Autor: Karel Hynek Mácha
Rok vydání: 1983
Literární druh: lyrika
Literární žánr: lyricko-epická báseň
Literární forma: poezie
Literární směr: romantismus
Znaky romantismu:
- podstatou je člověk individualista ⇒ osamocený člověk; člověk uzavřený okolnímu světu
- důraz na city a fantazii
- protiklad snu a skutečnosti (člověk sní, ale společnost ho neuznává), jedince a společnosti (individualismus)
- hlavní hrdina bývá výjimečný a autor se s ním ztotožňuje (splývá s hlavní postavou); je neschopný nebo nemá zájem se přizpůsobit společnosti
- pocit osamění, odcizenosti, skepse
- obdiv k minulosti, mystice, k přírodě, exotice, únik do vlastního nitra, odvrací se od reality
- časté téma: nešťastná láska
- hudebnost, zvukomalebnost jazyka, obraznost
znaky v díle: hlavní hrdina- vyvrhel společnosti, Vilém je loupežník, děj se odehrává na bizardním místě v okolí Bezdězu, Máchova jezera, Doksu, většinou za soumraku, hlavní hrdina spáchá zločin z vášně- zabije svého vlastního otce, který má vztah s Jarmilou
Karel Hynek Mácha
- nejvýraznější autor 19. století
- narozen v Praze
- mlynářský pomocník
- absolvoval gymnázium a práva
- měl rád pěší cesty – pěšky došel až do Itálie
- navštívil 90 českých hradů
- pracoval v litoměřické advokátní kanceláři
- Mácha začal psát již za studií – jeho první text – pouť krkonošská – halucinační text, je bezdějový – zachycení jak z hory vychází zástupy mrtvých mnichů
- při hašení požáru se napil zkažené vody a zamřel v den své naplánované svatby
celková charakteristika sbírky:
Máj je lyrickoepická romantická báseň, která oslavuje krásu přírody, i nesvobodu mladého člověka. Zabývá se láskou, i její ztrátou a zoufalstvím z nevědomosti (Vilém nezná svého otce). Důraz klade na cit a pocity hrdinů, čímž se podobá dílům evropského romantismu. Děj se odehrává noc před Vilémovou popravou a druhý den ráno, pak ještě po sedmi letech. Mácha jej umístil do malebného prostředí Máchova jezera (původně Velkého rybníka u Doks) a okolí hradu Bezděz.
Téma: vina a smrt, láska, Země, čas
Námět: inspirace skutečnou událostí u hradu Bezděz, kde syn zavraždil vlastního otce, protože mu bránil v lásce
Motivy: pohana, vina, pomsta, trest
Idea: úvahy o čase, o smrti, čas ztrácí význam při čekání na popravu
Doba a místo děje: Pravděpodobně někdy v koncem 18. nebo začátkem 19. století. Okolí Doks u Máchova jezera
Rým: převážně obkročný (A BB A)
Rytmus/ básnická stopa: Jamb (neobvyklý pro češtinu, nepřízvučná, přízvučná)
Básnické prostředky:
epiteton konstans – „bělavé páry, bledá tvář luny“
epiteton ornans – „růžový večer, večerní břeh, jezero hladké“
přirovnání – „co slzy lásky“
metafora a personifikace – „jezero zvučelo tajný bol“
oxymorón – „mrtvé milenky cit“, „zbortěné harfy tón“
metonymie – „hrdliččin zval ku lásce hlas“
pleonasmus – „modrý blankyt“
apostrofa – vězňův poslední pozdrav země
gradace – „temná je noc, temnější mně nastává“
kontrasty (tma x světlo)
kompozice: postup je chronologický, 4 zpěvy, 2 intermezza
jazyk:
– er-forma, v závěru se mění na ich-formu (autor se ztotožňuje s dějem)
– subjektivizace (vztah básníka a lyrického hrdiny)
– dramatická kompozice: vzestup, vrchol, sestup
– kontrasty: jarní příroda X poprava, život X smrt
– obraz přírody – barvitost (barvy kontrastní, záměrná kombinace: modrá a bílá)
– útvar jazyka: spisovná čeština
– stylové rozvrstvení slovní zásoby: poetismy, neutrální
– syntaktické prostředky: jednoduché věty
– textové prostředky: přímá řeč, monolog, dialog, zvukomalba
Postavy:
Vilém – Loupežník, měl těžký život, ale byl to správný člověk, lidé i příroda ho měli rádi. Nechal se unést, protože byl hluboce zamilovaný do Jarmily a zavraždil jejího milence. Je mu jeho činu líto, ale nedává si plnou vinu. Je to milovník přírody.
Jarmila – Vilémova dívka, osamělá, citově nedoceněná, zahýbá Vilémovi. Když zjistí, že její čin zabil oba „její“ muže. Spáchá sebevraždu, nesnese svojí vinu.
Poutník – Objevuje se ke konci básně (v posledním zpěvu), ztotožnění autora, srovnává svůj osud s osudem Viléma. Mluví o sobě, o svém mládí a poznává, že mládí je již ztracené.
Otec Viléma – krutý, svede Jarmilu
Hlavní myšlenka:
– oslava májové přírody
– láska
– kritika tehdejší společnosti
– nezvratitelný osud
– touha člověka po lásce a svobodě a schopnost obětování se pro ni
– nadčasové dílo (vězni nejsou smířeni se svým osudem)
Tematicky podobné dílo: K. H. Mácha – Cikáni
Vliv díla:
– ovlivnil Májovce (Máj považován za 1. moderní báseň), časopis Almanach Máj s odkazem na Máchu
– zfilmováno v současnosti (hudba Support Lesbiens)
– kritika náboženství a boha, který připustil smrt dvou mladých lidí
– soudobí umělci jeho dílo zavrhli – projevoval málo vlastenectví
– Josef Kajetán Tyl – dílo Rozervanec, v němž kritizuje Máchu, píšícího o svých citech
Inspirace: Májovci – ovlivnil celou generaci májovců (Máj byl považován za 1. českou moderní báseň)
Filmová adaptace: Film Máj v roce 2008 natočil F. A. Brabec
Kritika:
Všichni jej zprvu odsoudili kvůli tomu, že nebyl vlastenecký a objevovaly se v něm myšlenky o smrti . Vadí jim téma sebevraždy,otcovraždy, napodobování Byrona. Vymykal se z Národního obrození.Nejvíce jej kritizoval J.K. Tyl :,,Máj je škvára,která z vymřelé sopky vyhozená mezi květiny padla ́ ́.Dále pak jej kritizovali Palacký,Jungman,Čelakovský,Kollár,J.Krasoslav Chmelenský.
Další díla: Křivoklad, Pouť krkonošská, Večer na Bezdězu, Cikáni
Další autoři: Karel Jaromír Erben, Josef Kajetán Tyl, George Gordon Byron, Victor Hugo, Alexandr Sergejevič Puškin
Obsah:
V úvodu díla je zařazena věnovací báseň Čechové jsou národ věrný. Jedná se o vlasteneckou veršovanou slátaninu vskutku nehodnou Máchova jména. Máji předchází výklad, který byl určen pro tehdejšího cenzora. Je zde zdůrazněno, že hlavním smyslem je oslava májové přírody, nikoli její děj.
- zpěv: Úvodem básně je líčení májové krajiny kolem jezera. Začíná zde i epický děj. Jarmila čeká na svého milého u jezera, přijde však někdo jiný se vzkazem, že Vilém bude dalšího dne popraven, a že ji proklíná. Nešťastná Jarmila skočí ze skály do jezera a utopí se. Rozhovor Jarmily s poslem jediný dialog celé básně
- zpěv: Zde se dozvídáme z Vilémových vzpomínek, jak byl otcem vyhnán z domova a stal vůdcem loupežníků. Jak se zamiloval se do Jarmily a teprve, když zavraždil jejího svůdce, zjistil, že to byl jeho otec. Vilém ve vězení přemýšlí nad otázkami své viny, nad lhostejností světa k jeho osudu, nad existencí samou a podobou smrti. Dojde k závěru, že po smrti není nic. Uvědomuje si, o co všechno v životě přijde. S těmito úvahami se svěří strážnému, který s ním soucítí. 2. zpěv tvoří téměř třetinu celé básně.
- Intermezzo: O půlnoci k Vilémovi promlouvá sbor duchů, který na popravišti očekává svého mrtvého.
- zpěv: Tímto zpěvem báseň vrcholí. Vilém jde na popravu. Vzpomíná na své dětství a na svou milenku Jarmilu. Uvědomuje si krásy života a všudypřítomné májové přírody, jež má nyní navždy opustit. Promlouvá s oblaky. Žádá je, aby se staly jeho posly a pozdravovali jeho milovanou zemi. Vilém je popraven, jeho tělo
vpleteno do kola a hlava nabodnuta na kůl.
- Intermezzo: Je v podstatě žalozpěvem loupežníků nad ztrátou jejich vůdce.
- zpěv: Po 7 letech, přijíždí Mácha na místo Vilémovy popravy. Mluví o hlubokém vnitřním soucítění s duší popraveného, o tom že celý příběh je vyjádřením i jeho vlastních životních pocitů. Odchází, ale máj se opět vrací.
Můj názor na knihu:
Tato kniha mě příliš nezaujala. Musel jsem se na čtení velmi soustředit, protože kniha byla velmi složitě napsána. Co se ale týče formy a uměleckého projevu, tak v tom byl Mácha výborný. S pochopením děje knihy jsem měl opravdu velký problém. Jak ale Mácha dokázal popsat přírodu bylo skvělé. Podle mého názoru měla báseň spíše lyrický než epický význam. Také si myslím, že i s dnešní dobou se to dá srovnat. Například tragická láska, ale také vražda. Násilí a vražd je plný svět. To by si lidé měli uvědomit a něco s tím udělat.