Nedávno jsem jel tramvají, pozorujíc spolucestující, když tu náhle do tramvaje nastoupili dva malí chlapci. Nemohlo jim být víc než deset let, ale podle vyjadřování bych je odhadl na padesátileté dlaždiče. Jelikož nejsem úplný začátečník ve světě počítačových her, zanedlouho jsem zjistil, že se baví o dosti populární, avšak také brutální hře. Soudě podle rozšířených nozder, zuřivé gestikulace a téměř válečného ryku, jsem pochopil, že větší z chlapců popisoval kamarádovi, jakými chvaty z výše zmíněné hry vyřídil nebohého spolužáka. Přijdou vám tedy virtuální hry přínosné pro život? Mě rozhodně ne.
Na druhou stranu by nebylo správné házet všechny virtuální hry do jednoho pytle, protože ne všechny jsou násilné či škodlivé, ba naopak v poslední době vzešlo z rukou nezávislých herních studií hned několik zajímavých her, které rozvíjí dětskou kreativitu, logické myšlení a představivost. U takovýchto herních titulů tak můžeme s klidem prohlásit, že přispívají k zvýšení dovedností dětí a mohou i připravit na skutečný život. Bohužel takto povedených her najdeme na portfoliu herních obchodů jen málo a v počtu prodaných kusů jsou drtivě převálcovány hrami násilnými.
Široké spektrum virtuálních her nelze generalizovat, a i proto by bylo nasnadě pečlivě vybírat, jaký titul dostanou vaše ratolesti k Ježíškovi. Každopádně je hraní her velkým žroutem času a může se z něj stát i nežádoucí zlozvyk. Proč tedy radši nevypneme počítače a nejdeme si ven trochu zasportovat?