Uniformované trable

I člověk jako já, sledující módní trendy maximálně ve výlohách obchodů, ví, že móda má dva odlišné účely. Pomoci nám vyčnívat z davu, nebo naopak do davu zapadnout. I proto je skvělé, že každý může, v rámci mezí, nosit co chce. Padají ovšem návrhy, aby nám tuto svobodu vzali v prostředí, kde nám na začleňování záleží nejvíc. Ve škole.

Každý totiž chceme někam patřit, ať už do skupiny fotbalistů, rockerů nebo milovníků motocyklů. Trendem, který vyplave jednou za pár let, je možnost povinných uniforem ve školách. Příznivci slibují minimalizování rozdíly mezi sociálními skupinami studentů a v budoucnu prý bude většina nosit v zaměstnání uniformu, takže si na jednotné oblečení zvyknou dříve a budou lépe připraveni do života. Za sebe říkám, že to je hloupost. Za svých třináct let studií jsem stačil pochopit, že úděl školy rozhodně není mě připravit do života, ale nacpat do mě co nejvíce vědomostí. Nenaučí mě sice vyplňovat daňový dotazník, ale do konce svého života budu vděčný za svou schopnost počítat permutace s opakováním.

A dokonce si myslím, že ani ty sociální rozdíly se nijak výrazně nezmenší. Samozřejmě, už se nebude moct Pepíček smát Vašíkovi kvůli botám, které jsou „out“, nicméně Olda se bude vytahovat před Milošem, že má lepší mobil, tašku a penál, což se nebude Milošovi líbit a Oldu po škole profackuje. Aby zmizely tyto rozdíly, musely by děti chodit nejen stejně oblečené, ale musely by mít i přístup k naprosto identickému vybavení. A co víc, i tehdy by se možná Kamil navážel do Pavla, že „jeho máma má meďáka, zatímco Pavlovi rodiče jezděj do práce sockou“.

A tak bych mohl donekonečna vyjmenovávat všemožné potenciální faktory sporů, navíc školství má podle mě vážnější problémy než uniformy, příkladem za všechny budiž otřesná státní maturita. Ale kdybych o ní měl psát něco víc, musely by se kvůli tomu vykácet brazilské pralesy, neboť je to téma v podstatě nevyčerpatelné. Ovšem vzhledem k tomu, že jsem hrdý ekoškolák, zakončím tuhle bezvýznamnou kritiku českým příslovím, které naprosto krásně vystihuje celou situaci kolem uniforem. Kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde.

Autor: Martin Škeřík