Situace v českých zemích byla ve 2. polovině 18. století komplikovaná. Pokud budeme vše hodnotit z pozice českého jazyka a české literatury, jednalo se o stav doslova tristní. Ve všech oblastech života dominovala němčina ( zejména ve městech obecně, úřadech a vyšších společenských vrstvách ) a téměř se zdálo, že česky psané texty a čeština vůbec jsou odsouzeny k zániku. Nejen že se čeština vůbec nepěstovala, ale ubývalo i knih, které by mohly její další existenci podpořit. Čeština a její znalost stačily tak na vyjadřování pojmů z obyčejného každodenního života – jinak řečeno, češtinou se hovořilo, ale na úrovni společensky i sociálně méněcenné.
Říkáme-li však čeština, vězte, že se jednalo o zprzněnou a zbědovanou řeč, jíž prosakovala jako zhoubný nádor němčina. Výsledkem byla nepřirozená mluva, galimatiáš, jenž byl ještě okořeněn slovy latinskými, italskými, francouzskými a je jasné, že za takového stavu neexistovala žádná pravopisná norma a že čeština byla skutečně odsouzena k zániku.
Kde hledat příčiny tohoto stavu ?
– Jednoznačně je nutno na prvním místě jmenovat vliv vídeňského centralismu a s ním související germanizaci, jež prorostla do všech svér života u nás.
– Nesmí se opomenout ani působení části katolické církve.
– A neméně důležitou skutečností bylo, že nositelé české kultury, například šlechta či vzdělaní měšťané , buď v období baroka emigrovali, či po Bílé hoře zmizeli ( vždyť jen kolik lidí přestoupilo do katolických pozic.)
Od poloviny 70. let 18. století však dochází k určitému obratu – čím dál více se objevují snahy vydobýt pro češtinu pozice, jaké měla před barokem. A právě tento proces vzestupu českého jazyka a literatury, ale vlastně celého českého novodobého národa, se obecně nyzývá národním obrozením.
Příčiny vzniku národního obrození
Asi všichni tušíme, že tento obrat ve vývoji není nějakým samovolným zázrakem, že nepřišel z ničeho nic ( i když v minulosti tomu tak někdy bylo, hovořilo se dokonce o národním vzkříšení a obrozencům se říkalo křisitelé ). Celý proces byl umožněn mnoha faktory :
– Jednou z příčin vzniku národního obrození je třeba hledat v přirozeném vývoji společnosti jako takové – nadneseně řečeno, národní obrození muselo přijít, stejně jako konec absolutistických vlád.
– Zcela určitě sehrálo velkou roli osvícenství – důvěra v rozum, optimismus, víra v poznání, rovnoprávnost lidí, myšlenková svoboda, to vše jsou atributy, jež musely zákonitě obrozence ovlivnit. K tomu všemu je třeba přičíst i činnost francouzských encyklopedistů, kteří v mnohém inspirovali naše vědce.
– Tereziáské a josefínské reformy, jež pozvolna odstraňovaly ty nejkřiklavější feudální anachronismy :
1773 – zrušení jezuitského řádu, s tím souvisí i oslabení vlivu církve ve školství
1781 – toleranční patent, jímž bylo povoleno svobodné vyznání evangelické
1781 – zrušení nevolnictví
– Dále opoziční názory proti jezuitům ( například hrabě A. Špork ), omezení cenzurního dovozu, všeobecná školská reforma, zakládání vědeckých společností, v omezené míře i vliv francouzské revoluce ( ta našla odezvu jen u intelektuálů ).
Národní obrození = proces, při kterém se zastavil jazykový úpadek češtiny, vytvořil se nový spisovný jazyk a s ním se obrodila i česká národní literatura, která začala být opět hojně vydávána, obnovení české kultury vůbec
80. léta 18. století, po roce 1848 už český národ vystupuje bez potíží jako svébytný, formuluje vlastní politický program, jehož cílem je zrovnoprávnění s Němci v rámci Habsburské monarchie
pojem národní obrození až od dob Masaryka
probíhá i v Maďarsku v téže době
1. fáze národního obrození = obranná, období osvícenství a klasicismu
– 80. léta 18. století až počátek 19. století
vymezení pojmu vlastenectví, ti co byli proti josefínským centralizačním snahám – jazykoví a zemští vlastenci, odmítali se účastnit říšského a zemského sněmu na protest, chtěli rakousko-české vyrovnání, stejně tak jako to měli Maďaři, na protest, že k tomu nedošlo se neúčastní sněmů, zaměřují se na minulost a tradici a vyzdvihují ji
obrana – typický žánr národního obrození, publicistický, řečnicky vznosný článek zaměřený na slavnou minulost Čechů a nářek nad bídným stavem jazyka a národa, vyčítavé, místy plačtivé a lítostivé, pozitivní vlastenectví bez nenávisti k ostatním národům, první pokusy o vytvoření knih o českých dějinách
Nejvýznamější osobnosti :
Josef Dobrovský
český vědec, filolog, historik
narodil se v maďarských Ďarmotech a vyrůstal v německém prostředí v Horšovském Týně
studoval na gymnáziu v Havlíčkově Brodě, kde se až naučil česky
studoval nejstarší dějiny, psal latinsky a německy, ale blíže měl k Čechám, až na konci života napsal pár statí česky, byl přísně kritický
zakladatel slavistiky ( obor na teologické fakultě – zabývá se jazyky, zvyky a kulturou )
zasáhl do sporů o pravost rukopisů
byl skeptik a pesimista, nevěřil, že se čeština stane jazykem náročné literatury, němčinu a latinu považoval za jazyk vzdělanců
Dílo :
Dějiny českého jazyka a literatury – Dobrovský zde popisuje vývoj jazyka a dějiny české literatury. Nejvíce vyzdvihuje dobu veleslavínskou.
Zevrubná mluvnice jazyka českého – v této knize autor vysvětlil celý systém jazyka a formuloval jeho pravidla.
Základy jazyka staroslověnského – tímto dílem se stal Dobrovský zakladatelem slavistiky, která měla velký význam v tom, že poznávání slovanských kultur zvyšovalo národní sebevědomí.
Německo – český slovník
František Martin Pelcl
první profesor českého jazyka na pražské univerzitě
optimista v otázce obrody češtiny
vydal Balbínovu Rozpravu na obranu jazyka slovanského, zvláště pak českého
Dílo :
Nová kronika česká – vědecko-historické dílo napsané v češtině, kritika kroniky Václava Hájka z Libočan
Novinářství
Kolébkou prvního českého periodika se stala počátkem roku 1719 jedna z nejlepších pražských tiskáren té doby, tiskárna nakladatele Karla Františka Rosenmüllera. Tam 4. února vyšlo první číslo Pražských poštovských novin. Ty pak vycházely s kratšími přestávkami více než 50 let, až do roku 1772, kdy majitel vyhlásil úpadek. Teprve roku 1785 se podařilo vydávání jediného českého periodika obnovit, tentokrát už natrvalo. Nějaký čas vycházely Pražské poštovské noviny znovu u Rosenmüllerů, pak licenci odkoupil knihtiskařský velkopodnikatel Jan Ferdinand ze Schönfeldu. |Ten ve svém podniku zaměstnal Václava Matěje Krameria, a když poznal jeho výtečné jazykové, překladatelské, literární a organizační schopnosti, svěřil mu od počátku roku 1786 veškerou péči o tento tisk.
Václav Matěj Kramerius
český vydavatel, organizátor národně obrozeneckého snažení
redaktor a vydavatel česky psaných novin, které přejmenoval na Schönfeldské c.k. pražské noviny a snažil se je pozvednout na evropskou úroveň
Novinám dal novou kvalitu a nové poslání, noviny přestaly být listem, který jen překládá z němčiny, začaly si hledat svůj obrozenecký program. K aktuálnímu zpravodajství přibyly materiály osvícensky zaměřené na výchovu a vzdělání prostých lidí, přinášely popularizující články o nových způsobech hospodaření, literární recenze, divadelní kritiky apod.
Krásná literatura se v této době orientovala na lidové čtenáře a osvětovou práci. Znovu se vydávala díla starších autorů, zejména knížky lidivého čtení ( rytířské romány, mravoučné povídky, cestopisy ). Tuto práci vykonávalo především nakladatelství Česká expedice, které V.M. Kramerius roku 1789 založil. Okolo něj se soustředil kulturní a společenský život.
Divadlo
Významným činitelem v rozvoji národního sebevědomí bylo divadlo. Jeho centrem v českých zemích byla v 18. století Praha. První stálé divadlo vzniklo adaptací tržnice V Kotcích na dnešním Ovocném trhu. Na jeho scéně se hrály v letech 1739 – 1783 opery, balet, pantomima a činohra. Střídaly se zde soubory italské, německé, francouzské, aholandské. V roce 1771 zde zazněla poprvé i čeština, když byla uvedena první hra v českém jazyce – Kníže Honzík, nevzbudila však větší ohlas.
V roce 1783 bylo otevřeno Nosticovo divadlo ( dnes Stavovské ). Večer se zde hrálo pro vznešenější obecenstvo německy, občasná odpolední představení určená pro lidové publikum byla hrána česky.
Od roku 1786 se začaly hrát první původní české hry – známou se stala hra Břetislav a Jitka od Václava Tháma.
Václav Matěj Kramerius
dramatik, herec, básník, divadelní kritik, překladatel divadelních her a novinář
vůdčí postava počátků obrozeneckého divadla
Jeho vlastenecké hry, zobrazují výsledky z národních dějin, byly velmi oblíbené.
Dílo:
Břetislav a Jitka
Vlasta a Šárka
Matěj Kopecký
nejvýznamnější představitel loutkového divadla, stvořil známou postavičku Kašpárka