Indie
Přírodní poměry – Indie je nejrozlehlejším a nejlidnatějším státem Jižní Asie. Tvoří ji tři velké krajinné celky: Himálajská horská soustava, úrodná Indoganžská nížina a poloostrov Přední Indie. Rozlehlou Dekánskou plošinu na poloostrově lemují dvě pohoří, Východní a Západní Ghát. Podnebí je horké, na jihu tropické. Nejteplejší bývá květen. Letní, jihozápadní monzun přináší od června do října skoro 90% všech srážek. Indické řeky valí spousty kalných vod. Říjen bývá měsícem tropických cyklonů, nezřídka s katastrofickými následky.
Historický vývoj –
Obyvatelstvo – Indie je druhým nejlidnatějším státem světa. Vzhledem k trvajícímu vysokému přirozenému přírůstku zaujme zřejmě v nejbližších desítiletích první místo. Má nejpestřejší národnostní složení ze všech zemí naší planety ( přes 500 etnik, více než 700 jazyků a dialektů ). Nejpočetnější jsou Hindové. Druhým úředním jazykem zůstává angličtina. Oficiální je také sanskrt a urdština. Mezi věřícími převažují hinduisté. Skoro ¾ obyv. žije na venkově. Nejlidnatější aglomeracemi jsou Mumbai, Kalkata a hlavní město Dillí.
Sídla – Bombaj = je se svými 13,3 miliony obyvatel v roce 2004 šesté největší město světa dle počtu obyvatel. Pokud zahrneme i aglomeraci se souhrnným názvem Naví Mumbaí. Je to největší konurbace ( = souměstí ) světa. Bombaj se nachází na západním pobřeží Indie a je to hlavní město indického státu Maháráštra a největší přístav západního pobřeží.
Delhi = e hlavní a zároveň druhé největší město Indie. Má téměř 14 milionů obyvatel (v aglomeraci 15,3 mil). Městem protéká řeka Jamuna, jedna z nejposvátnějších hinduistických řek.
Průmysl – Průmysl prochází strukturálními změnami. Velkovýroba už pronikla i do tradičních odvětví. Vedoucí pozici zaujal v 80. Letech strojírenský komplex soustředěný ve velkých městech. Od 90. Let se rychle rozvíjí výroba spotřební elektroniky. Indie má i kosmické strojírenství, vypouští vlastní satelity. Závody na zpracování ropy jsou po celé zemi. V textilním průmyslu, který je nejstarší, i přes značné změny stále ještě dominuje drobná a domácká výroba. V potravinářství patří Indie ke světové špičce ve výrobě cukru, je první ve zpracování čaje i v některých dalších oborech.
Zemědělství – V zemědělství pracuje víc než polovina ekonomicky činných. Pětina zemědělských rodin však nevlastní žádnou půdu. Pěstuje se přibližně desetina světové sklizně obilovin: především rýže. Největším producentem cukrové třtiny, banánů, čaje, sezamu, důležitým dodavatelem podzemnice olejné, koření, juty i bavlny. Obrovská stáda hovězího dobytka mají nepatrný hospodářský význam. Chybí krmivová základna.
Doprava – Vnitrostátní doprava má k dispozici hustou síť železnic. ¾ zahraniční přepravy odbavují přístavy Mumbaí a Kalkata.
Pákistán
Přírodní poměry – Pákistán má velice různorodý terén. Nejdůležitější řekou Pákistánu je řeka Indus, která odvodňuje celou zemi. Nejvyšší horou je známá K2 místně zvaná Čhogori. V severní části země se rozprostírají Himaláje. Západ země a především hranice s Afghánistánem je velice hornatý. Rozprostírá se zde pohoří Hindúkuš. Na jihu země se rozprostírají úrodné nížiny Pandžábu, které jsou zavodňovány řekou Indus. Jihozápad je pokryt plošinami Balúčistánu. Pákistán má především vnitrozemské subtropické klima, které se vyznačuje horkými léty a mírnými zimami. Velký teplotní rozdíl je mezi dnem a nocí.
Historický vývoj – V roce 1970 byla Východnímu Pákistánu udělena autonomie, následujícího roku byl z Východního Pákistánu vytvořen samostatný stát Bangladéš. V následném konfliktu se Pákistánu nepodařilo svou původní východní část udržet ani v rámci konfederace. Východní Pákistán se mohl spolehnout na pomoc pákistánského rivala Indie. Východní Pákistán vyhlásil nezávislý stát Bangladéš 16. prosince 1971. Země se potýká se sílící mocí islámských radikálů. Velice časté jsou srážky vojska s radikály a protivládní demonstrace. Po těchto událostech vláda velice často vyvolává výjimečný stav, který někdy trvá až nepřirozeně dlouho. Centrální vláda nemá žádnou kontrolu nad územím při hranici s Afghánistánem, kde kvete obchod se zbraněmi a drogami. Toto území je pod kontrolou místních kmenových vůdců, kteří většinou podporují svržený Taliban a teroristickou organizaci Al-Kaidu. Ukrýval se zde i terorista Usáma bin Ládin, ale 1.5.2011 ho americká armáda zabila v jeho sídle. Pákistánská armáda začala naplno bojovat s radikály na severozápadě země na začátku roku 2008. Své útoky provádí hlavně v oblasti severního a jižního Vazíristánu, není však dobře vyzbrojena a radikálové se mohou opřít o podporu místních obyvatel, kteří s nimi většinou sympatizují.
Dalším už méně známým problémem Pákistánu je snaha jihozápadní provincie Balúčistánu vytvořit nezávislý stát. Boj za nezávislost v této největší a nejméně zalidněné provincii vypukly v 70. letech 20. století pod vedením Akbara Bugtiho a Balúčistánské osvobozenecké armády (BLA). Ozbrojené střety v malé míře trvají dodnes.
Dolní komora parlamentu na návrh prezidenta Zárdarího a premiéra Kíláního schválila 8. dubna 2010 změnu ústavy. Touto změnou se výkonná moc vrátila do rukou parlamentu a předsedy vlády, jak to platilo do roku 1973, prezident zastává reprezentativní roli. Už nemůže odvolat premiéra, rozpustit parlament ani jmenovat náčelníka generálního štábu a předsedu volební komise. Větší pravomoci získaly provincie. V červenci 2010 postihly území Pákistánu katastrofální povodně, které bezprostředně usmrtily 2000 lidí a dalších 20 milionů připravily o domov.
Obyvatelstvo – Pákistán obývají čtyři hlavní etnika; Paňdžábci (44.70 %), Paštunové (15.42 %), Sindhové (14.1 %) a Balúčové (3.57 %). Kromě stálého obyvatelstva žije v zemi asi 2 miliony uprchlíků ze sousedního Afghánistánu. Pákistánci jsou z 98 % muslimové. Průměrný věk kolem 20 let. 4,5% lidí starších 65 let. sunnitští 75%, šíité 20%.
Sídla – Islámábád = je hlavní město Pákistánu a centrum federálního teritoria Islámábád. Nachází se na plošině Potohar v severovýchodní části země. V roce 1999 zde žilo 1,018 milionu obyvatel.
Karáčí = je největší pákistánské město, jedna z největších aglomerací světa, významný námořní přístav, ekonomické centrum země a správní sídlo provincie Sindh. Nachází se na pobřeží Arabského moře, severozápadně od delty řeky Indus. Město produkuje největší část pákistánského HDP. V roce 2007 žilo v metropolitní oblasti Karáčí o rozloze 3 527 km² více než 14 milionů obyvatel, která se tak řadí k nejlidnatějším na světě.
Průmysl – Významnými odvětvími průmyslu je textilní a oděvní výroba, dále zpracování potravin, ropných produktů, chemických látek, papíru a výroba stavebního materiálu. Starší odvětví jsou spojena s místními zemědělskými produkty, zejména pak bavlnou, cukrem, rýží, olejnými semeny a tabákem. Hojně rozšířeným odvětvím je zpracování a výroba usní a kůže, je zde i několik velkých obuvnických továren. Výroba cementu a strojírenské závody jsou v mnoha větších městech, kde je také neustále rostoucí počet chemických továren včetně továren na výrobu hnojiv. Průmysl zaměstnává 13% práceschopného obyvatelstva. Četné řemeslnické dílny vyrábějí látky, keramiku, kovové nádobí a kožené zboží.
Zemědělství – Zemědělství zaměstnává 51% pracujícího obyvatelstva. 27% země se využívá pro pěstování plodin a dalších 6% tvoří pastviny. Většina půdy vhodné k obdělávání leží v údolí řeky Indus, kde se v létě pěstuje rýže a kukuřice. V zimě se pěstuje pšenice. Bavlna je hlavní tržní plodinou, a to jak pro bavlněné vlákno, tak i pro olej. Další tržní plodinou je cukrová třtina, tabák a ovoce.
Bangladéš
Přírodní poměry – Území Bangladéše leží v deltě řek Gangy a Brahmaputry, které přinášejí úrodné náplavy, ale také ničivé záplavy. Bangladéš je z 98 % nížinatou zemí. Velice časté jsou ničivé povodně a tajfuny. Nejrozsáhlejší část Bangladéše náleží do Indoganžské nížiny, zabírá prakticky celou Bangladéš. Oblast je charakteristická velmi vysokými ročními úhrny srážek. Tyto úhrny jsou dány pravidelnými monzunovými dešti v této oblasti. Bangladéš se nachází v tropickém klimatickém pásu. Tropické deštné lesy tvoří 15 % rozlohy státu.
Historický vývoj – Od 13. století se zemí velice rychle šíří islám. 1760 se stalo Bengálsko britskou kolonií, ve které vládli hinduističtí vládci. To zvyšovalo napětí mezi muslimy a hinduisty v zemi. V roce 1905 bylo Bengálsko rozděleno na západní hinduistickou a východní muslimskou část. Rozdělení se setkalo s odporem, a tak bylo Bengálsko v roce 1915 opět sjednoceno.
V roce 1947 nechali Britové Britskou Indii svému osudu. Bengálsko bylo opět rozděleno podle náboženství. Hinduistický západ připadl Indii a muslimský východ se stal, pod názvem Východní Pákistán, součástí Islámské republiky Pákistán. Západní Pákistán byl vzdálen od Východního přes 1500 km. v roce 1970 vyhrála volby Lidová fronta, která prosazovala autonomii Bengálska. Pákistánská vláda ale autonomii nezavedla a místo toho poslala do východního Bengálska své vojsko. Vypukla občanská válka, kterou s pomocí Indie a SSSR východní Bengálsko vyhrálo a v prosinci 1971 byl vyhlášen samostatný stát Bangladéš. Prvním premiérem se stal vůdce Lidové ligy šejch Mudžíbur Rahmán. Ten byl v roce 1975 při převratu zavražděn. Další období je charakteristické velkým množství převratů, které se neobešly bez násilností, které lze považovat za občanskou válku. Výjimečný stav byl zrušen až v roce 1991. Dnes je oblast v relativním klidu. Západní Bengálsko bylo relativně ušetřeno násilností a je dodnes součástí Indie.
Obyvatelstvo – Drtivou většinu populace Bangladéše tvoří Bengálci. Je to asi 98 %. Obyvatelé jsou z 87% muslimové. Je zde také velká, asi 12 % menšina hinduistů. Urbanizace v Bangladéši je jen pouze 25 %. Zbylých 75 % obyvatelstva žije na venkově. Úředním jazykem v Bangladéši je bengálština, jde o indoárijský jazyk patřící do indoevropské jazykové rodiny, který je následovníkem sanskrtu, pálijštiny a prákrtu. Průměrný věk obyvatel je pouhých 22,8 let. Bangladéšské obyvatelstvo trápí vysoká rizikovost infekčních onemocnění. Zejména infekce šířící se pomocí vody. Nejznámější je tyfus, průjmová onemocnění, hepatitida A a E. Mezi další patří horečka dengue, malárie a dokonce vzteklina.
Sídla – Dháka = je hlavním městem Bangladéše. V roce 2006 zde žilo 6 724 976 obyvatel.
Průmysl – Mnoho nových pracovních míst, zejména pro ženy, bylo v Bangladéši vytvořeno díky dynamicky se rozvíjejícímu oděvnímu průmyslu, který rostl téměř dvojnásobně během 90. let. Před obdobím vlády Britů, bylo Východní Bengálsko známé pro jeho jemný mušelín a hedvábí. Bengálský mušelín, hedvábí a brokát nosila aristokracie po celé Asii a Evropě. Zavedení strojové výroby textilu z Anglie v pozdním 18. stol. podtrhlo osud pro nákladnou a časově náročnou ruční výrobu na tkalcovském stavu. Ve Východním Bengálsku vymřelo pěstování bavlny, a textilní průmysl stal se závislý na dovezeném materiálu. Jiná průmyslová odvětví, která vykazovala velmi silný nárůst jsou chemický průmysl, ocelářský průmysl, těžební průmysl a papírenský průmysl. Textilní průmysl –
Bangladéš je velmoc textilního průmyslu, který zahrnuje pletené oblečení, hotové oděvy spolu se specializovanými textilními produkty. Sektor zaměstnávající 2,2 milionů pracovníků, odpovídá za 75 % bangladéšského vývozu. Od května 2006 byl textilní průmysl sužován běžnými nepokoji mezi dělnictvem, byli pořádány pravidelné násilné demonstrace s cílem dosáhnout vyšší minimální mzdy, pravidelných dnů pracovního klidu a bezpečnějších pracovních podmínek.
Zemědělství – Relativně vysoké výnosy zemědělství neuživí vysoký přírůstek obyvatel. Podvýživa je zde běžným jevem. Hlavními plodinami jsou rýže, kukuřice, pšenice a čaj. Z technických plodin bavlník a juta, ze které se vyrábí pytlovina. Chová se drůbež a vodní buvoli, rybolov. Podíl obyvatel pracujících v zemědělství byl v roce 2009 asi 18,7 % ekonomicky aktivních obyvatel. Obdělávaná půda tvoří asi 73 % rozlohy státu, 5 % využité půdy tvoří pastviny rozlohy státu.