Generativní orgány rostlin a rozmnožování

KVĚT

Je to soubor přeměněných listů a stonku, které se přímo či nepřímo účastní pohlavního rozmnožování. Prvotní funkcí květu je rozmnožování a tvorba semen. Je pravý a nepravý květ.

 

Květy:  oboupohlavné květy – mají tyčinky i pestíky jsou v jednom květu.

jednopohlavné květy – jsou buď samčí (prašníkové) nebo samičí (pestíkové).

 

Rostliny:  jednodomé – na jedné rostlině jsou samčí i samičí květy.

dvoudomé – na jedné rostlině jsou samčí květy a na druhé samičí květy (jinan dvoulaločný)

 

Květy podle souměrnosti: zygomorfní – jedna osa souměrnosti (květ violky).

aktinomorfní – více os souměrnosti (lilie).

 

 

PRAVÝ  KVĚT

Květní stopka – Upevňuje květ ke stonku.

Květní lůžko – zkrácený a rozšířený květní stonek.

 

Květní obaly – a) rozlišené – na kalich a korunu (charakteristické pro dvouděložné rostliny).

  1.   b) nerozlišenéokvětí (charakteristické pro jednoděložné rostliny).

 

Kalich (K) – Je to vnější část květního obalu a je tvořen obvykle zelenými

                                                           kališními lístky, které v pupenu obalují a ochraňují ostatní části

květu. Výjimečně je barevný. Kališní lístky jsou volné nebo srostlé.

 

                                      Koruna (C) – Většinou je pestrá a nápadná, aby přitáhla pozornost opylovačů.

                                                            Je tvořena buď srostlými či volnými korunními lístky. Po opylení

většinou vadne a opadává.

 

Okvětí (P) – Skládá se z tvarově a barevně nerozlišených lístků, buď

                  volných, nebo srostlých.

 

Trubka = Srostlé části kalicha a koruny nebo okvětí.

Cípy = Volné části K, C, P.

 

 

Tyčinka

  • Samčí pohlavní orgán, který produkuje pylová zrna (bez vzdušných vaků).
  • Soubor tyčinek = andreceum (A). Květ obsahuje většinou mnoho tyčinek.

Stavba: Nitka nesoucí prašník. Prašník je tvořen dvěma prašnými váčky, z nichž každý má dvě prašná 

             pouzdra. Prašné váčky obsahují pylová zrna.

 

Plodolisty Pestík

  • Je samičím pohlavním orgánem a vznikl srůstem jednoho či více plodolistů.
  • Soubor plodolistů v jednom květu se nazývá gyneceum (G).

Stavba pestíku: Blizna – Nachází se na vrcholu pestíku a klíčí zde pylová zrna.

           Čnělka – Je protáhlého tvaru a spojuje bliznu a semeník. Někdy může chybět.

           Semeník – Spodní část pestíku a nachází se zde vajíčka. Poloha semeníku může být

                             spodní, polospodní či svrchní.

                                     

Plodolisty buď to srůstají = cenokarpní gynéceum nebo jsou volné = apokarpní gyneceum.

 

Vajíčko – Může být jedno nebo více. Je to mnohobuněčný útvar. Má 1-2 obaly s klovým otvorem.  

               Obsahuje placentu a živné pletivo.

Vývoj vajíčka – Jedna jeho buňka se zvětšuje a dává vznik 4 buňkám. Tři z nich odumírají a 1 se

3x dělí a dává vznik zárodečnému vaku s 8 jádry.  Tři se umístí na pólu buňky a

jedno se zvětšuje a vytváří vaječnou buňku, další 3 se umístí na opačném pólu,

zbývající 2 uprostřed a splynou.

 

Květní diagram znázorňuje schematicky postavení květních částí při pohledu shora, každá čeleď má svůj

květní vzorec.

 

Květní vzorec umožňuje získat rychlou a názornou představu o stavbě květu.

 

KVĚTENSTVÍ

Je to soubor více květů, které jsou na rozvětveném stonku seskupeny podle určitých pravidel. Podle stupně větvení stonku se rozlišují květenství jednoduchá a složená.

 

  1. A) jednoduchá květenství: hroznovitá – je zde jeden hlavní stonek a ten je nejdelší. Květy rozkvétají zdola

nahoru nebo od obvodu do středu květenství.

                                                                Lata, hrozen, klas, jehněda, palice, okolík, úbor, strboul, šiška   

                                                                a chocholík.

 

vrcholičnatá – tady postranní stonky přerůstají stonek hlavní. Ten zastavuje růst

a zůstává zkrácen. Květy rozkvétají shora dolů, u plochých

květenství od středu k okraji květenství.

Vrcholík, vidlan a jednoramenný vrcholík – z něho se odvozuje

                                            srpek, vějířek a vijan.

                                         

  1. B) složená květenství: Vznikají kombinací jednoduchých květenství. Patří sem lata z hroznů, složený klas

                                    či složený okolík.

 

Pohlavní rozmnožování

Je založeno na splynutí dvou pohlavních buněk (gamet) dvou rodičovských organismů. Probíhá u nižších i vyšších rostlin a je důležitý z hlediska dědičnosti a evoluce daného druhu. Spolu se rozmnožují zpravidla jen jedinci téhož druhu. Vzniká plod a semena (mnohobuněčné).

 

Nepohlavní rozmnožování

Na vzniku nového jedince se podílí pouze jedna rodičovská rostlina. Je typické pro výtrusné rostliny. Nový jedinec se vyvíjí ze spor, které se tvoří na sporofytu. Spora je na rozdíl od semene jednobuněčný útvar.

 

U rostlin někdy dochází ke střídání pohlavního a nepohlavního rozmnožování = rodozměna (metageneze).

Pohlavní generace se označuje jako gametofyt (rozmnožuje se pohlavně).

Nepohlavní generace se označuje jako sporofyt (rozmnožuje se nepohlavně).

 

Vegetativní rozmnožování

Je to rozmnožování, při kterém vznikají klony, tj. skupiny geneticky shodných jedinců vzniklých z jediného rostlinného orgánu. Toto rozmnožování je závislé na dobré regenerační schopnosti rostlin.

Jsou to: šlahouny – v určité vzdálenosti od mateřské rostliny zakoření a vzniká dceřiná rostlina (jahodník).

oddenky (konvalinka vonná)

    hlízy (brambory)

cibule (česnek)

opadavé pupeny (kyčelnice cibulkonosná)

             řízkování – z dané rostliny se vypreparují části stonku, listu nebo kořene (nazýváme je řízky) a ty

se nechají vyklíčit.

    roubování – část výhonu ušlechtilé rostliny se přenese na podnož, na které se uchytí, využívá se

například při pěstování ovocných stromů nebo při pěstování kaktusů.

           očkování – přenesením postranního pupenu – tzv. očka na podnož dojde k rozmnožení určené

rostliny např. pěstování růží.

 

Opylení

  • Přenos zrn z tyčinek na bliznu se nazývá opylení.

Samosprašnost (autogamie) = Opylení vlastním pylem – je méně časté.

Cizosprašnost (alogamie) = opylení cizím pylem – je častější..

Přenos pylu se probíhá různými způsoby, nejčastěji hmyzem (entomogamie) a větrem (anemogamie).

Pyl vyvolává u citlivých lidí alergické choroby dýchacích cest, které mohou vyvolávat alergie.

 

Oplození

Životaschopnost pylových zrn je časově omezena – od několika dní po několik let.

Průběh – Pylové zrno klíčí v pylovou láčku, ve které se diferencuje buňka láčková (vegetativní) a dvě  

               spermatické buňky (samčí gamety), které se uplatňují v procesu oplození.

– Pro krytosemenné rostliny je velmi charakteristické dvojité oplození, kdy jedna samčí gameta

splývá s buňkou vaječnou, druhá pak s jádrem zárodečného vaku.

– Vaječná buňka se po oplození mění v zygotu, která se dále vyvíjí v zárodek (embryo).

– Výsledkem splynutí samčí gamety s jádrem zárodečného vaku je vznik živého pletiva zvaného

endosperm to zajišťuje výživu embrya.

 

SEMENO

Semeno je mnohobuněčný útvar vznikající na mateřské rostlině zpravidla po oplození vajíčka.

Semeno se skládá z:

Osemení vznikne přeměnou vaječných obalů a má ochrannou funkci.

Živé pletivo obsahuje zásobní látky, které jsou využívány při klíčení semen. U některých vývojově

pokročilejších skupin endosperm chybí a zásobní funkce převzaly děložní listy zárodku.

Zárodek (embryo) představuje nejmladší vývojové stádium rostliny, vyvíjející se ze zygoty. Ve zralém

semeni bývá embryo obvykle rozlišeno na kořínek, podděložní článek =  hypokotyl,

nadděložní článek = epikotyl a dělohy – jedna u jednoděložných, dvě u dvouděložných.

                                            

Rozšiřování semenchorie – autochorie, zoochorie (zvířaty), anemochorie (větrem), hydrochorie (vodou)

 

PLOD

  • Je rozmnožovací orgán krytosemenných rostlin, zajišťuje výživu a ochranu semen během zrání, a často i jejich rozšiřování.
  • Stěna plodu, uzavírající semena se nazývá oplodí (vzniká přeměnou stěny semeníku), exokarp (slupka), mezokarp (dužnina), endokarp (blanitý – jablko, peckovitý)

 

Pravé plody – plody vzniklé přeměnou pestíku.

Nepravé plody – na jejich stavbě se podílejí vedle plodolistů i jiné části květu.

 

Dělení plodů:

Suché: oplodí kožovité nebo tvrdé, sklerenchymatické.

  • Pukavé: nejčastěji bývají vícesemenné, měchýřek, lusk, šešule, šešulka, tobolka.
  • Nepukavé: neotvírají se a oddělují se od mateřské rostliny jako celek: nažka, oříšek, obilka
  • Poltivé: rozpadají se na jednosemenné díly: struk, dvounažka, tvrdka

 

Dužnaté: oplodí bývá zpravidla rozlišeno na tenkou vnější vrstvu (pokožka), střední vrstvu dužnatou až šťavnatou a vnitřní vrstvu blanitou nebo sklerenchymatickou:

  • bobule
  • peckovice
  • malvice: semeník + češule (spodní část kalichu, koruny a tyčinek)

 

souplodí = hustě nahloučené plody: nažek – jahoda, to červené je zdužnatělé květní lůžko,

peckoviček – malina, vzniká z apokarpních plodů.

plodenství = je plod vzniklý přeměnou celého květenství (fíkus, ananas).

 

Plody mají pro člověka velký význam jako potrava (ovoce, zelenina) nebo surovina pro průmyslové zpracování (olivovník, řepka, len, bavlník, kávovník, chmel).

Hospodářský význam květů

Květy se používají na přípravu léčivých čajů (lípa, divizna, heřmánek pravý, hluchavka bílá), při průmyslové přípravě léčiv, krémů a parfémů (šeřík, růže). U květáku se jako zelenina konzumuje zdužnatělé květenství, suchá poupata hřebíčkovce kořenného se užívají jako koření. Značný význam mají hmyzosnubné rostliny tvorbou pylu a nektaru (produkce medu). Důležité jsou také okrasné rostliny pěstované především pro květy.

 

Hospodářský význam plodů

Ovoce, zelenina, koření (pepř kmín), olivy, mák.

 

Hospodářský význam semen

Potravina – obilí, nápoje (káva, kakao), surovina (bavlník, olejnatá semena).