Eschatologický mýtus jsme si v předchozí části nastínili převážně obecně, nyní nastala chvíle, abychom si jej přiblížili podrobněji.
Z etymologického hlediska vychází slovo ESCHATOLOGIE ze dvou kořenů – z kořene slova ESCHATON (řec. nejzazší, poslední) a z kořene slova LOGOS (řec. slovo, nauka, učení). Výsledná složenina je tedy převoditelná do češtiny jako nauka o konci či učení o věcech posledních.[1]
V publikaci Judaismus, křesťanství, islám je eschatologie popisována jako souhrn názorů a představ o posmrtném osudu člověka a o budoucnosti lidstva a světa.
Židovská tradice pojímá eschatologii dvojmo. Předexilní tradice se upínala spíše na individuální eschatologii, kdy Jahve trestal odpadlíky od víry, pokud se nenavrátili do obce věřících. Poexilní tradice již neřeší individuální tresty, ale přibližuje konečný Jahvův soud nad všemi a vším. Ostatní národy mají dle této tradice dojít zániku a lid Izraele má být povýšen do světa věčné spásy.
V případě individuální eschatologie je zájem člověka směřován k jeho vlastnímu zániku. Po smrti těla následuje v křesťanské tradici následující život v zásvětí zprostředkovaný nesmrtelnou lidskou duší. V zásvětí si duše zachovává vlastní osobní identitu.
Rozsáhlejší je však křesťanská vize konce celého světa, jež je spojena s druhým příchodem Krista na zemi. Jedná se o tzv. futurální eschatologii – vztahuje se k událostem budoucím. Tato eschatologie obsahuje jistý etický požadavek na mravní čistotu (Kristus přijde na zemi jako soudce oddělující morálně čisté od hříšníků). Zde se zrcadlí jistá apelativní funkce eschatologických mýtů.
V islámu je eschatologie chápána jako zaplavení světa tzv. vnější temnotou (chaosem) poté, co je prolomena šarí´a (boží zákon). I v tomto případě je apel postaven na morální čistotě věřících, neboť cesta do ráje je „tenčí než vlas a užší než ostří meče“ – tuto cestu zdolají pouze morálně čistí věřící – hříšníci nebudou schopni cestou projít a spadnou do pekla, které se pod touto cestou rozprostírá. Výjimku tvoří mučedníci, kteří se do ráje dostanou ihned po smrti, kdežto obyčejní lidé si budou muset odpykat očistec v hrobě. [2]
[1] Pavlicová, Horyna a kol, Judaismus, křesťanství, islám, 2003, s. 71.
[2] Pavlicová, Horyna a kol, Judaismus, křesťanství, islám, 2003, s. 71-72, 287, 540-541.