Příběh ostrovního království Númenor nápadně připomíná známější Atlantidu. Númenor byl prosperujícím královstvím Dúnadanů, dlouhověkých lidí, avšak časem se z něj stalo sídlo zkaženosti lidského pokolení. Byl tedy bohy potopen.
Dúnadanům byl ostrov věnován jako odměna za výpomoc Valar (bohům) v boji proti Melkoru Morgothovi (Temnému pánu). Ostrov měl tvar pěticípé hvězdy a v jeho středu se tyčila hora Meneltarma, na jejímž vrcholku se nacházela svatyně Eru Ilúvatara, prvního boha a stvořitele všecho na Ardě (světě).
Původně měli Dúnadané zapovězeno plavit se na západ, kde spočívala Blažená říše, sídlo Valar. Toto nařízení bylo po dlouhá léta dodržováno, avšak Ar-Pharazôn (25. král na númenorském trůnu) se i navzdory své dlouhověkosti obával smrti a toužil po nesmrtelnosti, která byla doménou duchovních bytostí a elfů. Připadal si dotčen a potupen tím, že nedisponuje touto vlastností. Toho využil Sauron (po Melkoru Morgothovi nejzápornější postava celého Tolkienova universa), který se oděl do krásného těla a svou výmluvností krále přesvědčil k tomu, aby vyplul směrem na západ a napadl Valar v jejich domovině.
Ar-Pharazôn uposlechl rady pochybného poradce a vyplul s nezměrnou armádou na Blaženou říši. Manwë, pán Valar a zástupce Eru Ilúvatara na zemi, prosil svého stvořitele Eru Ilúvatara o trest pro troufalé Dúnadany. Tak Eru rozevřel propast mezi Númenorem a Blaženou říší, do níž se ostrov potopil, všechny členy Ar-Pharazônovy výpravy stihla smrt. Blažená říše byla vyňata ze světa a ten se stal zakřiveným. Nyní nebylo možno ji nalézt bez pomoci Valar.
Jen někteří obyvatelé ostrova se včas zachránili. Říkali si Věrní a na pevninské Středozemi později založili jedna z nejslavnějších měst, Gondor a Arnor. Z jejich rodu vzešel Aragorn, jenž je jednou z hlavních postav ságy Pán prstenů.
Po zkáze Númenoru býval ostrov v quenijštině nazýván Atalantë (Padlá). Tento název ještě více poukazuje na jisté podobnosti s bájnou Atlantidou.