Chrání tělo před cizorodými látkami a patogeny (viry, bakterie, houby, prvoci), uplatňuje se i při likvidace nádorových buněk. Zkoumá věda = imunologie.
Imunita = schopnost organizmu odolávat napadení cizími látkami a patogeny.
Antigen = látka která spustí imunitní reakci
Dělení imunity
- specifická x nespecifická
- látková x buněčná
- vrozená x získaná
- NESPECIFICKÁ IMUNITA
- Tělo se brání samo, je vrozená = vrození imunita
- Je to schopnost fagocytujících buněk pohlcovat choroboplodné mikroorganismy a poškozené buňky.
- Neutrofyly, monocyty – fagocytují opakovaně – vyzrávají z nich makrofágy nebo dendritické buňky, makrofágy, detritické buňky.
- Zasahují vždy stejně, nerozlišují mezi cizorodými částicemi.
- Dále zahrnuje schopnost napadených buněk uvolňovat interferony – druh bílkovin – Zajišťují obranu organismu před virovou infekcí, jsou produkovány buňkami jako odezva na vniknutí virových částic.
- Účastní se i látky – komplementy – bílkoviny krevní plazmy, rozrušují stěnu bakterií a zabíjí je. Komplementy mohou označit cizorodou částici = opsonizace a tím usnadnit leukocytu její vyhledání.
- Řadíme sem pokožku – jako vstupní bariéru, sliznici horních cest dýchacích (kýchnutí kašlání), pochva – kys. mléčná. Dále sem spadají tekutiny se silnými enzymy (pot – org.kys a močovina, sliny – lysozym a amyláza, slzy – lysozym, žaludeční šťáva – pepsin a HCl). A dokonce i některé bakterie = bakteriální flóra (brání uhnízdění cizích bakterií v trávicím traktu).
Zánět – je odpověď imunitního systému na mechanické a chemické poškození tkání. Do rány se nacpou
fagocytující buňky, ta zduří, zrudne, bolí a zvýší se teplota. Při hnisavých zánětech vzniká hnis =
odumřelé leukocyty = neutrofyly a bakterie. Neutrofyly mohou provést fagocytózu jen jednou, pak
hynou. Při rozšíření infekce zasahuje celý organismus – namnožení leukocytů, zvýšená krevní
sedimentace a tvorba protilátek, zvětšení mízních uzlin, vznik horečky.
Tu vyvolají leukocyty látkami = pyrogeny – příznivé pro obranné reakce. (proti vysokým horečkám
se podávají antipyretika obsažené např. v paralenu a ibalginu, brufen).
- SPECIFICKÁ IMUNITA
- Tělo se brání proti konkrétní látce, patogenu.
- Je to získaná imunita – uplatňují se zde bíle krvinky typu Jsou zaktivovány při kontaktu s antigenem (je na povrchu cizorodých částic), proti kterému vytváří protilátky = imunoglobuliny jsou to bílkoviny.
- Při obranné reakci se uplatňují T-lymfocyty a B-lymfocyty
- Buňky těla mají proti zničení na povrchu rozpoznávací: hlavní histokompatibilní komplex MHC. U nás se také používá HLA systém – lidské leukocytové antigeny.
B -lymfocyty
Rozpoznávají specifické druhy antigenů a podle toho vyrobí protilátky (rozdíl v nespecifické imunitě). Při setkání s antigenem se začnou buňky dělit a vznikají 2 typy:
- plazmatické buňky- vytváří protilátky a ničí patogeny=látková imunita, vytvářejí protilátky
= imunoglobuliny – vážou se na povrchy cizorodých částic – označí je.
- paměťové buňky- obíhají v organismu a při proniknutí stejného patogenu
zareagují mnohem rychleji než poprvé a vytváří více specifických
protilátek = imunologická paměť = získaná imunita.
T-lymfocyty
Dělí se na cytotoxické a pomocné lymfocyty. Ničí cizorodé buňky = buněčná imunita, tyto buňky jsou schopné ničit nádorová bujení, ničí buňky napadené viry a jsou zodpovědné za odvržení transplantované tkáně – můžeme je ale potlačit vpravením imunosupresivních látek (cyklosporin A).
Všechny lymfocyty vznikají v kostní dřeni, B-lymfocyty zde i dozrávají, ale T-lymfocyty putují dozrávat do brzlíku (centrální lymfatická tkáň) a namnožují se v periferní lymfatické tkáni – lymfatické uzliny, slezina.
NK – lymfocyty (natural killers)
Mají četné granula. Rozeznávají nádorové nebo virové buňky a zabíjí je.
Lymfocyty volně pronikají do místa infekce a zase zpět do mízního systému přes vlásečnice (diapedéza).
Kolem 3. -6. měsíce plodu vzniká brzlík a začíná vznik T – lymfocytů = buněčná imunita. Látková imunita vzniká až v 6. měsíci po narození, předtím dostává dítě imunoglobuliny z mateřského mléka.
Očkování = vakcinace – používá se pro specifickou odpověď na určitý antigen nebo patogen.
- aktivní imunizace – do těla se vpraví oslabené nebo usmrcené mikroorganizmy- tělo si vytvoří
vlastní protilátky a imunologickou paměť (TBC).
- pasivní imunizace – do těla se vpraví protilátky, tato imunita je dočasná a nevede k vytvoření
protilátek a imunologické paměti.
Transplantace
- autologní – pacientovi se transplantuje jeho vlastní tkáň, většinou platická chirurgie.
- alogenní – pacientovi je voperovaná tkáň dárce. Pokud má pacient normálně fungující imunitní
systém je tkáň odvržena, buňky rozpoznají cizí antigeny MHC sytému a spustí imunitní
reakci = odhojení = rejekce. Je potřeba imunitní systém oslabit pomocí
imunosupresivních látek. Jednou z mála tkání, kterou lze transplantovat bez problémů
je rohovka, není zásobovaná krví, proto do ní nemohou vstoupit buňky imunitního systému.
Transplantace kostní dřeně se provádí hlavně u pacientů s leukémií. Dojde úplnému zničení imunitního systému, protože obsahuje nádorové buňky. Je ale potřeba aby se štěp shodoval v mnoha MHC jinak imunitní buňky obsažené v darované tkáni mohou spustit imunitu proti tkáním příjemce. V současné době se zkouší autologní transplantace – odstranění nádorových buněk pacienta z jeho dřeně a následné vložení.
Každé oslabení imunitního systému je nebezpečné- radioaktivním ozářením se ničí kostní dřeň-místo kde lymfocyty vznikají.
Úplné selhání imunitního systému nastává při onemocnění AIDS – syndrom získáné ztráty imunity, proti této chorobě jejíž původcem je virus
HIV nejsou léky. Přenos pohlavním stykem a krví.
Tři skupiny chorob imunitního systému:
- Imunodeficience – nedostatečná funkce imunity. patří zde AIDS.
- Autoimunitní onemocnění – imunitní reakce proti vlastním buňkám a tkáním.
- Alergie – Přecitlivělost těla na imunitní reakci. Antigen, který vyvolal alergickou reakci, se nazývá
alergen (pyl, prach, srst, peří, některé potraviny-oříšky, med, léky). Do těla se alergen
dostane požitím nebo vdechnutím a vzniká podrážení (kopřivka, ekzémy, křeče, astma).
Prudký průběh alergické reakce označujeme jako anafylaxi- anafylaktický šok.
MÍZNÍ SOUSTAVA
- Součástí je míza proudící v mízních cévách.
- Vzniká z přebytku tkáňového moku.
- Přecházejí sem i některé buňky makrofágy a lymfocyty.
- Mízní cévy jsou slepě zakončené vlásečnice v orgánech, v jiných místech se napojuje na krevní cévy.
- Kostní dřeň taky spadá pod lymfatickou, neboť zde vznikají a dozrávají imunitní buňky.
Funkce:
- Odvádí přebytek tkáňového moku do krve. Pokud je kontakt cév přerušen dojde k otokům = edémy –
nahromadění tekutiny.
- odvádí tuky (triacylglyceroly) z trávicí soustavy – v podobě drobných kapének transportovány do krve.
- součást imunity.
Je tvořena 3 složkami:
- Míza = lymfa – bezbarvá nebo bílá tekutina. Složení je podobné krevní plazmě, ale obsahuje minimum
bílkovin. Má schopnost vytvářet sraženinu. Za den se vytvoří asi 2-3l.
- Mízní cévy – vlásečnice – slepě zakončené v orgánech (nejsou v chrupavce, bělimě, rohovce, čočce,
mozku, placentě a kostech.). Sběrné m. cévy – obsahují chlopně a rozšiřují se. Spojují se
v mízní kmeny. Mízní kmen – hrudní mízovod (vede mízu z dolní a levé poloviny těla),
pravostranný mízní kmen (z pravé poloviny těla). Jsou v blízkosti dutých žil.
- Mízní uzliny – šedé oválné útvary. Jsou v mízních cévách. Zvětšují se při zánětech (imunitní reakce). Na
povrchu je vazivové pouzdro, z něhož zabíhají dovnitř trámce, ve kterých jsou T a B
Lymfocyty. (proto lymfatická tkáň, vyrábějí protilátky). Jsou tady i makrofágy. Uzliny působí
jako bariéra proti šíření infekce (zadržování cizorodých částic a ničení bakterií, často zde
zachytávají i nádorové metastázující části).
(příušní, krční, podčelistní, podpažní, tříselné, střevní = mezenteriální).
Slezina
Největší lymfatický orgán v těle, za žaludkem vlevo, u páteře – dotýká se bránice 12-20cm. Povrch je tvořen vazivem a to uvnitř vytváří síť vyplněnou houbovou hmotou = pulpa.
- a) červená pulpa – má štěrbiny (sinusy) s fagocytujícími buňkami, které odbourávají staré červené krvinky.
Uvolňují železo pro další tvorbu hemoglobinu ve dřeni. Zachytává i nezralé červené krvinky, které
tady dozrají a získají tvar.
- b) bílá pulpa – imunitní odpověď, má zvláštní pochvy s T a B – lymfocyty a monocyty (ty se pak mění na
makrofágy). Zde se zahajuje látková (humorální) i buněčná imunita.
Za den proteče slezinou 250-350l krve. V embryonálním vývoji do 2. měsíce je hlavním orgánem s játry pro tvorbu krve. Může se trvale odstranit, ale průběh imunitních reakci je pak těžší.
Můžeme ji pociťovat při delší námaze jako píchání v levém boku. Je to křehký orgán, snadno se protrhne, pak dochází k rozsáhlému krvácení a je odstraněna. Při zánětech a otravách se mnohonásobně zvětší = splenomegalie.
Brzlík (Thymus) – v hrudní dutině před srdcem, v dospělosti se zmenšuje a ve stáří se mění v tukovou tkáň, dozrávají zde T-lymfocyty. Jsou zde přítomny i B – Lymfocyty.
- Kolem 95-99% T-lymfocytů je v průběhu dozrávání zničeno pravděpodobně, aby nespustily obrannou reakci proti buňkám vlastního těla, to stejné nastává i v červené kostní dřeni u B-lymfocytů.
Mandle – patří se slezinou a mízními uzlinami mezi sekundární lymfatické orgány.
krční – obsahuji B-lymfocyty a tvoří protilátky – lokální likvidace infekce.
nosní – obsahují lymfocyty – lokální likvidace. Později vymizí.
Tenké střevo – v jeho sliznici jsou Peyerovy plaky –uplatňují se při dozrávání imunitních buněk.
Tlusté střevo – apendix – stěna obsahuje lymfoidní tkáň. Uplatňují se jako lokální likvidace infekce.