Erben Karel Jaromír – Kytice (3)

Publikováno Jáchym Šimek

Obsah:

  1. Úvod
  2. Karel Jaromír Erben
  3. Život
  4. Dílo
  5. Kytice
  6. Básně
  7. Základní myšlenka
  8. Postavy
  9. Jazyk
  10. Kompozice básní
  11. Vliv díla
  12. Zpracování některých básní
  13. Svatební košile
  14. Polednice
  15. Zlatý kolovrat
  16. Vodník
  17. Záhořovo lože
  18. Závěr
  19. Zdroje
  1. Úvod

Pro svou práci jsem si vybrala sbírku fantastických balad od autora českého romantismu Karla Jaromíra Erbena, Kytici. Kytice patří k mým oblíbeným dílům, ke kterým se ráda opakovaně vracím. Chtěla bych Vás proto s tímto dílem více seznámit, abyste ho více poznali a dozvěděli se nové a užitečné informace, a také aby se mohlo zařadit i mezi Vaše oblíbená literární díla.

 

  1. Karel Jaromír Erben (1811-1870)

Český básník, historik, folklorista, archivář, sběratel a překladatel. Byl představitel české romanticky orientované literatury, která vycházela z folkloru a národních tradic. Sbíral a vydával především lidovou slovesnost.

  1. a) Život

Karel Jaromír Erben se narodil 7. listopadu 1811 v Miletíně u Hořic v Podkrkonoší. Jeho otec Jan Erben byl švec a sadař. Karel byl původně z dvojčat, jeho bratr Jan však záhy zemřel. Ani on na tom nebyl zdravotně dobře, byl často nemocný a trpěl poruchou řeči. Základní vzdělání se mu dostalo v miletínské škole, kde vyučovali také jeho strýc a dědeček. Zde postupně rozvíjeli všechna svoje nadání, včetně hudebního, a připravovali ho na pozdější studia. Rodiče z něj chtěli mít také učitele, ale kvůli vadě řeči se nakonec rozhodl pro studium práv. Aby mohl studovat na hradeckém gymnáziu, musel si obstarat nějaký výdělek – a to hraní na klavír. Roku 1831 nastoupil na filozofickou fakultu v Praze. V letech 1833-1837 studoval práva. V této době začal svými básněmi přispívat do českých časopisů. Zde se seznámil s Františkem Palackým, se kterým spolupracoval celý život. Seznámil se i se svou budoucí ženou Barborou Mečířovou. Vystřídal několik zaměstnání. Pracoval jako zaměstnanec Královské české společnosti nauk, sekretář Českého muzea, archivář města Prahy, ředitel pomocných úřadů pražských atd. Roku 1842 se po téměř desetileté známosti oženil s Barborou Mečířovou. Celý život podnikal dlouhé studijní cesty do venkovských archivů, z nichž čerpal ve své práci. V revolučním roce 1848 se stal členem Národního výboru a podílel se na přípravách Slovanského sjezdu. Erben se také podílel na projektu vědeckého a kritického časopisu Obzor. Po smrti své ženy v roce 1859 se oženil s Žofií Mastnou. V roce 1867 se účastnil delegace českých představitelů do Moskvy. Zemřel v Praze 21. listopadu 1870.

  1. b) Dílo

Sebrané spisy, Sbírky

  • Písně národní v Čechách (1842-1845)- folkloristické dílo, ve kterém Erben shromáždil více než 2200 písní, které uspořádal od narození po smrt. Toto dílo bylo později rozšířeno a nazváno Prostonárodní české písně a říkadla.
  • Vybrané báje a pověsti národní jiných větví slovanských (1869)- lidová tvorba ostatních slovanských národů.
  • Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských v nářečích původních (1865)
  • Kytice z pověstí národních (1853) – jediná sbírka balad K.J.Erbena, podkladem jsou staré české lidové báje

Historická díla

  • Rukopis musejní letopisů Kosmových
  • Ondřej Puklice ze Vstruh
  • Příspěvky k dějepisu českému, sebrané ze starých letopisů ruských
  • Měsíčník hodin staročeských na staroměstské radnici
  • Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae– Výtahy listin Čech a Moravy. Dílo se zabývá nejstaršími českými a moravskými listinami do roku 1253 (smrti Václava I.). Pravděpodobně jeho nejvýznamnější práce z oblasti historie.
  • Sebrané spisy Jana Husa
  1. Kytice

Kytice byla poprvé vydána pod původním názvem Kytice z pověstí národních v roce 1853 (obsahovala 12 básní). Druhé rozšířené vydání z roku 1861 obsahovalo navíc baladu Lilie a oddíl Písní. Třetí vydání z roku 1871 bylo vydáno po Erbenově smrti, ale Erben se podílel na jeho přípravě. Toto poslední vydání obsahuje 13 balad bez oddílu Písní. Poprvé byla vydávána v časopisech, kde měla obrovský úspěch a ovlivnila mnoho umělců (Neruda, Wolker,…).

Sbírka obsahuje 13 fantastických balad a k jednotlivým básním jsou připojeny poznámky (Poznamenání) obsahující údaje o původu či o jinoslovanských variantách. Erben čerpá a vychází z lidové slovanské tradice, bájí a pověstí. Některé balady jsou motivovány křesťanstvím (litování svých činů a touha po odpuštění). Kytice je typickou ohlasovou sbírkou folkloristicky orientovaného romantismu.

 

  1. a) Básně:

Kytice, Poklad, Svatební košile, Polednice, Zlatý kolovrat, Štědrý den, Holoubek, Záhořovo lože, Vodník, Vrba, Lilie, Dceřina kletba, Věštkyně

Jsou to převážně balady, ale najdeme zde i pohádku (Zlatý kolovrat), legendu (Záhořovo lože) a pověst (Věštkyně). Nejstarší balada je Polednice, která byla vydaná v roce 1833.

 

Balada: básnický literární žánr na pomezí lyriky, epiky a dramatu. Má smutný až ponurý děj, líčený s citovým zaujetím. Uplatňuje se zde dialog, který zaručuje rychlejší dějový spád. Balada má tragický konec, často se v ní vyskytují nadpřirozené bytosti. Tematicky zachycuje marný zápas člověka s přírodou či společností.

 

  1. b) Základní myšlenka:

Erben se zabývá otázkou lidských vztahů, ve kterých klade důraz na problém viny a trestu. Konflikty v lidském životě podle něj vznikají především narušením základních vztahů mezi lidmi. Za každou vinu přichází často nepřiměřený trest. Události, které jsou námětem jednotlivých skladeb, jsou tragické. Velký důraz je kladen na vztah matky a dítěte. Erben svaluje vinu na jedince, kteří se proti trestu bouří. Velkou roli hraje v básních příroda a nadpřirozeno. Pouze malá část obsahuje motiv nápravy provinění (např. Poklad).

 

  1. c) Postavy:

Hrdinové představují typy obecné, nejsou příliš konkretizováni – jsou ztělesněním lidských vlastností. Hlavní roli zde hraj ženy (matky, dcery). Postavy odmítají potrestání (kají se). Důvodem provinění může být závist (Kolovrat), chtíč po bohatství (Poklad), touha po budoucnosti (Štědrý večer), marnosti slov (Polednice), vražda (Holoubek) atd.

 

  1. d) Jazyk:

Básně jsou psány gnomickým veršem, pro který je typická krátkost a hutnost. Řadu básnických prostředků zde zastupuje například zvukomalba, přirovnávání, metafory, epiteta, personifikace, živé dialogy a popisy postav i prostředí, které zde nahrazují romantické prvky. Balady jsou snadno zapamatovatelné díky pravidelné rytmizaci a rýmování.

 

 

  1. e) Kompozice básní:

Zvláštní je rozřazení básní, které je zrcadlové, tak že např. první a poslední báseň jsou stejné tématiky.

Kytice x Věštkyně -> motiv národního smutku a naděje

Poklad x Dceřina kletba -> motiv mateřské viny, matka x dítě

-Poklad: kvůli penězům zapomene na své dítě

-Dceřina kletba: narušený vztah mezi matkou a dcerou, matka svou dceru příliš rozmazlila a dcera jí to dává za vinu

Svatební košile x Vrba -> vztah mrtvých k živým,

-Svatební košile: z milého umrlec, přílišné lpění na mrtvém, nechce bez něj žít ->trest

-Vrba: z ženy vrba, zoufalý čin manžela, díky němuž zabil svou ženu (pokácel vrbu)

Polednice x Vodník -> nadpřirozené bytosti

-Polednice: matka omylem udusí své dítě, protože má o něj strach

-Vodník: dcera je dvakrát potrestána (1. neposlechne matku, 2. poslechne matku na úkor dítěte-trest)

Štědrý den x Holoubek -> základní motiv láska a smrt

Lilie -> dodělána dodatečně (1861)

 

  1. f) Vliv díla:

Zpracování Kytice má mnoho podob. Například v 70. letech 20. století byla úspěšně zpracována J.Suchým z divadla Semafor a roku 2000 vznikla její filmová podoba prostřednictvím kameramana a režiséra F.A.Brabce. Karel Jaromír Erben se díky Kytici stal zakladatelem moderní české balady a nesmrtelným básníkem.

  1. Zpracování některých básní
  2. a) Svatební košile

Osamělá dívka se modlí k panně Marii a myslí na svého milého, který odešel do ciziny a už mnoho let se nevracel. Žádá pannu Marii, aby raději zkrátila její život, než aby musela žít samotná bez milého a její rodiny. Jednou večer se její milý objeví za oknem a láká ji, aby šla s ním pryč a stala se konečně jeho ženou. Ona se nechá přemluvit a jde s ním. Na cestu si vezme růženec, modlitební knížky, křížek na krk a košile, které pro něj tkala. Když jdou, všimne si její milý, že s sebou nese modlitební knížky a přemluví ji, aby je zahodila.

 

,,Co máš, má milá, v pravici?“

,,Nesu si knížky modlící.“

,,Zahoď je pryč ! To modlení

je těžší než kamení!

Zahoď je pryč! Ať lehce jdeš,

jestli mi postačiti chceš“

Knížky jí vzal a zahodil,

a byli skokem deset mil.

 

Po několika dalších mílích si všimne, že má dívka růženec za pasem a zase jí začne přemlouvat, vezme jí ho a zahodí.

 

,,Co máš, má milá, za pasem?“

,,Růženec s sebou vzala jsem“

,,Ho, ten růženec z klokočí

jako had tebe otočí“

Zúží tě, stáhne tobě dech:

zahoď jej pryč – neb máme spěch!“

Růženec popad, zahodil

a byli skokem dvacet mil.

 

Jdou dál a on si všimne, že má na krku křížek.

 

,,Co to máš na té tkaničce,

na krku na té tkaničce?“

,,To křížek po mé matičce“

,, Hoho, to zlato proklaté

má hrany ostře špičaté!

Bodá tě – a mě nejinak,

zahoď to, budeš jako pták!“

Křížek utrh a zahodil

a byli skokem třicet mil.

 

Když dorazili na místo, všimla si dívka, že jsou u hřbitova a zjistí, že její milý je vlastně živoucí mrtvola. Bojí se, ale lstí ho donutí přelézt hřbitovní zeď jako první a snaží se mu utéct.

,, Však jsi byl vždy přede mnou,

a já za tebou cestou zlou;

však jsi byl napřed po ten čas:

skoč a ukaž mi cestu zas!“

 

     Schová se v márnici, kde leží mrtvola. A její milí se snaží třikrát přemluvit umrlce, aby sundal závoru ze dveří.

 

,, Vstávej, umrlče, nahoru,

otevři mi svou komoru!“

 

Třikrát se mrtví probudí, ale dívka ho pokaždé uspí modlitbou. Po třetím uspání zakokrhá kohout a ona ví, že už se jí nic nestane. Košile, které sebou nesla, byly roztrhané a rozházené na všech hrobech na hřbitově.

 

– lidová balada

– protiklad – život X smrt

– inspirace – Bürger – Lenora (hrdinka zde ale umírá)

– stavba – klidný úvod, zápletku vyvolá rouhání (milého mi z ciziny vrať – aneb život můj náhle zkrať), vrchol- příchod umrlce (její milý), pak rychlý dějový spád

– obraz noční krajiny

– neslovesné věty, sdružený rým, krátké verše (spěch)

– 7 veršový doslov – mravně poučný ráz.

 

Dobře ses, panno, radila,

na boha že jsi myslila

a druha zlého odbyla!

Bys byla jinak jednala,

zle bysi byla skonala:

tvé tělo bílé, spanilé,

bylo by co ty košile! 

  1. b) Polednice

 

Matka stojí u kamen a vaří oběd pro svého muže. Jejich dítě zlobí, hrozně moc křičí a nechce se uklidnit. Matka mu hrozí, že na ně zavolá polednici. Dítě ale nedbá varování a zlobí dál (zahazuje hračky, běhá za matkou a křičí). Matka to už nevydrží a polednici skutečně zavolá. Ta přijde do chalupy a chce si zlobivé dítě vzít, jeho matka se však o něj bojí, přivine ho pevně k sobě a upadá do mdlob. V tom okamžiku přijde otec z práce na oběd. Když vidí, co se stalo, vzkřísí matku, ale dítě už se vzkřísit nepodaří (matka jej omylem udusila, když ho bránila před polednicí).

 


U lavice dítě stálo,
z plna hrdla křičelo.
„Bodejž jsi jen trochu málo,
ty cikáně, mlčelo!

 

Poledne v tom okamžení,
táta přijde z roboty:
a mně hasne u vaření
pro tebe, ty zlobo, ty!

…

A zas do hrozného křiku –
„I bodejž tě sršeň sám – !
Že na tebe, nezvedníku,
Polednici zavolám!

Pojď si proň, ty Polednice,
pojď, vem si ho, zlostníka!“ –
A hle, tu kdos u světnice
dvéře zlehka odmyká.

…

Tu slyš: jedna – druhá – třetí –
poledne zvon udeří;
klika cvakla, dvéře letí –
táta vchází do dveří.

 

Ve mdlobách tu matka leží,
k ňadrám dítě přimknuté:
matku vzkřísil ještě stěží,
avšak dítě – zalknuté.


 

 

– základ – báje o nadpřirozené bytosti

– zobrazení odpovědnosti mateřské lásky – porušení – trest

– kompozice – prudký dramatický spád, využití jazykových prostředků – krátký příběh, časově soustředěný do několika minut (začíná před polednem, končí po úderech zvonu – 12 slok před 12.hodinou).
-forma – nejmenší míra popisu.

  1. c) Zlatý kolovrat

 

Balada je rozdělená do šesti částí.

  1. Král zabloudí při lovu v lese a najde v něm chalupu. Zabuší tedy na dveře, aby mu dali napít. Otevře mu krásná dívka Dora. Král se do ní okamžitě zamiluje a požádá ji o ruku. Dívka mu ale sdělí, že nejprve musí požádat její matku, ale ta není doma.
  2. Král se vrací k chalupě a tam mu otevírá ošklivá babizna. Král se jí představuje a žádá ji o ruku její nevlastní dcery. Babizně se to nelíbí a nabízí mu svou vlastní dceru. Král ji ale nechce a přikáže jí, aby mu na hrad přivedla její nevlastní dceru.
  3. Další den se tedy matka a obě sestry vydají na královský hrad přes les. V lese však Doru zabijí, vydloubnou jí oči a usekají ruce a nohy a vše si vezmou s sebou. Doru pak nechají v lese. Sestra se pak za Doru vydává (protože jsou k nerozeznání podobné), král si jí vezme. Po čase odjede bojovat a zatím uloží své ženě, aby pilně předla.
  4. Tělo Dory najde v lese stařec (stařeček nevídaný) a vyšle své pachole na hrad, aby postupně vyměnilo useknuté nohy za zlatý kolovrat, zlatou přeslici za ruce a zlatý kužel za oči. Stařec, pomocí živé vody Doru oživí.
  5. Král se vrací z války a ptá se své ženy, jestli podle jeho přání předla. Žena mu předvádí zlatý kolovrat a král ji žádá, aby mu upředla zlatou nit. Kolovrat ale svým vrčením prozradí, jak se věci skutečně mají.

 

„Pojď se, má paní, posadit,
upřeď mi z lásky zlatou nit.“ –
Ke kolovrátku chutě sedla,
jak zatočila, celá zbledla –
běda, jaký zpěv!

 

„Vrrr – zlou to předeš nit!
Přišla jsi krále ošidit:
nevlastní sestru jsi zabila,
údův a očí ji zbavila –
vrrr – zlá to nit!“

 

„Jaký to kolovrátek máš?
A jak mi divně na něj hráš!
Zahraj mi, paní, ještě znova,
nevím, co chtějí tato slova:
přeď, má paní, přeď!“

 

„Vrrr – zlou to předeš nit!
Chtěla jsi krále ošidit:
pravou nevěstu jsi zabila
a sama ses jí učinila –
vrrr – zlá to nit!“

 

„Hó, strašlivě mi, paní, hráš!
Nejsi tak, jak se býti zdáš!
Zahraj mi, paní, do třetice,
abych uslyšel ještě více:
přeď, má paní, přeď!“

 

„Vrrr – zlou to předeš nit!
Přišla jsi krále ošidit:
sestra tvá v lese, v duté skále,
ukradla jsi jí chotě krále –
vrrr – zlá to nit!“

 

Po tom co hrůzný zpěv kolovratu uslyší, zděsí se a vydá se do lesů hledat svojí Dorničku.

  1. Král Doru nalezne a vezme si ji za ženu a matku a sestru nechá velmi krutě potrestat.

Dá jim vyloupnout oči a usekat ruce a nohy. Zlatý kolovrat už nikdo nikdy neviděl a neslyšel.

 

– pátá báseň – jedna z nejznámějších

– pohádka

– balada začíná optimisticky a radostně, postupně je ale stále více chmurná, končí ale opět víceméně šťastně

– hojné užívání citoslovcí

– forma: aabbc

– balada využívá klasického pohádkového motivu živé vody, která způsobí, že useknuté části k tělu přirostou a tělo oživne.
Dobro vítězí, kouzelné předměty, postavy. Děj není tolik dramatický, trest není tolik zdůrazňován, rušil by rys pohádky. Vrchol – napravení zločin

  1. d) Vodník

 

Dcera se rozhodne jít vyprat prádlo do jezera. Její matka ale měla zlý sen a proto dceru nechce k jezeru pustit. Ta však nedbá matčina naléhání a jde prádlo prát. Jen co namočí první šátek, propadne se pod ní lávka a dostává se do vodníkova světa. Stává se jeho ženou a porodí mu syna. Po nějaké době se jí začne stýskat po matce a chce jí navštívit a naposledy se sní rozloučit. Vodník ji nechce pustit, ale po dlouhém přemlouvání ji pustí s určitými podmínkami.

 


Neobjímej matky své,
ani duše jiné:
sic pozemská tvoje láska
s nezemskou se mine.

 

Neobjímej nikoho
z rána do večera:
před klekáním pak se zase
vratiž do jezera.

Od klekání do klekání
dávám lhůtu tobě:
avšak mi tu na jistotu
zůstavíš to robě.

 

Jen spatří matku, zapomene na to, co jí vodník řekl a i na dítě. Celý den se raduje s matkou, ale bojí se večera. Když přišel večer a dívka se nevrátila, přišel si pro ni vodník k matce. Matka ji ale nechtěla vydat a vodníkovi neotevřela. Ten vymýšlí různé výmluvy, jen aby se mu manželka vrátila.


 


Když klekání odzvonili,
buch buch! venku na dvéře:
„„„Pojď již domů, ženo moje!
nemám ještě večeře.“““ —
„„Vari od našeho prahu,
vari pryč, ty lstivý vrahu!
a co dřív jsi večeříval,
večeř zase v jezeře.““ —

 

O půlnoci buch buch! zase
na ty dvéře zpukřelé:
„„„Pojď již domů, ženo moje!
pojď mi ustlat postele.“““ —
„„Vari od našeho prahu,
vari, pryč, ty lstivý vrahu!
a kdo tobě prvé stlával,
ať ti zase ustele!““ —

 

A po třetí buch buch! zase,
když se šeřil ranní svit:
„„„Pojď již domů, ženo moje!
dítě pláče, dej mu pít!“““ —
„Ach matičko! muka, muka —
pro děťátko srdce puká!
Matko má, matičko zlatá,
nech mne, nech mne zase jít!“ —

 

„„Nikam nechoď, dcero moje!
Zradu kuje vodní vrah;
ač že péči máš o dítě,
mně o tebe větší strach.
Vari, vrahu, do jezera!
nikam nesmí moje dcera;
a pláče—li tvé děťátko,
přines je sem na náš práh.““ —

Na jezeře bouře hučí,
v bouři dítě naříká:
nářek ostře bodá v duši,
potom náhle zaniká.
„Ach matičko, běda, běda!
tím pláčem mi krev usedá:
matko má, matičko zlatá,
strachuji se Vodníka!“ —

 

Něco padlo. — Pode dveřmi
mok se jeví — krvavý;
a když stará otevřela,
kdo leknutí vypraví!
Dvě věci tu v krvi leží —
mráz po těle hrůzou běží:
dětská hlava bez tělíčka
a tělíčko bez hlavy.

 

 

– balada

– základem je báje o zlé vodní bytosti

– obraz příšery vyrůstá z lidového podání – pohádky

– mateřská láska – dcera je dvakrát potrestána  (1. neposlechne matku,  2. poslechne matku na úkor dítěte)

  1. e) Záhořovo lože

 

Poutník putuje světem. Je smutný, ale odmítá jakoukoliv pomoc od lidí. Jednou doputuje až k obrovi Záhořovi. Ten ho chce zabít, ale když vyslechne jeho příběh, nechá ho žít pod podmínkou, že mu přinese zprávy z pekla. Poutník se totiž chystal do pekla kvůli tomu, že jeho otec upsal jeho duši Ďáblu kuli penězům ještě předtím, než se narodil. Poutník se nevrací a obr si to začíná vyčítat.  V tom okamžiku se poutník ozve se slíbenými zprávami. Vypráví mu o tom, jak Ďábel nechtěl Satanovi dát úpis sepsaný s poutníkovým otcem, mučil ho kvůli tomu a až díky tomu, že ho Satan chtěl uvrhnout do Záhořova lože, což byl nejhorší trest pro samotného Záhoře, Ďábel úpis poutníkovi vydal. Když to Záhoř slyšel, vyzpovídal se poutníkovi ze svých hříchů a prosil o odpuštění. Poutník zabodl obrův kyj do skály a řekl mu, že u tohoto kyje musí být a prosit o odpuštění tak dlouho, než se pro něj poutník vrátí.

Poutník se vrátil po devadesáti letech i se svým mladým pomocníkem. Došli na místo, kde poutník nechal Záhoře, ale na tom místě byla jenom jabloň a pařez. Když si mladík chtěl utrhnout jablko z jabloně, pařez se proměnil v obra, který mu to zakázal. Jakmile ale spatřil poutníka, ze kterého byl biskup, nabídl mu zlaté plody z jabloně, protože on sám je zasadil. Biskup sdělil Záhořovi, že mu bylo odpuštěno a můžou společně odejít z tohoto světa. Když to Záhoř uslyšel, proměnil se v hromádku popela. Starý poutník také umírá. Nakonec se nad mladíkem vznáší dvě bílé holubice, které se vydávají vzhůru.

 

Leč nad hlavou jeho té samé chvíle
Vznášejí se dvě holubice bílé;
V radostném plesu vznášejí se vzhůru,
Až i se vznesly k andělskému kůru.

 

– legenda

– vina a odpuštění

– jediná báseň ve které nevystupuje ženská postava

– nejdelší báseň sbírky

  1. Závěr

 

     Sbírka balad od Karla Jaromíra Erbena, Kytice, patří mezi nejslavnější díla české literatury. Mě osobně se líbila a vřele bych doporučila každému, aby si jí přečetl. A také se podíval na film, který je opravdu zajímavě zpracovaný a myslím, že může pomoci lépe pochopit a představit si pozadí zfilmovaných básní.

  1. Zdroje