Situace v českých zemích byla ve 2. polovině 18. století komplikovaná. Pokud budeme vše hodnotit z pozice českého jazyka a české literatury, jednalo se o stav doslova tristní. Ve všech oblastech života dominovala němčina ( zejména ve městech obecně, úřadech a vyšších společenských vrstvách ) a téměř se zdálo, že česky psané texty a čeština vůbec jsou odsouzeny k zániku. Nejen že se čeština vůbec nepěstovala, ale ubývalo i knih, které by mohly její další existenci podpořit. Čeština a její znalost stačily tak na vyjadřování pojmů z obyčejného každodenního života – jinak řečeno, češtinou se hovořilo, ale na úrovni společensky i sociálně méněcenné.
Říkáme-li však čeština, vězte, že se jednalo o zprzněnou a zbědovanou řeč, jíž prosakovala jako zhoubný nádor němčina. Výsledkem byla nepřirozená mluva, galimatiáš, jenž byl ještě okořeněn slovy latinskými, italskými, francouzskými a je jasné, že za takového stavu neexistovala žádná pravopisná norma a že čeština byla skutečně odsouzena k zániku.
Kde hledat příčiny tohoto stavu ?
– Jednoznačně je nutno na prvním místě jmenovat vliv vídeňského centralismu a s ním související germanizaci, jež prorostla do všech svér života u nás.
– Nesmí se opomenout ani působení části katolické církve.
– A neméně důležitou skutečností bylo, že nositelé české kultury, například šlechta či vzdělaní měšťané , buď v období baroka emigrovali, či po Bílé hoře zmizeli ( vždyť jen kolik lidí přestoupilo do katolických pozic.)
Od poloviny 70. let 18. století však dochází k určitému obratu – čím dál více se objevují snahy vydobýt pro češtinu pozice, jaké měla před barokem. A právě tento proces vzestupu českého jazyka a literatury, ale vlastně celého českého novodobého národa, se obecně nyzývá národním obrozením.
Příčiny vzniku národního obrození
Asi všichni tušíme, že tento obrat ve vývoji není nějakým samovolným zázrakem, že nepřišel z ničeho nic ( i když v minulosti tomu tak někdy bylo, hovořilo se dokonce o národním vzkříšení a obrozencům se říkalo křisitelé ). Celý proces byl umožněn mnoha faktory :
– Jednou z příčin vzniku národního obrození je třeba hledat v přirozeném vývoji společnosti jako takové – nadneseně řečeno, národní obrození muselo přijít, stejně jako konec absolutistických vlád.
– Zcela určitě sehrálo velkou roli osvícenství – důvěra v rozum, optimismus, víra v poznání, rovnoprávnost lidí, myšlenková svoboda, to vše jsou atributy, jež musely zákonitě obrozence ovlivnit. K tomu všemu je třeba přičíst i činnost francouzských encyklopedistů, kteří v mnohém inspirovali naše vědce.
– Tereziáské a josefínské reformy, jež pozvolna odstraňovaly ty nejkřiklavější feudální anachronismy :
1773 – zrušení jezuitského řádu, s tím souvisí i oslabení vlivu církve ve školství
1781 – toleranční patent, jímž bylo povoleno svobodné vyznání evangelické
1781 – zrušení nevolnictví
– Dále – opoziční názory proti jezuitům ( například hrabě A. Špork ), omezení cenzurního dovozu, všeobecná školská reforma, zakládání vědeckých společností, v omezené míře i vliv francouzské revoluce ( ta našla odezvu jen u intelektuálů ).
Národní obrození = proces, při kterém se zastavil jazykový úpadek češtiny, vytvořil se nový spisovný jazyk a s ním se obrodila i česká národní literatura, která začala být opět hojně vydávána, obnovení české kultury vůbec
80. léta 18. století, po roce 1848 už český národ vystupuje bez potíží jako svébytný, formuluje vlastní politický program, jehož cílem je zrovnoprávnění s Němci v rámci Habsburské monarchie
pojem národní obrození až od dob Masaryka
probíhá i v Maďarsku v téže době