Když se řekne věta “Čech na dovolené.” člověk si většinou představí jako první věc známý český film Homolka a tobolka, nebo obalované řízky v chlebu na cestu. Není to moc pěkné, že se o nás toto říká. Navíc, je to vždy pravda?
Vybral jsem si k popisu vlastního tátu, protože s ním cestuji nejvíce a nebojím se ho ohodnotit jak špatně, tak dobře.
Můj otec, většinou když někde poznává cizí kraje jako turista, má svázané vlasy do gumičky. Také si neholí strniště, které mu zdobí celou tvář. Myslím si, že bez strniště a dlouhých vlasů by vypadal úplně stejně jako já. Dál má na sobě nějaké tričko oblíbené jazzové kapely a šortky, které mu chválí jen jeho kamarádi, protože danou kapelu většinou nikdo jiný nezná. Na nohách má sportovní boty, protože s ním jinam než za sportem jít nelze. Samozřejmě má kolem krku brašnu s kamerou, což je v poslední době jeho charakteristický znak. Na dovolené v Portugalsku mu kvuli ní jeden náš kamarád Nunu začal říkat Japonec.
Nedá se s ním jezdit k moři, je to hrozný Neruda, když nemá co dělat. Občas to s tím až přehání. Řízky se u nás nevozí, protože má táta cestu promyšlenou tak, abychom nemuseli tahat nic navíc,a má naplánováno i kde se najíme. Nikdo mu jeho plány nevymluví. Jak jsem říkal, má vždy s sebou vše co je nutné. Taky dost šetří.
Myslím si, že táta patří ještě k ročníku lidí, kteří se dost často jako Homolkovi chovají, ale on se snaží nedělat ostudu a nechová se tak moc často. Ale něco málo z Homolků se vždy objeví. Starého psa novým kouskům nenaučíš.