Dějiny Starověkého Říma

Předřímská doba (2000 – 900 BC)

  • Mnoho kmenů (Italikové, Germáni, Galové)
  • Příchod Etrusků

Královská doba (8. – 6. století BC)

  • Roku 753 založen Řím a roku 510 byl vyhnán poslední Etruský král

Doba republiky (6. – 1. století BC)

  1. Raná (6. – 3. století BC)
  2. Vrcholná (3. – 2. století BC) – Punské války
  3. Krize (1. století BC)

Doba císařství (0 – 476)

    • Principát – Císař vládl společně se senátem
    • Dominát – Císař vládnul sám

Osidlování a doba královská

  • Apeninský poloostrov byl postupně osidlován různými kmeny – Etruskové (AKA Tusci, Tyrhénové), Latinové (AKA Italikové) – nejsilnější byli Etruskové – skvěle ovládali metalurgii a výborní pěstitelé – export vinné révy
  • Žili ve městech, kde vládli jednotliví králové
  • Řím byl založen, tak že několik vesnic, které byly na pahorcích v Římě, vysušily bažiny mezi nimi a založili Řím (podle pověsti založili město Romulus a Rémus o které se starala vlčice)
  • Roku 510 BC byl vyhnán poslední Etruský král z Říma
  • Tarent byla jedna z posledních řeckých osad, kde byli krvavé boje o tuto osadu – řecký vojevůdce Pyrrhos zvítězil, ale za obrovskou cenu a postupem času Římané stejně vyhráli

Doba republiky

  • Obyvatelstvo se rozdělovalo na dvě hlavní části – Patriciové a Plebejci
  • PATRÍCIOVÉ – staří s dětmi – starousedlíci X PLEBEJCI – mladí muži bez žen a dětí + přistěhovalci
  • PLEBEJCI měli vůči PATRICIŮM určité povinnosti
  • Další skupinou byli ještě PROLETÁLYOVÉ – otroci, vlastnili pouze děti
  • Systém republiky v Římě
              1. Dva konzulové – voleni na rok a v případě války zvolen diktátor na půl roku
              2. Kvestoři – ministři financí
              3. Preatoři – nižší soudci
              4. Censoři – dohlíželi na mravy obyvatelstva – policie
              5. Senát – 300 patricijů
  • Základ vojska – těžkooděnci (plebejci) à žádají větší práva a hrozí Patricijům odchodem z Říma, à začínají mizet rozdíly mezi obyvatelstvem – Ústupky pro Plebejce
    • Tribuna lidu – pouze plebejci a na jeden rok, možnost zamítnout zákon
    • Zákony 12 desek – první římský zákoník (449 BC), každý byl potrestán stejně
    • Možnost svatby s Patricii
    • Možnost být konzulem
    • A nakonec proběhlo spojení Plebejců a Patriciů – nová bohatá vrstva à NOBILITA

Vrcholné období republiky (264 – 133 BC)

  • Na nově dobytých územích vznikají provincie – Galia, Hispánie, Africa (v čele byl prefekt)
  • V provinciích jiné zákony než v Římě – Tolerance tamních zvyků
  • Pořímšťování v provinciích
  • Výběrčí daní = PUBLIKÁNI
  • Senátoři nesměli podnikat
  • Narůstá počet otroků (hlavně zajatci) – byli považováni za věci
  • Punské války – spory s Kartaginci (Římané je nazývali puny), snaha ovládnout středomoří z obou stran
    • Kartágo mělo lepší loďstvo a Římané lepší pěchotu
  1. Punská válka (264 – 241 BC) – Boje o Sicílii
    1. Římané mají na lodích padací můstky a spouštějí je na kartágské lodě – nemají proti Římské pěchotě šanci
    2. Římané vítězí a získávají Sicílii, Sardinii a Korsiku
  2. Punská válka (218 – 201 BC)
    1. Roku 221 BC se k moci dostává Hannibal a chce se pomstít Římu
    2. Má v Hispánii přes 60 000 mužů – tažení přes Francii a Alpy (zemřeli mu všichni sloni a mnoho vojáků) – spojenectví s Kelty – získává podporu
    3. Hannibal postupuje Itálií bez odporu a Římané roku 202 BC vyrážejí do Kartága a zabírají ho v bitvě u Zamy
    4. Hannibal musí ustoupit, protože nemá zásoby
    5. Sankce pro Kartágo – územní, ekonomické a vojenské – velmi drastické sankce – Římané už ale nebudou útočit na Kartágo
  3. Punská válka (141 – 146 BC)
    1. Římané ruší dohodu a vyrážejí do Kartága (Kartaginci nemají žádné zbraně)
    2. Zničení a úplné vymizení Kartága – přeživší Kartaginci se stávají otroky
  • V tomto období (216 – 160 BC) proběhli ještě tři makedonské války – expanze Říma jak diplomatická, tak vojenská

Krize římské republiky (130 – 30 BC)

  • Probíhá spoustu povstání jak v Římě, tak v koloniích
    • ŘÍM X PROVINCIE
    • ŘÍM X ITÁLIE
    • VELKOSTATKY X ROLNÍCI
    • OPTIMÁTI X POPULÁROVÉ
      • Optimáti byli tradičně konzervativní, skupina nobility a bývalí Patricijové – tehdejší stav Římu jim vyhovoval
      • Populárové – lidová strana, chtěli reformy, hlavní představitelé byli bratři Grachové a Caesar
      • Velké rozpory obou politických stran
    • Vrcholí prvním triumvirátem, kdy po nekrátkou dobu vládnou tři muži – Caesar, Pompeius, Crassus
    • Poté co Crassus umírá, se snaží Pompeius ovlivnit senát a stát se neomezeným vládcem
    • Caesar, který se vracel z války v Galii, svým překročením řeky Rubikon zahájil občanskou válku mezi jím a Pompeiem, která trvala pět let a skončila, tak že poražený Pompeius utíká do Egypta a zde je zabit na Caesarův rozkaz
  • Caesarova diktatura – Caesar nastolil v Římě diktatura a stal se samovládcem, 4 roky po jeho výhře nad Pompeiem je zabit římskými republikány (44 BC)
  • Po Caesarově smrti vzniká druhý triumvirát, kde je jeho blízký přítel Marcus Antonius, jeho adoptovaný syn Octavianus (Tehdy si mocní římští muži běžně adoptovali děti, protože věřili, že budou lepší než jejich vlastní děti) a vojenský velitel Marcus Lepidus
    • Vzniká PROSKRIPCE neboli seznam nepohodlných, kam patřil také například známý Římský advokát (řečník) Cicero
    • Roku 42 BC byli Caesarovi vrazi poraženi v bitvě o Fillipy
    • V triumvirátu nastává politický souboj o moc – Lepidus je odstrčen a je zde souboj mezi Antoniem a Octavianem, který vyhrává souboj díky podpoře senát
    • Octavianus chce opět vytvořit republiku, ale senát ho poprosí, aby vládnul, a on to přijímá (27 BC) – získává titul Augustus – Princeps inter pares – První mezi rovnými

 

    • Spartakovo povstání (80 BC – 71 BC – končí Spartakovo smrtí)
      • Spartakus byl římský otrok a poté gladiátor, který se do otroctví neznámo jak (je známo více variant), ale nejspíše to bylo, když Římané rabovali v Thrákii a on bojoval proti nim a padl do zajetí
      • Spartakus byl velmi agresivní a mezi gladiátory byl jeden z nejlepších
      • Spartakus vedl 3. povstání otroků, které začalo, když společně se 70 otroky utekl ozbrojený ze zajetí
      • Postupně se Spartakovo povstání rozrostlo na 120 000 lidí, kde byli muži, ženy, děti i starci, kteří utekli ze zajetí
      • Spartakus vynikal, jako skvělý stratég s čímž Římané měli značné problémy
      • Spartakus a jeho družina se téměř dostali z Itálie a chtěli odejít do Galie, kde by mohli žít svobodně, ale z neznámého důvodu svůj směr otočili a zaútočili na Římskou říši, kdy se proti nim, ale postavil Marcus Crassus a jejich odpor rozdrtil. Vojáci, kteří stihli utéct, byli rozdrceni Pompeiem (mimochodem v Pompeiově armádě byl i Caesar)
      • Spartakovo vojáci byli oběšeni a rozestavěni podél města, kde bylo 6 000 křížů s jejich obětmi (po další desetiletí je nikdo nesundal a zůstali tam jako výstraha pro další vzbouřence)
    • Vzniká Principát (27 BC – 284 AC, kdy císař Dioklecián posiluje na dominát)
      • Oporou moci – vojsko, pozemky, finance
      • Čtyři hlavní „dynastie“ – Juliovsko – Claudiovská(Augustus až Nero), Flaviovci, Adoptivní císaři a Severovská dynastie + vojenští císaři
      • Začíná se stavět hranice impéria na severu – Limes romanus – hradba, která měla, ale hlavně měla ekonomické důvody à výběr cla (dokončena za Hadriana)
      • V roce 9 – bitva v Teutoburském lese – Germáni drtivě porazili Římany – stop římské expanze na sever
      • Problém principátu bylo nástupnictví – císař si musel včas najít nástupce (syn, adopce) a senát mu udělil pravomoci
      • Po Augustovo smrti nastupuje jeho adoptovaný syn Tiberius a po něm Gaius Caligula, který velmi flámoval a rozhazoval peníze (nakonec zavražděn svoji gardou Praetoriánů), po něm nastoupil Claudius, který opět vládnul vzorně a poté vládl Nero – který trpěl paranoiou a pronásledoval křesťany
      • Okolo roku 79 vybuchuje sopka Vesuv a jsou zničeny Pompeje
      • Okolo roku 70 vstupují Římané do Jeruzaléma a postupně vyhrají – roku 132 proběhne povstání Židů v čele s mužem jménem Bar Kochba (neboli syn hvězdy)
      • Roku 97 přichází na pouhé dva roky císař Nerva à vlna změn – zavádí adopci jako princip stanovení nástupnictví – období, kdy vládnou takzvaní Adoptivní císaři – období stability a rozvoj provincií
        • Například Traianus (98 – 117) – první císař neitalského původu (původně z Hispánie a postupně se propracoval)
          • Výborný vojevůdce – období největšího územního rozmachu – dobytí Dacie (Rumunsko), Sýrie, Mezopotámie
        • Marcus Aurelius (161 – 180) „Filosof na trůně“ – velmi vzdělaný, výborný voják (napsal dílo „Hovory k sobě“)
          • Za jeho vlády začali velké ofenzívy Germánů (sever) a Parthů (východ) – počátek krize principátu
          • M. A. odrazil útoky Germánů a vystavěl pevnosti na severu – Bratislava, Komárno
          • Jeho adoptivní syn Verus zemřel, k moci se dostává jeho pravý syn Commodus (180 – 192) – vyžadoval božské pocty à odstraněn
      • Roku 192 nastupuje severovská dynastie – další útoky na Řím z vnějšku – boje jsou vyčerpávající, pronásledování Křesťanů
      • Od roku 235 směřuje Řím k vojenské anarchii – zákaz křesťanských bohoslužeb
  • Dominát (284 – 476)
    • Do roku 284 probíhají velké vzpoury v provinciích, silné útoky Germánů (snaha Římanů o
    • ů, chudnutí společnosti – k moci se dostává císař Dioklecián (propuštěný otrok – vojenská kariéra – císař) – krizi řeší tak, že posiluje moc panovníka a zavádí mnoho reforem:
      • Upevnění původní náboženství
      • Posílení armády
      • Správa říše rozdělena na 12 diecézí
      • Zavedl daň z pozemků a daň z hlavy
      • Stanovení maximálních cen a maximálních možných mezd za práci
    • Zavádí si titul Dominus et deusbožské pocty – jediný zákonodárce (vyloučen vliv senátu)
    • Roku 293 Tetrarchie – vláda čtyř – 2 starší císařové (= Augustové) a 2 mladší císařové (= Caesarové)
    • Konstantin I. Veliký (306 – 337)
      • Odstraňuje systém spoluvladařů
      • Změna postoje ke křesťanství – podpora křesťanství (posiluje si tím moc)

     

      • Roku 313 vydává Edikt milánský 313 – svoboda náboženského vyznání
      • Roku 330 zakládá Konstantinopole
    • Roku 395 proběhlo rozdělení na Západní a východní říši
    • Ve 3. – 6. století proběhne stěhování národů
      • Hunové v čele s Attilou tlačí na evropské kmeny (odcházejí z Asie, kvůli změně podnebí a růstu populace) a evropské kmeny tlačí na Řím
      • Roku 410 Řím padne pod tlakem Vizigótů – barbarské království
      • 451 bitva u Katalánských polí (jižní Francie) – Řím se spojí s Germány a bojují proti Hunům – Římané vítězí (roku 453 umírá Attila)
      • Roku 455 je Řím vyrabován a zničen – kmen Vandalů – klesá autorita císaře
      • Roku 476 – PÁD ŘÍŠE ŘÍMSKÉ – Poslední císař – Romulus Augustus – svržen Germány – germánský král ODOAKER – respektuje VŘŘ
      • 490 – Ostrogóti útočí na Odoakera a ukončují existenci jakéhokoliv římského státu
    • Roku 476 proběhne pád pouze západní říše římské a Východořímská říše existuje stále ještě dalších 1000 let až do roku 1436 a je známa jako byzantská říše s hlavním městem Konstantinopole