Historický vývoj chemie

Pravěk

• První zvládnutá chemická reakce = rozdělání a používání ohně
• Výroba hliněných nádob, nástrojů, zpracování kůže, rud kovů a výroba slitin a skla, pigmentů a vonných látek
• Známé kovy: zlato, stříbro, měď, železo, cín, olovo a rtuť

Starověká praktická chemie a přírodní filosofie

• Praktická aplikace chemických dějů
• Egypt: výroba kosmetiky, soda, ocet, ledek, krystalový cukr, Electrum (slitina Au + Ag), Hg (kapalné stříbro), amalgámy
• Indie: Damascénská ocel – vysoce kvalitní ocel s mramorováním – kvalitní čepele nožů a mečů
• Čína: střelný prach, výroba papíru, porcelánu, známý ocet a ethanol
• Řecko: Milétská (Iónská) škola – idealistická: prvotní je myšlenka, hmota je nedělitelná, 4 živly, Platon, Aristoteles; Efesská škola – materialistická: prvotní je hmota, vše, co nás obklopuje, jsou malé částečky – atomy → atomisté Demokritos a Leukipos

Alchymie

• Alchymie zasahuje svými počátky do starověku, prochází celým středověkem a její stopy nalézáme ještě v prvním století raného novověku.
• Jako epicentra vzniku alchymie jsou známy Čína, odkud se rozšířila i do Indie, a potom starověký Egypt, odkud putovala do Řecka.
• Pojem alchymie (alchymia) vznikl polatinštěním arabského výrazu al-kímijá, což značí arabský člen al- a kombinaci řeckých a egyptských slov, zahrnující svým významem černou barvu a slévání.
• V popředí zájmu alchymistů bylo především dosažení nesmrtelnosti, a to zejména v Číně. Praktických výsledků však čínští alchymisté dosáhli v jiných oblastech – v metalurgii a vojenství.
• V Evropě se alchymisté zaměřovali více na práci s kovy. Po dlouhá staletí panovala víra, že existuje pouze sedm kovů, tzn. stejně jako tehdy známých planet. Věřilo se, že kovy se rodí v nitru země pod vlivem příslušných planet, zrají, čili samovolně transmutují. Proces zrání kovů trvá samozřejmě celou věčnost a cílem alchymistů bylo tento proces urychlit. K tomu měl sloužit Kámen mudrců, který lze tedy chápat jako jakýsi katalyzátor procesu.
• Za vrchol evropské alchymie je považováno období vlády císaře Rudolfa II. Na dvoře panovníka, v Praze, se vystřídalo mnoho alchymistů – Edward Kelly, John Dee, Tycho de Brahe
• Přínosem pro moderní chemii: destilační aparatury, třecí misky, baňky, vypracování základních technik a experimentálních postupů, objev řady chemických sloučenin a prvků

Iatrochemie

• až 17. století, iatros= lékař → iatrochemici = ranhojiči
• V iatrochemii výrobu zlata, kamene mudrců, hledání elixíru života aj. nahradila péče o zdraví lidí a chemoterapie.
• Hlavní představitel A. Paracelsus – používání anorganických léčiv (hlavně sloučeniny antimonu a rtuti), definoval jedy (jedem je každá látka, záleží na jejím množství) → zakladatel toxikologie

Přechodné období vzniku chemie jako vědy

• Po 30leté válce epidemie moru, války, emigrace a popravy vědců → úpadek alchymie
• Velkým pokrokem chemie století bylo, že se zkoumané problematiky zúžily na jedinou ústřední otázku. Tou byl problém spalování.
• Flogistonová teorie – flogiston = princip hořlavosti, při unikání se projevuje jako plamen, vysvětlení teorie hoření, žíhání, dýchání (v podstatě oxidace, ale neznali kyslík), hlavním představitelem je Johannes Becher
• Pneumatická teorie – studuje vlastnosti plynů – Robert Boyle – teorie plynů (vztah objemu a tlaku), oživení představ o atomech, vyvrátil teze alchymie a položil tak základy vědecké chemie, určoval čas reakce podle počtu slov odříkané modlitby

Základy vědecké chemie

• Od konce 18. století
• Lomonosov – popřel flogistonovou teorii a vysvětlil hoření, objev zákona zachování hmotnosti a energie
• Lavoisier – vysvětlil hoření jako slučování s kyslíkem, rozdělil látky na prvky a sloučeniny
• John Dalton – Daltonova atomová teorie, slučovací zákon
• Avogadro – Avogadrův zákon (stejné objemy plynů za stejných podmínek obsahují stejný počet molekul)
• Dmitrij Ivanovič Mendělejev – periodický zákon a tabulka
• Alfred Bernhard Nobel – švédský chemik, vynálezce dynamitu, od roku 1901 se uděluje Nobelova cena

Chemie jako přírodní věda – základní pojmy

• Chemie je přírodní experimentální věda o složení a struktuře látek ve vztahu k jejich vlastnostem a chování.
• Chemie je velmi obsáhlá věda a člení se na řadu oborů:
  • Obecná chemie – studuje základy chemických dějů, zákonitosti stavby látek a vztahy mezi vlastnostmi látek a jejich vnitřní strukturu
  • Anorganická chemie – zkoumá anorganické látky (všechny prvky a sloučeniny s výjimkou většiny sloučenin uhlíku)
  • Organická chemie – studuje organické látky (většinu sloučenin uhlíku)
  • Hraniční obory: biochemie (chemie živých soustav), fyzikální chemie (zkoumá chemické látky fyzikálními metodami), geochemie (zkoumá chemické složení Země)
  • Aplikované obory: agrochemie (chemie v zemědělství), chemická technologie (postupy chemické výroby), analytická chemie (zkoumá složení látek)
  • Nové obory: makromolekulární chemie

Složení látek

• Hmota (= materia) – abstraktní pojem, slouží k označení objektivní reality = vše, co nás obklopuje a působí na naše smysly
• Hmota má dualistický charakter = má částicový charakter (chemické látky – dusík, voda, dřevo, …) a vlnový charakter (pole – magnetické, gravitační, …)
• Základní stavební částice hmoty jsou:
  • Atomy (nejmenší elektroneutrální částice, která se účastní chemických reakcí)
  • Ionty (stavební částice nesoucí elektrický náboj)
  • Molekuly (nejmenší elektroneutrální částice, složená ze dvou či více atomů, která má složení a chemické vlastnosti dané látky)

Čím se chemické látky liší

Skupenství

• Pevné – CaCO₃ (s)
• Kapalné – H₂O (l)
• Plynné – CO₂ (g)
• Plazma – vzniká při teplotě 10⁶ °C a více, jeví se jako neutrální hmota
• (aq) = vodný roztok

Vlastnosti

• Fyzikální vlastnosti látky
  • Zjišťujeme pozorováním nebo měřením
  • Např. barva, váha, skupenství, pach, hustota, teplota tání, teplota varu, lesk
• Chemické vlastnosti látky
  • Zjišťujeme je zpravidla při chemických dějích
  • Např. rozklad, sloučení, spálení, přenos elektronů

Složení

• Kvalita
• Kvantita
• Např. H₂SO₄ – tříprvková sloučenina – vodík, síra, kyslík → kvalitativní; 2 atomy vodíku, 1 atom síry, 4 atomy kyslíku → kvantitativní

Struktura

• C₂H₆O CH₃-CH₂-O-H                     ethanol
• C₂H₆O CH₃-O-CH₃                          dimethyléter

Původ

• Přírodní
• Umělé

Třídění látek

• Látky dělíme na chemicky čisté látky (= chemické individuum) a na směsi
• CHEMICKY ČISTÁ LÁTKA (= CHEMICKÉ INDIVIDUUM) je tvořena stejnými částicemi (atomy, molekulami, skupinami iontů) a má stálé chemické vlastnosti (např. teplotu tání, varu, hustotu)
• Mezi chemicky čisté látky patří prvky a sloučeniny
• Prvek je chemicky čistá látka složená z atomů se stejným protonovým číslem, atomy prvků mohou být volné (He), vázané v molekulách (Cl₂), nebo v krystalové struktuře (např. uhlík v diamantu)
• Sloučenina je chemicky čistá látka tvořená stejnými molekulami sloučenými ze dvou a více atomů různých prvků (CO₂), nebo ionty vázanými v krystalové struktuře (NaCl)
• SMĚS je soustava složená z několika různých chemicky čistých látek (tzn. z různých druhů částic)
• Homogenní směs obsahuje pouze částice menší než 10^-9 m, např. pravé roztoky
• Koloidní směs obsahuje rozptýlené částice o velikosti v rozmezí 10^-7 až 10^-9 m, např. aerosol, koloidní roztok, emulze
• Heterogenní směs obsahuje rozptýlené částice větší než 10^-7 m, např. pěna, suspenze, inkluze (vzduch v pevné látce – např. molitanová houba)

Metody oddělování složek směsi

Filtrace

• Oddělíme pevnou složku, která se zachytí na filtru, od kapalné (plynné) složky, která filtrem protéká jako tzv. filtrát
• Používá se např. při zachycování nečistot při výrobě pitné vody nebo při čištění vzduchu

Krystalizace

• Oddělíme složky směsi na základě jejich různé rozpustnosti
• Nejdříve tvoří krystaly látka nejméně rozpustná (může být provedena ochlazením za horka nasyceného roztoku nebo odpařením rozpouštědla)
• Používá se např. při získávání čistého krystalového cukru z cukerné šťávy

Sedimentace

• Oddělíme pevné částice rozptýlené v plynu nebo kapalině, které se usazují na základě gravitačních sil
• Nejprve se usazují částice s největší hustotou
• Uplatňuje se např. při čištění odpadních vod

Destilace

• Oddělíme jednotlivé kapalné složky směsi na základě jejich rozdílné teploty varu
• Zahřátím se nejdříve uvolňují páry s převládajícím obsahem složky s nejnižší teplotou varu, které se vedou do chladiče, kde opět zkapalní
• Získává se tak např. ethanol ze směsi vzniklé ethanolovým kvašením cukrů
• V průběhu destilace stoupá teplota zahřívaného roztoku, a lze tak směs separovat do několika podílů neboli frakcí podle jejich teploty varu → frakční destilace – jsou zachycovány jednotlivé frakce destilující v určitém teplotním rozmezí
• Praktický význam v průmyslu má např. frakční destilace ropy nebo kapalného vzduchu

Sublimace

• Oddělíme ze směsi složku, která zahříváním přechází z pevného skupenství přímo do plynného (sublimuje)
• Lze tak získat např. čistý jód

Extrakce

• Oddělíme složky směsi na základě jejich rozdílné rozpustnosti v určitém rozpouštědle
• Oddělovaná složka se na rozdíl od ostatních složek směsi v rozpouštědle rozpustí a následně se získá odpařením rozpouštědla nebo destilací
• Můžeme tak získat např. surový olej z olejnatých semen

Chromatografie

• Oddělíme složky směsi na základě jejich rozdílných vlastností (např. adsorpce = hromadění plynné nebo rozpuštěné látky (adsorbátu) na povrchu jiné látky, adsorbentu; nebo velikosti částic) vzhledem ke dvěma nemísitelným fázím (stacionární, např. pórovitý materiál, a mobilní, např. rozpouštědlo)
• Při pohybu mobilní fáze podél stacionární dochází k oddělování složek
• Používá se např. při analýze složitých směsí látek

Elektroforéza

• Oddělíme složky směsi na základě rozdílné pohyblivosti elektricky nabitých částic různých látek v elektrickém poli
• Používá se např. v biochemii k dělení bílkovin

Soustavy (systémy) látek

• Soustava je soubor všech látek v určitém vymezeném prostoru
• Každá soustava je od okolí oddělena stěnami (skutečnými, např. sklo, nebo myšlenými, např. rovina)
• Soustava s okolím vyměňuje energii a částice
• Izolovaná soustava – její stěny zabraňují výměně energie i částic s okolím, např. voda v termosce
• Uzavřená soustava – její stěny nepropouštějí částice, ale umožňují výměnu energie s okolím, např. voda v baňce uzavřené zátkou
• Otevřená soustava – její stěny umožňují výměnu částic i energie s okolím, např. voda v kádince
• Soustavy můžeme dělit podle počtu fází (fáze = homogenní oblast v heterogenní soustavě, od sebe odděleny plochou = fázové rozhraní → vlastnosti se mění skokem)
• Homogenní (stejnorodá) soustava – má v celém svém objemu stejné vlastnosti, jsou tvořeny jedinou fází, např. směs plynů (vzduch)
• Heterogenní (různorodá) soustava – nemá všude stejné vlastnosti, je tvořena několika fázemi oddělenými hraniční oblastí, ve které se vlastnosti skokově mění, např. v soustavě voda a vzduch (1. fáze – voda, 2. fáze – vzduch) se při přechodu z jedné fáze do druhé mění hustota, skupenství, index lomu aj.

Analytická chemie a její metody

• Analytická chemie je jedním z oborů chemie, který se zabývá zkoumáním chemického složení vzorků látek a směsí
• V poslední době patří mezi nejrychleji se vyvíjející obory
• Analytická chemie má široké uplatnění v praxi, nejvíce při výrobě, kdy je třeba kontrolovat, jaké látky obsahují konečné produkty
• Dělí se na dva podobory: analytickou chemii kvalitativní a kvantitativní

Analytická chemie kvalitativní

• Zabývá se zjišťováním a prokazováním přítomnosti konkrétních látek, prvků, iontů a funkčních skupin ve vzorku a neurčuje, v jakém množství se tyto složky ve vzorku vyskytují

Metody kvalitativní analýzy

Organická analýza

• Zkoušky čistoty, rozpustnosti, elementární analýza, důkazy funkčních skupin

Anorganická analýza

• Na suché cestě – zahřívání v baničkách, žíhání dmuchavkou, plamenové zkoušky, perličkové zkoušky
• Na mokré cestě – dělení a důkazy kationtů a aniontů

Analytická chemie kvantitativní

• Zabývá se zjišťováním množství jednotlivých složek ve zkoumaných vzorcích
• Přitom může jít o sledování zastoupení jednotlivých chemických prvků ve vzorku, ale i zkoumání obsahu chemických sloučenin v nejrůznějších směsích

Metody kvantitativní analýzy

Organická analýza

• Elementární analýza

Anorganická analýza

• Vážkové metody, odměrné metody

Nomenklatura anorganické a organické chemie

Nomenklatura anorganické chemie

Obecné principy názvosloví

• Základní veličinou, na níž je názvosloví anorganické chemie vybudováno, je oxidační číslo prvků.
• !!! Součet oxidačních čísel všech atomů v elektroneutrální molekule (vzorci) je roven nule.
• !!! Součet oxidačních čísel všech atomů v iontu je roven jeho náboji.

Oxidační číslo	Zakončení přídavného jména (u solí názvu kationtu)	Zakončení podstatného jména (u solí názvu aniontu)
I	-ný	-nan
II	-natý	-natan
III	-itý	-itan
IV	ičitý	-ičitan
V	-ičný, -ečný	-ičnan, -ečnan
VI	-ový	-an
VII	-istý	-istan
VIII	-ičelý	-ičelan
-..,-IV, -III, -II, -I	—	-id

• Ve víceprvkových sloučeninách mají atomy kovů I.A skupiny(alkalické kovy) oxidační číslo I; atomy kovů II.A skupiny (kovy alkalických zemin) oxidační číslo II; atom fluoru -I; atom vodíku často I; atom kyslíku často -II; atom hliníku III.
• Názvy sloučenin se tvoří z názvů jejich součástí tak, aby co nejlépe vystihovaly stechiometrické poměry i strukturu dané sloučeniny. Ve většině případů je název sloučeniny složen z podstatného a přídavného jména. Podstatné jméno je odvozeno od elektronegativní části sloučeniny (u solí anion), přídavné jméno charakterizuje část elektropozitivní (u solí kation). V názvu se dodržuje pořadí podstatné jméno – přídavné jméno.

 

• K vyznačení počtu větších atomových skupin (např aniontů oxokyselin) nebo tam, kde by použití jednoduchých číslovkových předpon vedlo k nejasnostem, se používá násobných číslovkových předpon bis(…), tris(…), tetrakis(…) , …
• Číslovkové předpony nejsou nutné, pokud koncovky oxidačních čísel jednoznačně určují stechiometrické složení. (Je-li název sloučeniny jednoznačný, je možno číslovkové předpony vynechat)

Na₂S₂                      disulfid disodný (sodný)

Li₂HPO₄                 hydrogenfosforečnan dilithný (lithný)

Ca₃(PO₄)₂               bis(fosforečnan) trivápenatý (fosforečnan vápenatý)

(SO₃)₃                     oxid sírový trimerní

• U některých sloučeni vodíku je možno použít jednoslovný název, v němž se na prvém místě uvede název prvku nebo atomové skupiny se zakončením -o a připojí se slovo „vodík“.

HF          fluorovodík

HBr         bromovodík

HCN        kyanovodík

• Názvy vodíkatých sloučenin III., IV., V.a VI. podskupiny priodického systému i sloučenin odvozených se tvoří použitím koncovky -an ke zkrácenémulatinskému názvu prvku.

AlH3	alan		SiH4	silan		PH3	fosfan		H2S	sulfan
BH3	boran		Si2H6	disilan		AsH3	arsan		H2S2	disulfan
B2H6	diboran!		GeH4	german		SbH3	stiban		H2Sx	polysulfan
			SnH4	stannan		BiH3	bismutan		H2Se	selan
			PbH4	plumban					H2Te	tellan

Názvy kyselin a jejich derivátů

• Názvy bezkyslíkatých binárních kyselin se tvoří přidáním koncovky –ová k názvu dané sloučeniny halogenu s vodíkem.

HF           fluorovodík neboli kyselina fluorovodíková

HBr         bromovodík neboli kyselina bromovodíková

• Názvy oxokyselin jsou složeny z podstatného jména kyselina a přídavného jména charakterizujícího elektronegativní část molekuly, tj. centrální atom a jeho kladné oxidační číslo.

HClO                      kyselina chlorná

HClO₂                     kyselina chloritá

HClO₃                     kyselina chlorečná

HClO₄                     kyselina chloristá

H₂SeO₄                            kyselina selenová

H₂SO₃                               kyselina siřičitá

H₂S₂O₅                             kyselina disiřičitá

• Tvoří-li prvek v témže oxidačním čísle několik kyselin lišících se počtem „kyselých“ vodíkových atomů, je nutno tento počet v názvu vyznačit číslovkovou předponou a předponou hydrogen-
• HIO₄ kyselina hydrogenjodistá
• H₃IO₅ kyselina trihydrogenjodistá
• H₅IO₆ kyselina pentahydrogenjodistá
• HReO₄ kyselina tetraoxorhenistá
• H₃ReO₅                 kyselina pentaoxorhenistá

Kationty

K+	draselný kation neboli draselná sůl
Ba2+	barnatý kation neboli barnatá sůl
Fe3+	železitý kation neboli železitá sůl

Anionty

H^–            hydrid neboli hydridový anion

F^–                   fluorid neboli fluoridový anion

Cl^–                 chlorid neboli chloridový anion

Br^–                bromid neboli bromidový anion

I^–                     jodid neboli jodidový anion

O^2-                oxid neboli oxidový anion

S^2-           sulfid neboli sulfidový anion

N^3-                nitrid neboli nitridový anion

CrO42-        chroman neboli chromanový anion Cr2O72-      dichroman (dichromanový anion) NO2–          dusitan (dusitanový anion)

P^3-           fosfid neboli fosfidový anion

HSO₄^–              hydrogensíran neboli hydrogensíranový anion

H₂PO₄^–        dihydrogenfosforečnan

HPO₄^2-        hydrogenfosforečnan

Názvy solí a hydrogensolí oxokyselin

• Názvy solí se tvoří z názvů iontů, z nichž se skládají.
• Podstatné jméno odpovídá aniontu, přídavné jméno

BaSO₃                             siřičitan barnatý

Ca(ClO)₂                         chlornan vápenatý   neboli bis(chlornan) vápenatý

(NH₄)₂Cr₂O₇                   dichroman amonný neboli dichroman diamonný

• Atomy vodíku v kyselině, které lze nahradit kationty kovů, se obvykle označují jako „kyselé vodíky“.
• Soli, které je obsahují, je možno označit skupinovým názvem kyselé soli. Přítomnost „kyselých“ vodíků se v názvu soli vyjádří předponou hydrogen- spojenou s číslovkovou předponou. Ve vzorci se vodíky píšou před centrální atom.

KHCO₃                             hydrogenuhličitan draselný

NH₄H₂PO₄                       dihydrogenfosforečnan amonný

Cs₂H₄TeO₆                       tertahydrogentelluran cesný

Ca(HCO₃)₂                       hydrogenuhličitan vápenatý nebo bis(hydrogenuhličitan) vápenatý

• Počet kationtů a aniontů  se v názvu soli nemusí uvádět, uvádí se, jen pokud je to nutné k jednoznačnému určení stechiometrie – aby nedošlo k záměně za jinou sůl:

Al(PO₃)₃  tris(fosforečnan) hlinitý
nelze jen nazvat fosforečnanem hlinitým, což je AlPO₄

• Ve vzorcích podvojných a smíšených solí se jednotlivé kationty uvádějí v pořadí rostoucích oxidačních čísel kationtů; při stejném oxidačním čísle v abecedním pořadí symbolů prvků.
• Víceatomové kationty se uvádějí jako poslední ve skupině kationtů téhož náboje, atom vodíku jako poslední před aniontem.
• Anionty se uvádějí v abecedním pořadí symbolů prvků resp. centrálních atomů. Názvy jednotlivých kationtů a aniontů se oddělují pomlčkou. Pořadí v názvu je určeno pořadím ve vzorci.

KMgBr₃                                  bromid draselno-hořečnatý

NH₄MgPO₄.6H₂O                  fosforečnan amonno-hořečnatý hexahydrát

NaNH₄HPO₄                          hydrogenfosforečnan sodno-amonný

Ca₅F(PO₄)₃                            fluorid-tris(fosforečnan) pentavápenatý

Cu₃(CO₃)₂F₂                           bis(uhličitan)-difluorid triměďnatý

Na₆ClF(SO₄)₂                         chlorid-fluorid-bis(síran) hexasodný

• Soli, obsahující vedle jiných aniontů také anionty hydroxidové nebo oxidové, se mohou označovat skupinovým názvem zásadité soli. Jejich vzorce a názvy se tvoří v souhlase s pravidly pro podvojné a smíšené soli.

MgCl(OH)              chlorid-hydroxid hořečnatý

BiCl(O)                   chlorid-oxid bismutitý

ZrCl₂O.6H₂O         dichlorid-oxid zirkoničitý hexahydrát

AlO(OH)                                oxid-hydroxid hlinitý

Solváty

• Počet molekul rozpouštědla krystalosolvátech (vody v krystalohydrátech) se vyjádří číslovkovou předponou za názvem základní sloučeniny. Nebo před názvem, který se pak uvede ve 2. pádu.

BaCl₂.2H₂O            chlorid barnatý dihydrát nebo dihydrát chloridu barnatého

AlCl₃.xNH₃             chlorid hlinitý amoniakát nebo amoniakát chloridu hlinitého

CaSO₄.1/2H₂O      síran vápenatý hemihydrát nebo hemihydrát síranu vápenatého

Nomenklatura organické chemie

• Veškeré názvosloví organických látek vychází z názvosloví alkanů.
• Základ názvu je vždy tvořen jménem hlavního řetězce.

1                             methan                  CH₄

2                             ethan                     C₂H₆

3                             propan                  C₃H₈

4                             butan                     C₄H₁₀

5                             pentan                   C₅H₁₂

6                             hexan                    C₆H₁₄

7                             heptan                   C₇H₁₆

8                             oktan                     C₈H₁₈

9                             nonan                    C₉H₂₀

10                           dekan                    C₁₀H₂₂

• O přítomnosti postranních řetězců nebo funkčních skupin vypovídají předpony, popřípadě přípona.
• Každému označení dané skupiny předchází její lokant, tj. číslo uhlíku základního skeletu, na který se daná skupina váže.
• V organické chemii je funkční skupina určitá skupina atomů v molekule, která jí přidává určité charakteristické vlastnosti.

Uhlovodíky

                     Skupina                  Obecný vzorec             Předpona       Přípona               Výskyt

Alkyl                         R-                                       alkyl-                                -an                         Alkany

Alkenyl                    R-CH=CH-                       alkenyl-           -en                        Alkeny

Alkynyl                    RC≡C-                               alkynyl-           -yn                         Alkyny

Fenyl                        C₆H₅–                                 fenyl-                              -benzen              deriváty benzenu

 

Skupiny obsahující dusík

                     Skupina                  Obecný vzorec             Předpona       Přípona               Výskyt

Aminoskupina         -N<                                     amino-              -amin                      Aminy, aminokyseliny

Amidová                   -C(=O)-N<                         karboxamido-    -amid                      Amidy karboxyl. kys.

Azoskupina              -N=N-                                 azo-                    -diazen                   Azosloučeniny

Imidová                     -C(=O)-NH-C(=O)-            imido-               -imid                       Imidy karboxyl.h kys.

Iminová                     -C(=N-)-                              imino-               -imin                       Iminy

Nitrilová                    -C≡N                                   kyano-               -nitril, -kyanid       Nitrily

Nitroskupina            -NO₂                                   nitro-                                                Nitrosloučeniny

Nitrososkupina        -NO                                     nitroso-                                            Nitrososloučeniny

Pyridylová                -C₅H₆N                                pyridin-2/3/4-yl -pyridin                  Deriváty pyridinu

 

Skupiny obsahující kyslík

                     Skupina                  Obecný vzorec             Předpona       Přípona               Výskyt

Hydroxylová            -OH                                     hydroxy-           -ol                           Alkoholy, hydroxykys.

Aldehydická             -CH=O                                formyl-              -al                           Aldehydy, aldehydokys.

Ketoskupina             >C=O                                  oxo- (keto-)      -on                          Ketony, ketokyseliny

Karboxylová             -C(=O)-OH                         karboxy-           -karboxyl. kys.      karboxyl. kys.

Etherová                   -O-                                      {alk(an)}oxy-    {alkyl}{alkyl}ether     Ethery

Hydroperoxidová   -O-OH                                hydroperoxy-  {alkyl}hydroperoxid Org. peroxidy

Peroxidová              -O-O-                                  peroxy-             {alkyl}peroxid          Organické peroxidy

 

Skupiny obsahující halogen

                     Skupina                  Obecný vzorec             Předpona       Přípona               Výskyt

Halogeno                  -X                                        halogeno-         {alkyl}halogenid   Halogenderiváty

Fluoro                       -F                                        fluoro-              {alkyl}fluorid         fluoroderiváty

Chloro                       -Cl                                       chloro-              {alkyl}chlorid        chloroderiváty

Bromo                       -Br                                      bromo-             {alkyl}bromid        bromoderiváty

Jodo                          -I                                         jodo-                  {alkyl}jodid            jododeriváty

Acylhalogenidová   -C(=O)-X                                                       {acyl}halogenid    halogenidy karboxyl. k.

 

Skupiny obsahující síru

                     Skupina                  Obecný vzorec             Předpona       Přípona               Výskyt

Sulfonylová              -SO₂–                                   sulfonyl-           -sulfon                   Sulfony

Sulfonová                 -SO₃H                                 sulfo-                 -sulfonová kys.     Sulfonové kys.

Thioetherová           -S-                                                                  -sulfid                     Thioethery

Sulfinylová               -S(=O)-                               sulfinyl-             -sulfoxid                                Sulfoxidy

Sulfanylová              -SH                                      sulfanyl-            -thiol                      Thioly

 

• Za alkyl- se při tvorbě názvu dosazuje konkrétní uhlovodíkový zbytek (např. methyl-), za halogen- pak halogenový atom (chlor-).
• Pokud je v tabulce uvedeno více předpon či přípon pro jednu funkční skupinu, pak druhá z nich platí pro případ, kdy uhlík této funkční skupiny nelza zahrnout do hlavního řetězce. Např. kyselina benzoová je systematickým názvem kyselina benzenkarboxylová (koncovka -karboxylová), zatímco kyselina octová je systematicky kyselina ethanová (koncovka -ová).