Vznik státu, státní moc v ČR, občan a stát

Stát

• = forma organizace lidské společnosti, kde se zdržují obyvatelé určitého státu v právní celek
• státní moc je nezávislá a není odvozená z jiné moci = suverenita státu
• stát si vnitřní i vnější záležitosti řeší sám, omezen pouze mezinárodním právem
• pojmenování z řeckého polis, v Římě civitas, pak imperium, slovo stát se používá až od 15. stol. v Itálii (stato = řád), začal ho používat Nikolo Machiavelli
• první státy vznikají 4000 př. n. l. – Sumerská říše, Egypt
• kritéria státu jsou definovaná v Konvenci o právech a povinnostech státu z Montevidea, 1933 v Americe

 

Znaky státu

1) území – suchozemský prostor, plocha vnitřních i pobřežních vod, prostor.pod nimi a vzdušný prostor

2) obyvatelstvo – všechny osoby které obývají území a spadají pod státní moc

3) státní moc (= aparát, vláda), několik složek – a) orgány státní moci (parlament, vláda, soudy)

1. b) administrativní a správní aparát, armáda, policie
2. c) státní moc

4) státní suverenita = svrchovanost

5) právní subjektivita = způsobilost vystupovat v právních vztazích vlastním jménem a nést majetkovou odpovědnost z těchto vztahů vznikající

 

Funkce státu

1) Vnitřní – zabezpečení státu jako takového

• Právní – ochrana práv a svobod občanů
• Bezpečnostní – bezpečnost občanů, ochrana jejich majetků
• Ekonomická – stabilita ekonomiky
• Sociální – zajištění občanů v případě nemoci, stáří, v případě ztráty práce
• Kulturní – rozvoj vědy, školství a kultury

2) Vnější

• zajištění vztahů k ostatním státům
• ochrana území před možným napadením
• zapojení státu do boje za světový mír

3) Obranná

 

Teorie vzniku státu

1) primární: a) zvýšení počtu obyvatel

1. b) náboženská teorie – vychází z božského původu státu nebo panovníka, existuje z boží vůle
2. c) patriarchální teorie – stát vznikl z rozšiřování rodiny, hlava rodiny otec = hlava státu panovník
3. d) mocenská teorie – stát je vláda silnějšího nad slabšími, podmaňovací teorie
4. e) teorie násilí – vznik státu uplatněním síly
5.          f) teorie smluvní (konsensuální – shoda) – nejčastější, vznik státu tak, že se mezi sebou lidé dohodli, uzavřeli společenskou smlouvu

• teoretikové: John Locke, Thomas Hobbs, J. J. Rousseau

2) sekundární

• jak vznikaly a vznikají nové státy v pozdější době
• častěji válkami a revolucemi než klidným vývojovým procesem (rozdělení ČSR mírově)
• malé samostatné státy se spojují ve větší celek (např. sjednocení Itálie v 19. století)
• velké státy se rozpadají a na jejich území vznikají menší nástupnické státy (např. rozpad Rakousko-Uherska po první světové válce)
• oddělení a osamostatnění části území státu

 

Státní moc

• = jeden ze znaků demokracie
• 1) moc zákonodárná (legislativa) – parlament, vydává zákony
• 2) moc výkonná (exekutiva) – prezident a vláda, vykonává zákony
• 3) moc soudní (jurisdika) – soudy, vykládá zákony
• jsou na sobě závislé, ale vzájemně se ovlivňují
• teorie brzd a rovnovah: MV – MZ (právo veta, suspenzivní)

MV – MS (prezident udává milosti a amnestie)

MS – MV (zrušení nařízení vlády)

MS – MZ (zrušení zákona)

není žádná brzda MZ – MS

• každá moc má 2 složky: 1) dynamická (řeší své každodenní úkoly)

2) brzdná (dlouhodobé úkoly)

• Moc zákonodárná = parlament
  • 2 komory: 1) dolní – posl. sněmovna, 2) horní – senát
  • nikdo nemůže být členem obou komor
  • poslanec nebo senátor nemůže být prezident
  • Parlament vydává zákony, schvaluje mezinárodní smlouvy, volí prezidenta se senátem, vyslovuje důvěru či nedůvěru vládě, schvaluje rozpočet vlády, vyhlašuje válečný stav
    • Poslanecká sněmovna: 200 poslanců
    • voleni na 4 roky
    • musí jim být min. 21 let
    • musí být občan ČR
    • tajná volba
    • volí a odvolává předsedu poslanecké sněmovny, vydává zákony, je rozpustitelná (pokud nebyla 3x vyslovena důvěra vládě, za 120 dní se nesešli, není schopna se usnést o vládním návrhu zákona do 3 měsíců)
    • poslanecký mandát = musí se vykonávat osobně, funkční období, nezávisle na příkazech voličů nebo jiných subjektů, neměla by být vyžadována stranická disciplína
    • práva a povinnosti – účast na jednání sněmovny, musí být řádná omluva při neúčasti, právo na informaci, interpelace – klást otázky a povinnosti odpovědět do 30 dnů po podání interpelace, imunita – nelze je stíhat bez souhlasu komory, nemůže být stíhán ani po ukončení mandátu
    • Senát: 81 senátorů
    • voleni na 6 let
    • každé 2 roky 1/3 se mění
    • musí mu být aspoň 40 let
    • volí a odvolává předsedu senátu, přijímá zákony když je rozpuštěna sněmovna, podává návrh na obvinění prezidenta z vlastizrady
    • nerozpustitelný
    • návrhy zákona musí být schválen nadpoloviční většinou
      • Volby: základní demokratický nástroj výběru zastupitelů občanů
        = vytváření státních orgánů demokratickým způsobem, kdy lid přenáší svrchovanost na zastupitelské sbory
        • dřív ustavení rodem, losem, z titulu zastávané funkce, jmenováním, aklamací (veřejný projev souhlasu)
        • parlamentní, prezidentské, komunální
        • volební census – omezeno pohlavím, věkem, majetkem
        • musí být svobodné (volič má možnost volit bez nátlaku), rovné (všechny hlasy mají stejnou váhu), všeobecné (volit může každý nad 18, aktivní – volím, pasivní – jsem volen), přímé (volič hlasuje přímo pro stranu nebo kandidáta), tajné (hlasování nesmí být kontrolováno)
        • volební systémy: 1) Většinový (majoritní) – vítěz bere vše, vítězí kandidát s většinou hlasů
          a) jednoduchý – 2 kandidáti, kdo má víc je vítěz
          b) absolutní – vždy musí mít nad 50%
          c) kombinovaný (u nás) – 2 kola, kdo má v 1. kole nad 50%, stává se senátorem, pokud nikdo – 2. kolo a v něm 2 kandidáti, kteří mají nejvíc hlasů z 1. kola – pak kdo má nejvíc hlasů, je senátor

výhoda: stabilní vláda, moc se nedrobí

nevýhoda – malé strany nemají šanci, dualismus – vládnou jen 2 nejsilnější strany

2) Poměrný (proporční) – rozdělní na části, %                                                       výsledky odpovídají počtu kandidátů, kolik % získá strana tolik má                                      křesel (u nás v poslanecké sněmovně), spravedlivější,

výhody: větší demokratičnost v rozložení hlasů

nevýhody: rozdrobení

3) Kombinovaný – do komor se volí různými způsoby                                       (u nás do parlamentu, ale do každé komory jiný způsob)

• Volby v ČR:
  • voliči: starší 18 let, občan ČR, nesmí být zbaven svéprávnosti, musí volit osobně
  • parlamentní volby: většinový, poměrný systém, volební kraje (volím poslance), obvody (senátory), okresy
  • volí se 200 poslanců, kandidáty navrhují pol. strany
  • 90 dnů před volbami prezident vyhlásí datum, 66 dnů – strany předkládají kandidátní listiny se jmény kandidátů, 45 dnů – komise vyhlašují čísla, 21 dnů – zasedají komise v okrscích, 16 dnů – Česká televize a rozhlas vysílají bezplatně volební spoty kandidujících stran – konec 2 dny před volbami, 3 dny – nesmí být zveřejňovány volební průzkumy až do ukončení
  • poměrný systém
  • volím stranu, mohu preferovat 4 lidi
  • volí se 81 senátorů
  • nezávislí kandidáti – z žádné strany, navrhuje se sám a musí mít podporu 1000 podpisů svých voličů z jednoho obvodu
  • každý kandidát dostane 20000korun
  • většinový systém
    • Volební kampaň = určitý prostor pro pluralitní politické soutěžení, získání nerozhodnutých voličů nebo úplně nové
      bez regulace by malé strany neměli šanci konkurovat, zákon určuje pravidla pro zabezpečení max rovnosti šancí
      regulace: strany mají rovný přístup k veřejnoprávnímu rozhlasu a televizi (jen volby do posl. sněmovny), 14 hodin vysílacího času uvolněno záleží na počtu volebních stran, termín je určován losem, délka volební kampaně – 16 dní do posl. Sněmovny, končí 48 hodin před volbami, stát poskytuje příspěvek ale po volbách
      pokud strana získá aspoň 3% hlasů, získává 90 tisíc kč za každý hlas, stát přispívá 3 miliardy na činnost, nad 3% za každou 1/10 přes dostanou 100 tisíc do hranice 5%
      pokud přesáhnou 5% – navíc příspěvek na mandát, za každá mandát 0,5 milionu, snahou je omzit finanční prostředky nakládané na volby, omezení období kdy se spol. polarizuje, volby nesmí probíhat ve veřejných sdělovacích prostředcích, ve volebních místnostech, ale vstupují do toho soukromé televize a rozhlas
    • Evropský parlament: 785 členů – čr 24 (podle velikosti území a počtu obyvatel, poměrný systém, volí se na 5 let)
  • Moc výkonná – vláda, premiér, prezident, ministerstva, ozbrojené složky, nejvyšší kontrolní úřad, národní banka
  • Prezident se volí 2x na 5 let, musí mu být aspoň 40 let, má právo volit a nebyl souzen za velezradu
  • Imunita = nemůže být zadržen a souzen
  • Pravomoci: 1) kontrasignační (zastupuje stát, vrchní velitel ozbrojených sil, vyhlašuje volby do poslanecké sněmovny a senátu, jmenuje generály a soudce, uděluje milost a amnestii – schvaluje premiér) – potřebuje souhlas premiéra

2) suverénní (jmenuje předsedu vlády a členy vlády na návrh                                   předsedy, rozpouští poslaneckou sněmovnu, jmenuje soudce ústavního soudu,                               právo veta, podepisuje zákony, jmenuje členy rady národní banky)

• Volba prezidenta dřív: 3 kola, 1. kolo nadpoloviční většina u senátu i posl. sněmovny, kdo má nejvíc hlasů jde do 2. kola – kdo má u obou dohromady nadpoloviční většinu vyhrává, pokud nikdo tak je 3. kolo
• Volba prezidenta dnes: přímá volba
  • Od 1. října 2012
  • výhody – občané se mohou podílet na volbě prezidenta, je potlačen vliv politických stran, posílení přímé demokracie
  • nevýhody – může být zvolen i nějaká komerční osoba, o volbě prezidenta mohou rozhodovat i nekvalifikovaní lidé, finanční nákladnost, zvýšení počtu voleb – snížení účasti voličů
• stínový ministr – nahradí, kdyby se původnímu něco stalo (z opozice)
• Vláda = vrcholný orgán výkonné moci, odpovědná poslanecké sněmovně, ministři a předseda vlády, místopředsedové
• 16 ministrů, 14 ministerstev, 2 ministři bez ministerstev – bez portfeje (pro evropské záležitosti a lidská práva a menšiny)
• do 30 dnů musí žádat o důvěru
• usnesení vlády – vnitřní instrukce, nařízení vlády – právní akt, pramen práva
• ministerstva – kompetenční zákon: zřizování a rušení ministerstev, vydávají právní předpisy
• obrany, financí, vnitra, školství, kultury, zdravotnictví, průmyslu, dopravy, zemědělství, práce…
• Nejvyšší kontrolní úřad – v hlavě Ústavy
• Ozbrojené síly – armáda, policie
• Moc soudní – nezávislé soudy a soudci
• Ústavní soud – kontrola zákonů jestli s ní nejsou v rozporu, soudci musí být volitelní do senátu a mít VŠ
• abstraktní kontrola ústavnosti – kontrola zákonů (pokud v rozporu s ústavou – zrušení)
• konkrétní kontrola ústavnosti – ústavní stížnosti orgánů územní samosprávy proti nezákonnému zásahu státu, funguje při minimálním počtu 12 soudců
• Ostatní
  • Nejvyšší – v Brně, sjednocení všech ostatních soudů, sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek
  • Nejvyšší správní – řeší odvolání, rozpuštění pol. stran a organizací, spory mezi správními orgány
  • Vrchní – v Olomouci a Praze, opravuje špatné rozhodnutí od krajského
  • Krajský – odvolání z okresního, 14
  • Okresní – řeší základní věci
  • Obvodní – v Praze
  • Městské – v Praze obvodní

 

Občan

• určuje příslušnost k určitému státu
• má určitou náležitost ke společenství – člen státu, obce, vymezená práva a povinnosti
• musí naplnit právní předpoklady, které umožňují stát se příslušníkem daného státu, naplnit stav člověka ke státu – uskutečnění práv a povinností, které vůči občanství cítí sám občan
• první občané v polis (svobodný člověk, mohl se účastnit veřejných věcí), dědičné
• občan je povinen dodržovat zákony, platit daně, vykonávat brannou povinnost v případě ohrožení státu apod.
• využívá výhody poskytované státem: stát např. pečuje o bezpečnost, organizuje zdravotní péči, vzdělávání a sociální zabezpečení občanů

 

Občanství

• = trvalý právní svazek mezi jednotlivcem a státem, obsahem jsou práva a povinnosti upravené vnitrostátním právem daného státu
• nabytí občanství: narozením, osvojením, nalezením (do 15 let), určením otcovství, prohlášením, udělením, manželství (dvojí občanství)
• cizí státní příslušník musí žít na našem území nepřetržitě 5 let, nesmí mít další občanství, nesmí být odsouzen pro trestný čin, musí umět jazyk, skládá státoobčanský slibu
• pozbytí: prohlášením (vzdá se ho), nabytí jiného občanství na základě vlastní žádosti, smrtí
• historie českého občanství:
  • 1918 ČSR občanství bez ohledu na národnost, pokud člověk bydlí v ČSR, automaticky získá občanství
  • 1939-1945 jediné plnoprávné je říšské občanství, ČSR občané mají protektorátní občanství, o říšské museli požádat, na konci 2. sv. v. občané opět získali volební právo
  • 1945 ČSR občanství pozbyli ti, kteří měli říšské nebo maďarské občanství, majetek konfiskován
  • 1960 změna ústavy na Československou socialistickou republiku – občanství ČSSR
  • 1968 federace – 2 občanství, přidělení občanství země, kde se člověk narodil
  • 1993 rozdělení – kdo žil na území ČR aspoň 2 roky, dostal české státní občanství

• občanství EU: automaticky uděleno každému občanu EU, nenahrazuje státní občanství, pouze ho doplňuje
• práva: svoboda pohybu a bydliště na území EU, právo volit a být volen do Evropského Parlamentu, diplomatická ochrana v zemích mimo EU, právo podávat petice v EU parlamentu, oslovit instituci EU v jednom z oficiálních jazyků a obdržet v něm odpověď
• občanský průkaz: identifikace, vydáno nad 15 let, trvalý pobyt, poprvé zavedeny 1919 – dobrovolné, 1. povinná legitimace 1939, má ho i ten, kdo nemá způsobilost k právním úkonům
• občanská práva a povinnosti: občanská práva jen pro obyvatele státu, lidská pro všechny
• formulováno ve Všeobecné deklaraci lidských práv (1948 OSN), Mezinárodní pakt o hospodářských, soc. a kulturních právech, Mezinárodní pakt o občanských a politických právech – všichni lidé mají právo na základní občanské svobody, zákonnou ochranu bez diskriminace

-u nás Listina základních práv a svobod