Orfeus
Zpíval o své lásce k Eurydice a o smrti, která předčasně odvedla její duši do říše snů. O své bolesti zpíval, o smutku bez konce a bez hranic. Prosil bohy podsvětí, aby mu dovolili odvést Eurydiku opět na zem. Stejně nikdo ze smrtelníků neujde poslední cestě do jejich panství. I Orfeus s Eurydikou přijdou jednou do říše mrtvých. Hádes i Persefona dojati poslouchali jeho zpěv.
„Splním ti tvé přání,“ řekl Hádes, když Orfeus dozpíval. „Eurydika se může vrátit mezi živé lidi. Ty se však cestou z podsvětí na manželku neohlížej. Ohlédneš-li se po ní, než vyjdete na zemský povrch, zmizí ti a vrátí se mezi stíny a už ji neuvidíš.“
Orfeus radostně poděkoval a na pokyn vládce podsvětí se zvolna přiblížil stín Eurydiky, aby následoval manžela nahoru na svět.
- část
- Úryvek ze čtvrté báje, kdy Orfeus prosí Háda o navrácení své manželky mezi živé. Hádes mu vyhoví.
- Hlavním tématem báje Orfeus je záchrana jeho milé Eurydiky z říše mrtvých. Motivem báje je láska hlavního hrdiny.
- Odehrává se v bájném Řecku. Tato báje konkrétně v říši mrtvých, na louce, u řeky.
- Kompozice je chronologická.
- Expozice – Život Orfea
- Kolize – Láska mezi Orfeem a Eurydikou
- Krize – Smrt Eurydiky
- Peripetie – Neúspěšná záchrana Eurydiky
- Katastrofa – Smrt Orfea
- Literárním druhem je epika, žánrem je pověst, báje.
- část
- Psáno er-formou.
- Hlavní postavou je Orfeus – nadaný zpěvák a hráč na lyru, bezmezně miluje Eurydiku, je statečný – jde si pro Eurydiku do říše mrtvých.
V ukázce vystupuje Hádes – bůh podsvětí, vstřícný, nechá se obměkčit.
Eurydika – krásná víla nejáda.
- Dominantní slohový postup je vyprávěcí, objevuje se také v ukázce.
- V ukázce se nachází přímá řeč:
„Splním ti tvé přání,“ řekl Hádes, když Orfeus dozpíval. „Eurydika se může vrátit mezi živé lidi. Ty se však cestou z podsvětí na manželku neohlížej. Ohlédneš-li se po ní, než vyjdete na zemský povrch, zmizí ti a vrátí se mezi stíny a už ji neuvidíš.“
- část
- Jazyk díla i ukázky je spisovný.
- personifikace – o smrti, která předčasně odvedla její duši
eufemismus – říše snů (smrt)
hyperbola – o smutku bez konce a bez hranic
Prométheus
Nemoci a bída začaly obcházet lidská obydlí a v patách za nimi přicházela smrt. Bolest a těžké myšlenky budily lidi ze spánku a zlé sny jim tížily hruď. Jen naděje, jenom naděje bylo mezi lidmi málo. Zůstala téměř celá uzamčena v Pandořině schránce.
Diův hněv se snesl i na Prométhea. Vládce bohů vyslal Héfaista s pomocníky, aby přikovali odbojného Prométhea nejtěžšími a nejpevnějšími řetězy k vysoké skále v pohoří Kavkazu. Nerad poslechl Héfaistos rozkazu vládce bohů a přikoval Prométhea ke skále tak těsně, že se nemohl ani pohnout.
Vysoko nad propastí, v které pluly cáry mlh, visel Prométheus mezi nebem a zemí, ale nepokořil se, neprosil Dia o milost.
- část
- Úryvek z první báje. Bůh Zeus se zlobí na Prométhea, že mu vzal oheň a sešle na lidi nemoci a smrt. Prométhea připoutá ke skále.
- Hlavním tématem báje je Prométheova oběť pro lidi, pro které ukradl oheň od Dia. Motivem je Diův hněv.
- Příběh se odehrává v bájném Řecku. Báje Prométheus se odehrává konkrétně na Olympu, Kavkazu či ve chrámech.
- Děj je chronologický.
- Expozice – stvoření člověka
- Kolize – Prométheova lest
- Krize – Diův hněv
- Peripetie – krádež ohně
- Katastrofa – záchrana Prométhea
- Literárním druhem je epika, žánrem je pověst, báje.
- část
- Psáno er-formou.
- Hlavní postavou je Prométheus, který je odvážný a obětavý, mírumilovný. Zeus – nespokojený, zlý, lstivý. Dále vystupuje v ukázce Héfaistos, který nerad uposlechne Diova příkazu k připoutání Prométhea.
- Slohový postup je vyprávěcí.
- část
- Jazyk díla i ukázky je spisovný.
- personifikace – nemoci a bída začaly obcházet (…) a v patách za nimi přicházela smrt
Filemon a Baucis
„Spravedlivý Filemone a spravedlivá Baucis,“ oslovil Zeus oba staré manžele, „rád vám za vaši dobrotu a pohostinnost splním přání.“
Filemon a Baucis se nemusili spolu radit. Rozuměli si i beze slov.
„Bohové,“ řekl Filemon, „dovolte nám stát se strážci a sluhy toho krásného chrámu, a až se naplní čas, kéž bychom zemřeli ve stejnou chvíli. Celý život jsme spolu žili ve svornosti a věrně jsme stáli při sobě. Ať nikdy nespatřím hrob své ženy a mne ať nemusí ona pohřbívat.“
Bohové splnili stařečkovi a stařence jejich přání. Filemon a Baucis se stali strážci chrámu a opatrovali jej, dokud nenadešel den, kdy se měli rozloučit se životem. Hřáli se spolu před chrámem na výsluní a vzpomínali na to, co prožili. Tu vidí Filemon, jak Baucis obrůstá listím, a Baucis zpozoruje, že Filemon se ztrácí v mlze zelených lístků. Vztáhne po něm paži a paže se promění v rameno stromu, ve větev plnou zelených snětí. Filemon rozevře paže v náruč a jeho tělo se mění v kmen stromu a rozevřená náruč se plní haluzemi.
„Sbohem,“ zavolá Filemon. „Sbohem,“ řekne Baucis a současně jim ústa zarostou větvovím.
Tak se proměnil Filemon v dub a Baucis v lípu. I po smrti jsou si nablízku, a zavane-li vítr, dotýkají se haluzemi něžně druh druha.
- část
- Úryvek je z konce 21. báje. Filemon a Baucis jsou odměněni za to, že žili celý život poctivě, v úctě a v lásce k sobě i k přírodě, že pohostili Dia a Hermese, a smějí zůstat spolu i po smrti. Promění se ve stromy, dub a lípu.
- Hlavním tématem je láska a dobrota obou stařečků. Motivem je Diova odměna.
- Příběh se odehrává ve starověkém Řecku.
- Chronologický děj.
- Expozice – Zeus chce zjistit, zda jsou na zemi lidé dobří či zlí
- Kolize – vydání se na průzkum
- Krize – vyhánění od domů
- Peripetie – pohostinství Filemona a Baucis
- Katastrofa – proměna ve stromy
- Literárním druhem je epika, žánrem je pověst, báje.
- část
- Psáno er-formou.
- Hlavními postavami jsou Filemon a Baucis – milí, dobrotiví, pohostinní. Zeus – odmění je za jejich dobrotu.
- Vyprávěcí slohový postup.
- V ukázce se nachází dialogy.
- část
- Jazyk díla i ukázky je spisovný.
- eufemismus – až se naplní čas, rozloučit se se životem