Tkáň: = soubor buněk stejného tvaru a funkce
– soudržnost buněk ve tkáních zajištěna fyzikálními, chemickými a fyz. chem. vazbami a mezibuněčnými spoji – začínají se formovat z buněk zárodečných listů v časných fázích embryonálního vývoje, jednotlivé buňky tkání nejsou schopné samostatné existence – rozlišovat se začínají ve stadiu neuruly – v prostorách mezi buňkami – tkáňový mok dopsat
Mezibuněčná hmota: – činností tkáňových buněk vzniká:
a) fibrilární – tvořena kolagenními, retikulárními a elastickými vlákny
b) amorfní – tvořena glukozaminoglykany – želatinová, polotekutá – ektoderm. původu – epitely krycí, smyslové, počátek a konec trávicí trubice, žlázové epitely, zubní tkáň, nervová, epitely dýchacích orgánů – entoderm. původu – epitely trávicí trubice, jater a slinivky břišní, plíce – mezoderm. původu – epitely ledvin, gonád, výstelky tělních dutin, svalová tkáň
Typy tkání: 1.Epitely 2. Pojiva 3. Svalová tkáň 4. Nervová tkáň 5. Tělní tekutiny 1. Epitely = epitelová (krycí) tkáň: – jedna nebo více vrstev buněk stejného tvaru, seřazených plošně vedle sebe
Funkce: – kryje povrch těla a orgánů, vystýlá dutiny – nejvíce se podobají zárodečným listům, většina je ektoderm. a entoderm. původu – málo mezibuněčné hmoty, buňky těsně vedle sebe
Dělení epitelů podle:
a) tvaru buněk: – plochý = dlaždicovitý – kubický = krychlový – cylindrický = válcový
b) počtu vrstev: – jednovrstevný – víceřadý = vrstva různě vysokých buněk – vrstevnatý = mnohovrstevný – přechodný = skládá se z více řad epiteliálních buněk, které se mohou rozpínat a smršťovat a tím měnit svůj tvar
c) funkce: krycí: chrání tělo, může vylučovat, chrání před mech. a chem. poškozením resorbční: umožňuje vstřebávání látek do krevního oběhu – tenké střevo řasinkový: vystýlá průdušnici, buňky s řasinkami, zachycuje nebo posunuje smyslový: jeho buňky zachycují podněty svalový: v cytoplazmě smrštitelná vlákna, zprostředkovává smršťování žlázový: produkuje výměšky zárodečný: produkuje pohlavní buňky, zabezpečuje vývoj pigmentový: obsahuje barviva Žlázový epitel: – schopnost sekrece => tvoří žlázy exokrinní – mají vývody, produkty vedeny na místo určení endokrinní – nemají vývody, výměšky vstřebávány do krve
2. Pojiva – mezodermálního původu – netvoří souvislé komplexy, pouze spojují nebo izolují orgány, poskytují oporu měkkým částem těla – buňky nenaléhají těsně na sebe a) beztvará – želatinózní glykosaminoglykany b) vláknitá – fibrily (= vlákna v mez. hmotě) – tvořena bílkovinami kolagen (pevný) a elastin (pružný) Fibrily: a) elastické – dlouhé, tenké, protržitelné, trhají až při prodloužení o polovinu původní délky b) retikulární – mají síťové uspořádání v tucích, okolí cév a nervových vláken c) kolagenní – nejrozšířenější, jsou ohebné pojiva dělíme na: a) vaziva b) chrupavky c) kosti
A) vaziva:
– základem buněk fibrocyty – mezibuněčná hmota charakter rosolu až pevného, pružného propletence vláken – některé vazivové buňky v sobě hromadí tuk a mohou se změnit na tukové buňky – jiné hromadí barviva a mění se tak na buňky pigmentové – tvoří blanitá pouzdra orgánů, pokryv svalových sloupců, kostí a chrupavek, svalové úpony = šlachy, pružné vazy, je podkladem kůže
vaziva dělíme na: a) řídká = převládají buňky a amorfní hmota nad vlákny, př. mezenchym, rosolovité vazivo, kolagenní vazivo, retikulární vazivo, tukové vazivo b) hustá = převládají fibrily, méně unik a základní hmoty, př. uspořádané a neuspořádané
Bílá tuková tkáň: – tukové buňky s velkými tukovými kapénkami obklopenými prstencem cytoplazmy (tuková vakuola) – tuk je polotekuté konzistence a sestává z triacyglycerolů a esterů cholesterolu – patří k největším buňkám lidského těla, jejich velikost je průměrné 50 – u štíhlých jedinců zaujímá 20% tělesné hmotnosti, u obézních může tvořit až 50 % celkové váhy – kromě energetické zásobárny slouží jako tepelná izolace a ochrana vnitřních orgánů
Hnědá tuková tkáň: – hlavně u novorozenců, kde se tvoří až 5% celkové hmotnosti – v nich je lokalizována v oblasti páteře, podél horní části míchy a směrem k ramenům – u dospělých jedinců ji lze nalézt v horní oblasti hrudi a krku, u obézních je velmi zredukovaná nebo chybí úplně – hnědá tuková tkáň je velmi prokrvena – buňky mají vysoký počat mitochondrií B) chrupavka:
– základem buňky = chondrocyty – izolované nebo po 2 až 8 ve skupině – hodně mezibuněčné hmoty – poloprůsvitná – pružná, pevná, sklovitá – je bezcévná, není inervovaná => mizivá regenerace – tvoří: zárodečnou kostru obratlovců, úpony žeber, výztuž dýchací trubice, oporné struktury boltce ucha savců
Typy chrupavek: a) hyalinní: – průsvitná, namodralá, jemná kolagenní vlákna – původní typ chrupavky
– vznikají z ní ostatní chrupavky a kosti, žeberní chrupavky, dýchací cesty, kloubní plošky a skelet nosu b) elastická: – pružná, neprůsvitná, hodně elastických vláken, nažloutlá – ušní boltce, Eustachova trubice, stěny velkých cév, epiglottis (hrtanová příklopka) c) vazivová = fibrózní: – hustá síť kolagenu, matně bělavá, neprůhledná – meziobratlové ploténky, spona stydká, menisky – odolná vůči tlaku a tahu
C) kost:
– základem kostní buňky = osteocyty – hvězdicovité – pouze u obratlovců, tvoří vnitřní kostru těla, rezervoár fosforečnanů a Ca pro metabolismus – vyznačuje se pevností, tvrdostí a pružností – mezibuněčná hmota: a) anorganická = CaCO3, NaCl, Mg(PO4)2 , hydroxyapatit – Ca3(PO4)2 – pevnost a tvrdost b) organická = kolagenní fibrily (pružnost) – jí příbuzná zubní tkáň – přítomnost CaF2 – vzniká osifikací = kostnatěním = převádění chrupavky a vaziva na kost dvě formy: 1) kostní tkáň kompaktní = hutná: – osteofyty uspořádané v soustředných vrstvách kolem cév a nervů – u plochých kostí na povrchu – u dlouhých kostí – střední sloupec 2) kostní tkáň spongiosní = houbovitá: – odbourávání komp. k. obsahuje dutinky, má trámčovitou strukturu (v dutinkách obvykle dřeň) – u plochých kostí uvnitř – u dlouhých kostí – kloubní konce – na povrchu každé kosti je PERIOST = vazivová blána, je inervovaná.