Organismy nacházející se na pomezí živých a neživých systémů. Řadí se viry, viroidy a priony
1. Viroidy
Nemají bílkovinný obal, jen nukleovou kyselinu – RNA
čistě jen infekční částice, napadají pouze rostliny – např. vřetenovitost u brambor
2. Priony
Nesprávně stočená bílkovina, bez nukleové kyseliny, donutí mozkové bílkoviny k přeměně na houbovitou hmotu. Způsobují degenerativní onemocnění – závažné poruchy nervové soustavy (v krajním případě smrt). Nejdou zničit tepelnou úpravou.
- Creutzfeldt-Jakobova nemoc – je mimořádně vzácné, vždy smrtelné, neurodegenerativní
onemocnění mozku, zapříčiněné neovladatelným množením infekční prionové bílkoviny, dělá z mozku houbovitou hmotu, zapříčiněné konzumací nemocné tkáně, inkubační doba činí v rozmezí – 6 měsíců, až 40 let. Stejná podoba nemoci se nazývá jinak u zvířat: BSE (bovinní spongioformní encefalopatie)- nemoc
šílených krav
Scrapie= klusavka – ovce, kozy;
- kuru – u kanibalů na nové Guineji, pojídaní mozků svých nepřátel.
- Viry
Jsou nebuněčné částice. Jsou schopné rozmnožování pouze v hostitelských buňkách, viry jsou nitrobuněční (intracelulární) parazité, nemají vlastní aparát pro tvorbu bílkovin (ribozómy a tRNA) a ani vlastní metabolický aparát, nejsou citliví na antibiotika.
Částice viru schopná infikovat buňku a množit se v ní se nazývá virion
velikost: 15-300 nm (elekron. mikroskop), různý tvar
Virus – Nejprimitivnější viry obsahují pouze svoji genetickou informaci ve formě DNA nebo RNA
- informace je uložena v kapsidě– proteinový obal viru – ten je složen z malých bílkovinných
částic kapsomer. Ty složitější mohou navíc obsahovat 1-2 obaly pocházející z napadené buňky –
umožňují jim pak dostat se nepozorovaně na hostitelskou buňku, aniž by tato buňka poznala, že
jde o cizorodou částici.
Viry mohou infikovat jen specifické hostitelské buňky podle bílkovin, které se nacházejí na povrchu viru a hostitelské buňky – zapadnou do sebe jako klíč do zámku.
Viry se z jedince dostávají v podobě napadených a poškozených buněk jako hlen, odlupovaná pokožka, močí, krví a výkaly.
- Některé viry napadají bakterie – bakteriofágové,
- viry napadající sinice se nazývají cyanofágové
- fytoviry – napadají rostliny
- mykoviry– napadají houby
- zooviry – napadají živočichy – DNA a RNA viry (retroviry – obsahují enzym reverzní transkriptázu,
který jako jediný dokáže opačný přepis genetické informace z RNA zpět na DNA, buňka
začne vyrábět chybné kopie.- HIV)
- Onkoviry – nádorová bujení, dokážou přeprogramovat dělení buňky
Reprodukce virů
- rostlinné a živočišné
- přichycení virionu na buňku
- proniknutí virionu do buňky
- přeprogramování buňky – buňka začne produkovat bílkoviny a nukleové kyseliny podle receptu viru
- lyze – prasknutí buňky a viry se dostanou ven
Virogenní cyklus – někdy nemusí dojít k přeprogramování buňky, NK viru se začlení NK hostitelské buňky = provirus virus se tak dále dělí s buňkou a namnožuje se ve více buňkách nových.
- bakteriofágy
- přichycení na povrch buňky
- do buňky se nedostane celý bakteriofág, ale jen jeho nukleová kyselina přes stažitelný krček, obal
(kapsida) zůstane na povrchu
2 typy rozmnožování bakteriofága (cykly):
- lytický: přeprogramuje buňku na výrobu bílkovin => po té dojde k prasknutí buňky = lyze a
uvolnění nových virových částic do těla
- lyzogenní = virogenní: NK se začlení do NK buňky = profág a dělí se spolu s buňkou. Po určité době zase přechází na lytický cyklus.
Virová onemocnění člověka
Viry způsobují velké množství významných infekčních chorob. Proti některým z těchto onemocnění je k dispozici účinná vakcína. Spousta léků však pouze potlačuje symptomy, ale samotnou příčinu onemocnění nevyřeší, hlavní boje vede imunitní systém hostitele.
Chřipka – RNA virus, horečka, zimnice, bolest, únava. Viry chřipky se mohou mezi sebou křížit a tvořit
nové druhy, které mohou vyvolat pandemii. (Španělská chřipka (1918-19) přes 20mil.obětí)
Ptačí chřipka – epicentrum v jihovýchodní Asii do Evropy zavlečen ptáky 2005 virus H5N1)
opary (herpes virus – je přiklad viru který se projevuje skrytou (latentní) infekcí – je v buňkách , ale projeví
se většinou až po oslabení organismů, při chřipce, nervovými výkyvy nebo stresem),
AIDS – HIV – virus způsobující ztrátu imunity- napadí T-lymfocyty, které vyrábí protilátky na jiná
onemocnění – postupně je ničí a člověk tak většinou umírá na běžné infekce, které by
normální organizmus vydržel. Přenos krví, poševním sekretem, spermatem, injekční jehlou,
tetovací jehlou, z matky na plod.
hepatitida – lidově „žloutenka“ -viry napadající játra, nejběžnější jsou varianty A, B a C),
rýma, zánět horních cest dýchacích,
zarděnky, spalničky, dětská obrna, příušnice, neštovice, klíšťová encefalitida, vzteklina, SARS
Zvířecí – slintavka, kulhavka (puchýřky v dutině ústní a na končetinách).
Rostlinné -RNA viry – virus mozaiky tabákové – taková onemocnění může přenášet sající hmyz (mšice).
Léčba virových onemocnění
Imunitní systém představuje naší přirozenou obranu. na virová onemocnění nezabírají antibiotika. Dá se proti ním očkovat = Vakcinace – založená na schopnosti organismu vytvořit si protilátky proti cizorodým
látkám. (z latinského vacca-kráva, poprvé použita proti pravým
neštovicím obsahovala viry kravských neštovic, těm co byly podány byli
imunní vůči pravým neštovicím).
- 1. aktivní imunizace – do těla se vpraví oslabené nebo usmrcené mikroorganizmy – tělo si vytvoří
vlastní protilátky a imunologickou paměť. A při opětovném setkaní s nemocí
tělo zareaguje rychle a účinně. poprvé požito proti pravým neštovicím 18.
stol. ty byly vymýceny.
- pasivní imunizace- do těla se vpraví protilátky.
Antibiotika ničí enzymy a narušují biochemické procesy patogenních bakterií, ale viry žádné enzymy nemají, léky které se podávají proti virům působí proti syntéze nukleových kyselin viru.