Sokrates (470 – 400 př. K.)
- Sám nic nenapsal o jeho životě se dovídáme od Xenofona, Aristofanésa (komedie Oblaka) a Platona (Platonovy dialogy→ Platon využívá Sokrata jako vystupovatele v těchto dialozích→ i když zde vystupuje Sokrates, všechny myšlenky jsou Platonovo)
- Otec byl sochař a matka porodní bába, jeho žena byla Xantipa (= byla hádavá)
- Vyučil se sochařem, ale stal se učitelem a filosofem
- Babická metoda= způsob jeho vyučování, kladl otázky (Např. Co je to krása? Co je to odvaha?) a žáci odpovídali (přesně obrácená metoda než ostatní učitelé), cílem bylo dokázat, že nikdo neví všechno, i když si to myslí
- „Vím, že nic nevím.“- jediné skutečné vědění
- Sokratova ironie= baví se s lidmi, kteří si myslí, že ví vše a postupně jim dokazuje, že neví všechno → tvrdí, že myšlení je omezené a že nevědomost otvírá bránu poznání
- Byl odsouzen k vypití jedu→ obžalován z bezbožnosti→ nebránil se (i když mu lidé chtěli pomoci utéct), protože respektoval demokracii, která přinášela ochranu na úkor plnění trestů
- Sokratovo svědomí nazýváme DIAMONION (božské svědomí)→ vnitřní hlas, který nás vede od nesprávného jednání, má přednost i před zákony
Platon (427- 347 př. K.)
- Žák Sokrata
- Po Sokratově smrti cestoval → ovlivněn V filosofií
- Založil Platonskou akademii 387 př. K.
- Díla psal formou dialogů (Faidros- nauka o idejích, Faidon – o nesmrtelnosti, Obrana Sokratova- přebásnění Sokratovi obhajoby v soudním procesu)→ v dílech vystupuje Sokrates, ale myšlenky jsou Platónovi
- Dílo Polítea= ústava
- Nachází se zde text Podobenství o jeskyni
- Ukazuje rozdíl mezi ideou a jevem
- Vězení= ukazuje náš obvyklý způsob života
- Naše smysly= stíny, smyslové vnímání nás klame
- Jsme zajatci vlastního vnímání, věříme, že je vše skutečné
- Ale ve skutečnosti existují 2 světy (svět idejí x jevů)
- Noety = skutečné věci
- Jako zajatci viděli jen stíny a když uprchli z jeskyně uviděli skutečné lidi, nevěřili tomu
- Příroda (svět jevů)
-ta se neustále mění
– zkoumáme ji smysly a zkušenostmi
– jsou to stromy, voda, hvězdy, lidé
– věci z reálného světa jsou stínem idejí
- Svět idejí= svět ducha
– svět neměnných vzorů
– chápeme ho rozumem
– láska člověka k pravdě, lásce
– je vzpomínkou duše na život ve světě idejí
– je to jediné pravé bytí
– nejvyšší ideou je dobro a člověk vnímá pouze její projevy v podobě krásy, harmonie, lásky
– ideje existují objektivně= nezávisle na našem poznání → tzv. Objektivní idealismus
– odkud zná duše ideje? → rozpoznává je díky znovupoznání
- Anamnésis
- Duše člověka je svojí podstatou spjata s idejemi
- Než vstoupila do těla, měla možnost ideje poznat
- Naše poznání je vlastně vzpomínání na svět idejí
- Zkušenost
- Poznání je možné, protože duše a pravé bytí spolu souvisí v idejích
- Methexis
- Tvůrcem vesmíru i světa je bůh
- Svět vytvořil podle vzorů idejí
- Přírodní věci jsou obrazem idejí
Platónský trojúhelník:
- Dílo Dialog Faidros
- Text Podobenství o vozataji
- Duše má 3 části:
- Myšlení (vozka)
- Žádostivost (1 kůň- špatně kočírovatelný)
- Odvaha (2. Kůň – dobře kočírovatelný)
- Duše než přišla na svět, tak se účastnila božského reje jízdy na Nebeské klenbě → čím déle tu zůstala, tím lépe poznává krásu, lásku..proto si na to v životě vzpomínáme
- Duše je podle Platóna důležitější než tělo
- 3 částem duše náleží 3 ctnosti
- Rozum → ctností je moudrost
- Odvaha → ctností je statečnost
- Žádostivost → ctností je uměřenost
Podle Platóna by ideální stát měl být uspořádán jako duše
3 složky duše 3 stavy úloha
Žádostivost dělníci práce, obživa
Odvaha strážci obrana
Rozum filosofové vláda
→ náležitě uspořádaná duše a stát vedou ke SPRAVEDLNOSTI
- Popsal tzv. Éros= pud filosofování, rozdávání moudrosti, pravdy (má ji v sobě každý filosof)
–Politická filosofie Platóna:
- Kritika demokracie (jakož to vlády lidu, nazýval ji vládou žádostivých)
- Kritizuje sofisty
- Kritika tyranidy (tyran je prý opak filosofa)
- Podle něj je nejlepší Duchovní aristokracie (vláda nejlepších, nejmoudřejších → nejlepší vláda pro lid, ale ne skrze lid)
- Tvrdil, že by všichni chlapci měli být vzděláváni → ve 20 letech by se vybrali ti nejlepší a v 50 letech by začali vládnout
- Úpadkové režimy: Aristokracie (šlechta)→ Timokracie (nejsilnějších) → Oligarchie (nejbohatší) → Demokracie → Tyranie
Aristoteles (384- 324 př. K.)
- Je prvním kritikem Platona
- Oblast Malé Asie, vychovatel Alexandra Velikého
- Měl vlastní filosofickou školu (Lykeion)
Spisy:
- Spisy o logice – souhrnný název Organon (zabývá se v nich jazykem z hlediska správné argumentace)
- Spisy přírodovědné – díla Fyzika a O nebi
- Spisy politické
→ porovnával ústavy městských států
-rozdělil je do 3 skupin podle počtu vládnoucích
– poté rozdělil vládu na zdravou a zvrhlou
- vláda jednotlivce
– monarchie (zdravý systém) x tyranie (zvrhlý systém)
- vláda skupiny
– aristokracie (zdravá) x oligarchie (zvrhlá)
- vláda lidu
– politeia – dnešní demokracie, vláda zvolených (zdravá) x demokracie (vláda chudých i hloupých, zvrhlá)
→ nejlepší je ta, která vyhovuje danému městskému státu a lidu
- Spisy rétorické a literární (zavedení místa, času a děje)
- Spisy etické
- Spisy metafyzické (pojednávají o obecných příčinách věcí)
→ vše, co napsal po fyzice
-to, co přesahuje přírodu
– Aristoteles slovo metafyzika nepoužíval→ zavedli ho knihovníci (knihy po fyzice)
Kritika Platona:
- Platon= skutečnost náleží obecným idejím
- Aristoteles= chce překonat platónský dualismus mezi ideou a předmětem
→ tvrdí, že podstata věci je v ní samé
- Podstata věcí je v jednotě látky a formy
- Látka (hýlé) = je formována formou, sama o sobě nemá žádnou skutečnost
- Forma (morfé) = tvaruje látku
→ látka ani forma nemohou existovat sami o sobě
4 principy jsoucna:
- Látková příčina = každý předmět je z hmoty
- Formální = předmět je určen podle formy
- Působící = vývoj potřebuje hybatele, ten, kdo proces pohání
- Účelová = proč byla věc vytvořena
- Podle Aristotela se nic neděje bez účelu
- Účelnost je řídícím principem přírody i lidského jednání
- Proces, který působí na látku nazýváme Pohyb
- 6 forem pohybu:
- Vznik
- Zánik
- Růst
- Zmenšování
- Přemístění
- Kvalitativní přeměny
- Každá příčina předpokládá jinou příčinu → řetězec
- Na začátku byl prvohybatel, který sám nebyl pohybován
- Prvohybatele ztotožňuje s bohem, který pak dále nezasahoval do světa
Učení o společnosti:
- Člověk je od zvířete vymezen 2 pojmy
- Zoon politikon = tvor politický, člověk společenský
- V díle Politika popisuje význam bytí v obci, osamělý člověk prý touží po válce
- Zoon logon echos = tvor, který má řeč
- Logos= řeč nebo rozum
- Řeč je člověku vlastní a potvrzuje, že je člověk společenský tvor
- Hlas mají i zvířata, ale člověk má řeč, kterou je schopný hodnotit estetické a jiné vnímání
Pojmy:
= vystižení obecných a podstatných znaků
- Člověk v pojmech myslí (např. loď, ale každý z nás si ji představí jinou)
2 skupiny pojmů:
- Substance = podstata
- Samostatně existující věc
- Je nositelem vlastností
- první substance= konkrétní člověk, zvíře, rostlina: Petr je člověk.
- druhá substance= obecné určení: Želva v noci spí.
- Akcident (případek)
- Vlastnosti
- Neexistuje samostatně, je závislí na substanci: Želva je malá.
→pojem + pojem= soud + (určíme pravdivost nebo nepravdivost)= výrok
→ soudy se spojují do úsudků:
- Všichni lidé jsou smrtelní. SOUD
- Sokrates je člověk. SOUD
- Sokrates je smrtelný. ÚSUDEK
= sylogismus (spojování soudů)
Subjekt a predikátová struktura:
- Substance a akcidenty jsou subjekty a predikáty ve výrocích
- Subjekt= termíny, které zastupují 1. a 2. Substanci
- Predikát= zastupuje 2. Substanci a akcident
Čtyři typy výroků:
SUBJEKT PREDIKÁT PŘÍKLAD
- Substance Substance Sokrates je člověk.
- Substance Akcident Sokrates je moudrý.
- Substance Substance Lidé jsou živočichové.
- Substance Akcident Lidé jsou moudří.
Doby Helénismu:
- Polovina 4. Století př. K. – 1. Století př. K.
- Alexandr Veliký
- Řecké státy (Athény, Sparta) byly pod nadvládou Makedonie sjednoceny
- Filosofie se stává otázkou etiky
A.Stoicismus (Marcus Aurelius, Seneca)
- Stoa= budova v Aténách se sloupořadím, založená škola
- Dnes- stoik= klidný, s nadhledem
- Ideálem byl klidný, vyrovnaný člověk
- Stoická etika = člověk by měl žít v souladu s přírodou (díky rozumu můžeme poznat její řád a přizpůsobit se jí)
- Jsme pohlcováni afekty, které matou náš rozum→ ideálem je zbavení vášní a duševní klid (apatheia)
- Askésis = odříkání si (ve stravě, oblečení)
- Ideální stav označují mudrc
- Jsou pro rovnost lidí, proti nerovnosti otroctví („Neříkej otrok, nýbrž člověk.“)
- Epikurejci
– zabývají se hlavně praxí
- Epikuros ze Samu
- Měl zahradu v Aténách, kde měl školu, pořádal zde večírky a ubytovával zde i otroky
- Epikureismus (hedonismus) – hedone= slast, rozkoš→ zbavení se negativního
- Ataraxie= zbavení se strachu ze smrti: „Jsme-le my, není smrt, je-li smrt, nejsme my.“
- Ze smrtí se nepotkáme, není důvod se ji bát
- Skepticismus
– skeptikové = pochybovači
– pravé poznání není možné→ zavrhují dogmata
- Pyrrhon z Elidy
- Zakladatel, nic nenapsal, aby to nebylo bráno za dogma
- Nelze poznat věci v jejich přirozenosti
- Pouze jak se nám jeví→ poznat je skutečně není možné
- Každý mudrc se zdrží úsudku→ nic nemůže říkat s jistotou, vše se dá zpochybnit
- Tropy= argumenty pro zdržení se úsudku, dokazují nepoznatelnost pravdy
- Rozdílnost lidí
- Různá výchova
- Vliv nálady
→ vše, co zkresluje naše úsudky
- Elekticismus= přebírání myšlenek z Říma
- Cicero
- Řečník a advokát
- Ideální stát je ten, který může realizovat základní etické zásady (svobodu)
- Stát není jen společenstvím právním, ale i mravním (je založen na právech a povinnostech), kulturních a dalších
- Převod řeckého filosofického pojmosloví do latiny
Přechodné období Novoplatonismus:
- století
- Poslední velký systém antiky
- Spojení Platóna, Aristotela a křesťanství
- Zakladatel Ammonios Sakkás
- Jeho žák Platínos
- Spisy Enneady
- V Itálii chtěl založit město filosofů= Platonopolis (nepovedlo se)
- Platonův svět idejí je nahrazen Bohem → vše z něj vychází
- Bůh svět nestvořil vůlí→ svět z něj vyzařuje (Emanace)→ stejně jako slunce vyzařuje světlo a neubývá ho
- Emanace se děje stupňovitě (podle blízkosti k Bohu existuje hierarchie sfér bytí)
- Emanace = duch- Platonův svět ideí
- Emanace = duše světa- jednotlivé duše, spojují se s materií a vytváří svět
- Emanace= hmota
- Etika podle Plotína- nejvyšší cíl člověka= znovusjednocení duše s Bohem→ potlačení smyslové žádostivosti→ extáze= splynutí s Bohem