– řídicí soustava – řízení koordinace činnosti orgánů a orgánových soustav
– zajištění homeostázy
– ektodermálního původu (vchlipování neuruly à trubice)
– funkce nervové soustavy: – přenos vzruchů z vnějšího nebo vnitřního prostředí a
koordinovaná reakce na ně
FYLOGENEZE NERVOVÉ SOUSTAVY
Typy nervové soustavy:
A) Difúzní (rozptýlená) – síť neuronů a jejich výběžků
– střed výběžků = synapse
– vzruch může procházet oběma směry – soustava všesměrná
– přenos vzruchu je relativně pomalý
– na silný podmět reaguje celý organismus (stočí se)
– žahavci – polypovci
B) Provazcovitá, kruhovitá – koncentrovaná
– jedno vlákno, mezi ním buňky
– jednosměrná
– napojena – síť – medúzovci
– navazuje difúzní nervová soustava
– nervové prvky – ostnokožci
C) Gangliová (uzlinová) – do ganglií se soustředí buňky (neurony)
– cephalizace = soustřeďování smyslů a nervové soustavy do hlavové části
– uložena ventrálně
– ploštěnci (ploštěnky), měkkýši (hlemýžď zahradní), hlavonožci (chobotnice)
– žebříčkovitá – kroužkovci – žížala, pijavice
– členovci – hmyz
D) Trubicovitá – ektodermální původ
– kmen strunatci – pláštěnci, kopinatci, obratlovci
– pláštěnci – ontogenetická regrese
– larva – trubicovitá nervová soustava
– dospělci – gangliová nervová soustava
– kopinatci – nervová soustava bez mozku
– obratlovci – 2 části – centrální – mozek, mícha
– periferní – obvodové nervstvo
– dorzální uložení
STAVBA A FUNKCE NEURONU
– základní stavební jednotka NS
– vysoce specializované – nedokáží se dělit (pouze axony mohou dorůstat) à vytvoření v prenatálním období
– během života jejich počet pouze ubývá
– počet cca 20-30 miliard
– pospojovány do sítě (počet nervových spojení je asi 300 miliard) – spojování během dospívání (à složitější nervové pochody)
3 druhy – dostředivé, odstředivé, interneurony (spojují předešlé dva druhy)
části:
– tělo (soma) neuronu
– krátké výběžky (dendrity)
– zahajovací článek (iniciální segment) – vznik vzruchu (akčního potenciálu)
– axon (neurit) – obalen 2 pochvami (funkce vedení nervového vzruchu a izolace
axonu od ostatních neuronů)
– myelinová pochva
– Schwanova pochva
– nervová zakončení (synaptická zakončení) – knoflíková zakončení
– glie (neuroglie):
– buňky s funkcí podpůrnou a vyživovací
– při odumření neuronu – schopnost fagocytózy (à odstraňování nefunkčních neuronů)
– spojení dvou neuronů – synapse – připojení nervových zakončení na dendrity nebo tělo dalšího neuronu
PRINCIP ŠÍŘENÍ NERVOVÉHO VZRUCHU
– velmi rychlé (150m/s; 540km/h)
– vzruch = funkční jednotka nervové soustavy -> přenos podráždění po nervové buňce
– na povrchu buňky je cytoplazmatická membrána:
– fosfolipidová dvojvrstva + iontové kanály a bílkovinné přenašeče
– semipermeabilní (selektivně propustná)
– rozdílně propustná pro různé ionty – pro nitrobuněčné K+ asi stokrát více než pro
mimobuněčné Na+
– polarizace membrány (klidový potenciál):
– nestejná propustnost pro Na+ a K+ à nestejnoměrné rozložení iontů à klidový
potenciál (jiná koncentrace iontů uvnitř a vně buňky)
– vytvoření akčního potenciálu (depolarizace):
– změna rozložení nábojů, polarity membrán
– dostatečně intenzivní (prahová hodnota) podráždění receptoru à změna
propustnosti iontových kanálů à zvýšení propustnosti pro Na+ asi na 1-2milisekundy
– bez dekrementu (bez měřitelné ztráty)
– pasivní přechod K+ ven z buňky + aktivní přenos (spotřeba ATP) Na+ (sodno
draselná pumpa) – výměna K+ za Na+ à obnova klidového potenciálu
– latentní období – doba, kdy neuron není drážditelný (ještě se nestačil repolarizovat)
– podnět MUSÍ dosáhnout prahové hodnoty (skokový děj, ne pozvolný)
– synapse (spojení neuronů):
– vezikuly – organely plné mediátorů (neurotransmiterů; např. acetylcholin,
noradrenalin)
– příchod impulsu à přenos mezi buňkami vezikul à přiblížení k presynaptické
membráně à začlenění à vylití obsahu vezikul do synaptické štěrbiny à navázání na
receptor v postsynaptické štěrbině (na základě vhodné prostorové orientace)
– připojení axonu na dendrit nebo tělo jiného neuronu à tok je jednosměrný!
Reflexní oblouk
= činnost nervové soustavy uspořádaná ve složitých obvodech
– okamžik, kdy je tělo podrážděno do okamžiku, kdy tělo
na podnět reaguje
– podráždění receptoru – dostředivá -> informace o události
do centrálního nervového systému -> zpracování – odstředivá
-> efektor – výkonný orgán
= příklad jednoduchého míšního reflexu
STAVBA A FUNKCE NERVOVÉ SOUSTAVY ČLOVĚKA
Rozlišena:
1. Ústřední nervová soustava
– mozek
– mícha páteřní
2. Obvodové (periferní) nervy
– dostředivé (senzitivní)
– odstředivé – motorické
– autonomní – sympatické
– parasympatické
Mozek
– v ontogenickém vývoji vniká z hlavové části nervové trubice (ektodermální původ) -> diferencována na:
– přední čichový mozek (prosencephalon)
– střední zrakový mozek (mesencephalon)
– zadní sluchový mozek (rhobencephalon) – registruje podněty, které vycházejí
z vnitřního ucha a z postranní čáry
– v dalším vývoji se přední část diferencovala na:
– přední (koncový) mozek (telencephalon)
– mezimozek (diencephalon)
– střední část zůstala a zadní se rozlišila na:
– mozeček (cerebellum)
– prodloužená mícha (medulla oblongata)
– mozkový kmen – tvořen prodlouženou míchou, Varolovým mostem a středním mozkem
– centrum všech životních funkcí
– retikulární informace – pruh síťovitě uspořádaných neuronů
- Ústřední nerovová soustava
– skládá se z šedé a bílé hmoty
– šedá hmota – tvořena těly neuronů a jejich krátkými výběžky
– bílá hmota – tvořena dlouhými výběžky neuronů, které se sdružují v nervové dráhy
Mozek
– uložen v dutině lební
– mícha je uložena v kanálu páteřním
– obal – tvrdá plena (dura mater) – vystýlá dutinu lební a okolo míchy vytváří míšní vak
– pod tvrdou plenou – dvě měkké pleny – bezcévnatá – pavučnice
– bohatě propletená cévami – omozečnice
– na míše – cévnatá plena míšní
– mezi kostí a plenou jsou cévy, tuk a vazivo
– mozkomíšní mok – mezi měkkými plenami
– chrání mozek a míchu před otřesy a nárazy
Mícha páteřní
– provazec v páteřním kanále
– skládá se z šedé (střed) a bílé (povrch) hmoty
– šedá hmota – těla neuronů a jejich krátké výběžky – neurity
– bílá hmota – dlouhé výběžky neuronů – axony
– tvoří přední, postranní a zadní provazce
– od týlního otvoru po dlouhý obratel bederní
– podélnými rýhami je neúplně rozdělena na pravou a levou polovinu
– centrální kanálek se šedou hmotou okolo
– vybíhá v přední (širší) a zadní (užší) rohy
– kolem šedé hmoty jsou provazce bílé hmoty – rozdělené postranními rýhami – zadní, postranní a přední provazce
– zadní rohy – sensitivní (vzestupné) dráhy
– vystupují zadní kořeny míšních nervů – obsahují dostředivá vlákna –
vedou vzruchy od exteroreceptorů nebo interoreceptorů
– přední rohy – motorické (sestupné) dráhy – zajišťuje pohyb
– z buněk motoneuronů – axony jsou motorickými vlákny míšních
nervů, inervují příčně pruhované svaly
– 31 párů míšních nervů – vystupují z míchy
– smíšené nervy
– řídí hybnost kosterních svalů
– vychází obratlovými otvory
– pyramidová dráha – hlavní
– od motorických center mozkové kůry do předního provazce míšního
– na rozhraní prodloužené míchy a páteřní se kříží
– pravá hemisféra řídí levou část těla a naopak
– mimopyramidová dráha – nevychází z kůry, ale z šedých hmot uložených v mozku uvnitř
– nekříží se
– řídí svalové napětí, rovnováhu, chůzi – nadřazené centrum mozečku
– vzestupná dráha – zadní provazce bílé hmoty
– předávají informaci do vyšších center nervové soustavy
– postranní provazce – mají oba druhy drah – sestupné a vzestupné
Prodloužená mícha
– 4. mozková komora
– vystupuje z ní 7 párů mozkových nervů
– podobná stavba páteřní míše
– centra důležitých životních funkcí – srdeční, dýchací
– vrozené obranné reflexy – kýchání, kašlání, …
Varolův most
– obsahuje vlákna vzestupná i sestupná
– může obsahovat část šedé hmoty – kontrola produkce slin a slz
– retikulární formace – povzbuzuje nervovou činnost kůry – bdělí stav -> málo impulzů –
spánek
– roztroušené nervové buňky
– v prodloužené míše, Varolově mostě a středním mozku
Mozeček
– skládá se ze dvou hemisfér – spojeny červem mozečkovým
– povrch rozbrázděn (gyrifikován) à záhyby
– na příčném řezu – strom života
– motorické centrum à koordinace pohybů (složité pohyby, i jemné – např. vyšívání); centrum rovnováhy
– šedá kůra mozečková na povrchu
– bílá hmota uvnitř – rozbíhá se do závitů
– Purkyňovy buňky – největší počet nervových spojení
Střední mozek
– uložen za prodlouženou míchou a Varolovým mostem
– prochází zde vzestupné i sestupné dráhy mozkové
– středem probíhá Sylviův kanálek – šedá hmota nakupená kolem kanálku -> dva pár okohybných nervů
– tvořen z čtverohrbolí (tectum) a dvou stonků mozkových:
– stonky mozkové – skládají se z bílé hmoty
– spojují koncový mozek s nižšími oddíly centrálního nerstva
– přední hrboly – zrakové centrum (jednoduché reflexy pro pohybovou
koordinaci očí)
– zadní hrboly – sluchové centrum (sluchový reflex – otáčení hlavy směrem ke zdroji
zvuku)
– vyhodnocování pouze základních informací
Mezimozek
– vznikl z předního mozku
– uložen mezi hemisférami koncového mozku
– obsahuje 3. komoru mozkovou
– tvořen: – hypotalamus – tenká vrstva šedé hmoty, která tvoří spodinu 3. komory
– připojena stopkou hypofýzy -> propojení látkového a nervového řízení
– funkce: – řízení vnitřních orgánů (i hladkého svalstva)
– hospodaření s vodou
– termoregulace
– 2 talamy – vejčité útvary šedé hmoty – boční část 3. komory
– význam integrace smyslových funkcí
– vytváří pocit vlastního já
– klenba 3. komory – slabá vrstva šedé hmoty -> epifýza (šišinka, přívěšek mozkový)
Koncový mozek
– skládá se ze dvou polokoulí (hemisfér) – propojeny kalosním tělesem (svazek vláken bílé hmoty)
– na povrchu – plášť – tvořen šedou hmotou, rozčleněn hlubokými brázdami v laloky čelní,
temenní, týlní a spánkový
– na spodu čelního laloku je oblast čichového mozku
– uvnitř – mozková komora – vzniká mozkomíšní mok
– limbický systém – límec kolem mozkového kmene
– propojen s hypotalamem a talamem (s mezimozkem)
– řídí koordinaci vegetativních a somatických projevů
– centrum instinktů, emocí, sexuálního chování, pocity (ne)příjemnosti, paměť
– bazální ganglia – shluky (jádra) šedé hmoty uvnitř
– řídí svalové napětí, automatizované pohyby, pohybové stereotypy (chůze,
běh)
– Parkinsonova choroba ß nedostatečná produkce dopaminu v bazálních
gangliích
Kůra mozková
– vývojově nejmladší a nejdokonalejší část mozku
– skládá se ze šesti vrstev nervových buněk, lišící se tvarem
Dělíme na okrsky:
a) motorické – uloženy v předním závitu centrálním
– obsahuje jehlancové (pyramidové) buňky -> odtud jdou neurity k motorickým
buňkám předních rohů míšních (pyramidové dráhy)
– ústřední vědomých pohybů
– okrsek řeči (Broncovo ústředí) – zadní část závitu čelního
– po jeho zničení – porušení pohybů potřebné k mluvě
b) kožní citlivost – v zadním centrálním závitu
– vnímá a analyzuje podněty z hmatových kožních orgánů
c) sluchový – v zadní části horního závitu spánkového
d) zrakový – v zadní části laloku týlního
e) chuťový
f) čichový
Kůra předního mozku
– nejvyšší nadřazené nervové ústředí
– spojena dostředivými i odstředivými drahami se všemi nižšími ústředími
– podmíněné reflexy
OBVODOVÉ NERVY
– periferní
– spojují oběma směry centrální nervovou soustavu s orgány a tkáněmi celého těla
Dělí se na:
– nervy mozkomíšní
– nervy vegetativní
Nervy mozkomíšní
– tvoří svazečky z bílých (tj. myelinem opatřených) nervových vláken
– vlákna přicházejí buď z kůže nebo smyslových orgánů (vlákna dostředivá, senzitivní), nebo vedou do příčně pruhovaných svalů (vlákna motorická)
a) nervy míšní (spinální) – začínají spojením předních motorických a zadních senzitivních
kořenů míšních
– nervy smíšené – obsahují senzitivní i motorická vlákna
– jejich počet se shoduje s počtem obratlů
b) nervy mozkové (hlavové) – buď senzitivní, nebo jen motorické, nebo smíšené
– 12 párů
– jejich vlákna začínají (motorická, autonomní) nebo končí (senzitivní)
u nervových buněk mozkového kmene – jádra mozkových nervů
Nervy vegetativní
– větví se k hladkému svalstvu trávicí trubice, průdušnice a průdušinek, ústrojí močového a pohlavního, cév a srdce ke žlázám
– v průběhu jsou přerušeny skupinkami nervových buněk = vegetativní uzliny (ganglia)
Dělí se na:
– nervy sympatické
– nervy parasympatické
a) nervy sympatické – vystupují z míchy krční, hrudní a bederní spolu s míšními nervy
– končí rozvětvené ve vegetativních uzlinách
– z buněk v uzlinách začínají nová nervová vlákna (většinou bez
myelinu – šedá vlákna), inervující příslušné orgány
b) nervy parasympatické – vystupují z mozku společně s některými mozkovými nervy a
z křížové míchy
– vstupují do malých parasympatických ganglií, která leží blízko
inervovaných vnitřních orgánů
– každý orgán je inervovaný z obou zdrojů
– působení sympatika a parasympatika je protichůdné (antagonistické) – udržení rovnováhy
činnosti orgánu
– sympatikus – zrychluje srdeční činnost, parasympatikus – ji zpomaluje
– mediátory – umožňují přenos impulzů na útrobní orgány
– směs noradrenalinu a adrenalinu – zakončení sympatika
– acetylcholin – zakončení parasympatika
NERVOVÁ ČINNOST
– soubor funkcí ústřední nervové soustavy, které umožňují člověku reagovat na podmínky prostředí, což se projevuje jako chování
– základní fyziologickou jednotkou nervové činnosti je reflex
Složení reflexu:
1. Receptor – interoreceptor (baroreceptor)
2. Dostředivá (senzitivní, aferentní) dráha
3. Centrum – mozek, úrovně mozku, uzlina
4. Odstředivá (motorická, eferentní) dráha
5. Efektor – sval, žláza
Typy chování:
– vrozené (nepodmíněné reflexy)
– získané (podmíněné reflexy)
- A) Nepodmíněné reflexy
– vrozené, dědičné
– na stejný podnět se vybaví vždy kvalitativně stejná reakce
– centra reflexů jsou v šedé hmotě všech částí centrální nervové soustavy, kromě kůry koncového mozku
– pudy (instinkty) – pud sebezáchovy, pud rozmnožovací, … -> usměrňováno kůrou mozkovou
– neumožňují dostatečné přizpůsobování nekonečně měnící se podmínkám životního prostředí
– dráhy – stále stejné a neměnné - B) Podmíněné reflexy
– dočasná nervová spojení – základ
– umožňují přizpůsobování měnícím s podmínkám prostředí
– vázány na nějakou podmínku, předcházející nepodmíněnému reflexu
– vyhasínají
– zajišťují vyšší nervovou činnost
– vzniká na určitý podnět – signál
– signální soustava = souhrn signálů určitého druhu
– první signální soustava – základem konkrétního myšlení
– odraz reality (různé chemické, fyzikální nebo biologické jevy)
– druhá signální soustava – abstraktní myšlení, věda, umění, mravní hodnoty, obsah
a zvuk slov
ONEMOCNĚNÍ NERVOVÉ SOUSTAVY
Roztroušená skleróza
– postižení Myelinových pochev – rozpad
– ochabení svalstva
– ovlivnění: stres, kouření, vitamin D, vápník, nadbytek těžkých kovů
– částečně geneticky ovlivněno
– dědičně podmíněné -> předpoklady, ne dědičné
Parkinsonova choroba
– ochabnutí svalů
– špatné vybavování reflexů
Huntingtonova choroba
– záškuby, třesy svalů
Epilepsie
– záchvaty, křeče svalstva
Migrény
Meningitida
– zasažení mozkových obalů
– virové a bakteriální
Poškození mozečku
– neschopnost vykonávat pohyby
Mozková mrtvice
– lze ovlivnit životním stylem
– lékařská prevence
– genetické faktory
FYLOGENEZE ENDOGENNÍHO SYSTÉMU
– vývojově starší než nervová soustava
– působení je pomalejší, ale dlouhodobější
– specifické – působí na vyčleněné buňky
– velice účinné – stačí pár molekul
– působí jen na živé buňky na rozdíl od enzymů
– působení hormonů: a) přímé – hormon reaguje s receptorem na cílové buňce, pronikne
dovnitř, způsobuje syntézu bílkovin
b) nepřímé – působí na receptory na cílové buňce tak, že ty se stanou
propustné pro jinou látku
– inzulin – otevře buňku a ta přijme cukr
– parathormon, vápník, glukóza
Typy: 1. Neurohormony – tvoří se v nervové soustavě
– v hypotalamu
2. Vlastní hormony – ve žlázách s vnitřní sekrecí
3. Tkáňové hormony – tvoří se v orgánech, které mají jinou funkci a působí v nich
– hormony trávicí soustavy -> gastrin
– pankreosim
– rostliny – hormony – fytohormony
– jsou méně specifické – auxin, etylen
HORMONÁLNÍ ŘÍZENÍ VE VÝVOJI ŽIVOČICHŮ
Bezobratlí
– hormony ovlivňují – metamorfózy – přeměna larva-dospělec
– metabolismus
– larvoměny – výstražné, krycí
Žahavci a kroužkovci
– tvoří pouze neurohormony – v gangliích
Hlavonožci a členovci
– tvoří neurohormony a klasické hormony
– hormon: a) juvenilní – stadium larvy
– oddaluje stadium larvy a oddaluje proces metamorfózy
– se stářím larvy se množství juvenilního hormonu snižuje
– nedodáváme-li juvenilní hormon uměle, tak se larva nepřemění na
dospělce
– využívá se v hubení faraonů
b) ekdyzon – svlékací hormon
– působí protikladně proti juvenilnímu hormonu
– se stářím larvy se jeho produkce zvyšuje
c) feromony – látky, které ovlivňují chování zvířat
– základní – produkuje královna (matka)
– účinky všeobecně dlouhodobé – sociální chování, údržba úlu,
rojení, páření, potlačení vývoje vaječníků u dělnic
– spouštěcí – krátkodobý účinek
– tvoří všichni – královna, dělnice, trubci
– feromon poplachu – když včela bodne žihadlem, kousek
zadečku zůstane v kořisti, včela spustí poplachový
feromon a přiláká tím ostatní, kteří jsou agresivní, aby ji
ochránili
– kouř ruší účinky poplachového feromonu -> nejsou agresivní
– využití feromonů pro hubení hmyzu – škůdců (bekyně mníšek)
HORMONÁLNÍ SOUSTAVA ČLOVĚKA
Látkové řízení (hormonální)
– uskutečněno díky chemickým látkám:
– hormony – jsou vylučovány do krve žlázami s vnitřní sekrecí (endokrinní žlázy)
– neurohormony – produkované neurosekrečními buňkami
– tkáňové hormony – jsou vylučovány z tkání, které slouží primárně jiným účelům
– receptor – buňka ho musí obsahovat, aby mohla reagovat na určitý hormon
– působení hormonů: a) přímé – hormon reaguje s receptorem na cílové buňce, pronikne
dovnitř, způsobuje syntézu bílkovin
b) nepřímé – působí na receptory na cílové buňce tak, že ty se stanou
propustné pro jinou látku
– inzulin – otevře buňku a ta přijme cukr
– parathormon, vápník, glukóza
Komplex hypotalamohypofyzární
– nejvyšší postavení mají neurosekreční buňky spodiny mezimozku (hypotalamu)
– tvoří 2 skupiny:
1. Skupina
– skupina buněk vysílá svá zakončení ke kapilárním kličkám hypofyzárního stonku,
kterými prochází krev, zásobující přední lalok podvěsku mozkového (adenohypofýza)
– produkce neurohormonů stimulačních – liberiny, neurohormonů inhibujících –
statiny, které ovlivňují produkci adenohypofyzárních hormonů buňkami
adenohypofýzy
– adenohypofyzární hormony:
a) Růstový hormon – somatotropní hormon STH – ovlivňuje metabolismus
bílkovin, tuků, sacharidů a minerálních látek
– při nadměrném vyměšování (hyperfunkce) – obří růst (gigantismus)
– při sníženém vyměšování (hypofunkce) – trpasličí růst (nanismus)
– akromegalie – zvýšená tvorba hormonů po ukončení růstu -> zvětšení
vnitřních orgánů, narůstání částí kostry, které nebyly osifikovány
– hormony řídící činnost jiných endokrinních žláz:
a) Adrenokortikotropní hormon ACTH – ovlivňuje činnost nadledvinek
b) Tyreotropní hormon TSH – ovlivňuje činnost štítné žlázy
c) Gonadotropní hormon – ovlivňuje růst a činnost ženských a mužských
pohlavních žláz
– folikulostimulující hormon FSH – u žen – podporuje růst folikulů ve
vaječnících a produkci ženských pohlavních hormonů (estrogenů), u
mužů – ovlivňuje tvorbu pohlavních buněk (spermiogeneze)
– luteinizační hormon LH – podporuje u žen růst žlutého tělíska a
produkci hormonů žlutého tělíska (progesteron), u mužů – ovlivňuje
produkci mužského pohlavního hormonu (testosteron) Leydigovými
buňkami
d) Prolaktin (luteotropní hormon LTH) – řídí rozvoj mléčných žláz,
vyměšování mléka, rozvoj žlutého tělíska a ovlivňuje rodičovské chování
2. Skupina
– skupina neurosekrečních buněk hypotalamu vysílá svá zakončení do zadního laloku
hypofýzy (neurohyphophysy) a produkuje neurohypofyzární hormony:
a) Antidiuretické hormon ADH – ovlivňuje propustnost ledvinových kanálků
pro vodu a její zpětné vstřebávání z moče do krve
b) Oxytocin – působí na hladké svalstvo dělohy, vyvolávající jeho stahy při
porodu a stahy hladkého svalstva ve vývodech mléčné žlázy při sání
kojence
Endokrinní žlázy:
Šišinka
– nadvěsek mozkový
– melatonin – kontrola cyklu bdění a spánku
– antikarcinogenní účinky
– antioxidant
– dětství – dozrávání pohlavních orgánů
Štítná žláza
– párová žláza, oba laloky leží po stranách chrupavky štítné
– buňky jsou uspořádané do uzavřených váčků (folikuly)
– vyplněny bílkovinným roztokem, obsahují hormon tyroxin (T4) – ovlivňuje oxidační procesy v buňkách
– tyroxin – ovlivňování metabolismu jako celku à zvyšují bazální (základní) metabolismus à
zvýšení tvorby tepla (termoregulace)
– stimulace proteosyntézy, růstu
– usnadňování štěpení cukrů (i tuků) à získávání energie
– ovlivňování rychlosti přenosu nervového vzruchu (pozitivní zpětná vazba – čím více
hormonu, tím rychlejší)
– zvyšování frekvence oběhové soustavy
– u folikul jsou buňky produkující hormon kalcitonin – snižuje hladinu Ca2+ a PO43- iontů v krvi (je antagonistou parathormonu)
Poruchy – tyreozy:
– projevují se vytvořením volete (strumy)
a) hypotyreóza – nedostatečná činnost štítné žlázy, nedostatek I2
– zpomalení organismu
– objeví-li se v rané fázi vývoje à kretenismus
– špatné snášení chladu
b) hypertyreóza – nadbytečná činnost štítné žlázy
– rychlé pohyby, nervový neklid, třes
– hyperaktivita
– špatné snášení horka
Příštítná tělíska
– čočkovité útvary, uložené na zadní straně štítné žlázy
– produkuje parathormon – udržuje stálou hladinu vápenatých a fosforečnanových iontů v krvi
– v případě potřeby uvolňuje vápník z kostí
– hyperfunkce – odvápnění kostí
– hypofunkce – snižuje obsah vápníku v krvi, zvyšuje se nervosvalové podráždění až ke křečím (tetanie) dýchacích svalů -> udušení
Brzlík
– význam v dětství, během dospívání ztrácí význam
– stimulace tvorby lymfocytů = obranyschopnost
Langerhansovy ostrůvky
– shluky buněk, roztroušené v hmotě slinivky břišní
– hormon insulin – snižuje hladinu glukózy v krevní plazmě
– hormon glukagon – má obrácený účinek než insulin
– tvorba hormonů závisí na koncentraci glukózy v krvi
Nadledviny
– párové orgány, uložené na horním pólu ledvin
– rozlišujeme korovou a dřeňovou část
Kůra (cortex) produkuje:
a) glukokortikoidy – nejdůležitější – kortisol – zúčastňuje
se při řízení přeměny všech živin (urychluje
přeměny aminokyselin, uvolňuje tuky ze zásobních
tkání, řídí syntézu glukózy z aminokyselin)
– zvyšuje pohotovost organismu při zátěžových
situací (stres, infekční choroby velká tělesná
námaha)
b) mineralokortikoidy – nejvýznamnější – aldosteron – řídí
zpětné vstřebávání Na+ a současně vylučuje K+
v ledvinových kanálcích
c) androgeny, estrogeny – vylučovány v nepatrných
množství, v důsledku genetických postižení mohou
být příčinou maskulinních znaků u žen nebo feminních znaků u mužů
Dřeň (medulla) – obsahuje neurosekreční buňky, podobné gangliovým buňkám centrální nervové soustavy
– deriváty aminokyselin
– příprava těla na stres
– buňky produkují:
a) adrenalin – vyvolává rozšíření svalových cév, podporuje srdeční činnost, zvyšuje
sílu srdečního svalu, působí na hladkou svalovinu průdušek – rozšiřuje jejich
průsvit a zlepšuje tak ventilaci plic
b) noradrenalin – vyvolává celkové zúžení cév a zvyšuje tak krevní tlak
– oba hormony zvyšují odbourávání tuků a glykogenu, zvyšují obsah glukózy v krvi – uplatňují se v situacích, kdy organismu musí překonávat zátěžové stavy (strach, infekci) tím, že zvyšuje jeho pohotovost a metabolismus
Varlata
– obsahují kolem semenných kanálků Leydigovy buňky, produkující hormon testosteron, který uvolňuje růst a rozvoj mužských pohlavních orgánů a vznik mužských sekundárních pohlavních znaků
– testosteron – podporuje tvorbu bílkovin – nárůst svalové hmoty (anabolický účinek) a urychluje zánik růstových chrupavek
Vaječníky
– v buňkách, tvořící stěnu Graafových folikulů
– produkují ženské pohlavní hormony – estrogeny – estradiol – řídí cykly říje u savců, u člověka menstruační cyklus a podmiňují vývoj ženských sekundárních pohlavních znaků
– žluté tělísko – vzniká přeměnou Graafova folikulu – produkuje hormony gestageny – progesteron – působí na sliznici děložní, brání zrání dalších Graafových folikulů (došlo-li k oplození vajíčka), působí na buňky mléčných žláz
Plodové lůžko
– během těhotenství vytváří hormon choriongonadotropin, který působí na žluté tělísko a udržuje ho v činnosti
– produkuje také estrogeny
Tkáňové hormony
– produkované tkáněmi trávicí soustavy (žaludek, střeva) a ledvin