Už když jsem byla malá tak jsem zbožňovala, když jsem ležela v posteli a děda mi četl moje oblíbené pohádky. Potom jsem začala chodit do školy a naučila jsem se číst sama. Čtení jsem, ale neměla ze začátku moc ráda. Proč?
Četli jsme nahlas a mě znervózňovalo číst i před ostatními spolužáky.
A tak mě to moc nebavilo. Jednou mě však moje maminka vzala do knihovny a já si jednu knížku půjčila. Velmi se mi líbila a potom jsem si začala půjčovat další a další knihy až se ze mě stal knihomol.
Jak moc jsou pro mne knihy důležité? To je dobrá otázka. Myslím si, že bych se bez nich neobešla.
Můj život mi občas připadá nudný nebo na nic. Když si však otevřu knihu a začtu se do ní připadám si někde jinde. Když je kniha opravdu dobrá dokáže vás do sebe vtáhnout.
S úsměvem vzpomínám na ty odpoledne, kdy jsem přišla ze školy a celý den jsem si četla.
Proč už tolik dnešní děti nečtou? Proč by namáhaly své mozkové závity při čtení, když se mohou podívat na televizi.
Myslím, že televize úplně ničí fantazii. Do toho se ještě mže hrát plno počítačových her. Tak proč sahat po knížce a namáhat se s vymýšlením jiných světů, když počítač myslí za mě? Je to smutné, ale je to pravdivé.
Přesto však nejsou všichni lidé stejní a pár lidí, co si život bez knihy nedokáže představit ještě existuje. Doufám, že jich bude jen přibývat.
