Sofoklés – Antigona

Jméno autora: Sofoklés

Název díla: Antigona

 

Charakteristiky hlavních a důležitých postav:

Antigona, dcera Oidipa, oddaná, odhodlaná, nebojácná, nebojí se nést následky za své činny, ctí staré zvyky

Isméne: mladší sestra Antigony, poslušná, bojácná

Kreon: král thébský, tvrdohlavý, sobecký, krutý, zákony jsou víc než boží vůli, myslí si, že dělá dobrou věc pro lidi, nemyslí na následky svého konání

Haimon: syn Kreonta a Eurydike, respektuje otce, ale jeho nesmyslné rozkazy nebere vážně

 

Stručný obsah:

Po vyhnání krále Oidipa o trůn usilují jeho dva synové: Eteoklés a Polyneikés. Ti se v souboji vzájemně zabijí a na trůn nastupuje jejich strýc Kreon. Ten nechal Etoekla pohřbít, ale Polyneika z důvodu jeho zrady Théb ne. S tím ovšem nesouhlasí jeho sestra Antigona, která se ho rozhodne důstojně pohřbít.  Antigona bratra pohřbí, ale je při tom chycena a předvedena před krále. Ten se rozhodne, že Antigonu nezabije, ale zazdí jí za živa do hrobky. Spolu s ní má být obviněna i Isména, ale Antigona se jí zřekne. Haimon, její snoubenec a Kreontův syn, prosí otce o život své milované. Vyhověno mu je ve chvíli, kdy se objeví věštec a sděluje Kreonovi, že se Bohové zlobí a blíží se pohroma. Kreon se tedy rozhodne Antigonu zachránit, ale v hrobce jí najde mrtvou, která se zabila – stejně jako její syn Haimon. Kreon to řekne své ženě Euridice, která nesnese ztrátu syna a také se zabije. Kreon zůstal sám, opuštěn, a uvědomil si svou vinu.

 

Jazyková a stylistická stránka díla:

  • Drama – starověká řecká antická tragédie
  • Psáno volným veršem
  • Básnické a staročeské výrazy
  • Převažují dialogy
  • Personifikace, metafory, přirovnání, inverze
  • Kontrasty
  • Převládá děj nad popisem
  • Aristotelovská jednota

 

Zařazení do kontextu doby:

Dílo napsáno asi v 5. stol př. N. l. Sofoklés psal většinou starověkou řeckou antickou tragédii, převážně odehrávající se v Thébách. Ve starověku mělo drama za úkol diváka pobavit a ukázat mu správné hodnoty – mravní lidské zákony jsou víc než zákony krutého panovníka.

 

Zařazení do kontextu autorovy tvorby:

  • z údajně 123 napsaných tragédií se dochovalo pouze 7: Aiás,Antigona, Trachiňanky, Král Oidipus, Élektra, Filoktétes a Oidipús na Kolóně
  • Mimoto se dochovalo 400 veršů z dramatuIchneutai

Umělecký směr, ke kterému dílo řadíme:

  • Období klasické literatury, realismus

Další autoři:

  • Aischylos – Oresteia, Peršané
  • Euripidés – Élektra, Médeia