Novověký racionalismus, empirismus a jejich kritika

Filosofie

  • etymologický výklad – filein (milovat) + sofia (moudrost)
  • její kolébkou je Řecko
  • poprvé toto slovo použil Pythagoras
  • poprvé se objevuje v 7. – 6. století př. n. l.
  • určitý postoj ke světu – jsou 2, 1. je přirozený (ráno musím do školy, nakoupit) – žijeme přirozeně a na nic se neptáme, věci které používáme jsou k něčemu užitečné, neptáme se co vlastně jsou, po smyslu bytí…
  1. pohled je teoretický (filosofický) – může to být pávě           filosofie, nebo i náboženství, umění, věda…, zastavím se a jakoby koukám na svět shora         jako bůh, zamyslím se nad podstatou světa a podobně, příčiny: údiv, nuda, pochybnosti,      ohromení, životní událost, snaha ptát se co věc doopravdy je, proč tady jsme…
  • předcházeli jí mýty např. o vzniku světa, vysvětlení všeho z hlediska Bohů; pokud se ptám po vzniku člověka a světa, tak pouze z pohledu Bodů; zpopularizováno Homérem
  • před vznikem filosofie se na otázky odpovídalo náboženstvím (jakýmkoliv)
  • Filosofie a věda – filosofie není věda, ta je specificky zaměřená, má své obory a hypotézy jak by měl svět fungovat aby něco platilo, ty hypotézy ověřuje experimenty, sbírá fakta ale neptá se co to je
  • náboženství zase není schopno připustit že není bůh, také je to pohled na svět
  • mýtus – určité vyprávění, návod jak se chovat ve světě, člověk je v něm obětí osudu nebo boží vůle, odpovědi na otázky už jsou předem dané

 

Základní filosofické otázky

  • předmětem zkoumání filosofie je v podstatě bytí samo
  • bytí je vše, co obnáší příroda, člověk, Bůh, technika, politika, mravnost, …
  • vychází z potřeby člověka vidět svět v celistvosti a získat na něj ucelený názor
  • nejde o výčet vědomostí
  • dělení otázek
  1. ontologické (metafyzické) – nauka o bytí (skutečnost že věc je) a jsoucnu (ta samotná věc)
  2. kosmologické – výklad; týká se vesmíru a řádu, vědy, vědění (logos); př. Co je svět?
  3. gnoseologické – gnosi (poznání); týkají se toho, kde je hranice lidského poznání
  4. logické – logos (rozum); logika – ideální způsob myšlení, nauka o zákonitostech myšlení
  5. antropologické – týkají se člověka
  6. etické – týkají se chování lidí vůči sobě
  7. estetické – estetika = věda o krásnu

 

Kdy začíná ve filosofii novověk

  • 17. stol.
  • subjekt-objektový rozvrh – na jedné straně jsem já a na druhé svět
  • Aristoteles poznává věc, ale Descartes ideu věci – rozdělení světa na subjektivní a objektivní – proto začíná v 17. stol. Descartesem

 

Kontinentální racionalismus

  • tvrdí, že poznání vyrůstá z racionálního myšlení, které je zárukou platnosti
  • vyzvedá přirozené poznání člověka, zdůrazňuje význam vědy, vzdělání, osvěty a kultury
  • hlásá suverenitu lidského rozumu (racio)
  • hlavní představitelé jsou René Déscartes, Baruch Spinoza, Gottfried Wilhelm Leibnitz

 

René Déscartes (1596 – 1650)

  • francouzský filosof a matematik, studie na jezuitské škole
  • během 30leté války cestoval po Evropě (zavítal i do Prahy)
  • dílo: Rozprava o metodě, Meditace o první filosofii, Principy filosofie
  • v analytické geometrii zavedl systém pravoúhlých souřadnic (kartézská soustava), zavedl pojem funkce a proměnné veličiny, ve fyzice rozpracoval učení o relativnosti pohybu částic hmoty
  • v nejisté době usiloval o vyvedení filosofie z temnoty
  • hlavním cílem bylo objevit nový počátek filosofie a jistotu ve válkou zmítaném světě
  • smysly klamou, nemůžeme jim věřit – argument souvislého snu (nejsem si jist jestli jsem ve snu nebo ne), argument zlého démona – nevíme jestli je Bůh dobrý, možná on nás klame
  • jediná jistota je že pokud myslím, tak jsem – „Cogito, ergo sum.“
  • pokud něco poznávám jasně a zřetelně tak je to pravdivé
  • poznání není věcí jako takových, ale jejich obrazů v naší mysli – Ideje
  • víc druhů idejí: 1) vrozené – idea Boha, nejvyšší, zákonitosti s kterými se narodíme

2) získané – získáme je během života

3) mnou samým vytvořené – fantazie

  • v díle „Meditace o první filosofii“ říká, že jsoucno je tvořeno dvěma na sobě nezávislými substancemi – duchovní a hmotnou = dualismus
  • res cogitans (věc myslící), duchovní substance – nezávislé a soběstačné bytí; vlastností této substance je myšlení
  • res extensa (věc rozlehlá), hmotná substance – rozkládá se v prostoru; její vlastností je rozlehlost; neoduševnělá, sama sebou nepohybuje
  • jak se navzájem ovlivňují? – psychofyzický problém
  • následovníci Descarta – okasionalisté (když má bůh příležitost, zprostředkuje spojení mezi res extensa a cogitans – problém: bůh chce abych někoho zabil?)

 

Ostrovní empirismus

  • empiria = zkušenost
  • původ, pramen i platnost poznání odvozuje od smyslové zkušenosti
  • nepopírá racionální poznání, jeho úlohu však zužuje na pouhé pasivní spojování počitků a vjemů v představy a pojmy
  • popírá vrozené ideje i předpoklady pro možnost smyslového poznání
  • lidská duše je při narození tabula rasa (nepopsaná tabule)
  • preferuje induktivní metodu (vyvozování obecných závěrů z pozorování a experimentu)
  • odmítá spekulace
  • hlavními představiteli jsou John Locke, George Berkley, David Hume

Francis Bacon (1561 – 1626)

  • předchůdce empirismu
  • dílo: Nové Organon, Nová Atlantida, Eseje
  • dílo „Nová Atlantida“ je vizí ideální organizace společnosti, které vládnou vědci
  • bojovník proti předsudkům, které ovlivňují naše základní poznání
  • teorie idolů – idol = modla, to co nám brání v poznání, musíme to zbořit a poznávat znovu a správně
  • matoucí předsudky rozdělil je do 4 tříd
    • idoly rodu – jsou dané omezeností našich smyslů a sklonem ke zjednodušování a výkladu z našich vlastních hledisek, tato překážka vzniká přirozeně
    • idoly jeskyně – klamy vyvolané naší subjektivní povahou, výchovou a návyky, vychází z individuality člověka
    • idoly trhu – klamy řečové komunikace, plynoucí z nepřesného používání pojmů
    • idoly divadla – klamy, které přejímáme z tradice, v níž se necháváme klamně ovlivňovat spory a hádkami jednotlivých filosofů

Thomas Hobbes

  • senzualista, empirik (hlavní jsou smyslové počitky)
  • rozum třídí smyslové počitky, je určitým kritériem pravdy
  • ze smyslových počitků můžeme něco usoudit na základě rozumu
  • ovlivněn Déscartem, ale nesouhlasil s ním
  • dílo Leviathan (biblická obluda)
  • jádro jeho filosofie – státoprávní úvahy
  • homo homini lupus – člověk člověku vlkem
  • autor teorie Společenské smlouvy – člověku je od přírody dána základní vlastnost a tou je egoismus (tzv. krajní forma individualismu, vidění jen sebe), z tohoto důvodu by postupně ve společnosti nastala válka všech proti všem, lidé si však toto uvědomili a vytvořili stát, který je lidským výtvorem a nad lidmi má nadřazenou moc; člověk tedy dobrovolně uzavírá se státem tzv. společenskou smlouvu, kdy některé pravomoci svěřuje státu (pravomoci trestat křivdy, zločiny – z důvodu neobjektivnosti člověka)
  • uvědomoval si, že moc státu je obrovská a neomezená a přirovnal ji bájné příšeře Leviatan – je všude prorostlá, zlá a může nás zničit

John Locke (1632 – 1704)

  • anglický filosof, senzualista, teoretik státu, práva a hospodářství
  • senzualismus – druh empirismu, který odvozuje veškeré naše poznání z počitků
  • dílo: Eseje o lidském rozumu, Dvě pojednání o vládě
  • „Nic není v rozumu, co nebylo dříve ve smyslech.“ – vše co přichází do naší mysli přišlo zevnějšku, nejsou žádné ideje, člověk je nepopsaný list
  • na základě zkušeností získává člověk představy, které se různě spojují a kombinují
  • zkušenost může být vnější (senzace) nebo vnitřní (reflexe)
  • jednoduché ideje (představy) jsou vyvolávány kvalitami vnějších věcí – tyto kvality dělí na primární (patří věcem samým; např. tvar, váha, nevnímáme je) a sekundární (vznikají působením těles na naše smysly; např. barva, vůně)
  • z jednoduchých idejí vytváříme ideje složené (komplexy, pojmy)
  • státotvorné otázky
    • vychází z myšlenky společenské smlouvy a přirozeného práva, přirozený stav lidí byl stav svobody
    • panovník je povinen respektovat přirozené právo a dodržovat zákony, ne je vyhlašovat (to je úkol zákonodárného sboru)
    • 3 druhy svobody – přirozená (neomezuje), ve společnosti (pravidla společnosti), pod vládou (podřízení moci a zákonům)

George Berkley (1684 – 1753)

  • procestoval celou Evropu, žil v Americe
  • dílo: Pojednání o základech lidského rozumu
  • společnost je ovládána dvojicí mechanických sil – odstředivostí a dostředivostí
  • odstředivost – lidský egoismus, dostředivost – sdružovací pud
  • „Býti je totéž, co býti vnímán.“ (Esse est percipi.) – aby něco existovalo, musí to být nejdříve vnímáno, pociťováno, a to jedním, více nebo všemi lidmi
  • Vychází z Locka, ale tvrdí, že všechny kvality jsou relativní (nejen ty primární), proto subjektivní a existují jen v mysli
  • ideje jsou v lidech vyvolány Bohem – přírodní zákony jsou pouze zákony, podle kterých v nás Bůh vyvolává ideje
  • představitel solipsismu (něco je vnímáno, proto existuje – když to přestane být vnímáno, přestane to existovat = svět je závislý na člověku – reálně existuje jen člověk)

David Hume (1711 – 1776)

  • dílo: Zkoumání lidského rozumu
  • „Zkušenost jsou naše duševní stavy.“
  • rozlišuje silné smyslové dojmy (imprese = percepce, bezprostřední počitky) od představ (idejí = vzpomínky na impresy, už nemají takovou sílu, méně intenzivní)
  • fakt = něco co jsme měli v počitku
  • odpůrce vrozených stavů myšlení („není ideje, která by nebyla z imprese“)
  • proti náboženství – náboženské představy nejsou doložené empiricky, ani racionálně, jsou založeny na citu

 

Osvícenství

  • filosof = každý kdo o pronášel své myšlenky veřejně, spol. kritik
  • osvícenství = Platónská metafora světla, cílem bojovat proti nevědomosti, rozšířit světlo = vědění proti temnotě nevědomosti

Charles Luis Montesquier

  • dílo: O duchu zákonů – 3 dělení moci (do dnes)
  • nové hospodářské myšlenky – merkantilismus se překlápí na fyziokratismus (základní bohatství je v zemědělství)

Francois Marie Voltaire

  • vychován v duchu libertinismu (volnomyšlenkářství), protest proti církvi, tradicím, poté výchova jezuitů – kritika spol.
  • byl v Bastile a ve vyhnanství
  • deista = odmítá mýty, církevní výklad náboženství

 

Francouzský materialismus

  • ovlivnění Marxe
  • jediná podstata je látka, hmota, spojují je s pohybem – základní vlastnost
  • materiál je vždy před duchovnem, každá věc má příčinu, pokud něco neumím vysvětlit tak je to můj problém

Julienne Offray de la Mettrie

  • dílo: Člověk stroj – lidská bytost je jako stroj, lidské uvažování se odvíjí od těla, odmítá svědomí, musíme si užívat
  • ateista

 

Jean Jacques Rousseau

  • proti osvícenství, prosazuje cit a emoce
  • soutěž – odmítá pokrok, kazí člověka (Rozprava o původu a příčinách nerovnosti mezi lidmi), vyhrál ji
  • lidé si nejsou rovni: nerovnost A) Přirozená – neměnitelná: např. muž x žena
  1.   B) Společenská – sociální: se vznikem společnosti +           vývoj společnosti je prohlubuje
  • potřeba návratu k přirozenosti, společnost ji zkazila „říkáme prosím, ale myslíme chci“
  • moderní společnost člověka kazí, dělá to co se očekává
  • dílo: Emil čili o výchově – výchova vycházející z přirozenosti, spol. surovost a zlo pochází z civilizace
  • někdo si přisvojil část půdy – nerovnost – vznik státu
  • z nerovnosti vyrůstá nesvoboda, všichni bychom měli mít vše společně

 

Immanuel Kant

  • vychovatel ve šlechtických rodech
  • dílo: Kritika čistého rozumu, Kritika praktického rozumu, Základy metafyziky mravů
  • kritika empirismu a racionalismu (transcendentalismus)
  • nemůže si být jistý, že myšlenka nemá oporu ve skutečnosti (kritika racionalismu)
  • nemůžu si být jistý, že myšlenky ze zkušeností jsou platné (kritika empirismu)
  • kritika poznání: Kopernikánský obrat – předpokládáme, že něco co poznáme ovlivňuje naše myšlení, realita podmiňuje přemýšlení o ní – ale to nemusí být pravda
  • naše poznání podmiňuje ten předmět, ne naopak
  • předměty jsou uspořádané (nahoru, doleva…)
  • formy smyslovosti – uspořádají ty věci, jsou v nějaké formě, tu jí dává to naše poznaní
  • dva druhy soudu: soudím o skutečnosti kolem nás – analytická (nemůžeme z nich přijít na něco nového, analyzujeme už  to co známe), syntetická (přináší něco nového)
  • zkoumá zde předpoklady našeho poznání, snaží se zejména popsat rozdíl mezi stránkou smyslovou a rozumovou, popř. mezi zkušeností a tím, co je nám vrozeno
  • naše poznání má tedy 2 části:
  1. apriori
    • to, co je nám dáno předem, co je vrozeno (čas a prostor, možnost, nutnost a příčina, syntetizující schopnost – schopnost spojovat jednotlivé smyslové vjemy ve zkušenost)
  1. aposteriori
  • je nám dáno dodatečně, ze zkušeností
    • rozvažování – používám ke kombinaci smyslových dat x myšlení – čistá myšlenková aktivita
    • zavedl pojem Ding au Sich (Věc o sobě) – poznávaná věc je sama o sobě nepoznatelná, přístupná pouze skrz naší mysl, která podle svého proměňuje objektivní podklad, na kterém hmotná skutečnost spočívá. Mysl mu vtiskuje formy přirozené našemu vědomí. Těmito formami jsou především prostor a čas. Mimo prostor a čas nejsme s to nic vnímat.
    • Samotná „věc o sobě“ leží mimo prostor a čas, nelze ji vnímat, ani poznávat.

 

Georg. W. F. Hegel

  • ovlivnil Marxe, idealista
  • obdivoval řecko, Herakleita – považoval ho za zakladatele filosofie
  • Fenomenologie ducha – jak se zjevuje ve světě absolutní duch, navazuje na Fichta – ale nesouhlasí s Já a NEJá
  • když chci vědět podstatu věci tak musíme vědět jak vznikla, základem světa je absolutní duch
  • ve světě se uskutečňuje: 1) teze – kladná stránka kladení absolutního ducha

2) antiteze – popírá sama sebe

3) syntéza – v ní teze i antiteze, nová kvantita, má z obojího              kousek (Hegelovská triáda)

  • připouští, že i jeho tvrzení může být negováno – neustálý vývoj
  • střetávání myšlenek = dialektika
  • filosofie dějin: rozum vládne dějinami – člověk je aktivním tvůrcem svých dějin, to je smysl lidské činnosti
  • pravá svoboda člověka spočívá v dějinách, v uvědomění si nevyhnutelnosti a směru vývoje
  • jediným pevným bodem je sama historie, ve které se vyvíjí světový duch – ten může být interpretován nábožensky – starohegelovci – nebo být ztotožněn se sociálně-materiální zákonitostí dějin – mladohegelovci (např. mladý Marx)
  • lidstvo prochází stále hlubším sebepoznáním a rozvojem, rozum je dynamicky se vyvíjející proces
  • Vývoj ducha: 3 základní stupně vývoje
  1. stupeň= subjektivní duch = poznání probíhá ve vědomí člověka – SD je tvořen poznatky z psychologie a antropologie o člověku jako jednotlivci
  2. stupeň = objektivní duch = poznatky jsou v realitě , vedle nás, OD je tvořen poznatky historie práva, etiky, státovědy ( názory) na společnost jako celek
  3. stupeň = absolutní duch = dochází k prozření světového ducha – sebepoznání

Pozitivistické navázání na empirismus

August Comte

  • katolík – ovlivnění
  • osobní sekretář Saint-Simona, pak v bídě
  • akademik na École Polytechnique, zemřel v blázinci
  • dílo: Kurz pozitivní filosofie
  • teorie 3 stádií jak přistupujeme ke světu: 1) Náboženství – přírodní jevy jsou vysvětlovány pomocí nějaké božské síly
    2) Metafyzické stádium – přírodní jevy vysvětlovány pomocí abstrakcemi o světě, ty však nejsou vědecky doloženy, spíše vznikly na základě fantazie
  • tyto dvě fáze jsou negativní – lidé si vysvětlují věci pomocí něčeho co není
    3) Pozitivní – jediné co je, je fakt (ne spekulace)
  • fakt = danost vědomí, to co jsme schopni okusit, něco za co už nemůžu domýšlet
  • pravdivost a skutečnost jen faktu – konec metafyziky

 

Teorie poznání ve 20. století

  • zcela odlišné ve srovnání s předchozími, filozofii ovlivnili nové vědecké objevy, historické události, hospodářská krize , 1. a 2. světová válka, svržení atomové pumy, krize komunismu…
  • Fyzika: 1900 Planchova kvantová teorie, 1916 Einsteinova teorie relativity: boří tradiční představu o tom, že čas a prostor jsou obecné  konstanty
  • Jaderná fyzika: Hmota ztotožněna s pojmem energie – vede ke krizi materialismu
  • Astrofyzika: Došlo k prokázání pohybu galaxií (Hablův teleskop) – potvrzena teorie rozpínání vesmíru
  • Psychologie: Z. Freud – psychoanalýza – věda změnila pohled na člověka
  • Ve 20. století se prohlubuje rozmanitost ve filosofii, stává se pluralitní, jména a názory se rychle střídají.
  • Pocit krize – prudký vývoj konkrétních věd a stupeň jejich abstrakce, navíc rozum ani moudrost nedokázaly zabránit válkám a konfliktům, nevyřešily smysl lidské existence v moderním věku.

 

Voluntarismus

  • neuznává závislost vůle (voluntas) na prostředí, v některých případech ji považuje za podstatu, základ světa

Arthur Shopenhauer

  • z rodiny obchodníka, hodně cestoval – znalec indické filosofie
  • dílo: Svět jako vůle a představa
  • svět je dán jako jev, naše představa
  • kritika Kanta – snaží se věc o sobě objevit skrze jevení, představu
  • obsah, podstata světa = vůle (vůle k životu), chtění
  • forma světa = prostor, čas, příčinné souvislosti
  • vše živé je vůlí k životu, jak ukazuje rozmnožovací pud (láska je pouhá iluze – nástroj přežití druhu)
  • člověk žije v představě, že sám řídí svůj život, klame ho vůle
  • vůle je bezcílná, stále po něčem toužíme, když toho dosáhneme, nenastává slast a spokojenost, toužíme po něčem novém
  • lze změnit askezí (umrtvení vůle k životu) nebo věnováním se filosofii či umělecké tvorbě

Friedrich Nietzsche

  • zbláznil se, profesor klasické filologie v Basileji
  • dílo: Zrození tragédie – zabývá se tím, kde se vzala komedie a tragédie, Řekové píšící tragédii – v tom vidí optimismu, komedie naopak úpadek
  • Nečasové úvahy – obdiv k Shopenhauerovi, Wagnerovi
  • Tak pravil Zaráthusa – ovlivnění orientem, idea nadčlověka
  • podstatou světa je vůle k ovládání, moci – vše má vnitřní potřebu růstu, expanze, ovládání
    svět = boj vůle k moci
  • nihilista – vykládá evropské dějiny, život znicotněl, stalo se z něj nic
  • 1) fáze: Platon – vytvořil ideální svět = rozdělení na ideální a skutečný svět, náš svět není skutečný, jsou to jen ideje
    2) křesťanství – u Platona mohu ze světů aspoň přestoupit, poznat ideální svět, u křesťanství to nejde

božský ideální svět je nedosažitelný x skutečný svět ve kterém žijeme – je tam          nepřekonatelná bariéra, náš život má ještě menší váhu než u Platona

3) „Bůh je mrtev“ – máme zapomenout na hodnoty, musíme žit teď a tady, řídit nepodle      sebe

  • hodnoty jsou vzdálené, nemůžu je pochopit, máme ty hodnoty překonat
  • mezi námi jsou „poslední lidé“ – zapomenou na sebe, ženou se za hodnotami, které jsou neosobní, vzdálené, žijí v nihilistickém světě a neví o tom
    „vyšší lidé“ – uvědomují si nihilismus, ale nic s tím nedělají, nic je netrápí
    „nadčlověk“ – neodvolává se na vyšší sféru, není nic co ho přesahuje, sám si určuje hodnoty

 

Novopozitivismus

  • 19./20. století
  • Logický positivismus – velký důraz na matematiku a logiku, téměř všichni filozofové jsou dobrými matematiky a logiky
  • Odmítá tradiční metafyziku

Ludwig Wittgenstein

·         filosofie je jen čistá spekulace – sama o sobě nenese žádnou pravdivost, stává se logikou vědy, má být popisná a přesná

·         nezkoumá, nemá žádný předmět – studuje strukturu jazyka = struktura myšlení

·         „co nelze vyslovit, jakoby nebylo“

  • předmětem filosofie není obsah vědomí, ale jazyk, kterým o ní hovoříme – nejvhodnější jazyk je v matematické logice

 

Intuitivismus

Henry Bergson

  • vliv Darwina, rozešel s židovstvím
  • nejprve se zabýval psychologií, 1927 nobelovka za literaturu
  • dílo: Myšlení a pohyb, Vývoj tvořivý
  • kritik soudobé racionality
  • věda které bere a zkoumá věci je vytrhává z jejich trvání, oddělil prostor a čas
  • tehdejší fyzika za hlavní bere prostor – prostor složený z homogenních bodů, každý má stejnou kvalitu, čas je odvozenina prostoru – také sled homogenních bodů
  • Nepravý čas – čas objektivní, tvořen sledem stejnorodých událostí.
  • čas je podle Bergsona trvání – nejedná se o určité vteřiny a následnost, sled statických okamžiků, pro něj je to plynutí, něco se mění, navazuje to na sebe všechno, nemá to žádné části
  • Pravý – čas subjektivní – tzv. relativní
  • prostor můžeme pochopit racionálně, věda postaví něco co zkoumá do laboratoře a zkoumá to, vytrhne to ze svého trvání – kritika
  • z času nemůžeme nic vytrhnout a pochopit racionálně ale jen intuicí = zření

Hermeneutika

  1. Georg Gadammer
  • zabýval se Platonovou filosofií, ovlivněn setkáním s Martinem Heideggerem
  • Hermes = posel bohů, umění výkladu, pokládat otázky
  • nemůžu se zeptat na něco co neznám, když se na něco můžu zeptat tak tu věc už chápu, rozumím jí, každá otázka předpokládá určité rozumění = hermeneutický kruh (ptám se na to co už znám)
  • snaží se dojít k samotným věcem skrze ty otázky
  • co je to láska? už předpokládáme že odpovědí je nějaký pocit

 

Fenomenologie

zakladatel Edmund Husserl

  • narozen v Prostějově, syn židovského obchodníka, původně matematik a fyzik, působištěm se stalo Freiburg – tam učil na univerzitě
  • jeho učitelem byl F. Brentano – díky Husserlovi se stal čteným autorem
  • žáci M. Heidegger, J. Patočka, E. Fink, M. Scheler
  • 1935 přednášel v Praze, jako žid vyhozen z univerzity, nesměl přednášet a psát
  • z fenomenologie vychází celá filosofie 20. stol.
  • dílo: Logická zkoumání – dokázal, že logika má nějaké absolutní zákonitosti, není empirická – nemůžeme ji odvodit ze zkušenosti, ani psychologická – nejsou psychologicky odvoditelné logické zákony
  • Ideje k čisté fenomenologii, Krize evropských věd, Karteziánské meditace
  • současná věda je v krizi – sice pořád poznává, něco nového objevuje, ale věda nám neřekne jak máme vést život, jaké jsou správné hodnoty, netýká se našeho života
  • týká se vědeckého světa, my žijeme ve dvojím světě – vědecký x přirozený (lebenswelt)
  • věda nepochybná ve vědeckém světě ale o přirozeném světě nám nic neřekne
  • Poznání má doposud dogmatický ráz = automaticky věříme , že našim představám ve skutečnosti něco odpovídá
  • abychom se dostali z krize věd musíme nejprve prozkoumat vědomí, oblast , ve které se člověk střetává s okolím světem
  • chce najít věci ne z vědeckého ani přirozeného světa, ale objevit jak to s nimi je
  • my vnímáme jen fenomény věcí – z nich chce dojít k věcem samým, věci jsou nám vždy nějak neproblematicky dány, chce rehabilitovat naše poznání, dojít k podstatě těch věcí, dojde k nim skrze ty fenomény – to jsou nějaká data
  • k věcem samým dojdeme skrze vnímání, každá věc se nám nějak jeví – od těch jevů věcí se chce dostat k věcem samým
  • co to je jev? každá věc má pro nás nějaký smysl a nějakým způsobem se nám jeví
  • svět nám v celku dává určitý smysl = celek smyslů – vždy s vnímanou věcí je okolo ještě nějaké pozadí, které té věci dává smysl
  • my musíme opustit předsudky o věcech = provedeme redukci (epoché), musíme jen čistě nahlížet podstatu těch věcí, musíme se zbavit všechny předběžných soudů o věci
  • když to uděláme, budeme věc jen čistě nazírat v našem vědomí tak tu věc poznáme jako takovou
  • epoché se provádí hlavně tak, že se zbavím generální teze – přisuzuji to všem věcem už z podstaty našeho vědomí, je to teze existence
  • naše vědomí má vlastnost intencionality = předpoklad fenomenologie, znamená to zaměřenost vědomí, nachází se v něm ten předmět, ale díky tomu se můžeme k té věci dostat – ta věc je ve vědomí a my jí musíme v něm objevit

Jan Patočka

  • uměl řecky i latinsky, francouzsky… dobrý v jazycích, založení pražského fil. kroužku
  • stáž ve Frebiurgu u Husserla – pak přátelé, zorganizoval jeho přednášku v Praze
  • po válce učil na fildě, pak za normalizace nemohl učit – pořádal bytové semináře, mluvčí Charty 77 – vyslýchán a pak zemřel
  • dílo: Přirozený svět jako filosofický problém – zabývá se lidským přirozeným světem a rozebírá ho, krize vědy způsobila zase rozdvojení na svět vědecký a přirozený
  • to vede k sebeodcizení – člověk se odcizí svému přirozenému světu a stanovisku, už nemůžeme vnímat přirozený svět jako skutečnost
  • a sebeabdikace – přikládáme větší váhu vědeckému světu – proto rezignujeme na naší vůli
  • přirozený svět – naše bytí v něm má několik dimenzí – jednou z nich je že věci nám dávají smysl díky tomu, že buď se nachází v dimenzi domova nebo dimenze cizoty – našemu světu přirozeně rozumíme jako my a oni, naše a jejich (domov a cizina), domácí a cizí sféra
  • další dimenze je časoví dimenze – čas není následnost fyzikálních jednotek ale je to čas k čemu – k učení, oslavám, odpočinku atd… čas spojen se smysluplnou činností
  • poslední dimenze je nálady – zaujímáme ke světu nějaký postoj
  • další dílo: Evropa a doba proevropská – zabývá se určitou dobou, filosofie dějin
  • princip evropských duchovních dějin je „péče o duši“ = nepřijímat žádnou věc za danou a neustál hledat nové odpovědi
  • v dnešní době se už nezabýváme znova tím k čemu jsme dospěli dřív, neuvědomujeme si svou nevědomost

Martin Heidegger

  • seznámen s Husserlovým dílem – stal se filosofem
  • kontroverzní – vstoupil do NSDAP
  • žačka a možná i milenka, židovka Hannah Arendt
  • snaží se obnovit metafyziky – 1. období fundamentální ontologie, programem bylo myslet bytí samotného – dostat se k tomu co je bytí samo
  • do teď se metafyzika dostává k bytí skrze nějakou věci, ale on chce odhalit to bytí jako takové – fundamentální
  • k němu se dostaneme skrze zvláštní jsoucno (Dasein = Pobyt) – tím je člověk, rozumí svému jsoucnu nějakým způsobem
  • Dasein – vím o tom že jsem (zvířata toto vědomí nemají)
    • už nějakým způsobem svému bytí rozumíme, má pro nás nějaký smysl
    • máme o své bytí starost
    • nemůže si vybrat že jsem = vrženost, jsme uvrženi do toho našeho bytí
    • dáváme svému bytí rozvrh vzhledem k budoucnosti, ten rozvrh to dává smysl jen vůči nějakému konci, cíly

časovost – žijeme v čase a uvědomujeme si to