Pavel Ota – Smrt krásných srnců

Ota Pavel

– vlastním jménem Otto Popper, (2. července 1930 Praha – 31. března 1973 Praha)

– český prozaik, novinář a sportovní reportér

– autor sportovních a autobiografických próz s tématy z vlastního dětství

– nejmladší syn židovského obchodního cestujícího Lea Poppera (matka nebyla židovského původu)

– krátce trénoval hokejové družstvo mládeže ve Spartě Praha, ale především se věnoval činnosti redaktora

– 1949–1956 působil jako sportovní redaktor v Československém rozhlase

– 1956 a 1957 redaktor v časopise Stadion a několik let v armádním týdeníku Československý voják.

– v časopise Stadion  vycházely jeho první literární pokusy, především fejetony ze sportovního prostředí

– při zimní olympiádě v Innsbrucku (1964) u něj propukla vážná duševní choroba (zřejmě maniodepresivní psychóza)

–  kvůli nemoci odešel roku 1966 do invalidního důchodu

– zemřel předčasně na srdeční infarkt ve věku nedožitých 43 let v Praze

 

Dílo

– první literární pokusy, především fejetony, vyšly v časopise Stadion

– je autorem rozhlasových dramatizací, televizních a filmových scénářů

Dílo se dělí na dva tematické okruhy:

  1. díla se sportovní tematikou: Dukla mezi mrakodrapy (1964 – kombinace prvků beletrie a sportovní reportáže, o úspěchu českého fotbalového mužstva v zámoří),

Pohádka o Raškovi (1974 – forma „sportovní pohádky“, inspirovaná životem českého skokana na lyžích Jiřího Rašky

– povídky a reportáže

  1. autobiografické vzpomínkové prózy: Jak jsem potkal ryby (1974 – život autora samotného, především na jeho milované rybaření), Smrt krásných srnců, Zlatí úhoři

– autorovo dětství, mládí, vzpomínky na otce, na okolí řeky Berounky

Smrt krásných srnců – kontext díla autora

– Povídky vznikaly v době, kdy Ota Pavel trpěl duševní chorobou (tj. od roku 1956 do smrti). Psaní mu bylo útěchou, pomáhalo mu při léčbě. Vydáno 1971.

 

Umělecký směr autora

– Česká literatura po roce 1945 – oficiální proud

– Česká literatura v období normalizace (70-80.léta)

– Česká literatura se židovskou tematikou

– 2. polovina 20. století

 

Další autoři stejného um. směru

Česká literatura po roce 1945

– Bohumil Hrabal (1914-1997)

Ostře sledované vlaky ( děj na konci 2. sv. války, hl. hrdina Miloš Hrma), Postřižiny, Obsluhoval jsem anglického krále  (hl. hrdina Jan Dítě je malého vzrůstu, vnucuje se do vyšších vrstev), Slavnosti sněženek (soubor povídek o obyvatelích chytové oblasti Kersko)

– Vladimír Páral (*1932, Praha)

Černá pentalogie – volný cyklus 5 novel a románů ze 60. let -> Veletrh splněných přání, Soukromá vichřice, Katapult, Milenci a vrazi, Profesionální žena

Bílá pentalogie – dosud napsána jen 4 díla ->Mladý muž a bílá velryba, Radost až do rána, Generální zázrak, Muka obraznosti

  1. léta – romány s prvky sci-fi -> Pokušení A-ZZ, Romeo a Julie 2300, Válka s mnohozvířetem
  2. léta – pokles kvality, otevřená sexualita (na hranici pornografie) -> Dekameron 200 aneb Láska v Praze, Playgirls, Profesionální muž

 

Židovská tematika v české literatuře

– Arnošt Lustig (1926–2011) – Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou

– Ladislav Fuks (1923–1994) – Spalovač mrtvol , Mí černovlasí bratři, Návrat z žitného pole, Vévodkyně a kuchařka, Vévodkyně a kuchařka

 

Charakteristika uměleckého textu jako celku

Smrt krásných srnců

 

literární druh – epika

literární žánr – povídky (=krátký příběh s poutavou zápletkou, jednoduchý děj, žánr střední epiky)

literární forma – próza (vzpomínková próza)

typ vypravěče – ich-forma

dominantní slohový postup – vyprávěcí

vysvětlení názvu díla – Smrt krásných srnců – název podle třetí z povídek

aktuálnosti díla – Autorovy vzpomínky nejsou aktuální. Stále aktuální je láska k přírodě, vztah k rybám a krásné vztahy v rodině Popperových.

místo a čas         – místo – Čechy, Praha, Buštěhrad,  místa kde žila rodina Popperových

– čas –  první polovina 20.stol; před, během a po druhé světové válce

Jazyk                     – jednoduchý, hovorný jazyk, užívání obecné češtiny, rybářský slang, cizí a občas i vulgární výrazy

 

Obsah

-soubor 7 autobiografických humorně laděných povídek, psaných lidovým jazykem

Postavy

Leo Poper – ústřední postava, otec Oty, podnikavý, vitální a humorný muž který se nenechá odradit neúspěchem

maminka Hermína – velmi tolerantní a laskavá žena

strýček Karel Prošek – král pytláků, má velmi dobrý vztah k přírodě

Ota Pavel – vypráví celý příběh

Hugo a Jiří – starší bratři Oty Pavla

pes Holan – vlčák, pomáhá sehnat jídlo

– povídky jsou řazeny chronologicky

Hlavní myšlenka – zachytit obraz venkovského života za okupace, zachycuje nacistický útok z dětského pohledu

Děj – Ota Pavel v povídkách vzpomíná na své dětství, dospívání a na problémy židovství. Popisuje co potkalo jeho rodinu během 2.sv. války. Hlavní myšlenka je ukázat vztah člověka s přírodou a jak je důležité mít dobré vztahy v rodině. Ota Pavel poukazuje také na obětavost rodičů, na jejich toleranci a na sny a touhy.

Povídky

                Nejdražší ve střední Evropě – autorův tatínek byl prodavačem ledniček značky Elektrolux, ale jeho vášní byly ryby. Maminka by ráda jela na dovolenou do Itálie, ale tatínek raději lovil na Berounce. Všechny našetřené peníze utratil za rybník, ve kterém údajně žije mnoho kaprů. Při výlovu se ale zjistí, že prodejce pan doktor Václavík tatínka ošidil, v rybníce byl jen jeden veliký kapr. (Ten den měla rodina nejdražšího kapra ve střední Evropě.) Po letech si pan doktor Václavík přišel koupit ledničku, tatínek si řekl stejnou částku, jakou dal kdysi za prázdný rybník a zaslal panu doktorovi jen starou, natřenou ledničku bez motoru. (Doktor si tak koupil nejdražší králíkárnu ve střední Evropě)

                Ve službách Švédska – Tatínek byl ve firmě Elektrolux nejlepším prodejcem za celý rok a nakonec byla ne jeho počest uspořádána večeře. Ředitel firmy Korálek měl krásnou ženu Irmu, do které byl tatínek zamilovaný, ale na večeři se před ní i celou společností znemožnil, když jedl kuře rukama. Později se tatínek seznámil s vynikajícím malířem Nechlebou. Nechleba si pana Poppera oblíbil, říkal mu Poppříčku a vzájemně se navštěvovali. Tatínek si přál, aby profesor Nechleba namaloval paní Irmu; ta se oblékla a nechala načesat, ale profesor Nechleba prohlásil, že takovou paničku malovat nebude. Tatínka nevyhodili jen proto, že byl nejlepším prodejcem, a maminka měla radost, jak to všechno dopadlo.

                Smrt krásných srnců – Ota jezdil s tatínkem rád na Křivoklátsko. Měli zde známého, pytláka Karla Proška, který měl vlčáka Holana. Holan byl vycvičený, aby lovil srnce v zámecké zahradě, které se říkalo „smrt krásných srnců“. Když byli Otovi bratři povoláni do transportu, tatínek chtěl, aby se pořádně najedli masa a koncentrační tábor tak lépe přečkali. Odpáral si z kabátu židovskou hvězdu JUDE a jel za Karlem Proškem, aby mu obstaral zvěřinu. Karel se bál pytlačit, protože v kraji už byli němečtí vojáci a mohli by ho za pytlačení zastřelit. Tatínek si tedy alespoň vypůjčil Holana a společně jednoho srnce získali. Při cestě domů si tatínka všimne neznámá žena, protože jeho batoh, ve kterém je schovaný srnec je celý od krve, pomůže Leovi maso zabalit a oblečení mu vypere. Hugo se pak vrátil celkem dobrý ale Jiří byl po návratu z koncentračního tábora vyhublý a slabý. Říkal, že možná přežil právě díky srnčímu masu.

                Kapři pro Wehrmacht – Když do Buštěhradu přijeli Němci, musel jim tatínek odevzdat svůj rybník s kapry, které nade všechno miloval. V zimě byl povolán do transportu a noc před odjezdem vzbudil dvanáctiletého Otu. Ota myslel, že se s ním chce tatínek rozloučit, ale ten ho potřeboval na práci. Společně vysekali do rybníku díru, kterou kapry vylovili.  Malý Ota je potom vyměňoval za jídlo a cigarety pro maminku, která věci potom posílala tatínkovi a bratrům.  Když němci chtěli rybník slavnostně vylovit zjistili že by prázdny.

                Jak jsme se střetli s vlky – Tatínek soupeřil s rodinou Vlkových, kdo uloví víc štik. Spolu s Otou jich několik ulovili, ale když je na vozíku dotáhli k Vlkům, zjistili, že oni jich nalovili víc a větších. Zklamaní odvezli své ryby zase zpátky.

                Otázka hmyzu vyřešena – Po válce tatínek prodával ledacos, ale nic nebylo úspěšné. Jednou se nechal najmout inženýrem Jedličkou do firmy DRESOL a prodával mucholapky BOMBA-CHEMIK, které ale nelepily. Vzal si jako věc cti, že je všechny prodá, což se mu také podařilo a panu Jedličkovi vydělal milion. Jenže když v létě začaly mouchy létat a hospodyně rozbalily nelepící mucholapky, byl jejich podnik označen za podvod. Všichni posílali nefunkční mucholapky zpátky a tatínek dal výpověď.

                Králíci s moudrýma očima – Poslední tatínkův pokus o zbohatnutí měl být s prodejem králíků. Otec je choval asi deset let, až je nakonec nechal tetovat, aby získali „papíry“ a mohli se prodávat na chov, dozvěděl se totiž že králíci budou mít větší cenu.  Na výstavě králíku mu ale řekli, že králíci nemají správnou manikůru a pedikůru a nemohou proto dostat žádnou cenu. Jelikož věděl že je neprodá, tak je vypustil do přírody. Na konci povídky tatínka odvážejí sanitkou do nemocnice. Před odjezdem ještě stihl dát cedulku s nápisem PŘÍJDU HNED ale už nikdy nepřišel

 

Film a dramatizace

– Podle povídek ze souboru Smrt krásných srnců vzniklo několik filmů.

– Film Smrt krásných srnců natočil r. 1986 Karel Kachyňa – hlavní roli hraje Karel Heřmánek, film má na ČSFD hodnocení 87 %.

– Na FAMU byly natočeny absolventské filmy Kapři pro Wehrmacht (režie Karel Smyczek) a Smrt krásných srnců (režie Vladimír Merta).