Nebuněčné soustavy

Publikováno administrator

Organismy nacházející se na pomezí živých a neživých systémů. Řadí se viry, viroidy a priony

 

1. Viroidy

Nemají bílkovinný obal, jen nukleovou kyselinu – RNA

čistě jen infekční částice, napadají pouze rostliny – např. vřetenovitost u brambor

 

2. Priony

Nesprávně stočená bílkovina, bez nukleové kyseliny, donutí mozkové bílkoviny k přeměně na houbovitou hmotu. Způsobují degenerativní onemocnění – závažné poruchy nervové soustavy (v krajním případě smrt). Nejdou zničit tepelnou úpravou.

  • Creutzfeldt-Jakobova nemoc – je mimořádně vzácné, vždy smrtelné, neurodegenerativní

onemocnění mozku, zapříčiněné neovladatelným množením infekční prionové bílkoviny, dělá z mozku houbovitou hmotu, zapříčiněné konzumací nemocné tkáně, inkubační doba činí v rozmezí – 6 měsíců, až 40 let. Stejná podoba nemoci se nazývá jinak u zvířat: BSE (bovinní spongioformní encefalopatie)- nemoc

šílených krav

Scrapie= klusavka – ovce, kozy;

  • kuru – u kanibalů na nové Guineji, pojídaní mozků svých nepřátel.

 

  1. Viry

Jsou nebuněčné částice. Jsou schopné rozmnožování pouze v hostitelských buňkách, viry jsou nitrobuněční (intracelulární) parazité, nemají vlastní aparát pro tvorbu bílkovin (ribozómy a tRNA) a ani vlastní metabolický aparát, nejsou citliví na antibiotika.

Částice viru schopná infikovat buňku a množit se v ní se nazývá virion

velikost: 15-300 nm (elekron. mikroskop), různý tvar

 

Virus – Nejprimitivnější viry obsahují pouze svoji genetickou informaci ve formě DNA nebo RNA

  1. informace je uložena v kapsidě– proteinový obal viru – ten je složen z malých bílkovinných

částic kapsomer. Ty složitější mohou navíc obsahovat 1-2 obaly pocházející z napadené buňky –

umožňují jim pak dostat se nepozorovaně na hostitelskou buňku, aniž by tato buňka poznala, že

jde o cizorodou částici.

Viry mohou infikovat jen specifické hostitelské buňky podle bílkovin, které se nacházejí na povrchu viru a hostitelské buňky – zapadnou do sebe jako klíč do zámku.

 

Viry se z jedince dostávají v podobě napadených a poškozených buněk jako hlen, odlupovaná pokožka, močí, krví a výkaly.

který jako jediný dokáže opačný přepis genetické informace z RNA zpět na DNA, buňka

začne vyrábět chybné kopie.- HIV)

  • Onkoviry – nádorová bujení, dokážou přeprogramovat dělení buňky

Reprodukce virů

 

  1. rostlinné a živočišné
  2. přichycení virionu na buňku
  3. proniknutí virionu do buňky
  4. přeprogramování buňky – buňka začne produkovat bílkoviny a nukleové kyseliny podle receptu viru
  5. lyze – prasknutí buňky a viry se dostanou ven

 

Virogenní cyklus – někdy nemusí dojít k přeprogramování buňky, NK viru se začlení NK hostitelské buňky = provirus virus se tak dále dělí s buňkou a namnožuje se ve více buňkách nových.

 

  1. bakteriofágy
  2. přichycení na povrch buňky
  3. do buňky se nedostane celý bakteriofág, ale jen jeho nukleová kyselina přes stažitelný krček, obal

(kapsida) zůstane na povrchu

 

2 typy rozmnožování bakteriofága (cykly):

  • lytický: přeprogramuje buňku na výrobu bílkovin => po té dojde k prasknutí buňky = lyze a

uvolnění nových virových částic do těla

  • lyzogenní = virogenní: NK se začlení do NK buňky = profág a dělí se spolu s buňkou. Po určité době zase přechází na lytický cyklus.

Virová onemocnění člověka

Viry způsobují velké množství významných infekčních chorob. Proti některým z těchto onemocnění je k dispozici účinná vakcína. Spousta léků však pouze potlačuje symptomy, ale samotnou příčinu onemocnění nevyřeší, hlavní boje vede imunitní systém hostitele.

 

Chřipka – RNA virus, horečka, zimnice, bolest, únava. Viry chřipky se mohou mezi sebou křížit a tvořit

nové druhy, které mohou vyvolat pandemii. (Španělská chřipka (1918-19) přes 20mil.obětí)

Ptačí chřipka –  epicentrum v jihovýchodní Asii do Evropy zavlečen ptáky 2005 virus H5N1)

opary (herpes virus – je přiklad viru který se projevuje skrytou (latentní) infekcí – je v buňkách , ale projeví

se většinou až po oslabení organismů, při chřipce, nervovými výkyvy nebo stresem),

AIDS – HIV – virus způsobující ztrátu imunity- napadí T-lymfocyty, které vyrábí protilátky na jiná

onemocnění – postupně je ničí a člověk tak většinou umírá na běžné infekce, které by

normální organizmus vydržel. Přenos krví, poševním sekretem, spermatem, injekční jehlou,

tetovací jehlou, z matky na plod.

hepatitida – lidově „žloutenka“ -viry napadající játra, nejběžnější jsou varianty A, B a C),

rýma, zánět horních cest dýchacích,

zarděnky, spalničky, dětská obrna, příušnice, neštovice, klíšťová encefalitida, vzteklina, SARS

 

Zvířecí – slintavka, kulhavka (puchýřky v dutině ústní a na končetinách).

Rostlinné -RNA viry – virus mozaiky tabákové –  taková onemocnění může přenášet sající hmyz (mšice).

 

 

Léčba virových onemocnění

Imunitní systém představuje naší přirozenou obranu. na virová onemocnění nezabírají antibiotika. Dá se proti ním očkovat = Vakcinace – založená na schopnosti organismu vytvořit si protilátky proti cizorodým

látkám. (z latinského vacca-kráva, poprvé použita proti pravým

neštovicím obsahovala viry kravských neštovic, těm co byly podány byli

imunní vůči pravým neštovicím).

  1. 1. aktivní imunizace – do těla se vpraví oslabené nebo usmrcené mikroorganizmy – tělo si vytvoří

vlastní protilátky a imunologickou paměť. A při opětovném setkaní s nemocí

tělo zareaguje rychle a účinně. poprvé požito proti pravým neštovicím 18.

stol. ty byly vymýceny.

  1. pasivní imunizace- do těla se vpraví protilátky.

 

 

Antibiotika ničí enzymy a narušují biochemické procesy patogenních bakterií, ale viry žádné enzymy nemají, léky které se podávají proti virům působí proti syntéze nukleových kyselin viru.