„Život je jen náhoda, jednou jsi dole, jednou nahoře…“
Tak zní část refrénu z písně jedné z nejznámějších dvojic české divadelní scény. Neodmyslitelně patří k dvojici Jiří Voskovec a Jan Werich – nejznámějším osobnostem Osvobozeného divadla (dále již jen OD).
Dvojice V+W se samozřejmě pojí se jménem Jaroslava Ježka, který psal jazzovou a swingovou hudbu na texty V+W. Toto trio (V+J+W) lze s trochou nadsázky označit za „svatou trojici českého divadelnictví.“
Ačkoliv celé OD bylo v době V+J+W levicově zaměřené, inspirace byla čerpána i ze západu, konkrétně z USA. Takovéto vlivy lze nejlépe najít ve Vest Pocket Revue a Smoking Revue právě z dílny V+J+W. Zde jsou autoři ovlivněni prostředím amerických gangů, slavnou Broadwayí a americkými divadelními představeními – převážně onou revue.
Ve hře Prsy Tirésiovy (autor Guillaume Apollinaire) se poprvé objevil Jiří Voskovec. Jindřich Honzl, zakladatel OD, jeho angažmá komentoval: „Koukej, tady máš příležitost odvděčit se Devětsilu za to svinstvo, co jsi dělal a proč jsi byl z něj vyloučen a polepšit si reputaci…“ Voskovec byl z Devětsilu vyloučen za účinkování ve filmu Pohádka máje (předlohou novela bratří Mrštíků), kde hrál Ríšu – hlavní roli. Voskovec odpověděl: „Jdi do prdele, o to mně nejde. Ale třeba bych si rád zahrál.“
Založení OD je úzce spjato s již zmiňovaným sdružením Devětsil. Do Devětsilu se sdružovali avantgardně zaměření autoři a umělci i s jiným zaměřením (jako malířka Toyen). Z literárně činných autorů můžeme uvést Vítězslava Nezvala, Jaroslava Seiferta nebo Jiřího Wolkera.
V+W si za svého působení v OD zakusili mnoho pochval i urážek pro svou politickou ideologii. Jejich představení byla velmi ovlivněna jejich politickým smýšlením – oba měli levicové postoje. Na jednu stranu je známý jejich ironický humor, který každého osloví a na druhou stranu jim byly házeny ony pověstné klacky přímo pod nohy a někdy i do obličeje.
OD bylo mnohokrát uzavřeno, poté opět otevřeno a než se V+W nadáli, museli emigrovat do USA, protože se k moci dostal německý nacismus, proti kterému ostře vystupovali.
Po druhé světové válce (1946) se Jan Werich a Jiří Voskovec (Jaroslav Ježek zemřel roku 1942 v USA) pokusili obnovit Osvobozené divadlo (hra Divotvorný hrnec), ale společenské poměry nebyly politické satiře příliš nakloněny, navíc se společnost posunula doleva, a pokud by chtěli pokračovat v nastalém trendu, museli by kritizovat to, za co v předchozích letech bojovali.
Po poslední emigraci Jiřího Voskovce do USA Osvobozené divadlo zaniklo úplně.
Paradoxem však zůstává fakt, že Werich se stal po roce 1948 ředitelem Divadla ABC, zatímco Voskovec byl v New Yorku uvězněn na ostrově Ellis Island pro podezření z komunismu.
Jan Werich navázal na tradici Osvobozeného divadla v duu s Miroslavem Horníčkem, později i dvojfilmem Císařův pekař a pekařův císař navázal na starší hru Golem Osvobozeného divadla.