Někdo by možná mohl říct, že učitel má autoritu už tak nějak zakořeněnou ve svém povolání. Totiž, že učitelé jsou autority a každý je respektuje a uznává. Ale je to pravda? Jistě, v nás samých je takové přesvědčení, že učitelů si máme vážit. A taky bychom měli. Ale je to tak, že učitel by se již neměl více snažit si autoritu u studentů nějak získat?
Každý si musí vydobýt autoritu a úctu. I učitel.
Znamená to tedy, že by se ke studentům měl chovat přátelsky a tím si autoritu lépe získal? Ano, samozřejmě, že přátelského učitele budou mít studenti raději, ale kde je hranice? A hranice tam být musí, jinak by v hodinách propukla volná zábava a takový učitel by se respektu asi nikdy nedočkal.
Záleží na každém učiteli, do jaké role se bude stavět. Některý se považuje za vůdce a svým žákům spíše vládne, než by je učil. Naopak jsou i tací profesoři, kteří se chovají tak moc jako jeden z žáků, že o autoritu přijdou sami a žáci si jich neváží.
Asi je důležité, aby učitel našel nějaký ideální kompromis. Něco mezi autoritou a přátelstvím. Ideální učitel je ten, který své žáky inspiruje. Chová se přátelsky, získává si úctu a je pro své studenty příkladem. Studenty totiž nevychovává učitel, ale jeho osobnost. Žáci přebírají hodnoty ze svého okolí a učitelé jsou důležití, protože životní hodnoty mohou svým žákům předat. Mají jedinečnou možnost učit své studenty být slušnými občany.
Takže je učitel autorita, nebo kamarád? Může být obojí, ale musí to umět skloubit.