Anděl strážný

Bydlíme s rodinou na statku. Do nejbližší vesnice je to dobré dva kilometry. Samota mi nevadí, ale občas je to otrava. Bohužel nemám sourozence a tak mi občas chybí “ pokec s někým mladým“. Toho listopadové rána jsem se rozhodla navštívit svojí kamarádku ve vesnici. Chtěla jsem jí povědět o problémech s mým přítelem. Zrovna jsme se hrozně pohádali a já nechtěla, abych o tom rodiče věděli a chtěli mě utěšovat. Celé odpoledne jsem s ní strávila a udělalo se mi mnohem lépe. Nevím co bych si bez tak skvělé kamarádky počala. Když jsem se podívala na hodinky vyjekla jsem: Jejda to je už pozdě, rodiče budou mít zase kecy asi už půjdu. “
Kamarádka mě ještě kousek vyprovodila a u rozcestí se se mnou rozloučila. Najednou jsem se musela rozhodnout jestli půjdu zkratkou přes les a nebo podél silnice, kde většinou jezdí auta a je to bezpečnější než lesem. Nakonec jsem si řekla, že půjdu lesem ať jsem brzo doma. Už jsem udělala krok k lesu když v tom jsem uslyšela zvláštní hlas. Byl slyšet nade mnou, ale mohl klidně pocházet z mé hlavy. ,, Nechoď lesem“. Zbláznila jsem se? Udělala jsem další krok a hlas v mé hlavě byl ještě naléhavější. ,, Jestli chceš žít nechoď lesem, prosím tě nechoď lesem.“ Přejel mi mráz po zádech a tak jsem se obrátila na cestu k silnic a běžela jsem co mi nohy stačily. Když jsem přišla domů šla jsem se osprchovat a spát. Byla jsem hrozně unavená.
Ráno mě moje máma probudila dřív než obvykle. Vždycky byla trošku „švihlá“ a sentimentální a proto mě ani nepřekvapilo, když mě objala a neustále mi říkala jak mě má ráda. Když jsem sešla dolů do kuchyně uviděla jsem noviny. Na titulní straně bylo, že dnes ráno dopadli nebezpečného vraha, který se skrýval v lese, kterým jsem chtěla jít včera večer domů!