Jaroslav Hašek: životopis

Jaroslav Hašek se narodil 30. dubna 1883 v Praze a zemřel 3. ledna 1923 v Lipnici nad Sázavou. Pochází z rodiny středoškolského učitele matematiky.

V mládí studoval Hašek gymnázium, studia však nedokončil a vyučil se drogistou. Maturitu složil na obchodní akademii roku 1902. Zprvu byl zaměstnán jako bankovní úředník, brzy se však od pevného zaměstnání odtrhl a začal se věnovat čistě dráze spisovatele a novináře.

Jako spisovatel se uvedl svými prvotinami, které vycházely v Národních listech. Těžiště inspirace spočívalo nejprve v cestách, které autor absolvoval. Především pěšky křižoval cesty zemí tehdejšího Rakouska-Uherska a jihovýchodní Evropy. Pozdější inspiraci hledá např. ve vlastním životě – vedl Kynologický ústav, z čehož získal inspiraci pro sepsání knihy Můj obchod se psy.

Roku 1904 se postupně sbližuje s anarchistickým hnutím a postupně propadá bohémskému životu, který je při zmínění autorova jména nesmazatelným stigmatem. Pro anarchisty rediguje několik novin (Omladina, Chuďas, Komuna). Ve svých článcích, které vycházely např. v listu Karikatury, Humoristických listech, Mladých proudech či v Právu lidu, se prokazuje jako pohotový žurnalista a satirik, fejetonista a autor humoresek. V těchto a mnohých dalších novinách a časopisech publikoval pod svým pravým jménem i pod pseudonymy.

Za redakci výše zmíněného časopisu Komuna byl dokonce roku 1907 za svou činnost krátce vězněn. V témže roce se seznámil se svou nastávající ženou, autorkou povídek a novinářkou, Jarmilou Mayerovou. Její rodiče však vztahu nepřáli kvůli Haškově bohémskému životu, který se jim zdál nevhodný. Toto dalo Haškovi důvod omezit své bohémství a získat práci spisovatele na pevný úvazek. S Jarmilou Mayerovou se oženil 23. května 1910, ale po roce manželství se Mayerová vrátila zpět k rodičům (ale bez rozvodu).

Hašek byl rovněž redaktorem časopisu Svět zvířat, z něhož byl brzy propuštěn po tom, co v něm publikoval článek o neexistujících zvířatech.

Kromě spisovatelství a novinařiny byl Hašek rovněž aktivní v politice. Roku 1911 založil Stranu mírného pokroku v mezích zákona. Šlo o satirickou politickou stranu vzniknuvší v hospodě U zlatého litru na pražských Vinohradech, která tvořila karikaturu volebních a politických poměrů Rakouska-Uherska. Zprvu šlo jen o literární výtvor, vtip, který Hašek sám nebral vážně. Poté, co strana dostala dostatek hlasů pro to, aby mohla být akceptována jako právoplatná strana, začal ji Hašek brát vážněji. Dnes je jejím nejznámějším členem malíř a kreslíř Josef Lada. V současnosti na Stranu mírného pokroku v mezích zákona odkazuje Balbínova poetická strana.

Pro účely Strany mírného pokroku sepsal Hašek její fiktivní dějiny: Politické a sociální dějiny Strany mírného pokroku v mezích zákona.

V době vypuknutí I. světové války žil Hašek s Josefem Ladou. V roce 1915 narukoval v Českých Budějovicích a odjel na haličskou frontu do Ruska. Záhy padl do ruského zajetí a v roce 1916 vstoupil do Československých legií. V legiích působil jako písař, emisař náborové komise a střelec, zúčastnil se bitvy u Zborova a mezi lety 1917 a 1918 publikoval v časopisech Čechoslovan a Čs. voják.

Roku 1918 však Hašek vstoupil do Československé sociálně demokratické strany dělnické. Opustil anarchistické smýšlení a přiklonil se k socialismu a spolupráci s bolševiky. Odmítl odejít s legiemi na Západní frontu a zůstal v Rusku, kde se připojil k Rudé armádě. Pracoval jako ředitel armádní tiskárny v Ufě a stal se náčelníkem oddělení pro práci s cizinci. V květnu 1920 se oženil s dělnicí tiskárny Alexandrou Grigorjevnou Lvovovou (zvaná Šura).

Po návratu do Československa nebyl souzen za polygamii díky tomu, že v Rusku nebyly uznávány mezinárodní smlouvy. Usadili se společně v Praze, kde se Hašek navrátil ke svému bohémskému životu, v srpnu 1921 odjel se Šurou do Lipnice na Sázavou. Byl již vážně nemocen a trpěl nadměrnou obezitou. Poslední kapitoly Švejka již nepsal, ale diktoval. Zemřel na následky srdeční příhody.

 

 

Byl Hašek opravdu bohémem, za něhož je považován?

V našich zemích je Hašek opravdu považován za prototyp bohéma počátku 20. století. Může se však jednat o Haškovu autostylizaci, neboť k vyprodukování takového množství děl a redigování tolika listů je třeba jistá disciplína.

Když Hašek pobýval v Rusku, nebylo jeho bohémství na místě. Projevoval se spíše disciplinovaně jako odpovědný armádní funkcionář a vážená osobnost. Do Československa byl údajně vyslán s úkolem organizovat komunistické hnutí. To se nestalo i proto, že byla zatčena jeho spojka. Zodpovědnost, kterou se v Rusku vyznačoval, je podporována i tím, že akceptoval zákaz požívání alkoholu. Práce pro Rudou armádu údajně přivedla Haška až do Mongolska, kde měl absolvovat tajnou misi.

Po návratu do domoviny se sice k alkoholu a bohémství vrátil, ale jak bylo výše uvedeno, mohlo jít o opětovnou autostylizaci.

 

 

Dílo

Velmi rozsáhlé dílo Jaroslava Haška obsahuje na 1200 různých povídek, veršované prvotiny, romány a kabaretní hry. Mnoho povídek se ztratilo a u některých se spekuluje o Haškově autorství. Prvotiny vycházely především v časopisech a novinách, do nichž Hašek přispíval.

V základu díla jsou Haškovy skutečné zážitky a zkušenosti. Cestopisné povídky a kratší prózy vychází z autorových cest střední a jihovýchodní Evropou. Další vznikly v prostředí pražských hospod.

Prvotinou je básnická sbírka Májové výkřiky z roku 1903, poté se autor již věnuje dílu prozaickému. Z výčtu mnoha jeho prozaických děl zde zmíním jen několik názvů. Můžeme si uvést např. Trampoty pana Tenkráta (1912), Průvodčí cizinců a jiné satiry z cest i domova (1913), Můj obchod se psy a jiné humoresky (1915), Tři muži se žralokem a jiné poučné historky (1921) a Velitel města Bugulmy (1921). Z kabaretních vystoupení si můžeme uvést Větrného mlynáře a jeho dceru či Červenou sedmu.

Švejk

Postava Josefa Švejka prostupuje Haškovým dílem a lze ji datovat do roku 1911, kdy si Hašek napsal poznámku, kterou je možno spatřit vpravo: „Pitomec u kumpanie. Dal se sám vyzkoušet, aby vystupoval jako řádný vojín.“

Jde o postavu, která se zjevuje v prózách Švejk táhne proti Itálii (1911), Dobrý voják Švejk a jiné podivné historky, Dobrý voják Švejk v zajetí (1917), Dobrý voják Švejk před válkou a jiné podivné historky (1922), Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války (1921–1923).

Postava je údajně podložitelná, ale pouze u Švejka, který je před rokem 1917. Po roce 1917 je již postavou plně smyšlenou či podloženou jiným člověkem než prvotní Josef Švejk. Zjevuje se i v Haškových kabaretních vystoupeních a stal se velmi oblíbenou postavou ještě před Haškovým odjezdem na ruskou frontu. Jde o dnes již ustálený a přijímaný literární typ geniálního blbce. Prvoplánově nelze tvrdit, že Švejk je opravdu tak duševně chabý, jak se jeví.

Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války

Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války je Haškův nejrozsáhlejší, nejznámější a nejčastěji zpracovávaným dílem. Jde o čtyřdílný nedokončený román, jenž by se mohl zdát protiválečně zaměřený. Nejde o cílenou kritiku Rakouska-Uherska. Román satiricky pohlíží na armádu, panovníka a jeho rod, církev i náboženství. Válečná skutečnost a zkušenost jsou odmítány bez ohledu na tzv. lepší zítřky. Nejsou zde přislibovány žádné iluze lepší společnosti, realita je předkládána tak čistě, jak by byla prožívána (či byla prožívána). Nutno zdůraznit, že postoj autorského subjektu k vyššímu řádu se dotýká dadaistické tendence podobně, jako se jí dotýkají Švejkovy promluvy jevící se nahodile a použity nesmyslně. Jednotícím znakem příběhů, které Švejk vypráví, jsou spontánnost, absurdnost, grotesknost, vybočení z logiky a tendence asociativnosti. Jde o případ pořekadla „Jeden o voze, druhý o koze.“

Švejk jako takový nemá v románu vykreslenu vlastní podobu, tu mu dal opakovaně až Haškův dlouholetý přítel – malíř a kreslíř Josef Lada. Další známou podobu Haškova Švejka byla vložena do paměti národa prostřednictvím dvojfilmu Dobrý voják Švejk a Postupně hlásím, kde se role Švejka zhostil Rudolf Hrušínský.

Spíše než postava je Švejk jakousi entitou prostupující realitu všedních dnů v Praze a na frontě. Stává se hlasem parodujícím vše, co se před něj postaví.

Hašek sám stihl za svého života dokončit první tři díly Osudů dobrého Vojáka Švejka za světové války (V zázemí, Na frontě, Slavný výprask) a čtvrtý (Pokračování slavného výprasku) pouze rozepsal. Po jeho smrti byl o dokončení požádán satirik Karel Vaněk. Ten čtvrtý díl dokončil a dokonce sepsal ještě díl pátý a šestý (Švejk v zajetí a Švejk v revoluci). Jazykovou vytříbeností a smyslem pro uchopení Švejka se však Jaroslavu Haškovi nemohl rovnat. Jeho humor neležel v dokonalé satiře a ironizování. O to se sice u Pokračování slavného výprasku ještě pokoušel, ale v následujících dílech jeho humor spadl spíše do roviny vulgarismů a hospodských vtipů.

Otisk Švejka v kultuře následující

Švejk se spolu se svým tvůrcem nesmazatelně zapsal do kultury českého národa i do kultury světové. Osudy dobrého vojáka Švejka byly přeloženy do více jak 50 jazyků (včetně čínštiny, esperanta a hebrejštiny).

Mnoho hospůdek a jiných restauračních zařízení nese Švejkovo jméno. Vzniklo nespočetně mnoho adaptací filmových (hraných i animovaných), seriálových i divadelních. Můžeme si připomenout např. divadelní hry Švejk v zákopech a Dobrý voják Švejk ve světové válce či Švejk táhne do boje. Rudolf Hrušínský se s postavou Švejka neodmyslitelně sžil díky obsazení ve dvojdílném filmu Dobrý voják Švejk a Poslušně hlásím. Podobně můžeme Švejka znát s propůjčením hlasu Jana Wericha v loutkovém filmu Dobrý voják Švejk. V animovaném zpracování je Švejka možno zastihnout v seriálu Dobrý voják Švejk. Zde je Švejk prezentován v jiné podobně, než v jaké se obvykle vyskytoval v ilustracích Josefa Lady. Podobně je tomu tak v moderním zpracování ilustrací Osusů dobrého vojáka Švejka za světové války, kde byl post ilustrátora svěřen Jiřímu Urbanovi, autorovi další ryze české figury – Rudy Pivrnce.

Na motivy Haškova Švejka dokonce vznikla opera The Good Soldier Schweik, která měla premiéru v New Yorku roku 1958.

Pivaři mohou být též spokojeni. Švejk si vysloužil i vlastní značku piva: Schweik.

Podle Švejka je dokonce pojmenována planetka objevená roku 1995 Zdeňkem Moravcem.