kultur, s nimiž jsou určité jazyky spojeny
  • Rogožnikova roku 1988 srovnávala verbální asociace u dětí – Rusů, Bělorusů, Angličanů, Slováků: podnětové slovo „hudební nástroj“ – asociace ruských dětí: piano, klavír, housle, harmonika/ asociace anglických dětí: benžo, buben, zvonek, kytara, flétna = mluvčí určitého jazyka reagují odlišně, odrážejí národní kulturu země
  • Typické verbální asociace jsou u mluvčích určitého jazyka zformovány již v nižším školním věku, takže případná realizace IK v dospělém věku je tím výrazně determinována

Teorie jazykového relativismu

  • Má značný význam pro objasňování IK
  • Spojována s hypotézou Saphira a Whorfa
  • Teorie rozvíjená na styku lingvistiky a KuA
  • Myšlení lidí, jejich vnímání a chápání okolního světa je určováno charakterem toho jazyka, kterým mluví
  • Rozdíly mezi jazyky se odrážejí v rozdílné interpretaci světa, včetně vnímání jiných lidí
  • Teorii rozvinuli antropologové: Edward Sapir a Benjamin Whorf – 1920/1930 – studovali jazyky a kultury amerických a kanadských Indiánů
  • Sapir: jazyk podmiňuje všechno naše uvažování o sociálních problémech a procesech. Lidé nežijí ve světě izolováni, ale jsou těsně spojeni s tím jazykem, který je jejich komunikačním médiem v dané společnosti
  • Jazyk je determinantou lidského chování, vědomí a prožívání
  • Kritika – R.F. Murphy (1998) uvádí, že postoj některých antropologů je skeptický – myšlení nelze zjednodušit pouze na jazyk a v porozumění světu hrají roli i nejazykové prostředky. Jiní kritici argumentují tím, že výklady Whorfa byly založeny hlavně na rozdílech mezi současnou aj a jazykem Hopijců, amerických Indiánů. Rozdíly gramatik a kultur těchto členů jsou značné, ale nelze to aplikovat stejně na všechny jazyky a kultury
  • Salzmann konstatuje, že pokud by hypotéza úplně platila, pak by realizovatelnost IK byla dosti omezena – Whorf ve své hypotéze údajně nadsazoval
  • Podpora hypotézy – mnoho autorů uvádí, že mezi jazykem, kulturou a myšlením existují těsné vztahy, které nelze přehlížet, pokud chceme adekvátně objasňovat procesy IK, rozvoj snah vysvětlovat, jak je spjat jazyk a národní charakter určitého společenství

Interkulturní psychologie

  • Cross – cultural psychology
  • Jeden z hlavních zdrojů výzkumných poznatků o IK
  • Oblast vědy, reprezentována časopisem Journal od Cross- Cultural Psychology, v zahraničí má bohatou literaturu (Berry, Poorting, Segall, Dasen)
  • IP: vědecké zkoumání variant lidského chování se zřetelem na způsoby, jimiž je chování ovlivňováno kulturním kontextem
  • Zkoumání toho, jak faktory kultury (etnické a národní) ovlivňují myšlení, komunikaci a chování lidí
  • Cílem zkoumání je explanace způsobů a efektů tohoto ovlivňování, vytváření podkladů pro aplikace výzkumných poznatků v praxi – to má smysl pro procesy IK
  • Pro objasňování IK jsou nezávažnější 3 základní fenomény:
  1. Komunikační chování – příslušníků etnik a národů
  2. Kultury – etnik, národů
  3. Jazyky – etnik – národů

(tvoří trojúhelník, který se spojuje)

Současné zdroje poznatků o IK

Zaměřenost:

  1. Ekonomická
  • Poznatky o IK přinášejí publikace o interkulturním marketingu, interkulturním managementu (Světlík, Nový), mezinárodním obchodu a podnikání (Šroněk), česko-německá interkulturní komunikace (Nový – Schroll), kulturní specifičnosti v nadnárodních firmách, mezikulturní komunikace (Mikuláštík, UTB Zlín)
  1. Psychologická
  • V české psychologické literatuře problémy IK zřídka projednávány. Je tomu tak jen v publikacích Kolmana, Průchy a Říčana
  1. Pedagogická
  • Zájem o pedagogické aspekty IK vzrůstá – v souvislosti s dětmi migrantů, žáky etnických minorit, začleňování multikulturní výchovy do vzdělávání (Kamiš, Mareš, Průcha)
  1. Lingvistická a sociolingvistická
  • Zájem o zkoumání IK a jazykové situace v nadnárodních podnicích (Nekvapil), IK hlavně ve vztahu k vyučování cizích jazyků (Šebek)
  1. Etnologická
  • (Šatava, Vrhel), IK a jazyky etnických menšin, Vrhel – Základy etnoligvistiky
  • Velmi rozvinuté je zkoumání IK v USA – IK začleněna jako předmět na univerzitách, různé organizace: National Communication Asociation, Society of IC. William Gudykunst – autor několika monografií – komparace komunikace Američanů a Japonců
  • Intenzivní rozvij IK v UK – jak IK determinuje zaměstnanost, vzdělávání, integraci, zaměřuje se na IK v zemích, kde jsou uplatňovány britské zájmy – v bývalých koloniích v Africe a Asii, v UK existuje rozsáhlá antologie International Communication – IK v ekonomických a politických souvislostech
  • Výzkum IK v Německu – teorie a praxe interkulturního managementu – Psycholingvistický ústav uni v Regensburgu, interkulturní kompetence  z hlediska učení a vyučování cizích jazyků a komunikace se skupinami imigrantů v Německu, IK se studuje v Regensburgu, Berlíně
  • IK v Rusko – výzkum má dlouholetou tradici, dále ve Francii, Finsku, Japonsku, na Slovensku

Fenomén kultury

  • Pro IK má zcela zásadní význam
  • V interkulturní psychologii jsou kultury chápány jako produkty minulého chování lidí a jako usměrňovatelé budoucího chování lidí – lidé jsou na jedné straně spolutvůrci kultury své společnosti a na druhé straně jsou touto kulturou řízeni ve svém chování
  • Každé etnické společenství/ národ má svou kulturu – používá se pojem etnická kultura/ národní kultura
  • Jedním z projevů lidského chování je komunikační chování – existuje těsná vazba mezi entickou/ národní kulturou určitého společenství a charakterem jejího komunikačního chování
  • Počet etnik je enormní, proto je i rozsáhlý počet kultur – cca 5000 různých etnik, jejich velikosti jsou velmi rozdílné, čeští entografové: Honzák, Polišenský – 1985
  • V Evropě žije 72 původních etnik
  • Multikulturní realita dnešního světa

Typologie národních kultur

  • TNK byla vytvořena v důsledku praktických potřeb
  • Od poloviny minulého století, s nástupem globalizačních tendencí, po založení Evropského hospodářského společenství v roce 1957 se silně rozvíjel mezinárodní obchod a kontakty – zintenzivnění procesů komunikace mezi obchodními a jinými partnery různých zemí, začaly být uvědomovány komunikační bariéry
  • Geert Hofstede – nizozemský odborník v psychologii managementu, pracoval na univerzitě, i v průmyslu – zkoumal charakteristické rysy komunikačního chování Evropanů a Japonců nebo Číňanů při obchodním jednání v různých situacích – vyvinul TNK – základna pro velké množství výzkumů v oblasti interkulturního managementu a IK, díla: Kultury a organizace (2006) – překlad českého psychologa L. Kolmana
  • Podstata TNK:
  • Kultura = „mentální programování“, vzorec myšlení a chování, který se naučí každý jednotlivec v tom prostředí, ve kterém vyrůstá, vždy jev kolektivní, protože je vždy alespoň z části sdílena lidmi, kteří žili nebo žijí ve stejném společenském prostředí, v němž si ji osvojili, je to kolektivní programování mysli, které odlišuje příslušníky jedné skupiny od kategorie jiných lidí (Hofstede)
  • Sociální skupina = každý jednotlivec patří do určité sociální skupiny (rodina, sociální třída, profesní kategorie, náboženská skupina), nese si do života několik vrstev kultury (vlastnosti konkrétní rodinné kultury)
  • Národní kultura = společný vrstva, která se vytvářena příslušností jedince k určité zemi, národu, národní kultura odpovídá zemi, z které jedinec pochází, každý člověk, který se setká s příslušníkem jiného národa, vnímá odlišnosti – jazyk, způsob chování, odívání – jiná národní mentalita
  • Hodnoty = hlavní určující rys národních kultur, regulační mechanismy lidského chování, jež jsou pro určitou společnost charakteristické a projevují se v jejích sdílených formách, postojích, názorech a preferencích
  • Hofstede vycházel z vlastností národních kultur a provedl rozsáhlé výzkumné šetření hodnotových charakteristik lidí ve více než 50 zemích světa – zkonstruoval typologii dimenzí národních kultur:
  • Šetřil dotazníkem zaměstnance IBM v různých zemích světa
  • Otázky reflektující hodnotové orientace
  • 116 000 zaměstnanců z 74 zemí světa
  • z toho odvodil kritéria pro odlišnosti národních kultur – tzv. dimenze vyjádřené kvantitativními indexy

mocenský  odstup (power distance) – vztah lidí určité kultury k autoritě, to, v jaké míře obyvatelé, instituce, organizace akceptují to, že moc je rozdělena nerovnoměrně, tato dimenze vystihuje sociální dimenzi mezi lidmi nestejného společenského postavení (mezi vedoucími pracovníky a podřízenými, mezi učiteli a žáky)

země s velkým mocenským odstupem: Malajsie, Mexiko, Francie, Turecko

země s malým mocenským odstupem: Dánsko, Irsko, Nový Zéland

individualismus – kolektivismus – tato dimenze vyjadřuje rozsah závislosti jednotlivce na kolektivu (rodině, firmě) a míru volnosti pro jeho vlastní iniciativnost. Individualistické země  – vazby jednotlivců na kolektivy jsou volné (USA, Británie, Kanada, Austrálie, Belgie, Holandsko) a kolektivistické země – lidé jsou od narození integrováni do soudržných skupin, které je za jejich loajalitu ochraňují (Ekvádor, Quatemala, Pákistán, Indonésie, Jižní Korea)

maskulinita – femininita  – M: zastoupení a vliv mužského prvku v hodnotách určité společnosti (průbojnost, soutěživost),vztahuje se na kultury, v nichž se rodové role překrývají, tato dimenze odráží například rovnoprávnost postavení žen v zaměstnání

Maskulinní země: Japonsko, Rakousko, Itálie, Švýcarsko, Mexiko

Femininní země: Švédsko, Norsko, Dánsko, Holandsko, Finsko

Vyhýbání se nejistotě – rozsah, v němž se příslušníci kultury cítí ohroženi nejistými a neznámými situacemi, nakolik lidem určité kultury vadí podstupovat riziko různých změn v práci, ve společnosti

Země se silným vyhýbáním se nejistotě: Řecko, Portugalsko, Japonsko, Srbsko

Země se slabým vyhýbáním se nejistotě: Singapur, Dánsko, Británie

Dlouhodobá a krátkodobá orientace- dlouhodobá orientace v určité kultuře vyjadřuje pěstování vlastností lidí, vztažených k budoucím odměnám, k vytrvalosti, ochotě podřizovat se ve prospěch dlouhodobých cílů (Čína, Japonsko, Hongkong, Jižní Korea), krátkodobá orientace – Kanada, Británie, USA

„západní myšlení“ – orientace na rychlý výsledek a zisk

„východní myšlení“ – konfuciánská filosofie, dlouhodobá orientace

  • byly také srovnávány kulturní dimenze Čechů a Slováků, Čechů a Němců a Britů = česká národní kultura má více shodných rysů s německou kulturou, než s britskou kulturou
  • odlišnosti v komunikaci obchodní, podnikání, managementu (Bočánková, Nový, Schroll – Machl, Světlík)

Charakteristiky komunikačního chování v národních kulturách

  • Češi, Britové, Američané, Japonci, Číňani, Arabové – mezinárodní obchod
  • 15 „starých“ zemí před rozšířením EU – interkulturní marketing, kulturní dimenze
  • Země EU – mezinárodní obchod
  • Evropa, Amerika, Asie – mezinárodní obchod, podnikání, management
  • Češi a Němci – česko-německá interkulturní komunikace, komunikace v česko-německých firmách
  • Při komunikaci s příslušníky jiných kultur bychom si měli uvědomovat a respektovat jejich komunikační zvláštnosti a odlišnosti od naší vlastní kultury (verbální, neverbální komunikace, vyjadřování, celkový postoj a vystupování)
  • Kulturně odlišné osoby vykazují v podobných situacích shodně neočekávané, neobvyklé komunikační jednání
  • V souvislosti s IK se často soustřeďuje jen na význam partnerova jazyka
  • Mnozí zastávají názor, že znalost partnerova jazyka umožňuje porozumění a předpoklad pro úspěšný interkulturní styk
  • Znalosti jazyka hostitelské země jsou sice základním předpokladem k tomu, aby vůbec k IK mohlo dojít
  • Často ale k IK nedochází v řeči hostitelské země, ale ve třetím, pro oba partery cizím jazyce (například AJ)
  • Například: setká-li se zástupce kultury, ve které je běžné užívat výraznou mimiku a gesta (jižanské národy), s partnerem kultury, která klade důraz pouze na obsah komunikace, může být silné užívání gest a mimiky chápáno jako pokus překrýt neschopnost a nekompetentnost

Kultury s nízkým komunikačním kontextem (low-context cultures)

  • Běžný v kulturách těch národů, které se vyjadřují explicitně – vše, co má být sděleno je vyjadřováno jednoznačně a není nutno obsah komunikace vyvozovat z kontextu (Němci, Švýcaři, skandinávské národy, Nizozemci upřímně sdělují v komunikaci i svůj nesouhlas bez nějakých vytáček a oklik) – Češi nezvyklí na tuto formu komunikace pak mohou být zaskočení

Kultury s vysokým komunikačním kontextem (high – context cultures)

  • Příznačné pro kultury, jejichž účastníci se vyjadřují méně otevřeně
  • Často je nutné interpretovat skutečný obsah sdělení z kontextu (doprovodné neverbální chování)
  • (národy jižní Evropy – Italové, Francouzi, Španělé, asijské kultury , Japonci – vyhýbají se přímé negativní odpovědi, místo záporné odpovědi odkazují na blíže nedefinované potíže, omlouvají se, mlčí, odmítnou otázku partnera, protože dle u nich je přímé negativní vyjadřování považované za nezdvořilé)

Oslovování a používání titulů

  • V české a slovenské kultuře se hojně užívají akademické tituly, rovněž je tomu i v Rakousku, Maďarsku, Polsku, Itálii
  • Oproti tomu v kultuře Britů, Američanů, Skandinávců se titulování neuplatňuje, a pokud se tito účastníci s tímto setkají například při komunikaci s Čechy, působí to na ně archaicky a směšně

Tykání a vykání

  • Američané – vždy oslovují křestním jménem – u Čechů, ale i jiných konzervativních kultur to vyvolává nesouhlas
  • Neformální styl komunikace se v některých kulturách uplatňuje nejen v profesním styku, ale také ve školách, na SŠ, VŠ (Finsko, Norsko, Švédsko)
  • 2 vrstvy komunikace: jedna je spjata se samotným jazykem, s jehož pomocí se komunikuje a druhá je spjata s konvencemi a rituály, které doprovázejí sociální styk – komunikační etiketa

Komunikační etiketa

  • Problémy vznikají tehdy, když účastníci interkulturní komunikace ovládají příslušný jazyk, ale neznají, nerespektují pravidla komunikační etikety svých partnerů
  • Evropani – podávají si při pozdravu ruku
  • Japonci – tělesný styk je tabu, ruku nepodávají, ale uklánějí se
  • Číňané – ruku podávají, jak cizincům, tak mezi sebou, ale neuklánějí se
  • Francouzi, Španělé, Italové, Gruzie – při setkání se líbají na obě tváře, i příslušníci obou pohlaví
  • Evropané, Američané – úsměvem vyjadřují dobrou náladu, sympatie
  • Japonci, Korejci, Vietnamci – úsměv často výrazem nejistoty, omluvy, rozpaků, zmatku – někdy Evropany interpretováno jako negativní heslo
  • Evropa: čím severněji sídlí etnikum, tím jsou projevy emocí v komunikaci tlumenější, čím jižněji, tím otevřenější
  • Číňani, Japonci – skrývání emocí, Číňané se při představování cizincům neusmívají, což ale nelze interpretovat jako nezdvořilost
  • Výjimka společná Japoncům a Číňanům – zvláštní jemný syčivý zvuk „sss“ vydávaný po vyslechnutí něčeho, čemuž nelze vyhovět, v případě zaslechnutí tohoto signálu je lepší se do dalšího vyjednávání nepouštět

Specifičnosti IK s Američany

  • Pozitivní rysy Američanů při komunikaci s cizinci: otevřenost, vřelost, jsou kamarádští, keep smiling, rychlé přecházení na oslovování křestním jménem i po velmi krátké konverzaci, avšak zdánlivě přátelská komunikace Američanů s cizinci nevyjadřuje opravdové přátelské vztahy, nýbrž je součástí společenských rituálů, poučení: Američané jsou friendly, ale je obtížné s nimi vytvořit friendship.
  • Interkulturní nedorozumění – německá paní dostala vizitku od významného profesora se zněním: Přijďte nás kdykoli navštívit, budete vždy vítána. Tak se rozhodla nabídky využít, ale nikdo ji mile neuvítal, nebyla informována o tom, jak interpretovat komunikační projevy osob jiné kultury.

Tipy, jak se nedorozumění vyhnout:

  • Anglické „you“ neodpovídá německé formě „du“
  • Oslovení křestním jménem je pouhá verbální konvence, nevyjadřuje přátelskou náklonnost
  • Zdvořilostní formule nevyjadřují přátelské vztahy
  • Často užívané výrazy „darling“ a „honey“ nevyjadřují citový vztah, ale mnohdy zakrývají to, že mluvčí zapomněl jméno osoby
  • Tabu témata = sex, náboženské vyznání, politické preference, vietnamská válka a také toaleta – například při návštěvě se v případě potřeby doporučují fráze: Could I wash my hands before diner?

Specifičnost profesní komunikace s Němci

  • Němci jsou pro Čechy nejčastějšími partnery – provázanost české a německé ekonomiky, pracovní, turistické kontakty
  • Co je charakteristické při pracovním jednání s Němci:
  • Přesné dodržování sjednaných termínů
  • Vybavenost potřebnými dokumenty, doklady
  • Jednání bez přílišných formalit, věcné
  • Vykání, podání ruky, argumentované podklady
  • Tendence Čechů k improvizaci nahrazující přesná fakta je pro Němce nepřijatelná
  • Humor a žerty při obchodním jednání nejsou vhodné, zejména ne při zahájení jednání

Interkulturní kompetence

v aj: cross-cultural competence, transnational competence. Způsobilost jedince realizovat s využitím osvojených znalostí o specifičnostech národních/ etnických kultur a příslušných dovedností efektivní komunikaci a spolupráci s příslušníky jiných kultur. Základem interkulturní kompetence je jazyková vybavenost jednotlivce a respektování kulturních specifičností partnerů.

= za interkulturně kompetentní lze považovat osobu, která se naučila vnímat zvláštnosti jiné kultury, chápat je a adekvátně se chovat, aniž by se vzdala vlastní kulturní identity při svém pobytu v zahraničí, IK se má získávat díky školnímu vzdělávání, zejména v rámci vyučováním cizím jazykům

= problém – jak zjistit, že si určitý pracovník osvojil tuto kompetenci? – to je projeví až v praxi. Proto mají teze o IK většinou charakter postulátů a žádoucích cílů, ale faktická zjištění o reálně osvojené IK jsou ojedinělá

= na VŠ v USA se interkulturní tréninky realizují v rámci přípravy specialistů pro různé práce v zahraničí, se uplatňuje pojem „transnational competence“ – český ekvivalent ve smyslu transnárodní kompetence není užíván – TC: schopnost jednotlivců, organizací, komunit a vlád umět se efektivně vypořádávat s rychle se měnícím prostředím vytvářeným rozdílností národů, součástí TC je schopnost komunikovat v AJ a alespoň jednom dalším jazyce, výrazně zakládána na potřebách mezinárodního obchodu a zaměřována na interkulturní specifičnosti Japonska a Číny, které se staly pro USA dominantními partnery a zároveň konkurenty v mezinárodním obchodu

Interkulturní komunikace jako oblast vědy

  • Oblast interdisciplinární = variabilita příslušných situací, subjektů, determinant
  • Na odborníky zabývající se IK to klade nároky integrovat poznání z těchto disciplín – lingvistika a psycholingvistika, interkulturní psychologie, etnologie, srovnávací sociologie
  • Oblast deskriptivní = založená na mnoha pozorováních případů realizované IK
  • V důsledku těchto okolností neexistuje v současnosti nějaká komplexní interkulturní komunikace, ale tato teorie je představována řadou dílčích koncepcí

Koncepce objasňující různé aspekty IK:

  • Variabilita komunikace v důsledku specifičností tzv. lingvokultury
  • Interkulturní komunikace v aspektu etnické adaptace a akulturace
  • Bariéry působící v IK
  • Konflikty způsobované kulturními odlišnostmi komunikace

IK VE VYUČOVÁNÍ

  • IK ve vzdělávání – konkrétní projevy IK ve vzdělávání:
    a) v kom. mezi učiteli a žáky – žáci z různých kulturních prostředí
    b) kom. mezi žáky většinové společnosti a žáky-cizinci nebo žáky menšinového etnika
    c) kom. mezi učiteli a jinými pracovníky škol a rodiči žáků cizinců
  • specifičnosti školní komunikace v různých kulturách
    odlišnost soc. vztahů mezi učiteli a žáky
    rozdíl mezi společností orientovanou individualisticky a orientovanou kolektivisticky
  • Interkulturní komunikace ve škole – Janebová:
  • IK = dorozumívání se mezi jedinci z různých kultur, transformační proces, ve kterém se neustále ptáme sami sebe, co může být za hranicemi již námi poznaného, nabízí jedinečnou možnost k rozvoji sebe sama (hodnoty, sebepojetí), smyslem je porozumět sobě samého i partnerovi a nají cesty, jak se spolu domluvit lépe, komunikace mezi lidmi, jejichž kulturní zázemí se natolik liší, že tato odlišnost má vliv na komunikaci
  • Publikace určena pro pedagogy na ZŠ, SŠ
  • Soustředění na dialog lidí z odlišných kultur, kteří se pohybují v prostředí školy – komunikace s dětmi cizinců

Interkulturní svět

  • Dle zprávy OSN (2008) – počet lidí žijící mimo zemi původu je asi 213 milionů
  • Migrace (pracovní, sociální, ekonomická, politická) – přispívá k tomu, že v současné době vedle sebe žije a ovlivňuje se spousta kultur, díky migraci se setkáváme s fenoménem interkulturní komunikace
  • Jeden z deseti lidí narozený v zemích tzv. třetího světa (země mimo EU) se stane migrantem
  • Cizinci ze třetích zemí žijí v ČR na základě dlouhodobého víza nad 90 dní nebo na povolení k trvalému pobytu
  • V ČR nyní asi 440 000 cizinců s trvalým pobytem, cizinci = 4 procenta populace v Čechách
  • Cizinci se na celkovém počtu pracovní síly u nás podílejí v pěti procentech
  • Migraci do Čech tvoří nejvíce pracovní migrace – 70 procent pracuje jako řemeslníci, 20 procent ve službách, 10 procent v manažerských pozicích
  • Nejvíce cizinců s dlouhodobým pobytem: Ukrajina (131000), Slovensko (77000), Vietnam (60000), Polsko, Rusko, Německo, Mongolsko
  • Závažný společenský problém doprovázející migraci: obchody s lidmi a pracovní vykořisťování migrantů
  • Dlouhodobá pracovní víza jsou vázána na účel pobytu: práce, studium, sloučení rodiny, podnikání, pokud cizinci vyprší pracovní smlouva, musí si velmi rychle najít novou práci, aby jeho vízum neztratilo platnost
  • MŠMT: Podpora vzdělávání v jazycích národnostních menšin a multikulturní výchovy

Komunikace

  • Proces, kdy dochází k výměně info mezi 2 lidmi, smysl má jen tehdy, mají-li obě osoby zájem komunikovat, důvod komunikovat a chápou význam toho, o čem komunikují
  • Interkulturní komunikace jako vědní obor se snaží popsat komunikaci mezi lidmi v souvislosti s jejich kulturou, aktéři komunikace jsou představitelé určité kultury, tudíž jsou jejich zprávy ovlivněny kulturou, stejně jako jejich cíle a celý proces komunikace (kdy začne/skončí). Vědní obor vycházející ze sociolingvistiky a lingvistiky, z interpersonální komunikace, etnografie komunikace, kulturní komunikace (zjišťuje, jak vznikají sdílené identity), z antropologie a sociální psychologie
  • Koncepty IK ovlivnila i teorie komunikace – tzv. teorie redukce nejistoty = počáteční nejistota jedinců při setkání se sníží, pokud spolu lidé začnou mluvit (Berger, Calabrese, 1975), patří mezi teorie soustřeďující se na úspěšný výsledek komunikace
  • Další teorie: Teorie popisující vzájemné přibližování mluvčích, teorie vyjednávání a řešení konfliktů, teorie zaměřující se na adaptaci do nové kultury
  • Pro úspěch IK je nutné propojit ve školství IK s inkluzivními požadavky multikulturní výchovy
  • Kořeny IK:
  • Předchůdci: řecký historik Herodotos, cestovatel Marco Polo – zapojeni do IK
  • Pokusy vedoucí k vytvoření teorie IK – The Silent Language (Tichý jazyk, 1959) americký antropolog Edward T. Hall – rozšířil tehdejší antropologické pojetí kultury o komunikaci
  • V roce 1974 vydala americká Národní asociace pro komunikaci svoji první ročenku nazvanou Mezinárodní a interkulturní komunikace
  • Obrat zájmu o IK zaznamenán v roce 1983, kdy prestižní americké nakladatelství Sage vydalo ročenku pod názvem Teorie IK, která shrnovala dosavadní teorie
  • Termíny IK: někteří autoři odlišují mezi interkulturní komunikací, kroskulturní, transkulturní, mezinárodní a globální – koncepce nemají pevné hranice a termíny často zaměňovány. Anglicky psaná literatura – termíny interkulturní a kroskulturní
  • dle některých autorů se kroskulturní komunikace zabývá výzkumem konkrétního fenoménu (neverbální komunikace) a srovnává jej u více kultur (Japonci a Američani)
  • IK je považována za zastřešující termín pro porozumění komunikaci při setkání jedinců z různých kultur
  • Kultura v IK – systém, který ovlivňuje hodnoty, vnímání, chování a způsob myšlení sdílené s určitou skupinou lidí , je výrazem příslušnosti člověka ke skupině, nositeli kultury se stáváme díky sociálnímu prostředí většinou podvědomě
  • Utváření jazyka v IK – proces utváření jazyka je výsledkem toho, jak lidé v dané jazykové skupině chápou svět kolem sebe a s jakou logikou ho začnou popisovat – pojmy, větami, citoslovci, gesty; jazyk = jeden z konkrétních prostředků, kterým info sdělujeme; komunikací nazýváme celý proces, kdy myšlenku zakodujeme pomocí jazyka/ piktogramem/gestem, s nějakým záměrem ji pošleme příjemci, který ji dekoduje  – správně přidělí význam a zareaguje na ni
  • Společný jazyk je předběžnou podmínkou k tomu, aby lidé spolu sdíleli vzorce chování, myšlenky, pocity, info, normy, symboly. Jazyk je důležitý prostředek pro přenos kultury. Nejen jazyk, ale celý proces komunikace je ovlivněn kulturou.

Různé pojetí kultury – kultura jako národ, jako civilizace, kultura sociálních skupin, dominantní kultura

Výuka češtiny jako oboustranný proces – výuka češtiny a kultura, bilingvismus, interkulturní přátelství, výuka čj jako prostředek k inkluzi rodičů

  • Mluvčí, jenž je členem dominantní kultury, je náchylnější k tomu, že se bude podvědomě domnívat, že jeho pravidla komunikace jsou normou, že se mu musí ostatní přizpůsobit
  • Čeština jako prostředek inkluze – dle pedagogického konstuktivismu se má veškerá výuka opřít o zkušenosti žáků (pokud však na zkušenosti těchto dětí není nikdo zvědavý, pak se těžko zapojí do vyučovacího procesu)

Specifika IK v prostředí školy 

  • Pedagog musí být interkulturně senzitivní, empatický
  • Pomocí otázek zjistit co nejvíce informací o zvyklostech země, ze které díky pochází
  • Sdělit ostatním zajímavosti o cizí kultuře žáka
  • Měl by poukázat nejen na odlišnosti, ale především na podobnosti s cizí kulturou
  • Podporovat v jeho adaptaci, udržování kontaktu s rodiči