Společensko historický kontext:
český romantismus 19. století
růst politického uvědomění a nastolení otázky národní svobody
díky snaze obrozenců se národní kultura postupně šířila i mimo okruh inteligence
s rozvojem měšťanské společnosti se na zač 19. stol. zvýšila poptávka po knihách a spotřebním zboží
čeština postupně jazykem veřejného života a projevem národního cítění
ve 30. a 40. letech 19. stol. založena osvětová organizace Matice česká
rozvíjelo se divadlo (Stavovské divadlo, Kajetánské divadlo)
české časopisy (Časopis Českého muzea, Česká včela, Květy)
Autor:
Básník, jeden z největších představitelů českého romantismu, zakladatel moderní české poezie, popisován jako samotářský zamlklý melancholik
Pěšky na hradní zříceniny, kde přespává a maluje je, pěšky do Itálie
Inspirace u mnohých evropských autorů romantismu
Studium: gymnázium, filozofie, práva, advokátní praktikant u soudu v Litoměřicích, sympatie k revolučnímu hnutí v Evropě, pomáhal polským vlastencům
Snoubenka: Eleonora Šomková, syn Ludvík
1836 umíá na tyfus nebo choleru, asi po napití kontaminované vody při hašení
Symboly vyjádřené postavami poutníků, katů, Cikánů a poustevníků, kteří utíkají od samoty, protože jim společnost nerozumí
Poutník vyjadřuje romantickou touhu po svobodném putování = pasivní postoj, symbol loupežníka (aktivní postoj), kerý svým násilným činem protestuje proti řádu a společnosti, snaží se přerušit řád, ale nabízí alternativu
Rozpor mezi snem a skutečností – skutečnost úplně jiní
Prostředí stejné jako viděl autor ve skutečnosti, nejsou kompromisy, hrdinové se bouří, zoufají si, ale nikdy se nekají
Mácha se ztotožňuje s hrdiny v jejich nevíře v posmrtný život
Máj podstatu dramatu: vzestup – vyvrcholení – sestup, jedinou jistotou Země
Dílo
Kompozice:
Lyricko – epická báseň
Chronologické, retrospektivní (vzpomínky)
Kontrast v tématické (čás přírody a lidského bytí), jazykové rovině (na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal)
Děj potlačen. Paralela poutníka a Viléma.
Doba: květen, 2 dny, večer, noc, ráno, po 7. letech se vrací poutník
Vztah dějových linií: Řetězový, návaznost událostí, spjaty s ústředním příběhem. Paralelní vztah vzpomínkových pasáží.
Forma: na začátku věnování ( aby byla dostatečně česká)
- zpěvy, 2 mezihry, předzpěv
- Zpěv: Obraz Májové přírody, sebevražda Jarmily skokem do Jezera. Motiv lásky a neběry
2.Vilém ve vězení, úvahy o vině, Kontrast v čase – věcnost přírody a omezenost jeho zbývajícího času do popravy. Pocit křivdy a vzdoru.
1.Intermezoo: Půlnočtí popraviště v přípravě na popravu Viléma.
- Zpěv: vrchol, poprava. Vilémovo vyznání lásky k přírodě a rodné zemi. Obžaloba společnosti.
- intermezzo: Nářek Vilémových druhů
- zpěv (epilog): Počase přichází poutník, autor se ztotožňuje, zamyšlení nad tragikou lidského osudu. Tragický závěr.
Rysy romantismu: spousta obrazných pojmenováním zvukomalebnost (noci řinčí řetězů hrot)
Lidé na okraji společnosti
Závěr tragický
Ztotožnění s hlavním hrdinou
Romantické prostředí: okolí Bezdězu, město Doksy, okolí Máchova jezera – skály, vězení
Postavy:
Jarmila: krásná, mladá, žádaná, miluje Viléma, svede ji Vilémův otec. Vyčítá si to, zabije se, když zjistí, že bude popraven. Skočí do jezera ze skály.
Vilém: žárlivý, pomstychtivý, bouří se proti společnosti, statečnost (přijal svůj osud), jako malého ho otec vyhnal, žil mezi loupežníky, zamilován do Jarmily. Zabije milence, pak si uvědomí, že je to otec. Lituje toho, že má zemřít a že o vše přijde. Přemýšlí nad smrtí a nad tím, co je po ní. Přijde na to, že nic. Strašný lesů pán.
Hynek: sám autor, zamyšlený, depresivní, ztotožňuje se Vilémovým osudem, otřesen
Tématický plán:
Námět: příběh milenců. Oba musí tragicky zemřít. Vinu přitom nese společnost.
Obsah:
Předzpěv: opěvování čechů – dobrý národ, věrní vlasti, rodné zemi, svému králi, oddaní
Mladý hrozný lesa pán Vilém miluje Jarmilu. Nechá se svést jeho otcem, který Viléma jako dítě opustil. Vilém ho zabije a je uvězněn, má být popraven a jeho tělo má být vpleteno do kola.
První zpěv: Jarmila čeká na Viléma na skále nad jezerem. Nepřichází, je nešťastná. Zahlédne loďku, dodá naději. Z loďky posel, sděluje, že má být druhého dne popraven – její vinou. Jarmila to neunese a skočí ze skály. Líčení krajiny, dialog J a poslíček = balada
Druhý zpěv: žalář, Viléma trýzní myšlenky na popravu. Ze vzpomínek se dozvídáme historii celého příběhu. Bouří se, není smířen s osudem, nepovažuje trest za spravedlivý. /vahy o posmrtném životě. Ubíhá rychle (kapky odměřují čas)
První intermezzo: o přípravě duchů na hřbitově na příchod nového mrtvého – možná představy v polospánku. Příroda
Třetí zpěv: Obavy, pocity. Ráno, krása přírody v protikladu s tragickým lidským osudem, Vyvádějí ho na vrch, kde má být poprava, lidé se sbíhají, dav hučí. Vilém se loučí v myšlenkách se životem, Jarmilou i milovanou vlastí. Hlava sťata a tělo vpleteno do kola. Vyznává lásku k přírodě (domov), matička, hrob = balada
Druhé intermezzo: žalozpěv loupežníků nad ztrátou pána.
Čtvrtý zpěv: do děje autor. Básník se ztotožňuje s poutníkem, který po sedmi letech na místo, kde byl Vilém popraven, uvažuje nad jeho osudem a nakonec si povzdechne nad osudy všech tří postav – sebe (Hynka), Viléma i Jarmily (autolizace – rozervané dětství)
Jazykové prostředky
Spisovný, archaický, knižní, básnický
Zvukové prostředky: Eufenie (libozvučnost), onomatopoie (zvukomalba „řinčí řetězů hŕmot“), zvukosled (Hrdličin zval ku lásce hlas), rým obkročný
Vyprávěcí, popisný, dialogy, monology, řeč postav přímá
Epiteton (básnický přívlastek, přirovnání (co slzy lásky)
Nepřímá: metafora, personifikace (Jezero hladké v křovích stinných), metonymie, oxymorón (mrtvé milenky cit)
Řečnické otázky, časté opakování slov máj, láska, den a noc – polyptoton
Kontrast: jak holoubátko sněhobílé pod černým mračnem přelétá
Metafora: slunce jasná světu jiných (přenesení, pojmenování na zákl. podobnosti
Personifikace: šeptal tichý mech, kvetoucí strom lhal lásky žel
Oxymorón: umřelé hvězdy svit, ztrhané struny zvuk, mrtvé milenky cit (sppojení vylučujících se jevů)
Vonný vzdech – ozdobný básnický přívlastek
Vliv díla a inspirace
Vrstevníci odsoudili jako nemorální, jako ohrožující zdravý vývoj nár společnosti. Následující generace Mácha – idol, symbol romantické vzpoury proti společnosti
Máj F. A. Brabec 2008