Dnes jsem dostala pololetní vysvědčení. Jsem ve čtvrtém ročníku na gymnáziu. Tohle vysvědčení je pro nás budoucí maturanty důležité, protože se většina z nás chce hlásit na vysokou školu a za pěkné vysvědčení je na některých ,,vejškách“ docela dost bodů. Já jsem měla téměř pokaždé vyznamenání a to jsem se ani nemusela učit, až na tohle dnešní vysvědčení. Dostala jsem totiž trojku z matiky. Trochu mě to naštvalo a taky jsem se bála domů, protože můj otec pracuje jako statik v jednom výzkumném úřadě a matematikou je úplně posedlý.
Nebyla to tolik moje vina jako vina naší nové učitelky na matematiku. Uklidňovala jsem se. Vážně nechápu proč nám ve čtvrťáku dali na matikou jinou učitelku.
Domů se mi nechtěla a tak jsem byla ráda, že mě kamarádka pozvala na skleničku vína.
Zašly jsme do místní hospůdky a daly si každá skleničku vína. Nezůstalo však jen u jedné. Nakonce už ani nevím jak se k nám připojil jeden docela sypatický kluk. Jmenoval se David a byl to opravdu fešák. A jak už to mezi námi studenty bývá začali jsme řešit i školu. A nějak jsme se dostali k matice. Já měla trojku což není katastrofa,ale kamarádka dostala pětku a měla strach, že se nedostane k maturitě. ,, To je vážně strašná potvora ta Dvořáková“ nadávala kamarádka Lenka. ,, Minulej rok jsem to v pohodě zvládala na trojku a teď mám kuli a přitom jsme se matiku špratala od rána do večera.“ Já si samozřejmě přisadila a pojmenovala jsem matikářku ještě peprnějšími výrazy.
David se na nás tak divně podíval: ,, A vy jako chodíte tady na gympl, jo“ Obě jsme jednohlasně souhlasili.
Potom už jsme se o škole nebavili. Lenka nakonec řekla, že už musí jít. Tak jsme si řekli s Davidem, že už taky půjdeme. Domů se mi nechtělo. David mě přemlouval ať jdu k němu domů, že jeho rodiče jsou na nějaké oslavě a přijdou až pozdě večer.
Nakonec jsem souhlasila. David bydlel kousek od náměstí v krásném malém rodinném domku.
,, Dáš si čaj nebo čokoládu“ zeptal se mě David. Rozhodla jsem se pro mátový čaj.
Koukali jsem se na nějaký stupidní film o robotech. Nebavilo mě to ani trošku,ale na Davidovi jsem mohla oči nechat. Byl vážně dokonalý. Měl blonďaté vlasy a oříškově hnědé oči. Najdenou mě napadlo, že mi někoho připomíná. Ale koho? Než jsem nad tím mohla začít přemýšlet, otočil se ke mně a vášnivě mě začal líbat. Když v tom najednou někdo začal odemykat. ,, To bude máma“ vyhrkl Davit a odtáhl se ode mě. Tak jo jen klid dodala jsem si odvahy.
Do obýváku vstoupila žena v černém kostýmku blonďatými vlasy a oříškovýma očima. Jaké bylo moje překvapení, když jsem zjistila, že je to moje ,, matikářka“! Takhle trapně už jsme se dlouho necítila.
