Dyk Viktor – Krysař (5)

Autor: Viktor Dyk

Literární druh: próza

Literární žánr: novela – prozaický žánr kratšího nebo středního rozsahu podobně jako povídka, s níž se někdy zaměňuje. Od povídky a od románu se liší tím, že se soustřeďuje na jeden jednoduchý, ale poutavý a nápaditý příběh. Tomu se věnuje dramaticky, sevřeně, stupňuje ho až do překvapivého dějového zvratu (tzv. bod obratu), který je základem kompozice novely, a do závěrečné pointy.

Viktor Dyk:

-významný český básník, prozaik, dramatik, publicista a nacionalistický politik, v mládí jeden z představitelů tzv. generace anarchistických buřičů, později nacionalisticky orientovaný autor

-často využíval aforistickou úsečnost, satiru a pravidelný rytmický verš

-jeho díla zpravidla obsahují jasnou pointu, využíval paradoxy

-počátek jeho literární tvorby je spojen se značnou skepsí

-sbírky jsou spojovány s tvorbou skupiny soustředěné kolem Moderní revue

-za 1. světové války byl uvězněn

-kritik Masaryka
– utopil se v Chorvatsku

 

Anarchističtí buřiči – odpor proti měšťáctví, vysmívali se, kritizovali, měli blízko k anarchismu, – tendence překonat individualismus, sblížit literaturu se životem, vliv anarchismu,  (úsilí o neomezenou svobodu člověka, odmítnutí autority státu)
– odpor k společnosti

Literární směr: novoromantismus

 

Znaky romantismu:

  • podstatou je člověk individualista ⇒ osamocený člověk; člověk uzavřený okolnímu světu
  • důraz na city a fantazii
  • protiklad snu a skutečnosti (člověk sní, ale společnost ho neuznává), jedince a společnosti (individualismus)
  • hlavní hrdina bývá výjimečný a autor se s ním ztotožňuje (splývá s hlavní postavou); je neschopný nebo nemá zájem se přizpůsobit společnosti
  • pocit osamění, odcizenosti, skepse
  • obdiv k minulosti, mystice, k přírodě, exotice, únik do vlastního nitra, odvrací se od reality
  • časté téma: nešťastná láska
  • hudebnost, zvukomalebnost jazyka, obraznost

Místo a doba děje: Z minulosti, příběh se odehrává v době hanzovních měst (v blíže neurčené), ve městě Hameln, do kterého přichází krysař, hlavní hrdina.

  • Námět převzat ze středověké legendy

 

Postavy:

Krysař – vyrovnaná, silná osoba; individualista, moudrý, zkušený, chápavý, plný citů, vykreslený jako romantická postava x bez identity, nízké povolání

 

Kristián – milenec Agnes. Doufá, že až nabude dědictví, plně získá srdce Agnes (Agnes však touží po lásce, ne penězích). Kristián nemá vůbec ponětí, co se odehrává mez Agnes a krysařem.

 

Sepp Jörgen – protiklad Krysaře (jsou si blízcí povoláním – rybář x krysař), vyděděnec, prostoduchý

mládenec, neschopný zařadit se do společnosti. Společnost se mu posmívá pro jeho jednoduchost. Vše si

uvědomoval až další den.

 

Agnes – milenka Kristiánova. S příchodem krysaře poznává lidské hodnoty (zamiluje se). Otěhotní s Kristiánem (dítě s ním nechce)

 

Jazyk a styl:

 

  • Příběh je vyprávěný v er-formě. Krátké holé věty. Opakování vět nebo slovních spojení ve vypjatých okamžicích a celková úsečnost. Použití archaických slov a přechodníků.

 

  • Symbolismus: Symbol sedmihradského království jako ráje; dítěte jako nového lepšího života.

 

  • Ve vyprávění i v dialozích použitá jen spisovná čeština. Nespisovné formy jazyka se v díle nevyskytují. Nejsou zde použitá ani slova z cizích jazyků (výjimkou jsou pouze německá jména, neboť se příběh odehrává v hanzovním městě).

 

  • Styl vyprávěcí střídá styl popisný, charakterizační i úvahový (prostřednictvím hlavní postavy, krysaře). Dialogy, monology. Řeč postav je přímá.

 

  • Slova jak stylově neutrální, tak stylově zabarvená. Využití nepřímých pojmenování – personifikace („A vody míjejí a míjejí a šeptají důvěrná konejšivá slova bolesti truchlící tam na břehu.“) – a řečnických figur (řečnické otázky)

 

Kompozice:

  • dílo je členěné na kapitoly
  • Kompoziční postupy – Chronologický postup v celém vyprávění. Gradace zřetelná jen ke konci příběhu.
  • Vztah dějových linií – Řetězový, návaznost událostí, spjaty s ústředním příběhem.

 

Symboly

– píšťala: moc

– krysař: svoboda, tuláctví, zklamání, touha po lásce

– kojenec: nový začátek, naděje

– hora: symbol rozhraní mezi životem a smrtí

 

 

Typy témat:

 

Celkové téma: láska a pomsta

Hlavní téma: krysařův život

Vedlejší téma: rybář Jorgen Sepp

 

Hlavní myšlenka: Láska dala krysaři smysl života a poprvé v životě se cítil spoután láskou k Agnes, přestal cítit potřebu tuláctví. Když přišel o svoji lásku, ztratil smysl svého života.

Inspirace:

Muzikál: Roku 1996 vznikl český muzikál Krysař napsaný Danielem Landou

 

Filmové adaptace:

  • 1933 Krysař (The Pied Piper) Americký krátkometrážní (osmi minutový) animovaný film ze studia Walta Disneye.
  • 1985 Krysař československý loutkový film
  • 2003 Krysař český film, který vznikl za jediný Silvestrovský den

 

Další díla:

  • Sbírka: Okno – vznikala za Dykova pobytu ve vězení, vlastenecká lyrika, nejslavnější báseň: Země mluví – země = matka – mluví se svým synem, varuje ho, aby ji neopouštěl, že bez ní se neobejde

 

  • Zmoudření Dona Quijota – zpracovává téma Cervanta, soustřeďuje se na závěrečnou část Dona Quiota, ztratí iluze, ale umírá, protože iluze ho držely při životě

 

Další autoři:

  • František Gellner
  • Stanislav Kostka Neumann
  • Karel Toman

 

Tematicky podobné dílo: Idiot, Divá Bára – postavy bláznivých lidí

 

Obsah:

Hlavní postavou je krysař, který přichází do města Hammeln vyhubit krysy. Krysař putuje po světě a pomocí své kouzelné píšťaly hubí krysy. Ve městě Hammeln se potkává s Agnes, která se do něho zamiluje. Ovšem Agnes má také milence Kristiána. Agnes říká Krysařovi, aby se mu vyhýbal a nepřicházel s ním ke kontaktu. Ve městě žije také rybář Sepp Jorgen. Žije ubohý a nudný život a lidé se mi ve městě posmívají. Jorgenovi dochází vše vždy o den později. Krysař vyhubil krysy ve městě Hammeln. Po nedělní mši se setkává s konšely v hospodě U Žíznivého člověka. Chce svojí odměnu, ale konšelé mu jí nechtějí dát. Tvrdí, že smlouva je neplatná, protože neprokázal svojí totožnost. A hlavně, že neřekl rčení: K tomu mi dopomáhej Bůh. Krysař začne křičet a po chvíli praští do stolu a odejde. V noci se konšelům zdály děsivé sny. Zdálo se jim, jak je krysař pronásleduje. Také krysař té noci nespal. Byl v domě u Agnes a zuřil. Proklínal město Hammeln a říkal, že by ho mohl zničit. Agnes ale řekl, že kvůli ní město nezničí. Ráno krysař odchází. Setkává se s Kristiánem. Ten se ho vyptává, co pohledává v cizí zahradě, ale krysař mlčí a po chvíli odchází z města pryč. Krysař putuje dál, ale po několika dnech se stejně vrací zpět do Hammeln. Zastaví se u chrámu svaté Trojice, kde k němu začne mluvit ďábel. Řekne mu, aby šel k Žíznivému člověku. Tam se setkává s ďáblovým pomocníkem, kterým je pokušen, aby píšťalou škodil lidem. On to však odmítá. Poté se potkává s Agnes. Dozvídá se, že Agnes čeká dítě s jejím milencem Kristiánem a prosí krysaře, aby ji zabil. On jí ale hrozně miluje a chce jí odpustit. Agnes prosí krysaře, aby odešel. Krysař tedy odchází. Agnes je smutná. Prosí svojí matku, aby jí vyprávěla o zemi Sedmihradské. Agnes odchází na horu Koppel a skočí do propasti. Když se krysař vrací zpět do Hammeln, všude hledá Agnes. Když zjistí, že skočila do propasti, tak ze smutku začne velmi hlasitě hrát píseň na svojí píšťalu. Ve všech lidech v Hammeln píseň probouzí dávno zapomenuté touhy a sny. Všichni následují krysaře kromě Seppa Jorgena, který stojí a nechápe  co se děje. Zvuk píšťaly k němu nemluví. Krysař odvede lidi na horu Koppel do propasti. On sám věří, že se potká s Agnes. O den později vše Jorgenovi dochází. Od skoku do propasti ho zachrání hlasitější pláč dítěte než zvuk píšťaly. Sepp Jorgen se vydává hledat matku, která by nakrmila plačící dítě.

 

Můj názor na knihu:

Když jsem přečetl prvních pár stránek této knihy, zapůsobila na mě jakýmsi tajemným nádechem. V úvodu knihy se totiž krysař představuje jako „nikdo“, muž beze jména. Nejvíce mě překvapilo, jak se lidé z města Hammeln nechali zmanipulovat krysařovou píšťalou a šli slepě za ním. Zde autor vystihl pocit touhy po nové budoucnosti a vizi nového života. V knize mi bylo líto rybáře Seppa Jorgena, který nic nechápal a ničemu nerozuměl a každý člověk se mu ošklivě vysmíval.