- 1526 po smrti Ludvíka Jagellonského v bitvě u Moháče proti Turkům
- Kandidátů na český trůn mnoho → české království bohatou zemí, bohaté šlechtické rody (omezovala panovníkovu moc – Pernštejnové, Rožmitálové, …)
- Zemský sněm zvolil Ferdinanda I. Habsburkého (bratr Karla V. – byl ze všech kandidátů nejbohatší → dobré vztahy se silnými zeměmi, vojenská pomoc před napadení Turky, české země se staly součástí středoevropské politiky)
- Schválen za českého krále pouze sněmem českým (ne moravským)
- Slíbil, že zachová všechna zemská práva a dodržovat pravidla (náboženská tolerance)
- Habsburská monarchie – označení území – trvání až do roku 1918 (WW1)
- V čele stojí Habsburk
- Do 1806 (Napoleonské války → jako císař zabere habsburské državy → rakouský císař) Habsburkové jsou říšskými králi (kromě všech těch titulů) se sídlem ve Vídni (Rudolf přesídlil do Prahy)
- Rakouské země: Korutany, Kraňsko, Štýrsko, Horní a Dolní Rakousy, Tyrolsko
- České země: Čechy, Morava, Slezsko, Horní a Dolní Lužice
- Uhry (dnešní Slovensko, Chorvatsko, Maďarsko, Ukrajina = Sedmihradsko, část Rumunska)
- Državy na území Německa: Kurfiřství saské, Bavorsko
Problémy s nástupem
- Náboženství – Habsburkové katolíci, české země utrakvisté
- → schválil jen kompaktáta (kališníci a luteráni schváleni nebyli) – schválil jen husitství
- → rekatolizace
- Jazyková nejednotnost – germanizace (němčina úředním jazykem)
- České země pokladnicí (těžba surovin) a obilnicí (zajišťují produkci obilí) pro Habsburky
- → neustálé „ždímání“ českých zemí
- Manufaktura v českých zemích – Krušnohoří
- Centralizace do Vídně – zemský sněm – schvaluje daně, jmenuje panovníka, svolává zemskou hotovost (= celozemská armáda, slouží k obraně království)
Ferdinand I. Habsburský
- 1526 – 1564
- Jako první Habsburk dědičně, jeho synové mají nárok na trůn
- později se stane králem uherským, českým a říšskoněmeckým
- 1546 – 1548 – ŠMALKALDSKÁ VÁLKA
- protestanti x katolíci
- Habsburkové se připojili na stranu katolíků
- od českých zemí – dostali finance → i požadují zemskou hotovost = celozemská armáda (sloužila k obraně českých zemí) → zemský sněm odmítl svolat zemskou hotovost
- è 1. STAVOVSKÝ ODBOJ – nejednotný, tříštil se v názorech
- 1547 – BITVA U MÜHLBERGU
- vyhráli protestanti
- Ferdinand rychle ovládl Prahu
- potrestal české stavy – dost krutě a absolutisticky (dva šlechtice a dva měšťany)
- šlechta přišla o svůj majetek (konfiskace – zabaven)
- samospráva a soudnictví – byli podřízeny královskému dozoru
- hejtmané a rychtáři – vykonávali dozor nad městy
- pokuty a konfiskace majetku měst
- 1547 – svolá Bartolomějský sněm
- měl posloužit posílení moci panovníka
- byla potvrzena dědičná práva Habsburků
- panovník má právo svolávat zemský sněm
- může obsazovat zemské úřady svými úředníky
- persekuce (pronásledování) členů Jednoty bratrské
- posunuli se na Moravu (nebyli moc na očích)
- J. A. Komenský
- v čele bratrské byl biskup – Ferdinand ho věznil na Křivoklátě
- korunovační klenoty – Ferdinand je nebude přesouvat a zůstali v Čechách
- → úpadek kališnictví a posílení katolictví
- 1556 – pozval Jezuity do Čech
- byla i JEZUITSKÁ KOLEJ – KLEMENTINUM
- Karolinum – domov utrakvistů
- jezuité dohlíží na školu → výchova katolíků
- nevychovávali protestanty
- 1561 – obnova pražského arcibiskupství
- v čele Antonín Prus z Mohelnice
- Jan Rokycan – 1434 – byl zvolen husity → nikoli uznaný papež
- po jeho smrti nastupuje Maxmilián I. Habsburský
Maxmilián I. Habsburský
- 1564 – 1576
- 1575 – vydal Českou konfesi (české vyznání)
- nebyla vydána písemně, jen ústně
- příslib tolerování jiných náboženských vyznání než katolické
- dohoda mezi luterány, utrakvisty a katolíky
- byl oblíbeným panovníkem – vzdělaný (ovládal 7 řečí)
- měl bratra Ferdinand Tyrolský (druhorozený syn Ferdinanda)
- podporoval umění v českých zemích
- synové Maxmiliána měli nárok na nástup trůnu
Rudolf II.
- 1572 korunován českým králem
- Nesměl mít sídlo v Praze
- Jeho bratrem Matyáš I. Habsburský
- 1583 přesídlil do Prahy → kulturní rozkvět, příchod učenců, umělců
- Trpěl depresemi a fobiemi (klaustrofobie), syfilis
- Matyáš mu sebere titul krále uherského, císaře římskoněmeckého, markraběte moravského
- Nakonec mu zůstalo jen české království, o něj ho chtěl také připravit
- → Libeňská smlouva →dohoda mezi bratry, že může být český král, ale až zemře, připadne to jemu
- Rudolf uzavřel mír s Turky → předešel válečnému střetnutí, ale stálo ho to hodně peněz → výrazný zahraniční úspěch
- 1609 Rudolfův majestát – nejdůležitější dokument, který vydal → písemné potvrzení české konfese, náboženské tolerance (luteránství, kalvinismus, utrakvisté, novoutrakvisté, jednota bratrská, židé) → České země zemí svobodnou (tento dokument vydal proti své vůli, české stavy mu slíbili přízeň), platil i pro poddané
- Vzkvétá židovské ghetto – Josefov – rabín Löw
- 1611 Rudolf abdikoval, 1612 umírá bezdětný
Matyáš
- 1611 – 1619 český král
- Přenesl sídlo zpět do Vídně
- Opětné posilování absolutismu
- Další germanizace – úředním jazykem němčina a jazykem vzdělanců latina (diplomacie)
- Porušování Rudolfova majestátu, dokonce útoky a zbourání protestantských kostelů – české stavy na to upozorňovali, ale Matyáš je ignoroval
- 1618 sjezd nekatolíků do Prahy – dohodli se, že přednesou své požadavky, aby nedošlo k porušování majestátu
- Matyáš tento sjezd zakázal
- Nekatolíci přednesli své požadavky, místodržící se jim smáli → české stavy je vyhodily z okna ven
- → květen 1618 třetí pražská defenestrace → POČÁTEK ČESKÉHO STAVOVSKÉHO POVSTÁNÍ (ukončeno bitvou na Bílé hoře 1620)
- Vilém Slavata z Chlumu a z Košunberka , písař Fakricius, Jaroslav Bořita z Martinic
- → spadli z 18 metrů do odpadků → nic se jim nestalo (jen Slavata zlomená noha)
- Bylo zvoleno 30 direktorů (z řad šlechty, měšťanstva a rytířstva) – správa českého království – v čele Václav Vilém z Roupova
- Matyáš umírá 1619 a české stavy si zvolí Fridricha Falckého
Fridrich Falcký
- („zimní král“ – vládl jen 13 měsíců) – spřízněn s Jakubem I. (anglický král, Stuartovec) – Anglie se k povstání nijak nevyjádřila
- České stavy rozděleny na:
- Radikální – neuznávali Habsburky za krále
- Umírnění – byli ochotni s Habsburky uzavřít kompromis
- Představovali si podporu od Nizozemí, Anglie
- Odboj ryze stavovský
- Morava v 1618 neutrální – kvůli tehdejšímu správci (Karel starší ze Žerotína) – nechtěl si to rozhádat s císařem
- Zahraničí:
- Hledají pomoc v zahraničí, ale jediní kdo jim byl ochoten pomoci, bylo Nizozemí (finanční pomoc)
- Anglie odsoudila české povstání
- Německo nejednotné – smlouva s Habsburky o neútočení → nemohli se angažovat
- Uhry vyjádřily podporu – Gabor Bethlen – protihabsburský postoj, podpora Turků → hledá v tom své ambice, sklony ke zradě, laxní přístup
- Dánsko a Švédsko, Skandinávie, Francie – podporovali protihabsburský odboj
- Neúspěšné tažení českých stavů na Vídeň
1620 bitva na Bílé hoře
- Střet Habsburků a českých stavů
- V čele císařské armády Buguoi
- 8. 11. trvala pouze dvě hodiny → úplná porážka demoralizované stavovské armády (české vojsko začalo prchat z boje)
- → císařská vojska bez boje dobyly Prahu, Buquoi odkráčel na koni lehce zraněn
- Stavovskou armádu vedli Thurn, Anhalt
- → pronásledování odbojářů → tresty → konfiskace majetku české šlechty (115 panství) → konfiskovaná půda dána šlechtě, která byla zavázána Habsburkům – „cizí šlechta“
- → přichází nové dynastie – zahraniční šlechta (Valdštejnové, Lichtenštejnové, Ditrichštejnové, italský rod Piccolomini, Buqojové)
- Potrestání odbojářů → poprava 27 pánů 21. 6. 1621 na Staroměstském náměstí – 3 šlechtici, 7 rytířů, 17 měšťanů (Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic, Ján Jessenius) – popravu vykonal kat Mydlář
- – letá válka – 1618 – 1648
- fáze – válka česká – 1618-1620
– první celoevropský vojenský konflikt -> vzniká na českém území
- začíná jako konflikt náboženstvé -> konflikt mocenský a v konflikt boje o hegemonii (= boje o nadvládu)
- katolická liga (Habsburkové) X protestantská unie ( Č. stavy, Nizozemí, Dánsko Švédsko, Fr.)
- Sasko – dává se vždy na stranu, která se jim bude hodit
- Francie (katolická) přesto na straně protestantské unie – důvod: spory mezi Habsburky a Fr.
- fáze – válka falcká – 1620-1623
– Habsburkové X Fridrich Falcký – ten ztratil svou rodnou Falc (Falc dostalo Sasko + dostalo i titul kurfiřství → kurfiřt = volič římského císaře, jej jich celkem 7) – Habsburkové vítězí
- fáze – válka dánská – 1625 – 1629
– Dánsko podporovalo protestanty (koalice dánského krále Kristiána IV. + Nizozemí + Anglie!, Turecko, Sedmihradsko)
– Kristián IV. X Habsburkové + Turecko, Anglie, Sedmihradsko + Ferdinand II. + Albrecht z Valdštejna (na Moravě, porazil Dány na území Německa) – vítezí Habsburkové → nové državy
– roku 1630 Albrechta propouští z jeho služeb (myslel si, že mu ohrožuje titul)
– 1627 pro České země – Obnovené zřízení zemské – důležitý dokument, který zakotvil důležitá práva Habsburků na českém území (o rok později pro Moravu) → nová ústava Českého království → zakotvilo dědičný nárok na český trůn, povoleno jedině katolictví (exulanti se už definitivně nevrátili zpět do Čech, ale zůstali v emigraci), obnoven zemský sněm, ale mohl se scházet pouze z vůle krále, jako čtvrtý stav opět dosazeno duchovenstvo (před tím v období husitství)
- fáze – válka švédská – 1630-1635
– Gustav II. Adolf – švédský král
Albrecht z Valdštejna (Albrecht Václav Fusebius z Valdštejna)
- 1583 – 1634
- vychován Jindřich Slavatou z Chlumu a Košumberku ve škole Jednoty bratrské
- přestoupil na katolickou víru
- manželky si vybíral podle toho, jak byly bohaté
- tituly – hrabě, vévoda, kníže, generál
- „Pán na zemi i na vodě“
- druhý nejbohatší muž říše
- razil vlastní mince
- osobní bankéř Ferninanda II.
- vojsko o síle 100 000 mužů, manufaktury na zbraně a plné sýpky → nebyl problém vést vojsko
- sídlo – Valdštejnský palác
- Stavovské povstání:
- nepodporoval české a moravské stavy
- v Olomouci popraví všechny jeho kritiky, připraví moravské stavy o 95 000 zlatých
- 4. 11. 1620 – poražení odporu proti císaři na SZ obsazením Loun – odcizil 80 000 zlatých a 100 sudů vína
- odměna – 8 000 usedlostí
- Úspěchy:
- 1625 – jmenován vrchním velitelem říšského vojska
- porážka dánského vojska, dánsko-nizozemské vojska ve Slezsku, obsazení Severního Německa
- 1630 – odvolán → 1631 – znovu povolán
- 1634 – znovu odvolán z funkce a kvůli tajným stykům s protihabsburskou koalicí → prohlášen za zrádceá
- Touha po české koruně:
- jednání s českými emigranty – pouze jako odplata za sesazení
- nabídka Švédska – ze osvobození Valdštejnského vojska od Habsburků dosazení na trůn
- nabídka Francie – trůn za spojenectví (iniciativa kardinála Richelieu)
- Cheb:
- 25. 2. 1634
- příkaz císaře – obvinění z chystané vzpoury, pokusu o převzetí moci a zavraždění císařské rodiny
- „komando dragonů“ – Geraldin, MacDaniel, Deveroux
- zabit probodnutím na lůžku v purkrabském Pachelbelově domě
- Valdštejnovi nejbližší šlechtici zabiti na slavnostní hostině
30. letá válka (taktika a zbraně)
Výroba zbraní
- manufakturní výroba
- levnější, rychlejší a jednoduší produkce
Zbroj a zbraně
Palné
Sečné
Dřevcové
- 1) Plátová výzbroj
- vojáci jezdící na koních
- malá účinnost palebných zbraní na dálku
- 2) Mušketa
- dlouhá ruční zbraň
- s doutnákovým (kolečkovým) zámkem
- dostřel 200-300m
- hmotnost asi 8-10kg (při střelbě se opírá o podpěrnou vidlici – furketu)
- 3) Arkebuza a prachovnice
- ruční palná zbraň
- střední ráže (menší dostřel), kratší a lehčí než mušketa
- neželezné materiály – např. hovězí roh (bezpečnostní roh)
- 4) Dřevcové zbraně
- Halapartna
- hl. zbraň pěchoty
- sečná zbraň
- ostrý dlouhý hrot na konci, který přecházel v sekeru, hlavní zbraň pěchoty, později už jen zbraň stráží
- Partyzána
- Kord – naostřený z obou stran, vyvinut z meče, čepel zužována
- Šavle – zahnutá čepel, naostřená z vnitřní strany
- Palaš
- Dýka – držena v levé ruce, bodná, krátká čepel
- Halapartna
Skupiny vojáků
- 1) Kyrysníci a Arkebuzíři
- na koních, palné zbraně
- palná zbroj x prsní plát a přilba
- vojenská přilba = morion
- ovládali armádu až do 17. století
- 2) dragouni
- Koně pouze k přesunu, jinak pěchota
- Krátká mušketa – drago („plivat oheň“)
- 3) pluk
- Jednotka jezdectva
- 500-1000 mužů
- Velel plukovník nebo ten kdo pluk sám naverboval
- Pluk dělen na roty (standarta = trojúhelníčková vlaječka)
- 4) pikenýři
- Pěchota
- Vyzbrojeni píkou (kopím)
- Proti jezdectvu a pěchotě
- 5) mušketýři
- Mušketa, dýka, kord
- Jedna rána za 2-3 minuty
Způsob boje
- Bitvy pomalé a krvavé
- V neschůdném terénu mohly armády chodit kolem sebe několik dní bez jakéhokoli střetu absence úmluv o válečných zajatcích = zajatci popraveni, pokud za ně nemohla být vyplacena odměna
- Především žoldnéři (placená – plat = žold) – vyšší morálka
- 1) španělský čtverec (tercie)
- Do 3000 lidí
- Tvořili pikenýři uspořádáni ve falanze (falanga = kopí směřují všemi směry) a okolo nich rozestavěni mušketýři
- Známé především díky své vysoké morálce a hloubce řad
- 2) karakola
- Skupina jezdců (kyrysníci, arkebuzíři) přijela na dostřel od nepřítele (40-50 kroků) a zastavila se
- První řada vypálila salvu a pak se vzdálila nabít, mezitím mohla střílet druhá řada, třetí řada atd.
Baroko
- Itálie
- Manýrismus
- Dekorace, výzdoba, zdobení zlatem, mramor
- Kypré tvary („prdelatí andílci“), ovály
- Umění
- Velazquez – Dvorní dámy
- Rembrandt – Noční hlídka
- Rubens – Krajina s duhou
- Van Delt – Dáma s červeným kloboukem
- Sochařství
- Protiklad renesance/humanismu
- Dramatická gesta, postoje
- Typický sklon k pravdivosti až k naturalismu
- Hudba
- Vznešená, majestátní
- Sonáta, italská opera
- Varhany
- Vivaldi, Bach
- Literatura
- Extrémy, vrací se Bůh
- Miguel de Cervantes – Don Quichote
- České baroko
- Po 30leté válce k nám proniklo poněmčování àbaroko
- Kostelíky, kapličky – selské baroko
- Architektura
- Na objednávku církve a šlechty
- Významní umělci, mnozí se usadili
- Rody Dienzenhoferů a Luragů