Obsah:
- Úvod
- Jiří Wolker
- a) Život
- b) Dílo
- Těžká hodina
- a) Básně
- b) Témata
- c) Postavy
- d) Jazykové prostředky
- Zpracování některých básní
- a) Těžká hodina
- b) Balada o nenarozeném dítěti
- d) Balada o snu
- e) Fotografie
- f) Balada o očích topičových
- Závěr
- Zdroje
- Úvod
Pro svou práci jsem si vybrala sbírku proletářské poezie od Jiřího Wolkera, Těžkou hodinu. Chtěla bych Vás s tímto dílem více seznámit a doufám, že se dozvíte nové a užitečné informace, popřípadě moji práci využijete k maturitní zkoušce.
- Jiří Karel Wolker (29.března 1900 – 3.ledna 1924)
Československý básník 20.století, nejznámější a nejvýznamnější představitel proletářské poezie. Byl členem Literární skupiny (sdružením moravských autorů, kteří se hlásili k expresionismu) a Devětsilu (seskupení českých avantgardních umělců založené roku 1920 v Praze. Věnovali se proletářské literatuře a od roku 1923 se angažovali v poetismu.). Jeho matka v něm podporovala umělecké nadání. Zajímal se o literaturu, hudbu i výtvarné umění.
- a) Život
Jiří Wolker pocházel z dobře situované měšťanské rodiny bankovního úředníka. Narodil se 29.března 1900 v Prostějově. Zde vystudoval gymnázium a na přání otce odešel na práva. Mimo to navštěvoval některé přednášky na filozofické fakultě.
Rodinné prostředí Jiřího Wolkera bylo naplněno kulturou a také profesoři prostějovského gymnázia podporovali Wolkerovy umělecké sklony. Byl všestranně nadaný, nejen literárně ale i výtvarně a hudebně. Už na gymnáziu publikoval ve studentských časopisech. Byl také nadšený Sokol a Skaut.
Za svých pražských studií práv poznal Wolker dělnickou bídu, která byla později častým tématem jeho básní. Seznámil se zde se Z. Nejedlým, S. K. Neumannem a V. Nezvalem. Sblížil se s Literární skupinou, která vydávala časopis Host. Ale díky sociálnímu reformismu se s Literární skupinou rozešel a vstoupil do revolučního seskupení komunistických umělců Devětsil, které však také brzy opustil. Byl také politicky činný v KSČ.
Zdraví Jiřího Wolkera nebylo od dětství pevné, proto rodina usilovala o jeho pobyty ve skautských táborech a u moře. Během studii onemocněl tuberkulózou, která se u něj projevovala již v dětství častými záněty mandlí, katary průdušek a problémy s játry a klouby. Léčil ji u moře i ve Vysokých Tatrách (v Tatranské Poljance), nakonec jí však v mladém věku 24 let podlehl.
- b) Dílo
Poezie
- Host do domu– Sbírka, která vznikla z jeho gymnazijních prací.
- 3 oddíly: Chlapec,Ukřižované srdce, Host do domu
- Svatý kopeček – Někdy se řadí ke sbírce Host do domu.
- Těžká hodina– Jeho nejvýznamnější sbírka, obsahuje nejtypičtější básně proletářské poezie.
- Těžká hodina
- Balada o nenarozeném dítěti
- Balada o snu
- Balada o očích topičových
- Další známé balady
- Balada o námořníkovi
- Balada z nemocnic
- U rentgenu
- Mladistvé práce veršem– posmrtně 1954
Próza
- Polární záře– 1922
- Povídky a pohádky– posmrtně 1925
- O milionáři, který ukradl slunce
- Pohádka o listonošovi
- Mladistvé práce prózou– posmrtně 1954
Drama
- Tři hry– obsahuje tato dramata:
- Nemocnice
- Hrob
- Nejvyšší oběť
Jiří Wolker si napsal svůj vlastní epitaf:
„ Zde leží Jiří Wolker, básník, jenž miloval svět
a pro spravedlnost jeho šel se bít.
Dřív než moh’ srdce k boji vytasit,
zemřel – mlád dvacet čtyři let.“ — Jiří Wolker
- Těžká hodina
Básnická sbírka obsahuje 22 básní. Základ celé sbírky tvoří tři sociální balady (Balada o nenarozeném dítěti, Balada o snu, Balada o očích topičových). Sbírku básní tvoří poezie epická a milostná lyrika. Sbírka je jednou z nejslavnějších a nejtypičtějších sbírek proletářské poezie a byla reakcí na špatné sociální poměry po 1. světové válce. Vznikla pod vlivem komunistické proletářské ideologie a básně jsou tedy levicově zaměřeny. Název Těžká hodina má vyjadřovat složitost dospívání, těžký přerod chlapce v muže, který si uvědomuje tíhu života. Celá sbírka je věnována příteli A.M. Píšovi.
- a) Básně
Těžká hodina, Balada o nenarozeném dítěti, Slepí muzikanti, Čepobití, Tvář za sklem, Kázání na hoře, Oči, Jaro, Báseň milostná, Balada o snu, Sloky, Pohřeb, Muž, Fotografie, Dům v noci, Setkání, Mirogoj, Nevěrná, Odjezd, Milenci, Balada o očích topičových
- b) Témata
Námětem Wolkerových básní jsou často lásky milenců. Pesimistickou stránku tvoří bída, utrpení, těžká práce a výzva k boji za uskutečnění spravedlivějšího společenského řádu. Zachycuje sociální problémy a špatné poměry ve společnosti. Hlavními motivy v básních jsou oči a ruce, jako symbol sbratření a spolupráce.
- c) Postavy
Hrdina je dělník, který se dokáže obětovat za kolektiv. Dělníci jsou nositelé nového lidství a hrdinství, kteří se potýkají sociálními problémy a špatnými poměry mezi lidmi. Snaží se proti tomu bojovat. V básních vystupují služky, chudí žebráci, milenci a také příslušníci smetánky a vyšších vrstev.
- e) Jazykové prostředky
Wolkerův styl je originální, používá pestrou paletu básnických prostředků, například velmi časté jsou metafory, kterými dokáže mnohé lépe vysvětlit. Objevuje se zde i personifikace, vulgarismy a poetismy. Básně mají lyrickoepický charakter, působí citově a zároveň mají i děj. V básních se také setkáme s přímím i obrazným pojmenováním. Výrazy jsou často citově zabarvené. Rým básní je sdružený a střídavý, rytmus je pravidelný.
Proletářská poezie
Objevila se u nás v první polovině 20. století. Reaguje na sociální bídu a důsledky války. Vyznačuje se kritikou sociální nespravedlnosti. Stojí zde kolektivismus proti individualismu.
Požadavek kolektivismu byl společný všem básníkům proletářské poezie, rozdílné však bylo jejich pojetí. Wolker vyjadřuje problematiku jednotlivce, kterého jeho touha po štěstí vede k pochopení vzájemné závislosti na druhých. Jednotlivec si uvědomuje, že je aktivní společenský činitel, a že podstata lidské existence spočívá v sepětí s jinými životy a v odpovědnosti za ně.
Sociální balada
Sociální balada je lyricko-epický žánr se sociální tématikou. Má pochmurný děj, dramatický spád a tragické zakončení. Zlo je zde nespravedlnost společenského zařazení či sociální nespravedlnosti.
- Zpracování některých básní
- a) Těžká hodina
Báseň podle které se jmenuje celá sbírka, zachycuje přerod z chlapce na muže.
Autor vyjadřuje skok z naivní, dětské, všeobjímající lásky ke světu k vážnějšímu a realističtějšímu přístupu dospělého muže. Báseň popisuje celý život člověka. Narodí se, je plný energie, nápadů, předsevzetí, šlechetnosti, dobromyslnost. Postupem času dospívá a z chlapce se stává muž (těžká hodina). Vše musí zaplatit tvrdou prací, aby si alespoň částečně splnil svůj sen z mládí. Vitalita se ztrácí a nastává čas zklamání. Všechny ideály dětství jsou nenávratně pryč a ušlechtilost se vytrácí s každodenní prací. Zbaven iluzí musí jít světem a ačkoliv se mu to nelíbí, musí stále pracovat, aby měl z čeho žít.
„ Dnes je má těžká hodina.
Chlapecké srdce mi zemřelo a sám v rakvi je vynáším,
a zemřelým trpě, trpím i tím,
které mi v prsou roditi počíná.
Dnes je má těžká hodina;
jedno srdce jsem pohrbil a druhé ještě nemám,
sesláblý úzkostí, sesláblý samotou
marně se bráním studeným stěnám
pokoje svého
uštěpačného.“
Autor je přesně na hraně v ,,těžké hodině“, kdy ztrácí (pohřbívá) své srdce ale nové ještě nezískal. – ,,..jedno srdce jsem pohřbil a druhé ještě nemám…
- b) Balada o nenarozeném dítěti
Balada je o dvojici mladých lidí, kteří se milují. Popisuje prostřednictvím bohatství, že láska chudých je stejně „bohatá“ jako láska bohatých, a že když někdo miluje tak nezáleží na tom, jestli je chudý nebo bohatý.
Na začátku balady je popisováno setkání a následný akt dvou milenců. Žena se z počátku brání ale nakonec se muži odevzdá. Když se v noci vrátí uvědomí si co se stalo, počali dítě.
„ Když nohy domů se vracely,
daleko bylo od dveří k posteli,
když noc hoří, peřiny nehřejí,
té noci na srdci se jí
dětská ústa narodila.
Té noci plakaly čtyři holé stěny,
že těžko, těžko bude dát
hladovým ústům krajíc ukrojený.“
Ženě dojde, že nebudou schopni dítě uživit. Oba milenci se tedy rozhodnou pro potrat. Část kdy jdou k doktorovi autor popisuje chladně, protože oba milenci ví, že není správné ukončit život dítěti. Muž si dává za vinu, že dítěti museli vzít život. Žena je v baladě popisována jako hrob potraceného dítěte.
Balada je zakončená otevřeným koncem s myšlenkou, že by se mohli o dítě pokusit znovu, ale jen pokud se budou moci o dítě postarat.
Hlavním motivem je neschopnost uživit dítě. Balada končí tragicky z pohledu nenarozeného dítěte, které se nemohlo narodit ze sociálních důvodu. Básník zde lituje, že děti, které byly počaty z velké lásky, se nemohou narodit, protože jejich rodiče jsou příliš chudí.
- c) Balada o snu
Chudý mládenec Jan bloudí po světě a vidí všude krutost a nerovnoprávnost. Chce žít lépe a touží po spravedlnosti.
Jednou v noci se mu zdá krásný sen o spravedlivém světě bez rozdílů, kde se každý má dobře, kde nejsou chudí ani hladoví a všichni si jsou rovni. Však ráno, když se probudí, zjistí, že vše byl jenom sen. Sen se mu opakovaně vrací, ale po každém probuzení se cítí smutnější a propadá zoufalství. Chce se snu zbavit, ale neví jak. Svěří se proto své dívce Marii o svém trápení. Marie se mu svěří o svém snu z minulosti. Prožívala totiž něco podobného. Zdávalo se jí o tom, že má chlapce, jenž ji miluje, ale když se probudila, cítila ještě vetší prázdnotu než předtím. Pak ale potkala Jana a její sny zmizeli.
Marie poradí Janovi, že pokud se chce zbavit svých snů a zoufalých myšlenek, musí si svůj sen také splnit. Jan dal na její radu a společně s ní a dalšími dělníky vede velké dělnické hnutí a snaží se o lepší životní podmínky. Všichni dělníci vycházejí do ulic a chtějí bojovat za své sny.
„Z fabrik a podkroví dělníci jdou,
mezi nimi Jan a Marie,
svatí drží v rukou lilie,
muži kladiva a meče;
když velké sny se zabíjejí,
mnoho krve teče.
Musí se zabít,
musí se žít,
ruce jsou zbraně,
srdce je štít!“
Hlavní hrdinové Jan a Marie jsou představitelé dělnictva. Jan se chce uskutečnit svůj sen o lepší společnosti což, podle něj, půjde pouze revoluční cestou. Můžeme si povšimnout kontrastu mezi dvěma světy: skutečnost (bída , hlad) x sen (krásný život plný radosti, práce).
V Baladě o snu je ukázán autorův soucit s chudými, který byl pro Wolkera typický. Balada je věnována Jaroslavu Seifertovi.
- d) Fotografie
U Topiče ve výkladní skříni visí fotografie zobrazující hlad a utrpení chudých v Rusku.
Báseň ukazuje, že někde ve světě někdo trpí hladem. Jedni umírají a druzí jsou ze stejných důvodů nuceni se stát kanibaly (lidojedy). Do kontrastu jsou postaveni bohatí příslušníci vyšších vrstev, kteří nestrádají a žijí v přepychu. Ti jsou pak přes svou nevšímavost a nezájem nazýváni stejnými lidojedy.
„Soudruzi, kteří kol skříně té
do práce se ubíráte,
soudruzi, kteří v srdci svém
hladem svých bratrů umíráte,
vryjte ty obrazy bídy a zmaru
v porcelán talířů restaurací a barů,
na zátky šampaňských, do lístků jídelních
vlepte ty fotografie!
Aby ten každý, kdo hoduje dnes tu a pije,
na každém talíři, na každé sklenici
narazit musel na mrtvoly křičící:
Lidojede! Lidojede!“
Báseň je kritikou sobeckosti vyšších vrstev, bohatých a těch, kteří mají víc, než potřebují. Wolker je nazývá lidojedy. Tato nevšímavost je podle autora typická pro kapitalistické státy. Báseň je sociálně-politicky laděná.
- e) Balada o očích topičových
Antonín je topič, který obstarává uhelný kotel už dvacet pět let. Jeho žena o něm říká, že už přestává poznávat jeho oči, které měl dříve (velké jak pecny chleba), teď jsou malé (jako pouhé drobečky po nich). Básník o Antonínovi říká, že při každé vhozené lopatě uhlí za ní vždy kus očí svých hodí.
„Antonín rukama, jež nad oheň ztuhly,
přikládá plnou lopatu uhlí,
a že jenom z člověka světlo se rodí,
tak za uhlím vždy kus očí hodí…“
Jednoho dne ho soudruzi odvádějí domů („dvěma nocemi“). Jedna noc je skutečná, druhá noc symbolizuje jeho slepotu a blízkou smrt.
„Sběhli se soudruzi
přestrašení celí,
dvěma nocemi
domů jej odváděli.
Na prahu jedné noci
žena s děckem sténá,
na prahu druhé noci
nebesa otevřená.“
Antonínova zoufalá žena vidí příčinu manželova neštěstí v jeho nelehkém zaměstnání. Antonín záhy umírá a zanechává po sobě ženu s dítětem.Výsledek jeho těžké a namáhavé práce však po něm zůstává. Jeho práce ho přežije – jeho oči budou lidem svítit z žárovek.
„Dělník je smrtelný,
práce je živá,
Antonín umírá,
žárovka zpívá:
Ženo má, — ženo má,
neplač!“
Báseň končí oslavou práce, která vytváří nesmrtelné hodnoty pro všechny lidi.
Balada je o významu práce, topič obětuje svůj život a štěstí na úkor práce a kolektivu.
- Závěr
Básnická sbírka od Jiřího Wolkera, Těžká hodina, je jednou z nejslavnějších a nejtypičtějších sbírek proletářské poezie. Autor velmi dobře pracuje s básnickými prostředky, díky kterým dokáže děj lépe vysvětlit. Mě osobně se dílo velmi líbilo, ocenila jsem srozumitelnost a dějovost básní, na základě kterých si člověk dokáže situaci a dobu velmi dobře představit.
- Zdroje
WOLKER , Jiří – Těžká hodina. Verze 1.0 z 16.8. 2010 (elektronická verze) Praha: SNKLHU, 1958
Literatura pro 3. ročník středních škol – učebnice. 1. vyd. Brno: Didaktis, 2009. ISBN 978-80-7358-129-9
Odmaturuj! z literatury 1. 3. vyd. Brno: Didaktis, 2004. ISBN 80-7358-016-0
http://cs.wikipedia.org/wiki/Ji%C5%99%C3%AD_Wolker
http://www.spisovatele.cz/jiri-wolker
http://www.cesky-jazyk.cz/zivotopisy/jiri-wolker.html
http://www.rozbor-dila.cz/tezka-hodina-rozbor-dila-k-maturite-2/
http://www.cesky-jazyk.cz/ctenarsky-denik/jiri-wolker/tezka-hodina-souhrn.html