Pletiva – soubory buněk typického tvaru a stavby, které mohou vykonávat určité funkce. Jednotlivé buňky jsou vzájemně propojeny plazmodezmami.
Nauka o rostlinných pletivech = histologie.
Dělení pletiv:
- Podle schopnosti dělení – dělivá, trvalá
- Podle tvaru buněk a tloustnutí buněčných stěn – parenchymatická, kolenchymatická, sklerenchymatická
- Podle původu a převládající funkce – dělivá, krycí, vodivá, zásobní, atd.
MERISTÉMY = DĚLIVÁ PLETIVA
- Zachovávají si trvale nebo dočasně schopnost dělení buněk
- Z původního dělivého pletiva (protomeristém) vznikají prvotní (primární) meristémy, vyskytují se ve
vegetačních vrcholech kořenů a stonků, v listech.
- druhotné (sekundární) meristémy vznikají obnovením dělivé funkce již rozlišených, trvalých pletiv, nejdůležitější druhotné meristémy – kambium a felogén
Meristémy v dospělé rostlině: 1.vegetační vrcholy–apikalní – dochází k prodlužování kořenů a stonků
v koncových částech
- boční – kambium a felogén – tloustnutí=rozšiřování
- vmezeřené – prodlužování internodií= článků
- Marginální- po okrajích listové čepele (jednoduchý a složený list) zvětší
list asi na 1/5 pak už se zvětšují jen buňky
ZÁKLADNÍ PLETIVA
- vyplňují prostory mezi krycími a vodivými pletivy
parenchym – tenkostěnné buňky jsou oválného až kulatého tvaru, z počátku bez intercelulár. Buňky jsou živé, buněčné stěny jsou neztloustlé.
kolenchym – buněčné stěny bývají ztloustlé jen v určitých místech, nejčastěji v rozích = rohový kolenchym
nebo na protilehlých stranách = deskový kolenchym. Kolenchymatická pletiva tvoří živé buňky, většinou se vyskytují v mladých, rostoucích orgánech (např. v řapících listů)
sklerenchym – mechanické pletivo.Buněčné stěny vždy silně ztloustlé, obvykle nemají živý obsah. Buňky brzy odumírají a vyplňují se vzduchem, hospodářsky významná jsou sklerenchymatická vlákna ve stoncích přadných rostlin (len,konopí) dále je sklerenchym v některých plodech (peckovice) , sekundární BS lignifikuje dřevnatí.
aerenchym – řídké pletivo, velmi rozsáhlá soustava mezibuněčných prostor = intercelulár, slouží ke zlepšení výměny plynů v prostředí se ztíženým zásobováním vnitřních pletiv kyslíkem – ponořené rostliny, zamokřené nebo v bahně
PLETIVA KRYCÍ
- pokrývají povrch rostlinných orgánů, chrání rostlinu proti nepříznivým vlivům přírody
Prvotní krycí pletivo- pokožka – pokožka nadzemních orgánů = epidermis (na povrchu je kutikula),
pokožka kořene = rhizodermis,
pokožku většinou tvoří jediná vrstva těsně k sobě přiléhajících buněk bez chloroplastů
trichomy – chlupy vyrůstající z pokožkových buněk,
krycí – doplňují ochranou funkci pokožky – stříbřitý vzhled listů, proti přehřátí a výdeji vody –
mohou se přeměnit v trny
žláznaté – k vyměšování látek – éterických olejů (máta) – konec zakončen hlavičkou
žahavé – odlomení koncové části vede k uvolnění pálivé tekutiny
papily- jednobuněčné trich. v korunních plátcích – sametový vzhled u bavlníku až 5 cm
ostny – přeměněné trichomy z podpokožkových buněk
Druhotné krycí pletivo= korek – pod pokožkou se zakládá druhotný meristém – felogen, který směrem
dovnitř stonku vytvářivé živé buňky zelené kůry a na vnější stranu stonku
odděluje buňky korku.
VODIVÁ PLETIVA
- cévní svazky umožňují transport vody a v ní rozpuštěných látek v rostlině
- pravé cévní svazky mají část dřevní (xylém) a část lýkovou (floém)
Xylém=dřevo – dřevní část – dřevní elementy, buňky dřevního parenchymu a sklerenchymu.
Přivádí roztoky minerálních látek z půdy (transpirační proud) prostřednictvím kořenů a stonků do listů.
Je tvořen cevicemi (nižší rostliny) a cévami (vyšší rostliny) – jsou to mrtvé buňky bez protoplastu, BS můžou lignifikovat
Floém=lýko- lýkovou část -tvoří sítkové elementy a buňky lýkového parenchymu a sklerenchymu.
Vede produkty fotosyntézy, asimiláty (asimilační proud) do míst potřeby.
Je tvořeno sítkovými buňkami (nižší r.) a sítkovicemi (vyšší r.) – buňky lýka mají živý obsah – ale pozměněný (bez jádra, vakuoly a CM)
Rozdíl CS u 1-2 děložných rostlin:
- z prvotního meristému (prokambia) vznikají v cévním svazku prvotní xylém a prvotní floém, vzniká uzavřený cévní svazek, který druhotně již netloustne ( u jednoděložných)
- u většiny rostlin se část prokambia zachová a vytváří druhotné dělivé pletivo – kambium, odděluje směrem k obvodu druhotné lýko a dovnitř druhotné dřevo, vzniká otevřený cévní svazek a stonek či kořen druhotně tloustnou
Podle vzájemného postavení lýka a dřeva se rozeznívají 4 typy cévních svazků:
- soustředné – nejjednodušší typ, kdy jedna část obklopuje druhou, lýkostředné a dřevostředné
- paprsčité – oddělené dřevní a lýkové části se pravidelně střídají
- bočné – dřevo a lýko jsou umístěny hned za sebou
- dvoubočné – mají dvě lýkové části, mezi nimiž se nachází dřevní část