Mezi největší „strašáky“ většiny moderního lidstva nepatří Apokalypsa, Ragnarök či Dagor Dagorath. Moderní lidstvo uvěří spíše vizím racionálně podložitelným a moderně vypadajícím.
Příkladem jsou tzv. Y2K (Year 2000 Problem) či Y2K38 (Year 2038 Problem). Tyto vize se týkají výpočetních technologií a jsou tedy člověku daleko bližší než mytické a náboženské příběhy.
Oba výše zmíněné problémy pochází z oblasti informačních technologií. Obavy okolo Y2K a nadcházejícího milénia byly hojné od poloviny 90. let 20. století. Zjednodušeně se jednalo o problém malé paměti počítačů a nemožnosti předem naprogramovat dostatečné množství informací, které by počítač využil na přechod mezi tisíciletími. Nemožnost přepnout na správný rok mohla údajně způsobit výpadky počítačových sítí a na ně napojených elektráren, letišť, bank či vesmírných družic. Dle nejkatastrofičtějšího scénáře mohl tento problém vyústit až ve zmatení jaderných střel a odpalovacích zařízení, což by mohlo způsobit jadernou katastrofu. [1]
Hrozba Y2K38 je na rozdíl od Y2K stále velkou neznámou, neboť na rozdíl od Y2K je problém poněkud jiného rázu. Zde se totiž nejedná o problém s přechodem na jiný rok, nýbrž v konečném počtu sekund. Některé datovací systémy pracující s časem jakožto počtem sekund mají omezené možnosti a nejsou schopny překročit počet sekund v hodnotě 2147483647, neboť toto je nejvyšší možná hodnota, jaké dokáže 32bitový systém docílit. Tato hodnota se mimo jiné vyskytuje i jako chybové hlášení, pokud je soubor špatně naprogramován a následně přečten systémem. Datum a čas, na kdy je Y2K38 stanoven je 19. ledna 2038 ve 03:14:07. Úderem této sekundy dojde k dovršení počítání sekund od 1. ledna 1970. Možností, jak se tomuto „bugu“ (programátorská chyba) vyhnout, je vyměnit všechny 32bitové procesory za procesory 64bitové, čímž by se problém odložil o miliardy let. Jediným problémem v tomto plánu je nákladnost takovéto operace a její složitost, neboť 32bitových procesorů zapojených do jakékoliv sítě jsou na světě nepředstavitelná množství. [2]
Další podobně zpopularizovanou vizí je konec mayského kalendáře v roce 2012. Tento fenomén bychom mohli přirovnat k fenoménu Y2K, neboť se jedná o podobný problém. Místo počítače s obvody zde máme kamenný kalendář, který má však podobně jako počítač přednastavené možnosti kódování časových úseků. Nevýhodou mayského kalendáře je fakt, že na rozdíl od stále nových a nových programátorů se nám nových Mayů nedostává a tím pádem nemohlo dojít k „aktualizaci“ kalendáře a 5000 let starý kalendář skončil.
S koncem kalendáře se očekávalo hned několik katastrofických i poklidných scénářů. Dle některých měl nastat konec světa vlivem silné sluneční bouře, jež by vyřadila energetické sitě po celé Zemi. Jiné teorie pro změnu tvrdily, že se Země srazí s mytickou planetkou Nibiru, kometou, či že Zemi navštíví mimozemšťané, kteří budou chtít vyhubit lidstvo.
Je možné tvrdit, že čím více lidé se zaobíralo tematikou slunovratu roku 2012, tím více teorií vznikalo.
Naštěstí byla veřejnost i uklidňována a nedocházelo k hysterii nebo davovému šílenství. Nejen NASA, ale v našich končinách působící Česká astronomická společnost vydávala prohlášení, ve kterých docházelo k popírání jakékoliv kosmické hrozby. [3]
[1] Cempírek, Problém roku 2000 versus Jaderné nebezpečí, 1999.
[2] Ani zbla, Y2K38, ABCLinuxu, 2008.
[3] Horálek a Scheirich, Konec světa 2012 (1. Díl): Roztrhá nás mimořádná konjunkce?, Česká astronomická společnost, 2010.
NASA Administrator, Beyond 2012: Why the World Didn´t End?, NASA, 2015.