Vladislav Vančura byl český spisovatel, dramatik a také filmový režisér. Narodil se 23. června 1891 v Háji ve Slezsku. Dětství prožil na venkově, kde získal lásku k přírodě a ke koním. Jeho otec se dlouhou dobu nemohl uplatnit, a tak se často stěhovali. Jeho studijní výsledky nebyly příliš dobré a tak středoškolská studia dokončil maturitou na gymnáziu až v roce 1915. Na vysoké škole studoval nejdříve práva, ale po těžké nemoci matky přestoupil na medicínu, kterou absolvoval v roce 1921. Téhož roku se oženil s kolegyní ze studií-lékařkou Ludmilou Tuhou, se kterou měl společnou ordinaci ve Zbraslavi u Prahy. V roce 1923 se manželům Vančurovým narodila dcera Alena. Koncem 20. let si ve Zbraslavi postavil dům a věnoval se výhradně spisovatelské činnosti. Jeho bratrancem byl Jiří Mahen, který byl rovněž spisovatelem.
Vančura byl prvním předsedou uměleckého spolku Devětsil, spolutvůrcem programu avantgardní literatury. Spolupracoval též s komunistickým hnutím, ale roku 1929 podepsal prohlášení proti novému gottwaldovskému vedení a byl z KSČ vyloučen. Za okupace byl Vančura činný v odboji. V květnu 1942 za stanného práva byl zatčen a 1. června téhož roku popraven. O 4 roky později byl na památku jmenován národním umělcem.
Z celé Vančurovy tvorby vyvěrá touha odstranit vše, co brání rozvoji svobodné lidské přirozenosti a aktivity. Jeho prozaické dílo je ovlivněno první světovou válkou, expresionismem, obsahuje celou řadu experimentů – hledá nové způsoby vyjádření. Pro jeho díla je typický specifický jazyk a sloh, který napodobuje větnou stavbu staré češtiny, usiluje o zvukomalbu. Vančurův jazyk je celkově bohatý.
Humoristickou novelu Rozmarné léto, napsal Vančura roku 1926 na začátku své tvorby. Literárním druhem je epika a formou je próza.
Děj se odehrává v lázeňském městečku Krokovy Vary během tří deštivých červnových dní. Ústředními postavami je trojice mužů – plavčík Antonín Důra, který provozuje říční lázně na březích Orše, kanovník Roch, sečtělý učenec, a major Hugo.
Přátelé tráví nepovedené léto a většinu svého času malichernými debatami. Antonín Důra je ale kvůli mizernému počasí ve špatném rozmaru, lidé se nechodí koupat a on je ve finanční tísni. Jeho náladu mu nijak nezlepšuje jeho žena Kateřina, která je téměř vždy kyselá.
Vzruch do městečka vnese až kouzelník Arnoštek se svou pomocnicí Annou. Uspořádají několik kouzelnických představení a celé město se jim obdivuje. Antonín, kanovník i major se zblázní do krásné Anny, která je ale přitažlivá stejně jako vypočítavá, a pouze si se všemi třemi muži hraje. Postupně každý z nich s ní stráví noc.
Kateřina manželovu nevěru ale odhalí a uteče za Arnoštkem, se kterým se rozhodne žít v jeho maringotce. Důra si z toho nic nedělá, naopak je rád, že se manželky zbavil. Při posledním představení ale Arnoštek spadne při akrobatickém vystoupení z provazu a pochroumá si záda. Anna, když vidí, kolik lidí se sešlo, uspořádá představení místo něj a promenáduje se před obecenstvem pouze v krátkých šatičkách. V tu chvíli Kateřina prohlédne, znechutí se jí nestydatý život komediantů a odchází zpátky ke svému manželovi. Nakonec Arnoštek s Annou odjíždějí a vše se vrátí do starých kolejí.
Na prvním místě tohoto díla není děj, ale jazyk. Pokouší se vystihnout atmosféru malých lázní na řece Orši (ve Slezsku).
V díle se objevují archaická slova, knižní výrazy a lidová mluva. Větná stavba je zastaralá. Dominantní slohový postup je vyprávěcí, příběh je vyprávěn er-formou.
Myšlenka a smysl díla je pobavit čtenáře,