- Vztah přírody a společnosti
Pojem „příroda“
- 3 významy:
- filosoficky – nejširší význam (vše co existuje)
- přírodovědecky – v užším slova smyslu (anorganický a organický svět, který zkoumá člověk za pomoci věd)
- sociologicky – nejužší význam (soubor přírodních podmínek v lidské společnosti, které podmiňují její existenci a vývoj
- Ve smyslu sociologickém i zvířata (př. vlci)
- Člověk je zároveň přírodní i kulturní (přetváří přírodu i sebe sama), což je důsledkem biologické evoluce a kulturního vývoje (nikdo jiný není kulturní)
- Vznikají ekologická hnutí pro její zachování
- Přírodní faktory:
- Biologické (pohlaví/ věk)
- Demografické (porodnost/ úmrtí)
- Geografické (klima/ poloha/ krajina)
- Působení na společenský život:
- Nezbytnost přírody – předpoklad pro existenci člověka i společnosti
- Přeměna přírody – výsledek lidské činnosti, součastně podmínkou společenského vývoje
- Životní prostředí obsahuje:
- Zbytky přírodních látek
- Silně člověkem přeměněné složky (př. doly)
- Zcela umělé složky
Pojem „společnost“
- souhrn vztahů mezi lidmi vzniklých přírodně (historickým procesem vydělování člověka z přírody na základě práce – cílevědomá tvůrčí činnost)
- není souhrnem lidí, ale vztahů mezi nimi
Vztah přírody a společnosti:
- člověka určujeme jako živočicha (dýchá, jí, rozmnožuje se, …) a jako tvora společenského (bez společnosti by zůstal živočichem; př.: děti odloučené od společnosti)
- odlišujeme se od živočicha tím, že mluvíme, pracujeme, věříme, máme vlastní vědomí
- žijeme ve dvou světech – přírodním a společenským (tyto dva světy se prolínají, ovlivňují se a nejsou v harmonii)
- příroda působí na společnost (katastrofy – povodně, …), společnost působí na přírodu
- v realitě jakýkoliv větší zásah společnosti do přírody vyvolá reakci přírody na společnost př.: povodně
- Faktory ovlivňující vývoj společnosti
- přírodní faktory
- biologický – rozdíl mezi jednotlivými lidmi (rasa, věk, pohlaví, …)
- demografický – hustota obyvatel; populační chování; porodnost, úmrtnost; demografická struktura; 1798 – populační zákon (počet obyvatel na Zemi roste geometrickou řadou, ale počet potravin roste řadou aritmetickou) – válka
- geografický – konkrétní přírodní podmínky; geografický determinismus – hlavní určující faktor jsou přírodní podmínky a rozloha státu (velký stát – diktatura, střední stát – konstituční monarchie, malý stát – republika); klima má určovat společenské jevy (J – líný, S – spekulativní)
- působení přírodních faktorů na společnost:
- příroda – předpoklad lidské existence
- přírodní složka se ve společenských vztazích objevují často
- určují tempo historického procesu – rozvoj společnosti mohou zrychlit, zpomalit, znemožnit
- přeměněná příroda je důsledkem lidské činnosti – tím se rozvíjí společnost
- sociologové vědí, že přírodní faktory jsou pro společnost důležité – impulzy, nápady, limity
- sociální faktory
- aktivita člověka, jeho práce a činnost
- tím, jak člověk působí na přírodu, vytváří druhou přírodu (přetváří přírodu tak, aby se přizpůsobila člověku)
- druhá příroda je celý svět společnosti a kultury
- člověk přeměňuje celou biosféru (vše, kde žijí živí živočichové)
- člověk to dělá v pozitivním slova smyslu – chce, aby 2 světy byly v harmonii
- globální problémy – objevují se na začátku 19. Století v důsledku přetváření přírody; problémy, které ohrožují existenci lidstva
- přírodní problémy – skleníkový efekt, ozonová díra, …
Vývojové fáze společnosti (podle osamostatnění člověka od přírody)
- 5 etap
- počátek lidské existence – člověk je hodně závislý na přírodě; přírodu si podmaňuje pouze lokální; loví, potřebuje dřevo – zásahy jsou malé, málo intenzivní
- první velká dělba práce – neolitická revoluce; vydělení zemědělství a pastevectví; člověk je stále více závislý na přírodě; více si ji podřizuje – narušení biologické rovnováhy mezi přírodou a člověkem (kacení lesů, …); poškození je lokální
- vznik organizované společnosti – lidské výtvory mají stále silnější vliv na přírodu (rybníkářství, zavodňovací komplexy, …); negativní důsledek pro přírodu
- průmyslová revoluce – využívá přírodních sil (těžba, průmysl, doprava, města) à rozvoj vzdělanosti; rozšíření umělého prostředí člověka; egoistický vztah člověka k přírodě – člověk hledí pouze na sebe
- vědecko-technická revoluce – hluboké, nevratné působení člověka na přírodu; lidstvo je na rozcestí; musí řešit to, jak bude postupovat dál; už se řeší zásahy společnosti na přírodu
- Comta (podle vysvětlení dění v přírodě)
- náboženské – věcem, které nedokážou lidé vysvětlit, připisují mytický původ
- metafyzické – přírodní jevy vysvětluje racionální teorií
- pozitivní – zapomenu na spekulace, řídím se pouze fakty (něco, co si mohu empiricky ověřit)
- podle K. Marxe
- Výrobní vztahy – vztahy ve společnosti, vyvíjejí se rychleji než výrobní síly
- Výrobní síly – prostředky k výrobě (nástroje, firmy) – neustále se mění, rozvíjí, zdokonaluje – nerovnováha vyústí v revoluci
- Sociální strukturalizace
- struktura= síť vztahů jedinců, pozic a rolí a uspořádání vztahů ve společnosti
- Základem sociální struktury je sociální postavení, vymezená vztahem k odlišným sociálním postavení, role, která se na toto sociální postavení váže, a sociální stratifikace společnosti, což je organizovaná společenská nerovnost
- demografická strukturalizace – věk, pohlaví, národnost, rasa, město x venkov, profese
- Není stabilní, neustále se mění v důsledku působení vnitřních a vnějších faktorů (proměny každodenního života, vliv historických událostí….)
- Existující sociální struktura je výsledkem dějů minulých a východiskem pro děje budoucí
- Sociální stratifikace = sociální rozvrstvení, tedy různé typy strukturování společnosti
- Může jí vymezovat jakékoliv kritérium, které je charakteristické pro člověka a společnost, ve které žije. Např. pohlaví, věk, vzdělání, příjem, náboženství, národnost, sociální a ekonomické postavení…
- Postatou stratifikace je nerovné rozdělení určitého statku nebo služby
- Základem sociální struktury je :
- sociální postavení
- sociální role
- sociální stratifikace společnosti
Typy stratifikačních systémů :
- kastovní systém (uzavřená sociální vrstva)– lidé se rodí do kast, které jsou neprostupné ( nemohu přecházet z vrstvy do vrstvy) – jejich historickým vzorem je indická společnost; odlišení ve všech stránkách společenského života, vyjádřeno i vnějšími znaky, např. oblečením; příslušnost ke kastě je dědičná
- stavový systém – jsou zde stavy (prostupnější kasty), ale také právo, které reguluje spol. život. Jejich historickou předlohou je středověká společnost. Jsou to vrstvy obyvatelstva, jejichž rozdílnost je založena na rodu, postavení, právních či jiných výsadách. Stav byla skupina lidí, která měla stejný status (ten by tvořen uznávaným souborem privilegií a výsad rozdělovat)
- otrokářský systém – jsou v něm svobodní i nevolníci, otrok nemá prakticky šanci změnit svojí pozici ve společnosti
- třídní systém – jsou to vrstvy, jejichž rozdíly nejsou založeny na institučně zajištěných výsadách, ale na vnějším postavení jejich příslušníků – vlastnictví výrobních prostředků (Marx) nebo postavením na trhu práce (Weber). Mezi třídami je možné prolínání a vzájemný přechod proto otevřené. Charakter moderní společnosti. Vznikly s nástupem kapitalismu. Buržoazie vlastní prostředky, ale nepracuje s nimi, proletariát je nemá, ale musí s nimi pracovat – nerovnováha – třídní boj.
Sociální postavení (status) = hodnota postavení člověka ve společnosti svázaná s určitými rolemi
- Hodnota postavení, které člověk zaujímá v nějakém sociálním útvaru ( společnosti, skupině, sociálním prostoru) ve vztahu k ostatním lidem
- Toto postavení má vzhledem k jiným postavením určitou hodnotu a je svázáno s výkonem určité role
- Spjatost role a statusu: například má-li někdo v zaměstnanecké hierarchii postavení ředitele, tak toto postavení není svázáno s vynášením odpadků nebo vařením kávy.ale v soukromí může ředitel hrát roli otce a manžela, od níž může být vynášení odpadků očekáváno. Status bez role nemůže existovat
- Není statický, mění se
- Ukazatelé statusu ( věk, pohlaví, vzdělání, příjem, prestiž, etnická přslušnost …) …jejich kombinace určuje celkový sociální status
- Podle sociobiologů představuje usilování o vyšší společ. status pud, který nemůže být nikdy nasycen, je to snaha o moc, nadvládu nad okolím a vychází z lidské podstaty
- Druhy :
- Připsané ( askripce)
- Vrozené – rodina, barva pleti, sociálnú původ, státní příslušnost,kasta..
- Vnucené – pobyt v nemocnici, vězení, členství v totalitních skupinách…
- Získané – vzdělání , zaměstnání, příslušnost v určité politické skupině …
- Objektivní – měřitelnost, prokazatelnost a ověřená pozice člověka v sociálním prostoru
- Subjektivní – pocit jedince, jak sám si sebe cení a hodnotí svou pozici
- Komplexní – zahrnuje zaměstnání, vzdělání, společenskou prestiž apod.
- Připsané ( askripce)
Sociální role = soubor očekávaných chování člověka odrážejících jeho postavení ve společnosti
- Každý člověk plní řadu sociálních rolí, učí se je v procesu socializace, svou roli si může do určité míry zvolit, vybrat, role nejsou absolutně závazné (v případě velkých odchylek ale přichází trest společnosti v podobě výsměchu, nepochopení…)
- Člověk svou roli může i odmítnout, přijmout, případně někdy dochází k fanatickému ztotožnění (např. vztah policie k vlastní rodině)
- Člověk ve svém životě hraje souběžně několik rolí, např. žena může hrát roli:matky, dcery, sestry, manželky, sekretářky, milenky, cvičitelky aerobiku apod.
- Konflikt rolí:
- frustrace jedince v roli
- př.: když se vytvoří řetězec otec x manžel, nadřízený x kamarád
- Konflikt rolí:
- interpersonální – otec x manžel, nadřízený x kamarád
- intrapersonální – odmítání role (nechci roli vykonávat)
- Dělení:
- skupinové (vedoucí kroužku)
- individuální (matka, syn)
- krátkodobé (návštěvník kina)
- trvalé (matka)
- vylučovací (sportovec x mazánek)
- volitelné (zaměstnání)
- vrozené (hoch, dívka)
- konvergentní (jedinec s rolí soucítí)
- divergentní (nesouhlasí s rolí; vězeň)
Sociální mobilita = pohyb mezi sociálními pozicemi ve společenské struktuře, přesun z jedné společenské vrstvy do druhé
- Sociální mobilitou se zabýval Pitirin Alexandrovič Sorokin (1879 – 1968) „Sociální mobilita“ 1927, teoretik, americký sociolog ruského původu
- moderní společnost je mobilitě otevřená
- Druhy:
- Horizontální: nemění se postavení na společenském žebříčku (změna pracovního místa, přestěhování)
- Vertikální: má vzestupný i sestupný charakter (zdědění majetku, povýšení x ponížení, přestěhování)
- Společenská vrstva = je skupina lidí, kterou je možno odlišit dle socioekonomického postavení, rozsahu moci či životního stylu, skupiny se zkorelovanými údaji (souvisí spolu)
- Problém sociální rovnosti a nerovnosti
- V dějinách heslo rovnosti bylo častým mottem lidových hnutí, na něj se odvolával raně křesťanský ideál rovnosti odvozený od rovnosti před Bohem
- Osvícenská idea rovnost lidí mezi sebou (svoboda, rovnost, bratrství) se měnila v představu rovného vztahu jedince k přírodě, trhu a zákonům oproti nerovnosti lidí mezi sebou
- Liberální koncepce zdůraznily rovnost před zákonem a v příležitosti v tržní soutěži, nerovné jsou ale výchozí podmínky i výsledky soutěže
- sociální nerovnost je základem sociální stratifikace
- nerovnost může vymezovat pohlaví, věk, vzdělání, příjem, náboženství, národnost, … – může to být jakékoli kritérium, které je charakteristické pro člověka a společnost, v níž žije
Rovnost startu (zmenšování nerovnosti)
- svobodné podnikání a větší účast lidí v této oblasti
- státní regulace
- šance v přístupu ke vzdělání i sociálně nižším vrstvám
- sociální politika
Typy rovnosti
- rovnost formální – právní; existuje před zákonem, je obsažena v Deklaraci lidských práv a svobod
- politická rovnost – možnost volit a být volen
- rovnost příležitosti pro všechny – získat jakékoli postavení a uplatnit se v tržní soutěži
- rovnost reálná – materiální; všichni stejný majetek, podíl na moci,…; je nebezpečnou utopií, neboť by vedla ke společnosti identických, vzájemně zaměnitelných jedinců; každý pokus o její dosažení zákonitě vyústí v omezení svobody
Sociální nerovnost:
- Zařazení do určité vrstvy přináší výhody, ale také může být zátěží. Žádná společnost nezaručuje faktickou rovnost všem svým členům, je to kvůli nedostatkovým statkům a službám. To vyřešit nejde, proto se společnosti snaží nerovnost legitimizovat a tím se od sebe liší.
- Nerovnost budí odpor, pokud není nějak ospravedlněna. V tradiční společnosti se k statkům dostávalo výhradně přímého kontaktu s těmi, jež je měli- podílu na moci předcházel podíl na bohatství. Moc – majetek – ještě větší moc.
- V moderní společnosti naopak. Majetek – moc – ještě větší majetek. Kdo má peníze, může tlačit na ty, kteří spravují – na rozdíl od tradiční společnosti musí držitelé veřejné moci brát ohled na masy.
- třídní: Karl Marx: ve společnosti proti sobě vždy stojí dvě antagonistické třídy
- lidé jsou do těchto tříd rozděleni na základě majetku, ekonomických kritérií
- Chtěl revoluci, znárodnění, společně s Engelsem sestavil Komunistický manifest
- stratifikační: odvozeno z latinského slova stratum=vrstva
- tuto teorii zpracoval německý sociolog Max Weber jako reakci na marxistický přístup
- společenské postavení jedince je určeno více kritérii (povolání, příjem, moc..)
- lidé se dělí do více vrstev- nižší, střední, vyšší ( zejména podle vzdělání)
Současné demografické problémy a jejich souvislosti
1) stárnutí Evropy – problémy ekonomiky, politiky…
2) příliv muslimů
3) populační exploze v Asii
4) urbanizace – rozvoj aglomerací, z nich slumy